Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem ona 4

04.08.2010 (12:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5122×

Edward:

S rodinou už jsme týden plánovali, kdy zaútočíme na novorozené v Seattlu. Dnes den byl D a my už se připravovali.

„Edwarde,“ zašeptala moje láskyplná matka Esme. Nelíbilo se jí, že budu muset zabíjet děti, které nemohly za to, čím se stali. Ale nikdo nechtěl, aby nás navštívili Volturiovi.

„Ano, mami?“

„Bojím se o Vás,“ šeptla. Kdyby mohla, rozbrečela by se.

„Neboj se, mami, bude to v pořádku. Alice viděla, že to budeme mít rychle z krku a nikomu se nic nestane,“ utěšoval jsem ji a přitom ji objal. Trošku se uvolnila, protože věděla, že bych jí nelhal. V tom k nám přiběhla Alice.

„Je čas,“ zařvala na barák a my se všichni rychle rozběhli. Cesta do Seattlu netrvala ani deset minut. Na kraji lesa jsme našli pachovou stopu, po které jsme se vydali. Stopa byla velmi intenzivní, takže nebylo těžké se jí držet. Po kratičké chviličce jsme doběhli na loučku, kde byli všichni shromážděni a stáli v bojové pozici. Bylo jich více, než jsme čekali. Všiml jsem si, že tam byly dvě skupinky, jedni novorození a druzí oblečeni do černých plášťů. Přišli jsme pozdě, Volturiovi  už tu byli zachraňovat akci. Než jsme stihli nějak zareagovat, celá skupinka novorozených se rychle přemístila před gardu a ti je začali trhat na cucky. Nevěřícně jsem zíral. Prohlížel jsem si je a zahlédl někoho, koho bych tu nečekal. Stála tam, v přední linii. A na sobě měla stejný nechutný plášť. Patřila do gardy, což jsem nechápal. Všiml jsem si její bojové pozice a vypadalo to, že je schopná každou chvíli zaútočit. Byla ještě krásnější. Její krásně hnědé vlasy, které byly i pár odstínů tmavší než předtím, se jí vlnily do půli zad. Postava byla zvýrazněna košilou a úzké džíny ukazovaly ženské boky. Stála po boku Aleca, který ji držel za pas a uklidňoval.

„Alecu , co to děláš?“ zasyčela na něj.

„Jsou to Arovo přátelé. Takže by nebylo dobré jim ublížit, lásko,“ pokáral ji a ona jen přikývla. Já zasyčel tak potichu, že to nemohli slyšet. Odstoupila o krok do zadu a vyměnila si místo s Jane.

„Ráda Vás zase vidím. Aro bude rád, když mu řeknu, že jsme Vás potkali,“ usmála se Jane a z mé hrudi se ozvalo zavrčení. Bella se přikrčila a vypadala, že je připravená na výpad.

„Edwarde, uklidni se. Jistě, Jane. Budu rád, když budeš ode mne a mé rodiny Ara pozdravovat a pokud by vám to nevadilo, mohli bychom si teď někam jít sednou a vy byste nám mohli popovídat, co je nového ve Volteře,“ navrhl Carlisle a já se pokusil alespoň trochu uklidnit. Bella se napřímila a chytla se za ruku Aleca.Ten se na ni zářivě usmál a ona mu úsměv oplatila. Začal se k ní přibližovat, že ji políbí, jenže já zase zavrčel. Ani jsem si nevšiml jak, ale najednou jsem se ocitl na zemi a nade mnou se skláněla vrčící Bella. Měl bych se bát, ale já si užíval ten pocit, že na mně leží a já cítím její tvrdé tělo na tom mém.

„Máš nějaký problém?“ zeptala se mě ostře, ale já nedokázal odpovědět. Zamračil jsem se.

„Příště si dej pozor na svoje reakce. Nemusel by si to přežít,“ varovala mě a začala se zvedat. Já ale nechtěl, aby odešla. Chytl jsem ji za ruku a slyšel myšlenky všech kolem.

To je jeho smrt, pomyslel si Felix.

Edwarde, co to děláš? Křičela na mě zoufale moje matka.

Bella se mi vycukla a začala zuřivě vrčet.

Asi bych měl zasáhnout, pomyslel si Alec a vydal se rychlým krokem k nám. Objal Bellu a začal ji kolébat ze strany na stranu a ona se zjevně uklidnila.

„Prosím, poblíž je hotel, do kterého bychom si mohli jít popovídat,“ snažil se situaci uklidnit Carlisle.

„Jistě, jsme tam ubytování, takže bychom mohli jít rovnou k nám na pokoj, kde nás nikdo nebude rušit,“ navrhla slušně Bella. Otočila se na Aleca, který se usmíval. Nejprve mu vlepila pohlavek a pak ho na usmíření políbila. Přál jsem si být na jeho místě. Smět se dotýkat jejich rtů. Cítit její dech na svojí kůži. A přejíždět rukama po jejím dokonalém těle. Ruku v ruce se spolu vydali do hotelu a já se celou dobu na ni mračil. Když jsme všichni dorazili na recepci. Recepční otevřela údivem pusu a začala přemýšlet, jak mě sbalí.

Mohla bych ho odtáhnout bokem. Přemýšlela nad svými možnostmi.

Určitě by se nebránil. Přemýšlela dál a já jen protočil panenky.

Bella si vzala klíč a vedla nás do pokoje, kde si Alec sedl na pohovku a ona si sedla na něj.

„Jane, pověz nám, jak se má Aro. Dlouhá léta jsme se s ním neviděli,“ začal Carlisle.

„Má se skvěle. Myslím, že v posledních dvaceti letech se má opravdu senzačně. Od té doby, co se k nám přidala Bella, září jako sluníčko,“ řekla Jane, usmála se a Bella se na ni zašklebila.

„Neřekla bych, že od mého příchodu. I se mnou měl potíže. Ale na konec jsem ráda, že jsem zůstala u gardy. Perfektně se o mě starají,“ obhajovala se Bella.

„Ano, ze začátku to s Bellou nebylo snadné. Byla hodně tvrdohlavá a nechtěla poslouchat příkazy. Jenže když spatřila Aleca, stal se z ní poslušný beránek,“ řekl Felix a zachechtal se společně s Demetrim, Alecem a Jane.

„Jistě, dělejte si ze mě srandu!“ Bella se nahnula k Felixovi a praštila ho do ramene. Ten se znovu zachechtal a dál pokračoval ve vyprávění.

„Od doby kdy poprvé otevřela oči, vyzařovala z ní moc, temperament a jak jsme později zjistili, i tvrdohlavost. Prala se s každým upírem na hradě, když se pokoušela utíkat. Kolikrát jsem skončil bez ruky nebo nohy. Aro byl už zoufalý, musel souhlasit s tím, že jestli se Bella nevzpamatuje, bude muset být tvrdě trestána a jestli by ani tresty napomáhaly, tak bychom ji museli zabít. Když se nic nezlepšovalo, z cesty se vrátila, Jane a vedla si Aleca. Když ho Bella spatřila, málem se jí podlomila kolena.“ Zachechtal se a pokračoval:„Pár dní se oťukávali, až na konec skončili v posteli. Od té doby je Bella jako beránek. Myslím, že za to vděčíme hlavně Alecovi.Teď se dokonce diskutuje o svatbě,“ domluvil a podíval se na Bellu a Aleca v pevném objetí a spokojeně se usmál. Viděl jsem v jeho myšlenkách živé obrázky Belly.

