Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 15. kapitola

Isabella Drákulová 15. kapitolaPlán na odstranění Wayna se může spustit.

15. kapitola

 

„Až skončí škola, počkám tady na něj a dám mu naději, že jsem si vybrala jeho, pojedeme ke mně domů, kde se ho pokusím svést, samozřejmě ne doopravdy, a tam ho vysaju do dna a pak zapálím a bude navždy pryč,“ řekla jsem a nechala všechny chvíli přemýšlet.


 

Jak jsem čekala, Edwardovi se to moc nelíbilo.

„Ne, ani omylem tě s ním nenechám o samotě. Nás je sedm, on jen jeden, nech to na nás, my tě ho navždy zbavíme,“ řekl Edward, ale to bych neudělala, ani kdyby to byla poslední možnost. Já chci naposledy ochutnat jeho jed, ale to mu samozřejmě říct nemůžu.

„Ne, Wayn je můj problém a já ho chci vyřešit sama. Ať se ti to líbí nebo ne, zabiju ho já a proběhne to tak, jak já to budu chtít,“ řekla jsem a rovnou ho utnula, když se chystal znovu protestovat.

„Neboj se, Bello, já ho pohlídám, až ho budeš zabíjet, aby ti nepřekážel a nerušil,“ řekl Emmett a prokřupnul si klouby v rukou, jak to má ve zvyku, když jde o něco drsného, a hodil pohled na Jaspera, který přikývl.

„Díky kluci, ale jestli mu zkřivíte jeden vlas, budete hned po Waynovi moje další svačina,“ řekla jsem tvrdě, ale samozřejmě jsem to nemyslela vážně. To bych Alici a Rose nemohla udělat, obzvláště ne teď, když jsem se s Rose konečně skamarádila. Už po sobě nepliveme síru a ona se mě už nechce zbavit.

Mrkla jsem na Alici s Rose, aby věděly, že to nemyslím vážně. Pochopily mě, ale hrály to se mnou, tak se neusmály, ale měly stále naštvané výrazy, jaké měly i předtím, za což jsem jim byla vděčná, protože takhle budou věřit, že to je opravdové.

A protože už začali přijíždět ostatní spolužáci, museli jsme do školy. Edward se teda pořád mračil jako deset čertů, ale nic s tím nenadělal. Stejně to bude on, kdo první bude škemrat o polibek. Znám ho až moc dobře.

Škola běžela v pohodě a klidu, jen my upíři jsme byli krapet vedle. Bála jsme se, že to Wayn prokoukne a přece jen někomu ublíží. Ale moje herectví je nepřekonatelné, takže by to mělo být v pohodě. Jestli ale někomu skutečně ublíží, nikdy si to neodpustím.

Edward se mnou celé dopoledne nemluvil, ale na obědě se on domáhal mé pozornosti. Já bych byla schopna klidně vedle něj sedět a dělat, že je neviditelný, ale uvnitř bych trpěla, ale on to nevydržel, což mi hrálo do karet.

Do konce vyučování se ode mě nechtěl hnout, ani nemusel, protože jsme měli nejdříve tělák, který máme kluci a holky dohromady, a další jsme měli biologii, kde sedíme spolu, takže jsme mohli zůstat spolu.

Když biologie skončila, Edward a ostatní odjeli. Edward mi slíbil, že vydrží do té doby, než mu zavolám, ale nebyla jsem si tím tak jistá. Hned potom jsem zavolala tátovi, aby dneska nechodil do domu, sdělila jsem mu i důvod a schválil mi to, za což jsem byla ráda. Nerada dělám věci proti otcově vůli.

U parkoviště jsem si sedla na lavičku a čekala, než všichni odejdou. A taky jsem čekala na soumrak. Řekl, že přijde večer, ale neřekl kam, takže jsem usoudila, že bude tady. A kdyby ne, najde si mě, tomu věřím, když mě našel i tady ve Forks.

Když se už blížila tma a slunce zapadalo, stále ještě nepřišel, ale z parkoviště jsem se ani nehnula. Věřila jsem, že přijde. Je mnou tak posedlý, že by si nenechal ujít být se mnou za žádnou cenu, aspoň jsem v to věřila.

„Ale, ale. Co ty tady tak sama?“ ozvalo se za mnou, kolem mého pasu se obmotaly jeho studené ruce a jeho rty se přišpendlily na můj krk. Protože jsem ho vážně neslyšela, vyjekla jsem a leknutím nadskočila. On toho hned využil a vyhoupl si mě do náruče.

„Čekám na tebe. Přemýšlela jsem a došla jsem k závěru, že patřím k tobě. Nemohla jsem zapomenout na všechny ty krásné chvíle, které jsme spolu prožili, ale stále mám v sobě brouka, který se bojí, že mi ublížíš,“ začala jsem svůj herecký výkon a jednu ruku mu dala za krk.

„Tobě bych nikdy neublížil. Raději bych si ublížil sám, než bych tobě zkřivil vlásek. Miluju tě, Isabello, a chci být s tebou, ať to stojí cokoli,“ řekl a políbil mě. Do polibku jsem se náruživě zapojila, jak už mám ve zvyku.

„Pojďme ke mně, táta dneska není doma, ale auto tu nesmím nechat,“ zašeptala jsem rozrušeně mezi polibky. Ihned přeběhl upírskou rychlostí k mému autu a posadil mě na místo řidiče. Pamatuje si, jak jsem na svá auta háklivá a že nikomu nedovolím je řídit.

On si překvapivě nesedl vedle mě, ale za mě, dal pryč opěrátko na hlavu a začal mě líbat na krku. Slastně jsem zaklonila hlavu, ale musela jsem rychle jednat. Rychle jsem šlápla na plyn a soustředila se na řízení. Pomáhalo to, že jsem ani nevnímala, že v autě nejsem sama.

Až když mi těma svýma ledovýma rukama zajel pod látku šatů a rozepnul mi podprsenku, vzpomněla jsem si na něj. Musím ještě zrychlit, jinak to nedopadne dobře. Ještě jsem sešlápla plyn, auto mojí žádosti požehnalo a ještě zrychlilo.

Wayn si nejspíš myslel, že je to z nedočkavosti. A byla to i pravda, jen v úplně jiném slova smyslu. Hned, jakmile jsem zaparkovala, mě už tahal z auta a vysadil si mě na boky. S ním se do postele stejně dostanu rychleji, tak ušetřím čas.

Nestačila jsem ani zamknout auto, protože jsem musela odemknout dveře od domu. Wayn by je určitě vyrazil, což jsem nechtěla, protože tenhle dům se mi opravdu líbí. Přispívá k tomu i fakt, že to navrhovala Esmé.

„Nahoře první vpravo,“ zašeptala jsem, když jsem otevřela dveře a než jsem se mu přisála na rty. Pevně mě držel a rychle vyběhl schody. Za dvě vteřiny přesně mě pokládal do mé postele. Byla bych radši, kdyby byl na jeho místě Edward, ale tohle je přece jen nutné.

Z ramen jsem mu stáhla tu koženou bundu, kterou jsem mu tehdy koupila já, a hned mu přetáhla triko přes hlavu. On mi nejdřív vytáhl zpod šatů podprsenku a potom mi ty šaty začal vyhrnovat, až mi je přetáhl přes hlavu.

Převalila jsem se tak, abych byla nahoře, a začala ho líbat nejdříve na hrudi, až jsem dojela ke krku. Chtěla jsem to co nejdříve dokončit, ale nevím proč mé tělo chtělo pokračovat. Sakra, nejspíš jsem pannou už moc dlouho. Asi by byl nejvyšší čas to změnit, ale jedině s Edwardem.

Na nic jsem nečekala a surově se mu zakousla do krku. Začala jsem hltavě pít. Hmm, jak mi tohle chybělo. Tenhle jed mi vždycky chutnal nejvíce ze všech, co jsem kdy pila, nevím proč. Chuť citrusů, tiramisy, vanilky a lidské krve… Je to smršť chutí a touhy.

Waynovi se to, zdá se, moc líbilo, protože mě chytil za zadeček a rychle se mnou pohyboval na svém těle. Když jsem cítila, že bych měla přestat, aby mohl žít, pila jsem dál. I když mi mé tělo odporovalo, musela jsem ho vypít do poslední kapky.

Po chvíli začaly jeho pohyby zpomalovat a já věděla, že umírá. Když v jeho těle nezbyla už ani kapka jedu, odtrhla jsem se od jeho krku a oblízla ho, aby se rána zacelila. Narovnala jsem se v zádech a podívala se na mrtvé tělo pode mnou.

„Bello…“ ozvalo se z jeho úst. Vyděsila jsem se, že jsem něco pokazila a on stále žije. Ale mýlila jsem se, je mrtev. Jeho poslední slovo bylo moje jméno. I když jsem k němu nic necítila a byl pro mě jen rozptýlení, to jediné slovo mě chytilo za srdce.

Slezla jsem z jeho těla a zaběhla si do koupelny pro župan. Oblékla jsem si ho, zavázala a vrátila se do ložnice k jeho tělu. Zaslouží si důstojný pohřeb. Zpátky jsem mu oblékla triko a bundu, popadla ho do náruče a odnesla před dům.

Tam jsem ho položila na zem, ruce mu zkřížila na hrudi, jak to bývá u mrtvých zvykem, a odběhla ještě pro sirky do kuchyně. S balíčkem sirek jsem se vrátila zpátky, škrtla a zapálenou sirku hodila na jeho tělo, které vzplálo jako svíčka na dortu.

Zírala jsem jako zhypnotizovaná do plamenů. Co je to se mnou? Dříve mi nic takového nevadilo. Na tváři jsem ucítila něco mokrého. Sáhla jsem si rukou na tvář a podívala se na ni. Já brečím. Tak to už vážně není normální.

Znovu jsem se podívala do plamenů, kde už Waynovo tělo pomalu mizelo a měnilo se v prach. Vždyť pro mě byl jen opakovaná svačina, tak co blbnu?! Řvala jsem na sebe uvnitř své hlavy. Až když plamen uhasl a tělo bylo nadobro pryč, jsem si to uvědomila.

Wayn pro mě sice nic neznamenal, ale moje tělo ho chtělo. Toužilo už po mužském těle a Wayn byl nejblíže. Jsem panna už dlouho a mému tělu se to hold asi už nelíbí, tak chtělo jeho tělo. Já jsem vážně divná.

Odskočila jsem si ještě do domu a vzala tam jednu krabičku, které vždycky s sebou všude vozím, kdybych náhodou našla něco, co bych si přála uchovat. Do té krabičky jsem dala všechen Waynův popel a bezpečně ji zavřela a pro jistotu ji zalepila, aby už znovu nešla otevřít.

Na hradě v Rumunsku si ji uložím, jako všechny věci, které měly v mém životě nějaký význam. Wayn měl význam ten, že byl můj dlouhodobý zdroj potravy, a to stačí, abych si ho vystavila doma.

Jsem možná trhlá, že si popel svého ex vystavím doma, ale mám doma už tolik krámů, že to tam zapadne.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 15. kapitola:

 1
7. lara de dis
17.08.2014 [17:35]

super prostě super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Soňa
17.08.2014 [14:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. marcela
17.08.2014 [8:45]

No, to bych si vyprosila, aby byl Edward ten první!! Emoticon Emoticon Emoticon
Moc hezké, čte se to jedním dechem. Emoticon Emoticon

4. Pinka25
16.08.2014 [22:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BabčaS.
16.08.2014 [22:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. v.v
16.08.2014 [21:03]

Skvěle Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 16.08.2014 [20:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!