Po dlouhé době přichází další dílek. Vím, že jsem ho slibovala dřív, ale Belle se nějak nechtělo vyprávět. Správně, na žádost některých z vás je tenhle díl z pohledu Belly, i když pochybuju, že vám něco napoví. V příští kapitole už by se mohl vyskytnout i záhadný Postrach, kdyby byl zájem. Směle do toho!
20.08.2010 (13:30) • Darkness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2137×
Uvědomila jsem si, že mi na Belle něco nesedělo. Ne na ní, jako na ní, ale něčím mi v tomhle okamžiku přišla divná. Pak mi to došlo. Její pohled! Nebyl to ten, který vídám u zamilovaných holek. Ona se na Eda dívala jako… slepec, který poprvé spatří slunce a duhu!
Pohled Belly
Chytla jsem Edwarda za ruku a zatahala ho za rukáv. On ke mně sklopil hlavu, jednou rukou mě objal kolem pasu a druhou mi chtěl položit na rameno. Pomohla jsem mu a ramenem se mu vtiskla do dlaně. On se usmál svým kouzelným úsměvem a z ramene mi přes krk zajel až do vlasů.
„Copak se děje?“ zeptal se mě něžně a já sklopila hlavu.
„Musíme stát na chodbě?“ zeptala jsem se ho a on se zděsil.
„Bells, takovýhle věci mi musíte připomínat! Já si tohle moc neuvědomuju!“ vyhrkl a tak se celá naše parta přesunula zpět tam, kde jsme byli doteď.
Všichni si posedali, kde se dá a nám s Edem přenechali jeden menší gauč, na který se Ed svalil a natáhl ke mně ruce. I když si to neuvědomoval, hodil po mě zoufalej, útrpnej a prosící pohled a potichu zakňučel. Připomněl mi tím Brilla a já se musela proti své vůli zasmát. Stulila jsem se mu do náruče a zavrtala mu hlavu pod bradu. Začal si jednou rukou hrát s mými prsty. Já ho volnou rukou hladila po bříšku.
Vycítila jsem něčí pohled, proto jsem se trošku porozhlédla. Joe nás propichoval pohledy. Hlavně tedy střídavě mou pohybující se ruku a Edův rozkrok. Chvilku mi to trvalo, ale došlo mi proč.
„Ty prase! Nemusíš všechny soudit podle sebe! On nadrženej není, zato ty seš v tomhle ohledu mezi všemi král!“ zasyčela jsem na něj s kyselým úsměvem a on uraženě odvrátil hlavu k ostatním.
„Copak? Nějakej problém?“ brouknul něžně Edward.
„Ále, bouřej se mu hormony. Hodlá mi tě přebrat. Ale má smůlu. Nic nebude! Moje!“ žalovala jsem mu jak malá holčička a silně se k němu přitiskla. On se rozesmál a přitáhl si mě ještě silněji.
„To víš, že tvoje,“ zabroukal mi a líbnul mě do vlasů.
Znovu jsem se porozhlédla po místnosti a po chvilce jsem se zarazila pohledem na Péťovi. Začala jsem se otřásat potlačovaným smíchem. Teda ten se nezdá.
„Stalo se něco?“ vyděsil se Edward. Blázínek. V tomhle ohledu je nehorázně bojácnej, ale hrozně roztomilej, ťuňťa můj.
„Na to, že před chvílí po tvojí sestřičce ječel jak hysterka, teď se při pohledu na ni tváří jak veverka na steroidech!“ vykoktala jsem, zatímco jsem si utírala slzy smíchu. Potom jsem vytáhla telefon a ten jeho výraz vycvakla.
„Tam na chodbě, nevypadala jsi, jako že nás ráda vidíš,“ ptala se zrovna Miki Špunta, naprosto ignorujíc můj výbuch a Péťův zkrat.
„No, byla jsem vytočená a z toho mě nevytrhlo ani to, že vás vidím. Asi je to tím, že nejsem taková fanynka jako Ang, nebo ostatní tady.“
„Tak proč tu jsi? Já jsem ráda, že tu jsi, ale…“
„Já vím. Jsem tu, protože jsem prohrála sázku s Ang. Kdybych vyhrála, jdeme příští tejden na Killerpilze,“ objasnila vše Špunt.
„Začíná se mi to tu trošku tlačit na mozek, nevadilo by ti, kdybychom jeli? Můžem se třeba ještě někde stavit na dlabanec,“ řekla jsem po chvilce potichoučku Edwardovi.
„Teď jsem přemýšlel nad tím samým, pojedeme,“ odsouhlasil můj nápad.
„Bráško? Bello? Pojedem?“ vytáhla nás na nohy Špunt.
„Angie? Pojď půjdem. Zase se potkáte,“ řekla jsem, vzala Edwarda za ruku, počkala, až se chudáček spící Briliant zmátoří na nohy a vyvedla celou naši partu k autu.
„Sedejte, zajedem si ještě na večeři a pak vás rozvezu domů, ok?“ zeptala jsem se na souhlas.
„Angela spí u nás,“ informovala mě Špunt a nasedla do auta.
„Jo, tak to úplně mění situaci,“ řekla jsem s krčením ramen a nasedla taky, stejně jako Ed s Ang a Brillem.
Během okamžiku jsem už zastavovala u jedné z lepších restaurací a vystupovala ven. Počkala jsem u vchodových dveří na ostatní a spolu jsme vešli dovnitř. Jakmile mě zmerčil číšník, začal okolo nás pobíhat, motat se a něco mlít a hlavně na mě stále matlal rukama. Jen jsem protočila oči a čekala, až mu dojde dech a on se bude muset nadechnout. Dočkala jsem se během okamžiku.
„Hele, mladej, zpomal. Je tu Ricki?“ zarazila jsem ho a on na mě vykulil oči. Hodila jsem po něm tázavej výraz a on se teprve potom vzmohl na odpověď.
„Jo, je vzadu, krásko.“
„Tak co tu ještě trčíš, troubo. Syp pro něj!“ popohnala jsem ho s úšklebkem, který si on zřejmě vyložil jako milý úsměv. Odběhl s blaženým úsměvem a já se zoufale chytla za hlavu. Co to dneska zaměstnaj, to je teda materiál. Během mžiku se objevila vysoká postava Rickiho a já na něj se smíchem mávla.
„Ahoj zlatíčko,“ objal mě kolem žeber (kolem pasu mě držel Edward) a políbil mě na čelo.
„Pustíš nás do sklepa?“ hodila jsem po něm štěněčí pohled a on s pobaveným výrazem protočil oči a hodil mi klíčky.
„Děkuju!“ vypískla jsem a dala mu pusu na tvář. Teprve teď jsem si všimla ztuhlého postoje Edwarda a vyvalených očí Špunta s Ang a jejich spadlé spodní čelisti. Nepochopila jsem to, proto jsem se rozloučila s Rickim a seběhla dolů do sklípku. Když jsme se tam vyloupli, na stole stálo pivo, dvě sklenice coly a bílé víno s lahví minerálky.
„Jak kdo věděl, co chceme?“ zeptala se ohromeně Angela.
„Ricki má praxi a dobrej odhad,“ zasmála jsem se a sedla si.
„Můžem to tu trošku prozkoumat?“ zeptala se zvědavě Špunt.
„Samozřejmě! Vždyť jsme tu jenom my,“ smála jsem se dál a holky nadšeně odběhly.
„Kdo to byl?“ zašeptal zlomeně Edward.
„Ricki? Kámoš. Hodně dobrej kluk…“ řekla jsem nechápavě. Pak mi to došlo a sedla jsem mu na klín.
„Ede, já s nim nic nemám!“
„Ne?“
„Edwarde, je šťastně zamilovanej a zasnoubenej. Ale k něčemu se ti přiznat musim,“ naklonila jsem se k němu blíž a zašeptala mu do ucha, „má hrozně hezkýho přítele.“
Takže, další kapitolka je za vámi. Chcete i příští kapitolu z Bellina pohledu?
Mám tak nějak vymyšleno, jak Edward přijde na tajemství Belly a Cullenů, ale pořád tak nějak dumám... Mám to tam hodit za 2 kapitolky, za 5 nebo za 8?
A ještě... ve shrnutí je návrh na novou povídku, takže pokud bych mohla prosit názory, návrhy a nápady, byla bych ráda. Děkuju:D
15. kapitola Shrnutí 17. kapitola
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Darkness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Já nejsem bezbrannej! 16. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!