Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izabella LiIly Potter - 1. kapitola

06.03.2012 (18:15) • Gaylen • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 3252×

Zdravím, moje jméno je Izabella Lilly Potter, mám bratra Harryho a oba jsme čarodějové.

Když jsme byli malí, zlý čaroděj lord Voldemort nám zabil rodiče, nás chtěl taky zabít, ale nešlo mu to, protože nás chránilo kouzlo lásky od obou rodičů. Kouzlo se odrazilo a Voldemort se ztratil, vypařil, prostě zmizel. Zbyla nám po něm jen jizva ve tvaru blesku, mně na krku a Harrymu na čele. Vychovávali nás teta se strýcem. Ne, že by byli nadšeni, oni nás přímo nesnášeli. Časem jejich nenávist vůči nám začala vrcholit, a tehdy se objevila škola čar a kouzel v Bradavicích. No, co budu vykládat, bylo to tam fantastické. Až doteď.

Voldemort se vrátil a začal válku. Jeho cílem je zotročení a následné vyhlazení obyčejných lidí. Nejdřív ale chce zabít mě a Harryho. Proto mluvím o Bradavicích v minulém čase. Museli jsme odejít, já někam, kde je bezpečno, a Harry hledat viteály, které pomůžou zabít Voldemorta. Ze školy jsme odešli dost narychlo, protože ji ovládli smrtijedi, stoupenci Voldíka. Při jejím obsazování to bylo dost kruté. Byl u toho i Voldemort a já měla tu čest, či spíše smůlu a bojovala s ním. Sice jsem to přežila, ale odnesly to moje, tehdy do pasu dlouhé kaštanové vlasy. Voldík mi je krapet přismahl. Po útoku a následném opuštění školy mě Harry už na normálním území, kde žijí lidé, v jednom motelu posadil beze slova do vany, zbytek vlasů stáhl do gumičky a střihl. Takže jsem měla krátké střapaté mikádo.

Já teď seděla v letadle, které bude za pár minut přistávat v Port Angeles, tam mě bude čekat nějaká paní Cullenová. Ta mi zařizovala dům ve Forks, kde teď budu bydlet, chodit na střední a čekat, až se vrátí Harry. Právě mi zavibroval telefon, že mi někdo volá. Byl to Lupin, docela jsem se divila, že se naučil manipulovat s mobilem. Hovor jsem přijala.

„Ahoj, Remusi, jak je? Co se děje?“

„Čauky, Iz, jen se chci zeptat co let, jak jsi to poprvé zvládla. A taky ti chci říct, že je o vše postaráno. Auto ti přivezou dnes navečer, na kreditce máš už převedené peníze. Tak nemusíš mít starost,“ odpověděl.

„Jej, tak to se mi ulevilo,“ odpověděla jsem. „Zítra musím jít nakupovat, vždyť mám jedny kalhoty a dvě trička, navíc si musím nakoupit věci do školy. Tím ovšem neříkám, že se mi tam chce, znáš můj názor.“ Že vím, co odpoví.

„Ale, Izinko, víš, jak se na to Harry dívá, nepřežil by, kdyby se ti něco stalo. A mně se taky nelíbí představa, že s ním lítáš někde po lese se smrtijedy v patách a sháníš viteály. Věř nám, že takhle je to lepší. Navíc tě budou navštěvovat Weasleovi a já taky… Občas. Tak nebuď naštvaná a nesmutni. Hm?“

Když jemu se to řekne, ale přece nebudu trapčit a nebudu odsekávat. Proto jsem se pokusila o co nejmilejší tón:

„Já vím, ale nediv se, že jsem trochu naštvaná, vždyť já vůbec nevím, co s ním je a kde je. Já vím, že nejpravděpodobnější je, že je zašitej někde uprostřed Karpat. Hermiona použila tak výborná ochranná kouzla, že se jim nemůže absolutně nic stát, i kdyby metr od nich vybouchla atomovka a seběhli se na ně Voldemort a smrtijedi dohromady... Že jo?“

Teď mě trochu znejistil, protože s odpovědí chvilku váhal. Ale nakonec odpověděl:

„To víš, že jo, nemusíš mít strach. A navíc, Harry je ten nejlepší čaroděj, umí se o sebe postarat. Izinko, už musím jít. Mám tě moc rád. A nezapomeň, Harry není tvůj bratr. Dávej na sebe pozor, ahoj.“ A ukončil hovor.

Abyste chápali, nikdo kromě našich nejbližších neví, že jsme s Harrym sourozenci, vůbec si nejsme podobní a navíc je to lepší kvůli bezpečnosti. A příjmení může být pouhá shoda náhod.

Z reproduktorů se ozval hlas pilota, že za chvíli budeme přistávat. Konečně čerstvý vzduch a konec toho příšerného houpání. Letadlem jsem letěla naposledy, doufám.

Jen co jsem vylezla z letadla, tak jsem se rozhlédla po paní Cullenové. To ona mi zařizovala dům ve Forks. Lupin ji požádal, jestli by mě nemohla vyzvednout z letiště, protože ještě nemám auto. Prý byla moc milá a souhlasila. No, teď ji jen najít. Což nakonec nebylo tak těžké, ona si našla mě, jen co jsem vešla do letištní haly.

„Ahoj, ty musíš být Izabella Potterová, že? Já jsem Esme Cullenová.“ No páni, ta je krásná a má moc milý hlas. Jo no, třeba bych mohla odpovědět a ne jen zírat.

„Dobrý den, jsem Izabella, ale jinak jen Iz nebo Izi, moc mne těší,“ dostala jsem ze sebe nakonec.

„Mě také moc těší, Iz, ale tykej mi, tak stará zase nejsem,“ zasmála se.

„Dobře, Esme. Moc děkuju, že jsi pro mne přijela. Auto mi přivezou až večer,“ sdělila jsem jí.

„Ale to vůbec nestojí za řeč, spíš mám pro tebe takový návrh, jestli ti to nebude vadit.“ Tak to jsem zvědavá, co to bude. Proto jsem měla našpicované uši a poslouchala.

„Víš, tvůj strýček mi vůbec neřekl, jaký máš vkus, jaké máš ráda barvy a tak. Takže jsem tvůj domek zrestaurovala jen po stavební stránce, místnosti jsou holé. Říkala jsem si, že na tebe počkám a společně vybereme barvy a vůbec zařízení pro dům. Samozřejmě, že než to bude hotové, budeš bydlet u nás,“ dokončila svoji řeč a já jen koukala.

To mám jako bydlet v cizím městě, v cizím domě a ještě s cizími lidmi? No potěš. Co když je budu otravovat? Vždyť mne neznají. Taky jsem jí to hned řekla:

„Ale, Esme, to nejde. Vždyť já jsem pro vás prakticky cizí člověk. A navíc vás nechci obtěžovat.“ Odpovědi se mi dostalo vzápětí:

„Ale prosím tě, jaké otravování. To já jsem nedodělala dům. Přece tam nebudeš bydlet bez zařízení. A navíc, v autě na nás čeká moje dcera Alice. A moc se na tebe těší. Teď bychom mohly jít nakoupit nábytek a věci do školy. Alice ti poradí, co budeš potřebovat. Potom se zajedeme podívat na dům a pak pojedeme k nám. Co říkáš? A neboj, všichni se na tebe moc těší. Mám ještě jednu dceru Rosalii a tři syny, Emmetta, Jaspera a Edwarda. Můj manžel se jmenuje Carlisle,“ dokončila svůj monolog a já nebyla schopná ji odmítnout.

„Dobře, Esme, moc ráda u vás zůstanu. Samozřejmě než bude dům hotový.“ Esme se na mě usmála a ujistila mne, že kluci pomůžou s domem, a už mě vedla do auta, kde jsem se seznámila s Alice.

Bylo to příjemně strávené odpoledne. Vybrala jsem si obrovskou, hříšně pohodlnou postel a zařízení do domu. Taky mi Alice pomohla s nákupem pomůcek do školy, a pak jsme šly nakupovat oblečení, které jsem nutně potřebovala. Sice jsem toho nechtěla tolik, ale tomu skřítkovi Alice nešlo říct ne. Teď se jedeme podívat na můj dům a pak k nim. Už z dálky domeček vypadal úžasně. Dvoupatrový domek s verandou z třešňového dřeva, bílou fasádou a obrovskými okny. Mám ráda velká okna, protože pak je v domě dostatek světla. Zahrada se táhla až k lesu, k němuž vedla kamenná cestička. Na zahradě byla i houpačka a pár stromů, kam si budu moct pověsit houpací síť. Takže krása.

V přízemí domu byla kuchyň vedoucí do obýváku, pokoj, kde si nejspíš udělám knihovnu, a malá koupelna se vším příslušenstvím. V patře bylo pět pokojů, každý s koupelnou. Já si vybrala pokoj s výhledem jak na zahradu, tak na cestu k domu. Tím pádem největší pokoj. Taky měl převelikánskou šatnu, což není od věci. Domek se mi moc líbil a až bude zařízený, bude ještě hezčí. Nezmohla jsem se na nic jiného než:

„Mockrát děkuju, Esme, je nádherný a pro mě akorát.“ Ta se jen zasmála:

„Ale vždyť není za co děkovat, navíc ještě ani není dodělaný.“ Do toho se ozvala Alice:

„No tak, holky, už musíme jet. Máme přeci naplánovaný filmový večer, tak ať ho stihneme. Tak šup šup, vždyť sem pojedeme zítra.“ Po tomhle prohlášení jsme na sebe s Esme jen koukly, pokrčily rameny a vydaly se za Alice.

Jen co jsem vystoupila z auta před jejich domem, málem mi upadla pusa.

„Teda, Esme, to je nádhera,“ pochválila jsem dům, který byl naprosto dokonalý.

„Děkuji, jsem ráda, že se ti líbí. Tak tu nestůj a pojď dál, ještě tu nastydneš.“ Taky že jsem hned šla, byla jsem strašně zvědavá, jak to bude vypadat uvnitř. Samozřejmě že nádherně. Po mé levici se ozvala Esme:

„Iz, chtěla bych ti představit svoje děti, tohle je Emmett,“ ukázala na horu svalů s úsměvem od ucha k uchu, „vedle něj je Rosalie.“ No, a moje sebevědomí uteklo až k Antarktidě. Rosalie vypadala jako bohyně.

„Dál je tu Jasper.“ Jasper vypadal jako lev, jeho vlasy připomínaly právě lví hřívu.

„A Edward.“ Páni, je fakt krásnej, jen kdyby se tak nemračil, vypadá, že ho vážně něco hodně štve. Jen doufám, že to není moje přítomnost.

„A Alice už znáš. Carlisle je bohužel v práci, tak se s ním seznámíš až večer. Alice tě odvede do pokoje a já ti udělám něco k večeři.“ Ach jo, Esme je jako moje maminka, sice ji znám jen pár hodin, ale i za tu chvíli mi neskutečně přirostla k srdci. Ostatně Alice taky. Myslím, že budeme fajn kámošky.

„No tak, Iz, pojď za mnou, převlékneš se a pak hupsnem na ty filmy. Tak honem.“ Ježiš, ta se naotravuje.

„Alice, já nemám takovou fyzičku, že po celodenním běhání po obchodě budu ještě sprintovat do schodů.“ Lekla jsem se, až jsem nadskočila, protože se vedle mě ozval Emmett. Ježiš, vždyť stál na druhým konci pokoje!

„Tak to si začni zvykat, Alice je totální shopaholik. To, co si zažila dneska, byl jen slabej odvar.“ A dál se smál jak pominutej. Kam jsem se to dostala? A to ještě není konec dnešnímu večeru. To jsem zvědavá, jak tohle přežiju.

Autor: Gaylen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Izabella LiIly Potter - 1. kapitola: