Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » IceWolf 2.kapitola

11.12.2009 (07:30) • Wolfie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1592×

Pohled Sabriny:

Seděla jsem v jídelně a uždibovala cosi, co se tvářilo jako jídlo, teda ne že bych normálně nejedla, ale tohle… párky v tofu, bléé. Přitom jsem pozorovala osmičlennou rodinku. Tohle bylo malé město a ještě menší škola, takže jsem byla dost informovaná, abych věděla, že ta malá Alice chodí s Jasperem, toho velkého Emmetta a Rosalii jsem znala, pak ten kluk s bronzovými vlasy je Edward a ta hnědovlasá holka Isabella – všichni upíři – to už samozřejmě nepatřilo k místním klepům. Pak tam byli ještě Renesmé – zvláštní jméno -  a Jacob, to upíři nebyli a já jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. V tu dobu jsem nic o vlkodlacích ani poloupírech nevěděla.

Jacob do sebe s přehnanou chutí házel párky v tofu a ostatní se jenom pohoršeně v jídle prohrabávali, teda ne že bych jim to v tomhle případě měla za zlé. Všichni (až na Jacoba) se dívali někam do blba a nevšímali si dění okolo. Potom se na mě otočil ten Edward a zle si mě měřil, něco šeptl směrem k Isabelle a ta se na mě také otočila, šeptla něco směrem k Renesmé a ta se samozřejmě musela taky otočit na mě, naštěstí se netvářila tak zle, spíš zvědavě.

Odkašlala jsem si a zvedla se od svého stolu, rychlým krokem jsem šla „oběd“ vyhodit a pak na parkoviště. Audi jsem zatím nikde neviděla, tak jsem si sedla na nízkou zídku, kde se bavilo ještě několik studentek.

„A ten Edward…áách“ slyšela jsem.

„A viděly jste toho Jaspera, tváří se fakt divně, ale je nádherný…“

Neměla jsem chuť poslouchat jejich řeči a šla jsem radši blíž k parkovišti. Naštěstí jsem za chvilku viděla přijíždět mamčino auto. Zastavila se milimetr přede mnou, skoro mě zajela. Jedním plavným skokem jsem se dostala na sedátko a šťastně se opřela.

„Jak bylo první den ve škole?“

„Ani se neptej, rovnou jsme se mohly nastěhovat do Transylvánie.“ Odfrkla jsem.

Lizzie pozvedla jedno obočí a tázavě se na mě povídala. „Snad jsi nepotkala upíry?“, nejspíš jsem jí byla k smíchu.

„Jo, bylo tam šest upírů“¨

„Chachacha,“ rozesmála se má matka „určitě to jsou normální bledí studenti.“

„Vážně? Takže takový normální člověk by řekl ,by blbče, to není žádný domácí mazlík. To je poloupírka‘“ snažila jsem se napodobit hlas Rosalie.

Au. Dnes podruhé jsem políbila přední sklo.

„Děláš mi ze mě srandu?“ zeptala se mě matka.

„Aaaau!“ snažila jsem se zajistit případné škody na mém čele, či jiné části obličeje, ale naštěstí jsem byla celá, žádná krev, boule nebo zlomený nos. „myslím že tak blbá zas nejsem, abych si dělala srandu, když můžu přijít o ksicht.“

„Jak ti upíři vypadali?“

„No taková malá černovlasá-“ ani jsem nestačila domluvit a byla jsem zase zamáčknutá v sedadle. Audi si to valila 160 km/h po silnici a matka div nerozšlápla podlahu.

„Ty je znáš?“ zeptala jsem se.

„Ano, jsou to Cullenovi: Alice, Jasper, Emmett, Rosalie, Bella, Carlisle, Esme, Jacob a Nessie.“

„Toho Caslisla a Esme jsem nepotkala a pak je s nimi jakýsi Edward.“

„Carlisle a Esme jsou jejich ,rodiče‘ a Edward je mrtvý.“

Ten fakt že Edward je mrtvý mi trochu nešel do hlavy, vždyť dneska přece byl v jídelně a vraždil mě pohledem. „On není mrtvý.“

„Ale jo je. Tvůj otec ho zabil.“

„To je blbost! Edward dneska seděl v jídelně, ,obědval‘ a koukal někam. Nepřipadal mi moc mrtvý, kromě toho, že neměl krev a srdce mu nebilo, byl až moc živý.“ Uvědomila jsem si, že melu blbosti a včas jsem se zarazila.

„Sabrino, vážně si jsi viděla Edwarda Cullena? Popiš mi ho.“

„No měl bronzový vlasy, černý voči a byl bledej.“ Víc jsem toho vymyslet nedokázala. Jak… vtipné.

„Sabrino, víš jistě že jsi viděla EDWARDA CULLENA?“  Né asi jsem viděla Brada Pitta, bože.

„Jo vím to jistě, on chodí s tou Bellou.“ Řekla jsem mamce.

Byla jsem tak zabraná do rozhovoru, že jsem si nevšimla, že jsme už parkovali před našim domem. Vzala jsem si batoh a šla k domu, počkala jsem, než mi mamka otevře a já se mohla po náročném dni rozplácnout na gauč. Tahle idyla však netrvala dlouho, protože za chvíli přišla i matka a začal výslech.

„Popiš mi celý tvůj dnešní den ve škole a nezapomeň hlavně na Cullenovi.“

„Když jsem přišla pozdě do třídy, náš učitel mě pěkně ztrapnil, posadil mě k Alice Cullenové. Řekl nám co budeme dělat a takový ty kecy. S Alicí budeme pracovat na nějakém projektu o Itálii. Pak když jsem šla  na tělák, jsem zakopla a padla Emmettovi Cullenovi přímo k nohám. Trochu jste si popovídali, a pak jsem šla na oběd“ Samozřejmě jsem neřekla mamce zase všechno, něco jako například kouření trávy na záchodech a podobně jsem samozřejmě vynechala.

Lizzie si prohrábla vlasy a přemýšlela, až se jí kouřilo z hlavy. Mě taky ale přišla jedna myšlenka: „Hele, mami, proč můžou Cullenovi do školy, když jsou to upíři?“

„Jsou to vegetariáni, živí se krví zvířat.“

Takže nejí lidi. To mě ohromilo, vlastně ta Alice a Emm byli docela milý, možná budu muset svůj názor na upíry trochu přehodnotit.

„A mami? Proč když jsem řekla, že jsem Volturiová že všichni tvářili tak divně? Alice se mě ptala, jestli jsem z Itálie.“

„Volturiovy jsou v upířím světě něco jako prezidenti, nebo králové. Dohlížejí na zákony a tak.“ Ach, tak já jsem vlastně vznešeného původu. Hmm. Třeba toho ještě někdy využiju. Heh.

Všichni seděli jako zkamenělí. Nessie se vyděšeně dívala z Edwarda na Bellu a z Belly na Jacoba.

„Kdy přijedou, Alice?“ zeptal se Carlisle.

„Ještě neví jistě.“ odpověděla mu se strachem v očích Alice.

„Co budeme dělat?“ ptala se tentokrát Bella.

„To vážně nevím. Situace je velmi vážná, šance na útěk jsou minimální a šance na vítězství ještě menší“