„Po odchodu jednoho známého jsem se snažila vzpamatovat. Nešlo to, trápila jsem se já, i můj otec byl zoufalý. Nevěděl, jak mi pomoci, jak mě utěšit a hlavně, jak mě donutit odmilovat se. Jenže já nechtěla. Nechtěla jsem zapomenout ty krásné vzpomínky, které mi utkvěly v paměti. Nechtěla jsem zapomenout na chvíle strávené po jeho boku. Snažil se mi pomoct i můj nejlepší přítel Jacob Black, ale nešlo to. Začal to vzdávat, ale dál mě navštěvoval. Ten den kdy, jsem se stala upírem, jsem jela do La Push, právě za Jacobem. Bylo deštivé počasí, jako vždy. Seděla jsem za volantem a přemýšlela, když v tom se přede mnou zjevili tři krásní andělé. A pak, když jsem vylezla z auta, jsem zjistila že to nebyli andělé. Ale Alec, Demetri a Felix. Tenkrát mi dali na výběr. Zemřít, nebo se stát nesmrtelnou. Uvažovala jsem nad smrtí, ale když jsem pořádně pohlédla na Aleca něco mi říkalo, že právě s ním bych mohla být šťastná. A právě kvůli Alecovi jsem se stala nesmrtelnou. Dopravili mě do hradu, kde mě položili na postel a Alec se do mě zahryznul. Necítila jsem bolest, protože jsem byla šťastná, že právě on mi dává do těla jed, který mě změní. Jenže když splnil svůj úkol, tak zmizel a já teprve začala trpět. Když jsem se po třech dnech probrala jako upír, bylo kolem mě hodně ostatních upírů, ale nikde jsem neviděla jeho. Nemělo pro mě smysl poslouchat a plnit rozkazy, když tam nebyl on. Felix se mě snažil vycvičit, ale většinou skončil bez nějaké končetiny. Nevěděla jsem, že za své špatné chování budu dostávat tresty. To jsem se dozvěděla až teď. Byl to den, kdy bylo opravdu velké napětí ve vzduchu, když jsem byla v sále a Felix se mě snažil donutit předvést svou sílu. Do dveří vešla drobná upírka, která upírala své rudé oči na mě. Prohlížela si mě, jako kdyby mě chtěla zabít, ale když jsem si všimla mého anděla, kvůli kterému jsem se rozhodla „žít“ přestala jsem se bránit a uposlechla Arův rozkaz. A dál už to řekl Felix,“ ukončila svůj příběh Bella a já byl ohromený, ale zároveň smutný. Nevěděl jsem, kolik bolesti můj odchod způsobil Belle.

„Smím se tě, Bello, zeptat, jak ses dostala do Voltery?“ zeptal se zvědavě Carlisle. Bella si povzdychla a začala vyprávět. Neodtrhával jsem od ní oči, bylo dokonalé, jak se jí ty její rty hýbaly, když mluvila.

„Takže ty si nepamatuješ celý svůj lidský život?“ zeptala se s nadějí Alice. Doufala, že by z nich mohly být zase přítelkyně.

„Alice, jestli tím narážíš, jestli si pamatuji to, jak si mě ty a tvoje rodina opustili, tak ano to si pamatuji,“ upřesnila Bella a Alice se bolestně zatvářila.

„Tak proč jsi nás na louce chtěla zabít?“ zeptala se překvapeně Esme. Viděl jsem, co se jí honilo hlavou, když Bellu zahlédla. Byla ráda. Bella pro ni byla jako dcera a teď, když ji znovu viděla, byla šťastná, ale Bellina reakce ji zklamala.

„Esme, jak by ti bylo, kdyby se po dvaceti letech objevil někdo, kdo ti ublížil? Ty bys byla silná, mocná, mohla je poslat do horousích pekel? Jak bys zareagovala?“ zeptala se Bella mojí matky, která ještě víc posmutněla. Udělala by to stejné. Otevřel jsem pusu a řekl to, co mě tížilo celou dobu, kdy jsem byl od ní.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem ona 4: