Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já kůň - 11. kapitola, Nenáviděná?

Weitz - A better life


Já kůň - 11. kapitola, Nenáviděná?Konečně se dočkáte. Název Nenáviděná brzy pochopíte. Rosalie a Emmett jdou na loďky. Bohužel oba nesnášejí prohru, a proto se pohádají. Rosalie se chce pomstít, jenže ji to nevyjde tak, jak očekávala.

 

 

Pusť si písničku

 

 

Všichni si nasadili záchranné vesty. Sice jsem nechápala proč, když je to jen rybník, ale nekomentovala jsem to. Navíc oni jsou upíři, takže by na sto procent přežili.

Tohle ti nedaruju Strange!

Copak? Něco se ti nelíbí?

Jo! Tohle… tohle všechno!

Neříkej, že se ti Emmett nelíbí?

To… no… ne, nelíbí!

To ti tak věřím!

Nechala jsem to být a vytlačila loďku na vodu. Emmett jen stál za mnou a smál se.

„Co se směješ?“ zeptala jsem se ho a dala si ruce v bok.

„No, víš… hezké spodní prádlo,“ oznámil mi s divným výrazem.

„Cože?“ zděsila jsem se a začala se prohlížet.

„Tady,“ chytl mé kraťasy a zase je pustil. Podívala jsem se. Měla jsem je rozpárané přesně ve švu. Do háje!

Vydala jsem se zpět ke stanům a převlékla jsem se. Došla jsem k rybníku, kde nedočkavě Emmett podupával nohou.

„To ti to trvalo,“ oznámil mi.

„No… Nevím, kvůli komu jsem se musela jít převléct. Nevíš o někom?“ Koukla jsem na něj se zájmem a nahodila vyčítavý pohled.

„Tak to fakt nevím,“ odpověděl a nastoupil do loďky, která se zhoupla pod jeho váhou.

„Bacha, ať se ta loďka nepotopí dřív, než někam doplujeme,“ zasmála jsem se.

„Ha ha ha. Moc vtipné.“

„Také si říkám,“ řekla jsem a nastoupila také. Dala jsem si dobrý pozor, aby to s loďkou ani nehouplo. Povedlo se. Bod pro mě!

„Na vodě je vyznačená trasa. Pojedete okolo tyčí a zase zpátky. Závodí se ve dvojicích. První jedu já a Alice, pak Edward a Bella a nakonec Emmett s Rose. Kdo bude mít nejlepší čas, vyhrál,“ oznámil Jasper a dodal, „Strange stopuje.“

Jasper s Alice měli slušný čas, ale na nás nemají. Hned po nich vystartoval Edward s Bellou. Prokličkovali mezi tyčemi a dojeli zpět. Teď jsme byli na řadě my.

„Tři, dva, jedna, teď,“ odstartovala Strange a já se okamžitě opřela do pádel. Nemůžu použít všechnu sílu! Nemůžu. To není fér. Kdybych mohla, vyhráli bychom. Oba dva jsme pádlovali, a když jsme loďku otáčeli okolo další tyče, loďka se překlopila i s námi. Skončili jsme ve vodě a já byla na Emmetta naštvaná!

„Co děláš? Jsi fakt idiot! Vždyť jsme to mohli vyhrát, ty blbče! Neměl ses tak naklánět,“ spustila jsem na něj, když jsem se vynořila.

„Já? To teda není pravda! Ty ses nakláněla a to kvůli tobě jsme se převrátili!“ oznámil mi a byl stejně dopálený jako já. Jedno máme společné. Nesnášíme prohru.

„Můžeš za to ty!“ Ukázala jsem na něj a ze břehu se ozval šílený smích. Všichni se nám hlasitě smáli a to mě naštvalo ještě více.

„Vidíš, co děláš?!“

„Zase já, za všechno můžu já!“

„Jo, za tohle teda můžeš,“ znovu jsem na něj ukázala. Odepnula jsem si vestu, která mi stejně byla k ničemu a nechala ji plout na hladině. Ještě jsem na Emmetta vrhla vražedný pohled a potopila se pod vodu. Během vteřiny jsem byla zpět na pevnině a všichni na mě čuměli, jako kdybych spadla z višně.

„Máte bratra idiota!“ oznámila jsem jim a to už jsem si to naštvaně rázovala ke stanu. Vzala jsem si ze stanu suché prádlo, rozhlédla a převlékla se. Upír neschopný!

Vzala jsem si blok a tužku a vydala se do lesa. Bylo mi fuk, jestli mě budou hledat. Sedla jsem si na kámen a kreslila. Nevěděla jsem, co jsem čmárala a bylo mi to jedno. Prostě jsem se nechala vést, jenže když jsem si uvědomila, že jsem nakreslila toho tupce Emmetta, vytrhla jsem pokreslený papír, zmuchlala ho a zahodila. Nic mě nebavilo. Raději jsem se proměnila do koňské podoby a šla se proběhnout. Po chvilce jsem dostala nápad. Co je takhle trochu pozlobit? Stočila jsem to zpět k rybníku a zastavila se až v křoví těsně nad hladinou. Všichni byli na pláži a o něčem diskutovali. Teda spíš o někom. O mě. To mě naštvalo ještě víc. Oběhla jsem rybník a přiblížila se k lehátkům a nafukovacím kruhům, co měli u lesa. Nepozorovaně jsem se k lehátkům připlížila a začala je okusovat. Všechny lehátka i kruhy měly protržené a znovu nepoužitelné. Teď druhá část mého plánu. Zařehtala jsem a upozornila tak na sebe. Všichni se na mě otočili a zírali, jak okusuji jejich věci.

„Blbý kůň!“ zanadával Emmett. Cože? To si ze mě už vážně dělá srandu. Zvedla jsem hlavu, rozšířila nozdry, v očích mi bylo vidět bělmo a hrábla jsem nohou do písku.

„Jenom se moc nedělej, zmetku,“ řekl a šel ke mně. Prosím? Jak jsi mi to řekl? Na nic jsem se nezmohla, jen tam tak stát. Všichni na nás koukali s otevřenou pusou. Strange si přikryla rukou pusu a ve tváři měla vepsán smutek, zklamání, zlost, chápavost, soucítění, ale i překvapení a očekávání co udělám.

„Vypadni odsud! Blbý zvířata! Vypadni, slyšíš?“ zakřičel a stoupnul si přede mě. Co prosím? Nenávidí mě? Sklonila jsem hlavu, stáhla ocas a změnila se do lidské podoby. Emmett okamžitě otevřel pusu a zíral na mě.

„Nenávidíš mě? Dobře,“ řekla jsem zklamaně a odcházela ke stanu. Všichni tam stáli s otevřenou pusou.

„Nemyslel jsem to tak,“ zakřičel Emmett. Nevnímala jsem ho. Bylo mi to jedno, prostě jsem ho ignorovala.

Došla jsem ke stanu, zabalila si věci, naházela je do auta a nasedla.

„Ne, počkej!“ přiřítil se na parkoviště Emmett.

„Co chceš?“ stáhla jsem okénko.

„Nikam nejezdi, prosím.“

„Já myslela, že jsem blbá a mám vypadnout.“

„Byla jsi kůň! Jak jsem asi měl vědět, že jsi kůň?“

„Jo! Jsem kůň! Promiň, že ti to tak vadí! Ty jsi taky upír a jsem zticha!“ otevřel pusu a koukal do blba. Nastartovala jsem a odjela. Bylo mi jedno, co si budou ostatní myslet. Strange se domů dostane s těmi hloupými upíry.

 


Prosím o Vaše názory. :)

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já kůň - 11. kapitola, Nenáviděná?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!