Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já, mé druhé já a Edward - 4. kapitola

22.11.2010 (21:30) • DamonsGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2402×

4. kapitola - Já a coura? No počkej!

„Kde jsi byla, mladá dámo?“ zeptal se táta, když jsem stála jenom tak opřená o kuchyňskou linku a Mike si sedl na židli. Musela jsem ale uznat, že táta položil skutečně správnou otázku. Kde jsem byla.

„Já… no… Mike mi přichystal oslavu narozenin, tak jsem byla tam…,“ řekla jsem jediné, co jsem věděla, nějak jsem si pořád nemohla vzpomenout, co se tam potom dělo, proč jsem šla do té hospody, bavila se s těmi opilci a nakonec se octla u Cullenů doma.

„To vím taky, že pro tebe uspořádal oslavu, ale ty jsi potom odešla. Víš, jakou jsme o tebe měli všichni starost? Zmizela jsi, aniž bys něco řekla a domů si přijdeš až teď!“ vyšiloval a jeho obličej byl rudý, skoro jako když uvaříte raka.

„Omlouvám se, tati,“ šeptla jsem a sklopila zrak k podlaze. Hned mě taky napadlo, že bych měla povytírat, už tu začínalo být našlapáno. Třeba pokud budu mít zítra náladu na úklid, jako že bych asi uklidit měla i kdybych náladu neměla, tím si to u táty aspoň trochu vyžehlím.

„Omlouvám se, omlouvám se! Bello! Sakra…!“ pěnil dál a já nevěděla, jak ho uklidnit. Zmučeně jsem tedy koukla na Mika, jestli mi s touhle šlamastikou přece jenom nepomůže.

„Ehm, pane Swan…, Charlie, myslím, že Bella to vážně neudělala úmyslně,“ snažil se mě zastat Mike a vlastně měl pravdu, přece bych úmyslně nešla do hospody, abych se tam s cizími chlápky opíjela do němoty a nakonec se probudila, nutno dodat skoro nahá, v Edwardově posteli!

„Ty mi ani nemluv! Myslel jsem, jaký to bude super nápad, když se Bella jednou někam vyrazí a potom… potom kvůli tomu, že mi v jedenáct večer nebo kolik vůbec bylo, jestli je Bella doma, že od tebe před víc jak hodinou odešla, nespím a potom tu řvu na vlastní dceru!“ začal zase křičet pro změnu na Mikea.

„Tati!“ okřikla jsem ho teď já. Přece tu nebude křičet po Mikeovi. „Tati!“ okřikla jsem ho teď já. Přece tu nebude křičet po Mikeovi. „Mike za to přeci nemůže.“

„Tak mi pověz, co jsi dělala, když jsi odešla z té oslavy?!“ vyhrkl táta. Zabodla jsem svůj pohled do země a zrudla.

„Nemohli bychom to probrat později?“ zkusila jsem na tátu psí oči, ale když jsem spatřila jeho výraz, bylo mi to jasné, nemohli. „Fajn,“ povzdechla jsem si. „Šla jsem do jednoho baru, kde jsem byla chvilku a potkala se tam s Edwardem…“

„Jakým Edwardem?“ vyhrkli táta s Mikem na stejno.

„Cullenem, jeho rodina se zrovna přistěhovala do města. No, tak jsme se tam potkali a mně… se pak udělalo nevolno a Edward nevěděl, kde bydlím, tak mě odvezl k nim, kde se o mě postarali. Nemohla jsem ti zavolat, protože mi bylo vážně zle,“ ospravedlňovala jsem se a z části to pravda byla, bylo mi zle, ale až dnes ráno. Mrzelo mě, že jsem tátovi musela lhát, ale cožpak jsem mu mohla říct, že jsem byla nametená tak, že bych ani nedošla domů?

„No…“ Zdá se, že jsem tátu vyvedla z míry, výborně, Bello! „Tak hlavně, jestli už je ti líp.“

„Ještě to není ono, ale je to lepší, díky,“ pousmála jsem se a cítila se šíleně provinile, od kdy lžu svému úžasnému, chápajícímu tátovi? „Tak my půjdeme asi ke mně.“

„Jasně, já jedu za Billym, půjdeme na ryby a večer je zápas, takže k večeři mě nečekej.“

„Dobře, tak zatím ahoj,“ rozloučila jsem se s tátou a táhla Mikea nahoru do schodů.

„Nashledanou, Charlie,“ křikl za mým tátou a už pospíchal nahoru za mnou.

„Bello?“ oslovil mě Mike, když si u mě v pokoji sedl na postel. Otočila jsem se k němu a vyčkávala, protože se zdálo, že má něco na srdci. „Pojď si sednout vedle mě,“ požádal mě a rukou poplácal po místě na posteli. Bez jediného zaváhání jsem si tedy sedla vedle něj.

