Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » IceWolf 4. kapitola

14.12.2009 (14:15) • Wolfie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1223×

Pohled Emmetta:

Seděl jsem na pohovce u nás v obýváku. Všichni byli zaražení a nikdo nic neříkal. Ano, jistá smrt se blížila. Stalo se to takhle jednoho večera:

Zrovna jsme všichni seděli v obýváku a hráli Monopoly. Když jsem si chtěl koupit Eiffelovku, Alice ztuhla. V tu chvíli jsem byl naštvaný, že mi zkazila tak skvělou koupi.

„Co se stalo? Alice, co jsi viděla?“ Ptal se Jasper své drahé polovičky. Edward všechno samozřejmě věděl.

„Volturiovi. Přijedou.“ Řekl prostě Edward.

Carlisle se zamračil. „To snad není žádný důvod k obavám, ne?“

Alice se na něj podívala s hrůzou v očích „přijedou, protože chtějí válku.“

To zjištění mě potěšilo, konečně bude nějaká sranda. Můj tok myšlenek však přerušil Edward. „Emmette, tohle není sranda. Volturiovi přijedou s celou svou gardou a začali cvičit ještě spoustu nových upírů. Nelíbí se jim, že se naše rodina rozrostla o Jacoba. Ale jedna věc mě zarazila…“  odmlčel se Edward.

„Moje vize byla velmi zmatená. Jeden obraz sem, druhý tam… Emmette, pamatuješ si tu holku, Sabrinu?“  ujala se slova Alice „ona bude také další členkou naší rodiny.“

„Moment, moment, lidi. Shrneme si to. Volturiovy chystají jakousi válku a letuška bude moje další sestřička?“ byl jsem na upíra až nepřijatelně zmatený. Válka mi nepřipadala už jako tak dobrý nápad, co kdybych přišel třeba o Rosalii, nebo jiného mého sourozence. Ovšem ten fakt, že by letuška mohla být moje sestřička se mi docela zamlouvat, další poloupír v rodině… hmm.

„Sabrina? To je  ta holka, o který jsi říkal že voní jako poloupírka, ale rozhodně se tak nechová?“ ptala se Bella. Edward přikývl.

„Hele, lidi, s náma můžete počítat. Kluci už nějaký vzrůšo nezažili určitě pár let.“ Nabízel se Jacob.

„Taky bychom mohli pozvat třeba rodinu z Denali.“  Řekla Nessie.

„Jacob, jseš si jist, že tvoji známí vlkodlaci ještě žijí? Nessie, nemůžeme nikoho ohrožovat na životě tím, že je necháme na pospas Volturiovým.“ Klidnil to celé Carlisle.

„A co budeme dělat?“ ptala se naštvaně Rosalie.

„Prozatím počkáme, jestli bude mít Alice nějaké další vize. Pak uvidíme.“ Snažil se být za všech okolností rozumný Carlisle.

„Měli bychom jít do školy.“ Řekl Edward.

„Edwarde, oživili tě nějak moc brzo. Měli jsme ještě chvíli počkat, než najdeme tu upírku, která umí oživovat mrtvé.“ Snažil jsem se být vtipný, ale ačkoli bych si to nikdy nepřiznal, poslední dobou jsem moc vtipný nebyl.

Ach…ano. Když Demetri zabil Edwarda, za několik let po jeho smrti jsme nalezli jednu upírku, Avu, a ta Edwarda oživila. Největší sranda byla, že z něj byl člověk, proto jsme ho museli zase proměnit. Byla to docela sranda, když jsem si mohl nerušeně z Edwarda dělat srandu.

Já s Rosalii a s Alice a Jasperem jsme jeli v mém jeepu. Edward s Belou, Nessie s Jacobem si nasedli do Volva.

Náladu mi nezvedl ani pobyt v mém miláčku (tím jsem samozřejmě nemyslel Rosalii). Ve škole byla ještě větší nuda než obvykle.  Všichni z rodiny byli jako zařezaní a nebylo z koho si dělat srandu.

Stál jsem vedle učebny historie, když ke mně přišla moje milovaná letuška.

„Ehm. Ahoj Emme.“ Pronesla trochu váhavě. Malinkou chviličku jsem se zaobíral tím, jestli je poloupírka nebo něco jiného. Určitě o nás musela vědět, co jsme. Ale Edward měl pravdu, na poloupírku byla velmi nešikovná. Krásná však byla dostatečně i na upíra. Dokonce by se mohla rovnat Rosalii, ale kdyby to Rose slyšela, nejspíš by dostala…ehm, co takový upír může dostat místo srdečního záchvatu? Podíval jsem se do Sabrininých ledově modrých očí.

„Ahoj, letuško.“ Pokusil jsem se usmát, ale nejspíš se mi to moc nedařilo.

„Asi se té přezdívky jenom tak nezbavím, že?“  Mě osobně ta přezdívka nepřipadala tak špatná. Moc jsem nereagoval ale v tu chvíli jsem dostal nápad, že ta Sabrina má možná pár přátel a ti by nám s Volturivýma mohli pomoct.

„Žiješ?“ zeptala se mě. Docela mě to pobavilo, usmál jsem se a otočil se na ní. Byla vážně pěkná a určitě bude super, jestli to bude moje sestřička.  Já však měl Rosalii, ale co? Jsem jenom kluk.

„Ne.“ Odpověděl jsem.

„Emmette, řekni mi co se děje?“ kápla božskou. Sakra. Mám jí říct pravdu? Ale třeba nám může pomoct. S nadějí jsem se na ní podíval a řekl pravdu:

„Máme menší problém s Volterrou.“

„Problém?“

„Ano, válku.“ Řekl jsem popravdě. Sabrina se zatvářila nechápavě. Zajímalo by mě jak dlouho vůbec žije.