Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem ona 14

NMstills3


Já nejsem ona 14Dozvíme se jaké překvapení přichystal Alec pro Bellu. Bella dostane nečekaný dopis. Celá tato povídla se blíží ke konci. Čekají nás maximálně dvě poslední kapitolky. Příjemné čtení přeje Sheela

Alec mě donesl do obýváku, kde mě položil na pohovku. Naproti mně seděla paní v kostýmku a mile se usmívala.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem zmateně.

„Dobrý den, váš manžel mi řekl, že byste chtěli adoptovat dítě a tak jsem tu. Pracuji v dětském domově kousek za městem. Byli bychom rádi, pokud byste se ujala nějakého dítěte od nás,“ začala vysvětlovat a já přikývla.

„Pan Volturi mi sdělil všechny potřebné informace a já stihla zařídit i potřebné papíry. Stačí jen, abyste si vybrali dítě, a můžete být pyšnými rodiči,“ informovala nás a já se usmála. Šťastně jsem se podívala na Aleca, který se taky spokojeně usmíval.

„To je úžasné,“ vypískla jsem radostně a objala pořádně Aleca.

„Kdy si můžeme dítě vybrat?“ zeptala jsem se a ona se usmála.

„Klidně i dnes, ale dítě byste si odvezli až zítra,“ odpověděla.

„Dobře. Tak pojedeme?“ zeptala jsem se a ona se usmála. Opatrně vstala z pohovky a upravila si kostýmek. Alec mě zvedl z pohovky a ruku v ruce jsme šli do garáže. Opatrně jsme vyjeli z garáže a zastavili se až u černé škody, ve které seděla paní u dětského domova. Dala nám znamení, abychom jeli za ní a my ji poslechli. Celou cestu jsem se usmívala a těšila se na nový přírůstek. Dojeli jsme k velké budově, která byla oplocená starým plotem. V zahradě bylo postaveno dětské hřiště, na kterém si hrálo plno dětí. Všichni se na sebe usmívali a vychovatelky je pečlivě hlídaly. Vjeli jsme dovnitř a zastavili před vchodem. Alec mi otevřel dveře.

„Tak se tu porozhlédněte a pak za mnou přijďte do kanceláře vyřídit poslední podrobnosti,“ řekla ředitelka a odešla. Vzala jsem Aleca za ruku a vedla ho na dětské hřiště. Prohlížela jsem si všechny děti a na každého si udělala názor. Když jsem se tak rozhlížela, všimla jsem si jedné malé holčičky, která seděla těsně u budovy a smutně se dívala na ostatní děti. Žďuchla jsem rukou do Aleca a on se podíval stejným směrem, jako já.

„Je krásná,“ konstatoval a já přikývla. Měl pravdu, byla nádherná a roztomilá. Její světle hnědé vlásky spadaly kolem hlavy v jemných vlnách. Její hnědé smutné oči dominovaly celému obličeji. Její drobná hlava měla tvar srdíčka s ostře řezanou bradou.

„Je hodně smutná,“ řekla jsem, když jsem si ji celou prohlédla. Alec přikývl a pomalu mě tahal k ní. Když jsme stáli těsně u ní, opatrně zvedla hlavičku a pohlédla na nás uslzenýma očkama. Podřepla jsem a mile se usmála.

„Ahoj, já jsem Bella,“ představila jsem se a ještě víc se usmála. Holčička neodpověděla, jen si mě prohlížela. Z koutku oka jí spadla slza a kutálela se dál obličejem. Alec si dřepl vedle mě a naklonil hlavu lehce nalevo. Holčička si ho prohlédla a opět se vrátila ke mně.

„Kdo je oň?“ zašeptala a já překvapeně zamrkala.

„Alec. Je to můj manžel,“ odpověděla jsem.

„Já jsem Mishell,“ představila se a opatrně se usmála. Alec něco vytáhl zpod mikiny a já si všimla hnědého medvídka.  Překvapeně jsem vyvalila oči. Mishell opatrně natáhla ruce a vzala si medvídka.

„Je pěkňý,“ řekla a přitiskla lehce medvídka ke své tvářičce. Alec se spokojeně usmál a stiskl mi ruku. Vstala jsem a chtěla odejít, ale holčička mě chytla za nohu a nechtěla pustit.

„Kam jdeš? Odějdeš, jako moje máma?“ ptala se fňukavě a já ji vzala do náruče.

„Musím za paní ředitelkou,“ řekla jsem konejšivě.

„Vezmeš mě sebou?“

„Chtěla by si jít s námi?“ zeptala jsem se překvapeně a ona přikývla. Spolu s ní a Alecem jsme se vydali do kanceláře. Lehce jsem zaklepala na dveře a vešla dovnitř. Když nás ředitelka uviděla, mile se usmála.

„No, popravdě, myslela jsem, že si ji vyberete. Je roztomilá, viďte? Ale jste asi jediní, kteří ji padli do oka,“ přiznala a já se usmála.

„Vezmete si ji hned?“ zeptala se a já přikývla.

„Dobře, tak to tu ještě podepište a můžete jít. Mishell tu nemá žádné věci. Teprve nedávno ji sem přivezli. Její máma ji nechala ležet na ulici zabalenou jen v lehkém kabátě. Našla ji jedna paní a okamžitě nám ji přivedla,“ řekla a já se zamračila. Kdo něco takového dítěti mohl udělat? Podepsala jsem nachystaný papír a usmála se na Mishell, která mi usínala v náruči. Doufám, že jí u nás bude dobře.

„Užijte si ji a nashledanou,“ rozloučila se s námi ředitelka a já šla k autu.

„Myslíš, že se u nás bude mít dobře?“ zeptala jsem se šeptem Aleca a on se usmál.

„Jistě,“ odpověděl a přejel mi rukou po tváři. Položila jsem Mishell na sedadlo a sedla si vedle ní. Zazvonil mi mobil a já ho zvedla.

„Ano?“

„Bello, už jsem to viděla. Máme hotový pokojík,“ zněl v telefonu hlas Alice a byla slyšet radost.

„Díky,“ poděkovala jsem a položila to.

„Alice už stihla zařídit pokojík,“ informovala jsem Aleca a on se zasmál.

„Je to uragán.“ Zasmála jsem se, podívala se na Mishell, která spokojeně spala. Pohladila jsem ji po tváři. Dojeli jsme k našemu domu, kde před vchodem čekala už celá rodina. Alec vzal Mis a opatrně ji nesl v náruči.

„Ta je krásná,“ zařvala Alice a já po ní šlehla naštvaným pohledem. Chytla se za pusu a já se podívala na malé stvoření v Alecově náruči. Mrvila se a vypadalo to, že se budí. Otevřela jedno oko a zamrkala. Když uviděla, kolik lidí tu stojí, přitiskla se víc k Alecovi, jako by prosila o pomoc.

„Neboj. To je naše rodina,“ řekl jí na uklidněnou a ona se rozhlédla. Když se podívala na Emmetta, který se usmíval tak, že mu málem praskla tvář, začaly jí cukat koutky.

„Já říkal, že každýho rozesměju,“ prohlásil Emm a začal se přibližovat k Mis. Bylo vidět, že zaváhala, ale nakonec se k němu natáhla a podívala se mu do očí. Em si ji vzal a začal s ní motat kolem dokola.

„Emmette, klidni. Bude mít závrať,“ mírnila jsem ho, ale vypadal, že nepřestane. Mis se smála. Měla krásný smích.

„Je příšerně oblečená. Musíme ji převléct,“ vložila se do toho Alice a už táhla Mis i s Emmettem do jejího nového pokoje. Poslušně jsme šli za ní. Vešli jsme do krásného pokojíku, který působil opravdu holčičím dojmem.

„Čí je ten pokoj?“ zeptala se Mis zvědavě.

„Tvůj,“ řekla jí Alice.

„Můj?“ zopakovala překvapeně.

„Jo,“ řekla klidně Alice a Mis se usmála. Seskočila Emmovi z náruče a rozběhla se k posteli, na kterou vyskočila. Vypadala spokojeně a já se usmála.

„Tak teď ti vybereme šaty,“ řekla Alice a rozběhla se k velké skříni. Začala se v ní hrabat, jako uragán. Nakonec vytáhla krásné šaty a spokojeně se usmála. K nim jí podala baleríny a chtěla jí pomoc s oblékáním, ale Mis se na ni zamračila.

„Nejsem malé dítě,“ řekla jí poněkud uraženě a vzala jí šaty. Emmett se rozesmál. Mis se převlékla a seskočila s postele. Vypadala, jako princezna.

„Bello?“ zařvala na mě Esmé a já utíkala k ní.

„Mám tu pro tebe dopis,“ řekla mi a já si ho vzala. Pomalu jsem ho rozbalila a začala číst:

Milá Bello,

celý život jsem si myslel, že k sobě patříme, ale nejspíš jsem se spletl. Když jsem tě uviděl v náručí Aleca pocítil jsem žárlivost, ale zároveň úlevu. Nechápal jsem ten druhý pocit, ale teď už vím. Byl jsem rád, že sis našla někoho, koho miluje. Přeji vám to, i když bych chtěl být s tebou. Vždycky jsem tě miloval a vždycky tě milovat budu, ale každý teď máme svůj život. Navždy na tebe budu vzpomínat jen v dobrém a doufám, že se ti splní všechny sny. Myslím, že bude dobré, když už se nikdy neuvidíme.

S láskou navždy tvůj Edward.

Dočetla jsem a málem nerozbrečela. Navždy bude v mém srdci, ale až po Alecovi a mé nové dceři.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem ona 14:

 1
1. Kačka
10.07.2011 [10:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!