Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já kůň - 6. kapitola, Usmíření

24.05.2010 (10:00) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3043×

Tuto kapitolu chci věnovat věrné čtenářce mých povídek a to je Angie. Doufám, že si kapitolu užiješ a budeš číst můj příběh dál. :) Jinak ti také chci poděkovat, že píšeš komentáře ke kapitolám. :)

Pusť si píseň :)

Bylo něco po šesté hodině. Upíři už nejspíš odjeli, protože za mnou přišla Strange.

„Co se děje?“

„Nic, jsem v pohodě,“ řekla jsem a usmála se na ni.

„Hraješ dobře, ale já stejně poznám, kdy mi lžeš. Řekni mi to.,“

„Vážně mi nic není. Jsem v pohodě.“

„Fajn, ale kdyby sis chtěla promluvit, tak víš, že za mnou můžeš přijít kdykoliv,“ odpověděla mi a usmála se. Objala jsem ji.

„Zítra se prosím chovej slušně, ano?“

„Víš, někdy si připadám, jako tvoje mladší sestřička.“

„Vždyť jo. A teď se jdeme projít,“ řekla a podala mi ruku, abych se zvedla ze země.

V lese bylo nádherně. Pomalu zapadalo slunce a my si jen tak povídaly a smály se. Po cestě jsme narazily na stopy po upírech. Raději jsme se vydaly jiným směrem. Po osmé hodině jsme se začaly měnit. Pásly jsme se po louce a brouzdaly se v jezeře. Bylo tam tak krásně. Dokud nepřišli Cullenovi v čele s Edwardem a Bellou. Za nimi šli Alice a Jasper a až nakonec Emmett.

Stála jsem asi deset metrů za Strange. Ta se v klidu pásla dál, jen já jsem na upíry nenávistně koukala. Nevšímali si nás, jen začali lovit. Dělalo se mi z toho špatně, tak jsem se Strange omluvila a odběhla do lesa. Tam jsem přečkala celou noc. Nad ránem se za mnou objevil Emmett. Takže on mě teď jako sleduje, jo? Okamžitě jsem se rozběhla směrem domov, protože za necelé dvě minuty jsem se měla měnit. Blbý upír. Přeskočila jsem živý plot a dopadla – už jako člověk – na naší zahradě. Vběhla jsem do domu a sedla si v kuchyni na židli.

„Tak co? Jak ses měla?“ ozvala se Strange.

„Fajn, do té doby, než se tam neobjevil Emmett.“

„Cože?“

„Proč myslíš, že jsem tak udýchaná? Sledoval mě.“

„Neviděl tě, jak se měníš, že ne?“

„Jak to mám asi vědět? Nejspíš ale ne.“

„Uf,“ oddychla si.

„Jedeme do školy?“

„Jasně,“ řekla zvesela a už jsme si to kráčely do garáže.

Škola utíkala rychle. Bohužel. Proč bohužel? Protože se mi nikam s těmi hloupými upíry nikam nechce.

V jídelně jsme společně se Strange snědly jídlo. Vyšly jsme na parkoviště a už u našeho auta stála celá skupinka upírů. Alice začala organizovat.

„Takže, my pojedeme první. Vy pojedete za námi,“ ukázala na nás.

„Kam to vlastně jedeme?“ otázala jsem se.

„Do Port Angeles.“ No skvěle.

Nasedli jsme do aut a vyjeli směr Port Angeles. Zastavili jsme až před luxusním klubem. Vystoupili jsme z aut a šli dovnitř. Alice došla k nějaké dámě u baru a ta nám oznámila, že máme rezervovaný stůl číslo dvacet.

Všichni si posedali na židle a začali si objednávat.

„Takže co si dáte?“ zeptala se nás usměvavá slečna.

„Já si dám zelenou, tři piva, whisky a vodku. Díky,“ řekla jsem jako první. Všichni na mě zírali. Jen jsem pokrčila rameny.

„Pro mě jen pivo, díky,“ řekla Strange a nechápavě kroutila hlavou nad mou objednávkou. Můj cíl byl jasný. Pořádně se opít a na nic si nepamatovat.

„Dám si whisky a dvě piva, díky,“ ozval se Emmett.

Všichni ostatní si dali jen džusy.

Byla tu hromada lidí. Všichni tancovali a bavili se. Alice tancovala s Jasperem, Bella s Edwardem a my ostatní jen tak seděli a koukali do blba.

Strange po chvilce odešla, že musí na WC. Začala jsem pít alkohol. Ani jsem nevnímala, co to je. Bylo mi to jedno.

„Neměla bys takhle pít,“ ozval se Emmett.

„Jsi snad moje chůva?“

„Já jenom že bys taky nemusela dopadnout dobře.“

„Tak to je fajn. Proč myslíš, že to piju?“

„Děláš to proto, aby ses opila?“

„Bingo!“

Když jsem dopila první láhev, šla jsem na další. Zatím jsem byla docela v pohodě. Poté přišla Strange a flašku mi vytrhla.

„Přestaň!“

„Nepřestanu!“ Flašku jsem si vzala zpět.

Emmett mezitím odkráčel. Po chvilce jsem ho uviděla s nějakou dívkou. Líbali se. Tak tohle na mě bylo moc!

„Omluvte mě,“ řekla jsem směrem k ostatním a vypochodovala z klubu. Sedla jsem si na obrubník chodníku a slzy mi začaly smáčet obličej. Měla jsem toho dost! Na posezení jsem vypila další láhev a to ke mně přišla Alice.

„Co se stalo?“

„Nech mě. Proč se vůbec staráš?“ Začala jsem brečet naplno. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Normálně jsem nežárlila ale teď? Je to něco jiného.

„Protože tě chápu.“ Podívala jsem se na ní.

„Nechápeš.“

„Ale ano, chápu.“ Znovu jsem začala brečet a Alice mě objala. Nakonec nemusí být tak strašná.

„Tak a teď přestaň brečet, dej mi tu flašku a koukej jít zpátky.“

„Nechci se tam vrátit.“

„Udělej mi radost, prosím.“

„Ne, já nechci.“

„Fajn,“ řekla a odešla.

Pohled Alice:

„Fajn,“ řekla jsem a odešla. Měla jsem Rose ráda. Ani nevím proč, ale bylo to tak.

Došla jsem až k Emmettovi, naštvaně si před něj stoupla a čekala, až se zvedne. Když se zvedl, chytla jsem ho za paži a odvlekla dál od ostatních.

„Co si myslíš, že děláš?!“ začala jsem na něj křičet.

„Cože?“

„Ty jsi vážně idiot. Rose se kvůli tobě chce opít tak, že si nebude nic pamatovat, brečí a ty se mezitím někde cucáš s nějakou nánou! Koukej za ní jít! Sedí venku před klubem!“ řekla jsem a odešla za Jasperem. Měla jsem toho pitomce tak akorát dost!

Pohled Rose:

Fajn, to bychom měli. Když Alice odešla, začala jsem nanovo. Otevřela jsem si další láhev, ale ta mi najednou zmizela z ruky.

„Dej to sem!“ zavrčela jsem naštvaně na Emmetta.

„Nedám,“ řekl a odhodil láhev někam daleko.

„Jak chceš,“ začala jsem se zvedat, ale on mě chytl za ruku.

„Omlouvám se,“ řekl. Na to, abych myslela normálně, jsem byla ještě v celku v pohodě. Koukala jsem na něj.

„Ehm… jo.“ Nic jiného mě nenapadlo říct.

„Vážně se omlouvám.“

„Fajn, beru to.“

„Takže je všechno v pohodě?“

„Jo, asi jo.“

„Ok. Takže teď už se žádného alkoholu ani nedotkneš a já tě zavezu domu. Bereš?“

„Co Strange?“

„Ta přijede s ostatními.“

„Dobře,“ řekla jsem a nastoupila do auta.

Všem děkuji, že čtou moji povídku a chci, abyste si nebrali osobně, že zrovna Angie jsem kapitolu věnovala. Ona nejvíc komentuje mé kapitoly a ptá se, kdy bude další. Jsem za to vděčná :). Příští kapitola bude také někomu věnována.

Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já kůň - 6. kapitola, Usmíření: