Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já kůň - 14. kapitola Nemocnice

30.07.2010 (17:15) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2534×

Pusť si písničku

Probudila jsem se v bílém pokoji. Všude bylo světlo. Vadilo mi to, ale bylo mi to momentálně jedno. Oslepilo mě slunce pronikající skrz okna. To už jsem v nebi? Počkat! A kdo mě teda drží za ruku? Otočila jsem hlavu a spatřila Emmetta. Vedle něj seděl Carlisle a naproti mně si nervózně kousala nehty Alice s Bellou. Na druhé straně seděl Edward s Jasperem.

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se a podívala se na Carlislea.

„Jsi v nemocnici,“ odpověděl. „Včera jsi vypila spoustu alkoholu a měla jsi otravu,“ pokračoval.

„Rose, Rose!“ přiřítila se ke mně Bella s Alice a obě mě objaly.

„Víš, jaký jsme o tebe měli strach?“ vyčítala mi Bella.

„Nechám vás tu,“ oznámil Carlisle a odešel.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Včera jsi měla narozeniny, my jsme ti uspořádali oslavu a ty jsi do sebe lila alkohol takovým způsobem, že jsi skončila tady,“ řekl Jasper.

„Jak dlouho tu ještě budu?“ zeptala jsem se.

„Zítra tě pustí. Carlisle to zařídil. Ovšem pod podmínkou, že zůstaneš u nás.“

„Cože? Tak to ani náhodou!“ zhrozila jsem se.

„Buď týden u nás, nebo dva týdny tady. Rozhodni se,“ řekla Alice. Nejradši bych zůstala doma!

„Ale proč nemůžu být doma? A co Strange?“

„Protože budeš potřebovat dozor a Strange může u nás být taky,“ prohlásila Bella.

„Tak fajn, ale spím v obýváku,“ určila jsem si své podmínky.

„Jak chceš,“ odpověděla mi Alice.

Všichni u mě byli celý den. Chtěli zůstat i na noc, ale zakázala jsem jim to. Chtěla jsem si odpočinout a pochybuji, že bych usnula. Alice pusu nezavře, Bella to samé, Emmett jen sedí a kouká, Jasper chce pořád hrát Člověče, nezlob se a Edward se pořád cicmá s Bellou. Na večer přišla i Esme. Ta se pro změnu cicmala s Carlislem.

Vzala jsem si svou novou mp4ku a vrazila si sluchátka do uší. Hned jsem usnula, protože po všech těch zákrocích a kontrolách jsem byla dost unavená.

„Otevře oči za tři, dva, jedna...“ slyšela jsem Alice.

„Bože, Alice, nech mě alespoň vyspat. Buď ráda, že u vás celý týden budu!“ řekla jsem výhružně Alice, které nesklaplo ani po tomhle.

„No, no, no! Jdi si vyčistit zuby, já ti sbalím věci.“

Když bylo vše zabalené, ozvala se Bella.

„Vyber si. Vozíček, nebo -“

„Nepojedu na hloupém vozíčku!“ skočila jsem jí do řeči.

„Emmette!“ zavolala.

„Ani náhodou!“ založila jsem si ruce na prsou. „Umím chodit!“ pokračovala jsem.

„Vyber si! Vozíček nebo,“ ukázala na Emmetta.

„Ani jedno, rozumíš?“

„Fajn. Emmette, prosím,“ řekla v klidu směrem k Emmettovi, který mě už zvedal z postele.

„Pusť mě! Bello!“ zakřičela jsem.

„Promiň, ale vybrala sis to sama,“ pokrčila rameny a odcházela i s věcmi. Nemělo cenu se snažit utéct. Za prvé tu byla Alice a za druhé má Emmett sílu. Založila jsem si ruce na prsou, nahodila výraz umučeného psa a trucovala.

Doma u Cullenů jsme byli hned. Strange tam na mě už čekala. Emmett mě mezi tím donesl na pohovku a konečně mě pustil.

„Mám nohy,“ podívala jsem se mu do očí.

„Promiň. Rozkaz je rozkaz. Ještě by mě pak za to, že jsem je neposlechl, vytáhly na nákupy,“ protočil oči.

„Ahoj, Rose,“ přiřítila se Strange a opatrně mě objala.

„Hej! Nemám na sobě nápis: pozor křehké,“ zadívala jsem se na ní uraženě.

„Promiň, promiň,“ řekla a zmáčkla mě víc.

„Strange spí v pokoji pro hosty,“ začala Alice, a pokračovala potichu, „a Rose v pokoji u Emmetta.“

„Carlisle? Myslíš, že bys mohl Alice profouknout uši? Zdá se mi, že špatně slyší,“ podívala jsem se na ní. Carlisle se jen zasmál a odešel.

„Rose, věci máš v pokoji u Emmetta,“ řekla Bella.

„Ne. Věci mi nech tady, ok?“

„No tak. Rose,“ zaprosila.

„Řekla jsem, tady,“ ukázala jsem na místo vedle sebe.

„Ne, Rose. Nahoře u Emmetta!“ přidala se Alice. Začala jsem pěkně zuřit. U Emmetta nebudu ani minutu! Najednou jsem ale cítila kopyta, ocas a hřívu. No do háje!

„Jé, vy jste mi koupili koníka,“ zajásal Jasper a sedl si na můj hřbet. „Hyjé!“ zakřičel. Myslíš, Jazzi? Myslíš?! Naštvala jsem se, vyhodila zadníma nohama a Jasper v mžiku letěl přes celou místnost. Zarazil se až na stěně. Přeměnila jsem se zpátky.

„Ups! Vymklo se to kontrole,“ nevinně jsem se usmála.

„Sakra... A já myslel, že se alespoň svezu. Slib mi, že mě někdy svezeš,“ zaprosil Jasper.

„No jo, ale nepočítej s tím, že si budu hrát na cirkusového koně.“

„Ale...“

„Ne Jaspere. Piruety vážně dělat nebudu.“

„Ach jo,“ řekl a odešel. Všichni se hned začali smát.

Celé odpoledne i večer jsem se koukala na filmy. Byly to hrozné blbosti. Pak jsme hráli Twistera, samozřejmě, že jsem vyhrála. Dál přišla na řadu lékařská kontrola a nakonec jsem usnula u televize.

„Alice! Bello!“ zaječela jsem na celý dům. Ty dvě vystrčily hlavy zpoza dveří a omluvně na mě koukaly.

„Ten pohled na mě nezabere!“ informovala jsem je.

„Co tu dělám?“ zeptala jsem se.

„Stojíš,“ oznámil mi Jasper, který se přišel podívat, co se děje.

„Jazzi, odjeď!“ ukázala jsem na něj.

„Píp, píp, píp,“ začal pípat jako nákladní vozidlo a mezitím couval.

„No... Emmett tě sem v noci přenesl, protože se chtěl dívat na wrestling,“ zkusila to Alice.

„A pravý důvod?“ zeptala jsem se.

„Určitě by se ti tam špatně spalo a... Já to Emmettovi tak trochu nakázala,“ vyklopila to Bella.

„No bezva,“ řekla jsem.

„To tu teď už můžu spát celý týden.“ Háček byl v tom, že jsem to nemyslela vážně, ale ty dvě to bohužel vážně vzaly.

„Super!“ zajásaly a odběhly někam pryč.

„Já to ale vážně nemyslela!“ zakřičela jsem.

Měla jsem už dost Alice, Belly i Jazze. Poslední dobou mě štve maximálně! Proto jsem nenápadně vyběhla z domu a utekla do lesa. Tam jsem se přeměnila na koně a běžela neznámo kam.

Doufám, že se kapitola líbila a mám menší dotaz: Kdy tak přibližně chcete Happy/Sad End? :) Popřípadě jaký chcete konec? Šťastný, či smutný?

Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já kůň - 14. kapitola Nemocnice: