Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izabella Lilly Potter - 3. kapitola


Izabella Lilly Potter - 3. kapitolaNad myšlenkou, že bych měla vzít nohy na ramena, jsem se ani nepozastavila. Mám Cullenovy ráda, lidskou krev nepijí, dokazují to jejich oči v barvě karamelu. Kdyby mi chtěli ublížit, tak už by to udělali. Šancí měli až na půdu. A navíc, myslím, že si nemáme co vyčítat. Oni jsou upíři, já čarodějka a můj „strejda“ vlkodlak. Jen se bojím, že až zjistí ten nepatrný, nepodstatný detail o mé... hm, zvláštnosti, tak se mě budou štítit. Zvlášť po mých - Voldemortových - vraždících choutkách. A proto jsem se rozhodla, že jim to nepovím.

Nevím, jak mi to mohlo dojít až teď. Je to tak očividné, až to bolí.

Jen co si můj žaludek přestal hrát na bouřku v Tichém oceánu, opřela jsem se zpátky o Lupina. Jenže - světe, div se, najednou byl o tři metry dál a místo jeho rukou mě svíraly ty Edwardovy.

Bylo to moc rychlé, nadpozemsky rychlé, až se mi vybavila vzpomínka na našeho učitele obrany. Toho, co je upír. Tehdy říkal, že je i jiný druh upírů. Povídal, že sám žádného nikdy nepotkal, ale je si jistý, že kdyby jo, tak ho nastopro pozná. Říkal, že se vyznačují určitými znaky, jako božská krása, síla a rychlost, jsou tvrdí jako kámen a v podstatě nezničitelní. Tohle všechno sedělo a já si byla jistá, že Cullenovi jsou upíři.

Jeden zlomek vteřiny mi docházel tenhle fakt. A druhý jsem se rozhodovala, jestli jim povím, že o jejich tajemství vím.

Nad myšlenkou, že bych měla vzít nohy na ramena, jsem se ani nepozastavila. Mám Cullenovy ráda, lidskou krev nepijí, dokazují to jejich oči v barvě karamelu. Kdyby mi chtěli ublížit, tak už by to udělali. Šancí měli až na půdu. A navíc, myslím, že si nemáme co vyčítat. Oni jsou upíři, já čarodějka a můj „strejda“ vlkodlak. Jen se bojím, že až zjistí ten nepatrný, nepodstatný detail o mé… hm, zvláštnosti, tak se mě budou štítit. Zvlášť po mých - Voldemortových - vraždících choutkách. A proto jsem se rozhodla, že jim to nepovím.

Budu se chovat tak, že použité rychlosti jsem si nevšimla. Na tajemství je času dost. A tak jsem se pomalu otočila v Edwardově náruči, koukla na něj a zeptala se ho, co má za problém.

„Edwarde, co to děláš? Mně bylo u Lupina dobře, tak mě mu vrať, než zas hodím šavli.“ Přeci nemůže poznat, že Lupin je velkej hafan. Sama nad ním držím štít, aby to nikdo nepoznal. Než stihnul odpovědět, vložil se do toho Carlisle:

„Ale, prosím vás, snad se nejdřív představíme.“ Jo, Carlisle, to je diplomat. A tak jsem spustila:

„Tohle je můj strýček, Remus Lupin, Lupine, tohle jsou Cullenovi. Esme, Carlisle, Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Edward.“ Carlisle napřáhl ruku k Lupinovi a pozdravili se. Jenže Edík byl neodbytný jak vosa na bonbonu a spustil si svoji:

„Bello, děláš si legraci? Ani mě nehne vrátit mu tě. Víš, jak vypadáš? Já ti to povím. Jako zmačkaná borůvka. A mám neodbytný pocit, že za to může támhleten.“ A ukázal na Lupina. Což mě nazlobilo, a tak jsem mu odsekla:

„Tak to máš špatný pocit. Za to, že ta část mozku, která má hlídat rovnováhu, mi stávkuje, fakt Lupin nemůže!“ snažila jsem se mu vysvětlit upravenou pravdu, ale nedal se.

„Jo? A proč se ti teda pořád omlouvá? A neříkej mi, že když si byla mimino, tak tě upustil na hlavičku!“ Není nějakej drzej?

„Ne, na kebuli mě neupustil, neměj péči. Ale někomu slíbil, že na mě dá pozor, a když jsem včera házela lachtana ze schodů, nestačil mě chytit, a teď si to dává za vinu. Tak buď tak laskav a neosočuj ho. Není to správné!“ Ke konci už jsem začala zvedat tón, a tak jsem raději zmlkla. Ještě začnu křičet a budu za hysterku. To fakticky nemám zapotřebí. Jenže se do toho vložil Lupin s pěkně cáklým nápadem.

„Kdybyste nás omluvili, chtěl jsem Izi vzít do nemocnice. A myslím, že není moudré se zdržovat.“ Měl milý ton a já si ho za to vážila. Jenže už jsem si ho nevážila tolik, když řekl tohle. Jen jsem vyvalila oči a koukala po únikové cestě. Já totiž do žádný nemocnice nejdu. Děsně to tam páchne a já nemám ráda jehly. Takže ne. Nikam se nechystám. A taky jsem to řekla.

„Ehm, ty si jdi, kam chceš. Ale já do žádný nemocnice nejdu.“ Asi mám fakticky smůlu, páč se k Lupinovi přidal i Carlisle.

„Izi, musíš do nemocnice. Máš zlomenou ruku, musí ti ji dát do sádry. Klidně to udělám sám, ale musíme tam.“ Neee, já nechci. Lupin to postřehl v mém výrazu a začal s vyhrožováním.

„Izabello, ty do té nemocnice půjdeš a tečka. To, že mám výčitky kvůli tvojí mozkovně, neznamená, že budu brát ohledy na tvé výmysly ohledně zdraví. Potřebuješ vyšetřit, a buď to udělá tady pan Cullen, mimochodem, děkuji za nabídku, anebo zavolám madam Pomfreyovou. Vsadím se, že si živě pamatuješ minulé rovnání kostí. A počítej s tím, že když tu bude madam Pomfreyová, tak to bude vědět Harry. A ten si s tebou na takové crcání hrát nebude!“ No, tak to působilo jako studená sprcha. Proto jsem sklonila hlavu na znamení rezignace a nechala se odvést do auta.

Do špitálu s námi jel i Edward, což mi bylo fuk, konec konců mi po něm nic není. Taky se mi podařilo Carlislea ukecat, aby mi nedal sádru, ale jen dlahu. A Lupin mi stihl ukázat vzpomínku na Harryho patrona.

Cestou z té ohavné budovy se s námi Lupin rozloučil, Esme a Carlisleovi poděkoval, že o mě pečují, a vydal se pryč. Nevím kam, a radši to vědět nechci. Já se uvelebila na zadní sedadlo Carlisleova Mercedesu a cestou domů usnula.

Probudil mě studený dotyk na tváři, a já se ocitla jen kousek od Edwardova obličeje. Trochu jsem se odtáhla a zeptala se, co, sakra, dělá v mém pokoji?!

„Edwarde, co děláš v mém pokoji a na mojí posteli?“ To si ze mě dělá srandu? On mi vleze do postele, a ještě se tak debilně kření, až jsem měla chuť ho něčím přetáhnout přes kebuli.

„Ale tohle je moje postel a můj pokoj. To ty jsi tu na návštěvě.“ Cože? Tak to prrr. Jenže když jsem se rozhlédla, fakt to nebyl můj pokoj ani moje postel. Co tu dělám?

„Co tady dělám? Jak jsem se sem dostala?“ Bože, to je trapný, já musím bejt červená až na zadku.

„No, co tu děláš. Spala jsi a já tě šel vzbudit, protože jdeme do školy. A abych tě informoval, než budeš mít hotový dům, bydlíš u mě v pokoji.“ Ježiš, to je zlej sen. Zabte mě, teda jen obrazně. Já se dozvím, že na bůhví jak dlouho budu bydlet v jednom pokoji s klukem, o kterým nevím, co si myslet, a moje reakce je:

„Ouu, tak fajn. Jdu do sprchy.“ To jsem mu rovnou mohla říct, jaký mám šampon, a že zuby si čistím až po sprchování. Mně prostě nestačí obyčejné „jdu do koupelny“, já mu prostě musím sdělit, co tam budu dělat. Jo, jo, jde to se mnou z kopce.

Po ranní hygieně jsem sešla do kuchyně, kde to nádherně vonělo. Esme dělala snídani. Božskou snídani.

„Páni, Esme, to tak nádherně voní.“ Esme se otočila a nandala mi míchaná vajíčka s palačinkami. „Jen jestli to bude i jedlé.“ Ještě to ani nedořekla, a já si užívala dokonalou chuť. Snídani jsem pochválila, dojedla a chtěla vyjet do školy. Ale Alice mě zarazila s tím, že musím jet s Edwardem.

„Iz, je mi líto, ale auto máš u svého domu. A k nám se už nevejdeš. Takže jedeš s Edwardem. Neboj, je dobrý řidič.“ Tak jo, proč protestovat? Vůbec by mi to nepomohlo, a navíc Edwardova přítomnost mi není nepříjemná, spíš naopak.

Edward mi u auta podržel dveře, jako správný gentleman, a vyjeli jsme směr škola. Cesta ubíhala mlčky a mně to nevadilo. Bylo to příjemné ticho.

U školy jsem se od ostatních oddělila, došla si do kanceláře pro nějaké papíry a hnala se na první hodinu. Měla jsem to tip ťop, před učitelem, který mi byl sympatický a ušetřil mě představování před celou třídou. Sedla jsem si k nějaké dívce, která se se mnou hned dala do hovoru. Myslím, že Jessica to byla.

„Čau, tys přijela s Cullenem? Ty s ním jako chodíš, jo?“ Ježiš! Co to je za káču? Tak tohle je za trest.

Ledovým tónem jsem jí odpověděla: „No, nazdar. Co je ti po tom, jestli spolu chodíme nebo ne? Tebe doma neučili slušnému chování? A nepočítej s tím, že zrovna tobě budu něco vykládat!“ Ta čůza vyvalila oči a zmlkla. Vedle přes uličku jsem uslyšela uchichtnutí a uviděla opáleného kluka, který nebyl nikdo jiný, než měnič. Kam jsem se to dostala?

Zbytek dne proběhl relativně v klidu. Až na jedno představování před celou třídou a seznámení s jednou moc milou holkou jménem Angela. Na obědě jsem seděla u stolu s ní a její partou, kterou tvořil nějakej Newton, Lauren a pár dalších, jejichž jména jsem vypustila z hlavy, jakmile jsem je uslyšela.

Zamyslela jsem se nad Harrym, když jsem uslyšela zvonění na poslední hodinu. Málem mě kleplo. Ono zvoní a já pořád dřepím v jídelně. Nadzvukovou rychlostí jsem se zvedla a letěla do třídy. Ale to bych nebyla já, abych se neztratila a nevlezla, kam nemám. Na jedné z opuštěných chodeb jsem narazila na Rosalii a jednoho z měničů.

„Tak bacha, upírko, dávej si vejkej pozor na to, co říkáš. Nebo tě to bude mrzet!“ Měla jsem co dělat, abych je slyšela, ale povedlo se. Ten čokl se mi vůbec nelíbil.

„Ty jeden vořechu, ještě jednou na mě sáhni, a je po tobě!“ zasyčela Rosalie nenávistně, jenže ten čokl ji přirazil na skříňky, až to zadunělo. Víc jsem nepotřebovala a vytáhla hůlku. Na toho fujtajbla jsem poslala děsný svědění, a tak od Rosalie děsně rychle vysmahl. Než se ale stačila rozkoukat a zaznamenat mě, byla jsem v tahu. Já toho čokla roztrhnu jako hada. Co si o sobě myslí, zablešenec jeden. Na moji rodinu nikdo šmatat nebude! Moment, já řekla rodinu? To si je teda pěkně rychle přivlastňuju.

Celou poslední hodinu jsem vůbec nevnímala a vymýšlela, co tomu šmejdovi provedu. Když zazvonilo, zůstala jsem sedět a přemýšlela. Až po chvíli jsem se konečně zvedla a šla na parkoviště. Když jsem tam dorazila, byli tam už jen Cullenovi a ta smečka čoklů. Nevypadali, že pořádají čajový dýchánek, a tak jsem přidala do kroku a stoupla si ke Cullenům.

„Co se tu děje?“

Á, co to tu máme za malinku? Že by další kandidát na pijavici? Tak co, kterej z vás příživníků si ji vycucne?“ Jací příživníci? No, tak teď si to blb jeden zavařil. Otravuje Rosalii, a ještě uráží zbytek její rodiny. A mé přátele. Do pytle, ten je ale hloupej.

„Tak bacha, ty smradlavej pytle blech, oni možná jsou pijavice. Jenže ty nemáš co držkovat, sám si jen zablešenej a nevychovanej čokl. Být tebou, tak se držím dál. Cullenovi ti ten tvůj chlupatej zadek možná nenakopou, protože nechtějí být hrubí, ale já takové zábrany rozhodně nemám. A věř mi, že pustit do křížku se mnou se nechceš. A teď mě poslouchej. Moc dobře poslouchej. Ještě jednou urazíš moje přátele, a zabiju tě. Ale jestli se ještě jednou přiblížíš k Rosalii, tak tě nezabiju, ale budu tě mučit tak, až budeš prosit o smrt. A to samé se vztahuje na Alice. Přibliž se k těm dvěma, a budeš se smažit v pekle!“

On se začal smát. Nekecám, viděla jsem, jak se mu klepou kolena, a že si málem nadělal do kalhot, ale přesto se začal smát.

„Jo, to peklo bude zajímavý.“ Udělal krok ke mně a chtěl mě sevřít v náručí.

„Víš co? Já nechám ty dvě, ale budu mít tebe. A navíc ti ani nic neudělám, za tu tvoji drzost.“ Ten je ale vtipnej, co? A tak jsem ho kopla do jeho nejcitlivějšího místa a ani mu nedala šanci na obranu, stejně si ji nezaslouží. No, stačilo pár přesně mířených kopů, a už se mi válel u nohou. Jeho smečka se mě nesnažila zastavit. Báli se mě, a navíc jim to nedovolila jejich hierarchie. Tenhle hafík u mých nohou byl v téhle skupině nejdominantnější.

„Izi, pojď, pojedeme domů, než mu opravdu ublížíš, a pak budeme mít moc velkou radost a Alice bude chtít jít nakupovat,“ ozvala se za mnou Rosalie a já poslechla.

„Tak jo. Protože ještě teď mě bolí nohy z toho posledního nákupního maratonu.“ Edward se na mě usmál a vzal mě za ruku, normálně by mi to asi trochu vadilo. Ale já se na něj taky usmála a vydali jsme se k autům.

„No, myslím, že tvůj první den byl zajímavý. A nás zajímá, jak o nás víš. Ale to si povíme doma,“ pošeptal mi Edward do ucha, tak, aby to nikdo jiný neslyšel.

„Navíc ti to děsně slušelo, jak si mu počechrala chlupy,“ zasmál se a já s ním.

Jenže mě smích přešel, jakmile mi došlo, že až se Harry dozví, co tu vyvádím, tak vyletí komínem. Předpokládám, že tohle nespadalo do jeho definice „drž se v bezpečí“. A tak jsem si povzdechla a nechala se odvézt domů. Mám toho ještě moc co vysvětlovat. Jen doufám, že mě nezavrhnou.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Izabella Lilly Potter - 3. kapitola:

 1 2 3   Další »
24. beda
02.07.2016 [21:55]

bomba jdu hned na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. babu
05.04.2012 [12:10]

milujem to. je to super. som zvedavá či im to povie. Emoticon Emoticon

04.04.2012 [18:10]

nesinka Emoticon Emoticon

21. SkyBlu
22.03.2012 [22:52]

SkyBluné moment, nápad)) :D

20. SkyBlu
22.03.2012 [22:52]

SkyBlu Emoticon Stačilo by napsat že se mi z Edwarda podlamují kolena? Samozřejmě že stačilo, ale já toho musím napsat víc! Emoticon

Je to úžasný moment spojit Twilight a HP.. Opravdu se ti to povedlo a mě to hrozně baví

Úžasný je to, že ví o upírech i o vlkodlacích, takže žádné tajemství což je super! Jen doufám že to Izi Edwardovi řekne, no to že je čarodějka!

A i kdyby mu to neřekla, byla by to pořád stejně super povídka jako to je! Opravdu povedené! :))

Emoticon Emoticon

22.03.2012 [21:08]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.03.2012 [20:58]

11dalia11Toto bola skvelá kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Veľmi sa teším na ďalšiu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. LidkaH
22.03.2012 [19:53]

Naprosto božská kapitolka nadpozemsky skvele povidky!! Rychle dalsi prosim! Uz se tesim az se Harry dozvi co Iz vyvadi! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Aniqva
22.03.2012 [19:15]

Prosíííím , napiš dalšííí , už se strašně těším Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. kamčí
22.03.2012 [19:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!