„Co se děje, Miku?“ zeptala jsem se, když potom zatvrzele mlčel.

„Víš, je mi jasné, že jsi tátovi teď lhala. Oba víme, v jakém stavu jsi ode mě odcházela, ale slibuju, že Charliemu nic neřeknu. Je mi dokonce i jedno, cos dělala v tom baru, ale moc se mi nezdá ten Cullen,“ řekl a zahleděl se mi zpříma do očí. „Bell, jsem ochotný na ten včerejšek zapomenout, jenom mi teď řekni, žes s ním nic neměla,“ požádal mě a já si vzpomněla na chvíli o asi hodinu dřív, kdy jsem vyváděla jak pominutá, protože jsem se bála, že mě Edward chce znásilnit.

„Co si o mě myslíš, Miku!“ zhrozila jsem se a rychle stanula z postele.

„Já si nic nemyslím, Bell. Mám oči, vím, jak ses včera chovala. Tyler mi dokonce řekl, že ses ho pokoušela sbalit, byl z toho nešťastný, a tak mi to řekl. Proto mám právě strach, že ty a ten Cullen, že… vy dva… spolu… no prostě, že se mezi vámi něco stalo,“ dostal ze sebe a já na něj jenom nevěřícně zírala.

„Miku! Teď mě ale urážíš! Chodím přece s tebou!“

„Já vím, Bells, já vím. Ale pochop taky ty mě, včera ses chovala trochu jako…“

„Jako co, Miku? Jak jsem se včera chovala?!“ začala jsem vyšilovat a hlas se mi přímo neúměrně zvedal. Kdyby Charlie nebyl doma, tak už křičím, teď jsem ale musela své hlasivky docela krotit. Minimálně do té doby, než Charlie odjede.

„Děvka. Ano, chovala ses jako coura,“ vyslovil to nahlas a já šokovaná nad použitým výrazem oněměla. Lapala jsem po dechu jako kapr na suchu a snažila se na to nějak trefně odpovědět, ale na to odpovědět nešlo. Nazval mě děvkou! Můj vlastní kluk, mě nazval courou! Konsternovaně jsem zírala a měla jsem pocit, že se snad každou chvíli rozbrečím. To si ze mě dělá snad srandu, ne? Mike si všiml mých vlhnoucích očí, protože uchopil mé ruce do svých dlaní.

„Bells, promiň, nechtěl jsem tě rozplakat.“

„Já nemůžu uvěřit tomu, co si o mně myslíš. Proč bych proboha měla svádět Tylera? A už vůbec nechápu, jak si můžeš myslet, že jsem měla něco s Edwardem Cullenem! Vždyť ho vůbec neznám… Prostě jsem včera pila a on byl tak hodný, že mi pomohl. Ty ses mě ani nesnažil hledat.“

„Tak to prr, neobviňuj mě, jo? Já tě hledal,“ bránil se okamžitě.

„Fajn, ty přestaneš osočovat mě a já tebe, dobře?“ navrhla jsem konečné řešení našeho nesmyslného sporu. Na hádky jsem opravdu neměla náladu a k tomu ta stále bolavá hlava mi k tomu rozhodně moc nepřidávala.

„Fajn,“ odsekl Mike a vypadalo to, že se snad i urazil. Ale to já jsem tu měla právo být uražená, nikoliv on, tak co s ním, proboha je?

„Fajn,“ vrátila jsem mu to a přešla k oknu. Mike chvíli otálel, ale nakonec přišel ke mně a položil mi ruce na ramena.

„Promiň, nechci se hádat.“ Zřejmě pochopil, že dneska fakt přestřelil a pokud se neomluví on, nebudu s ním po zbytek dnešního dne a možná i déle mluvit. Vlastně, když se to tak vezme, tohle byla naše úplně první opravdová hádka, obvykle jsme se jenom tak škádlili, ale teď jsme se fakt pohádali.

„Ani já ne,“ odpověděla jsem tiše. Mike mě k sobě otočil a přitiskl své horké rty na mé.

„Co budeme dnes dělat?“ zašeptal a přesunul své polibky na krk.

„Není mi moc dobře… Co kdybychom si pustili nějaký film?“ navrhla jsem.

„Proč ne? A co bys ráda viděla? Nějakou komedii nebo spíš něco akčního? Můžeme se stavit do půjčovny…,“ začal akčně vyjmenovávat různé tituly a já uvažovala. Rozhodně by to chtělo nějakou komedii, o tom není žádná řeč, ale možná i něco romantického, kdy bych se k Mikovi přitulila a užívala si jeho blízkost. I když, je fakt, že pokaždé když se díváme na film, tak sedím v jeho náručí a jsem opřená o jeho hruď, takže k tomu slaďák nepotřebujeme.

„Můžeme se podívat, jestli něco nedávají v televizi a pak projít Charlieho sbírku filmů. Přestože pořád sleduje jenom ten sport, myslím, že jsem tam i nějaké filmy zahlédla,“ napadlo mě trochu prošmejdit domov, nikam se mi totiž nechtělo.

„Fajn,“ souhlasil a společně jsme sešli dolů a rovnou zamířili do obýváku.

Nakonec jsme neobjevili nic, co by nás nějak zaujalo, ale já si naštěstí vzpomněla, že v batohu mám ještě nějaké DVD, co mi dala Jess předevčírem. Měla na něm být nějaká romantická komedie, a tak jsem pro to zašla.

„Rande v Římě?“ zeptal se trochu pochybovačně Mike, když jsem mu to ukázala.

„Jo, Jess říkala, že to není špatné,“ potvrdila jsem výběr a zastrčila CD do přehrávače a zapnula televizi. Sama jsem byla docela zvědavá, co mi to doporučila.

Společně jsme si potom sedli na pohovku, já se stulila do Mikovy náruče a sledovala úvodní titulky se jmény herců. Najednou jsem měla pocit, jako by se žádná hádka nekonala a všechno bylo tak, jak má. Trávila jsem odpoledne ve společnosti svého kluka, v jeho hřejivé náruči a koukala se na zamilovaný film.

Mike byl super, nikdy nic nenamítal, když jsem se chtěla dívat na romantický film a rád ho shlédl se mnou. Obvykle to pak dopadlo i tak, když tedy nebyl nikdo z našich rodinných příslušníků na blízku, že ve chvílích, kdy se líbali i hlavní hrdinové, jsme se líbali taky a mnohdy jsem to musela být já, kdo to zarazil. Což mě nejednou mrzelo, ale takhle jsem si své poprvé nepředstavovala.

Přestože film byl fakt dobrý a já se i smála, někdy v půlce filmu jsem cítila Mikovy horké rty na mém krku. Jeho film očividně nebavil a o dnešním odpoledni měl zdá se úplně jiné představy.

„Tebe to nebaví?“ zeptala jsem se naoko káravě.

„Ale baví, jenom se na ten film nemůžu tak soustředit, když tě mám tak blízko,“ namítl a tak, abych mu dala víc prostoru ke sledování filmu, jsem si odsedla na druhou stranu gauče.

„Tak teď už se soustředit můžeš,“ odpověděla jsem mu.

„Ale, Bell… víš moc dobře, že jsem to takhle nemyslel,“ namítl a znovu si mě přitahoval do náruče. Popravdě, ani si mě přitahovat nemusel, já v ní byla ráda, a tak jsem se tam během chvíle znovu uvelebila a snažila se dokoukat film.

Mike to však nehodlal jen tak jednoduše vzdát a já po chvíli cítila, jak mi jeho ruka klouže po bříšku a hladí mě. Jeho rty se znovu přitiskly na můj krk a já věděla, že z toho filmu tak nebudeme mít vůbec nic. Dovolila jsem si tedy Mikovi podlehnout s tím, že na film dokoukám někdy jindy sama.

Otočila jsem se tedy k němu a políbila ho. Má reakce ho zřejmě velmi potěšila a já v momentě ležela pod ním a cítila jsem, jak se snaží prsty dostat pod tričko a pomalu mi ho vyhrnuje nahoru.

„Miluju tě, Bell,“ zašeptal a dál mě líbal. Rukama mě hladil po zádech a sjížděl níž a níž, až se dostal k lemu mého trička. Následně mi rukama zajel pod tričko a znovu mě hladil. Bylo to příjemné, ale jenom do chvíle, než se mi snažil rozepnout podprsenku.

„Miku…,“ zasténala jsem, ale nebylo to rozkoší.

„Hmm?“ zamručel a ústy se začal věnovat mému krku, rukama však stále rozepínal podprsenku, až jsem toho měla dost a jeho ruce jsem zpod mého trička vytáhla. „Co se děje?“ zeptal se naprosto zmatený mým odmítnutím. A já jsem byla zase zmatená jeho otázkou.

„Ty se mě ptáš? Já… no, prostě si nepřipadám ještě připravená na tenhle krok, chodíme spolu teprve měsíc a popravdě, myslela jsem si, že to bude jinačí a nestane se to na starém gauči, kde nás může kde kdo nachytat,“ vysvětlila jsem mu důvod svého odmítnutí.

Mike si jenom povzdechl a sednul si zpátky na své místo. Já si mohla stáhnout tričko zpátky dolů, ale měla jsem takový divný pocit z toho Mikova chování.

„Miku, tobě to vadí?“ zeptala jsem se trochu zkroušeně. Věděla jsem, že klukům obvykle ve vztahu jde jenom o sex, ale doufala jsem, že Mike bude jiný a tak se až do dnešního dne choval. Mazlení jsme měli oba rádi a já jsem cítila, že pomalu se dostávám do toho bodu, kdy neskončíme jenom u toho mazlení, ale dneska to nebylo.

„Ne,“ odpověděl mi přísně. Vůbec to však neznělo tak, že by se nezlobil.

„Nelži mi, já vidím, že se zlobíš, ale zkus mě pochopit,“ naléhala jsem na něj a chtěla se mu opět stulit do náruče.

„Já tě chápu, ale co je horšího na tomhle gauči než na koberci u nás v pracovně?“ zeptal se z ničeho nic a já na něj jenom vypoulila oči. Co to říká?

„Nechápu, o čem to mluvíš,“ odpověděla jsem mu a čekala na vysvětlení.

„Aha, já zapomněl, že si ze své oslavy nic nepamatuješ. Tak, jenom pro pořádek, jen co oslava začala, chtěla jsi se mnou mluvit, šli jsme tedy do pracovny. Nejdřív si na mě trochu křičela, ale potom ses na mě vrhla jako divá. Kdyby se tam potom neobjevil Tyler, tak by bylo po všem. Tedy myslím tím, že by ses žádné romantiky, jakou si teď představuješ, nedočkala,“ řekl to přísným hlasem a já na něj hleděla s očima navrch hlavy a nedokázala pochopit, co mi to teď řekl.

„Já… já si to nepamatuju, ale rozhodně bych si tohle své chování měla pamatovat, nemyslíš?“ zeptala jsem se ho a bylo mi z toho všeho na nic. Kvůli té nepovedené párty jsme se dneska s Mikem už podruhé škorpili a tohle jsem neměla ráda.

„Asi by sis to pamatovat měla, ale když si to nepamatuješ, tak se s tím nedá nic dělat,“ řekl a pokrčil rameny, jako by mu bylo jedno, že mám v hlavě velké okno a nepamatuju si nic ze včerejší noci.

„Dodíváme se tedy na ten film?“ zeptala jsem se s malou nadějí, že bude všechno v pohodě a že se už nebudeme hádat. Aspoň pro dnešek ne, když už nevím, co mě bude čekat v budoucnosti.

„Dobře,“ souhlasil a já si k němu přisedla a na důkaz, že je mezi námi všechno v pořádku, a tak jak má být, jsem ho políbila a Mike můj polibek opět náruživě opětoval, přestože teď už nezapojil ruce. Přitiskla jsem se k němu blíž a užívala si jeho blízkost, přestože byl teď pěkně nabručený. Skoro jako nějaký medvěd, kterého probudíte ze zimního spánku.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mezi polibky.

Najednou nás ale vyrušil zvonek u domovních dveří. Už jsem se zvedala, že půjdu otevřít, když si mě Mike stáhl do náručí a nechtěl mě pustit.

„Nechoď, za chvíli stejně odejde, když si bude myslet, že tu nikdo není,“ naléhal na mě a snažil se mě znovu políbit, když se zvonek rozezněl podruhé.

„Měla bych se jít podívat, kdo přišel,“ odmítla jsem nechat dotyčného stát venku a vykroutila jsem se z Mikova náručí a vydala jsem se do chodby. Z obývacího pokoje jsem zaslechla jenom Mikův odevzdaný povzdech a následně jeho šoupavou chůzi kousek za mnou.

Ještě, než jsem došla ke dveřím, ozval se zvonek potřetí. Někdo má, zdá se, pěkně na spěch, pomyslela jsem si a došla ty dva kroky, co mě dělily od dveří a než se zvonek rozezvonil po čtvrté, otevřela jsem dveře a přede mnou stál Edward.

„Ehm, ahoj, Edwarde?“ usmála jsem se na něj trochu překvapeně.

„Ahoj, Bello. Omlouvám se, jestli ruším,“ podotkl, když za mými zády zahlédl Mikea, „ale donesl jsem ti bundu, kterou sis u nás zapomněla,“ řekl a podával mi mou bundu, kterou jsem si od něj hned vzala.

„Oh, moc děkuju, jsi milý, mohls´ to ale klidně nechat na pondělí, nemusel sis dělat škodu s cestou sem,“ namítla jsem, když jsem uvážila, že musel jet domů a potom zase sem.

„To vůbec nevadí, přece bych tě nenechal v pondělí ráno mrznout bez bundy,“ namítl pro změnu on a přidal kouzelný úsměv. Mikea to muselo pěkně naštvat, protože hned potom popadl z věšáku svou bundu, klíče od auta a bez jediného slova odešel. Dnešek je pěkně na hlavu.

~ Shrnutí ~

~ 5. kapitola ~

Autor: DamonsGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já, mé druhé já a Edward - 4. kapitola: