Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I démoni pláčou - 1. kapitola

Upíří život


I démoni pláčou - 1. kapitolaBůh už na počátku světa stvořil viditelný a neviditelný svět. Šest dní usilovně pracoval, než sedmý den odpočíval a prohlížel si svůj výtvor, který se zdál dokonalý.
Tak jako každá mince má dvě strany, tak stvořil nebe i peklo. Musel udržet rovnováhu sil na planetě, a tak pod zemí vládli démoni a v nebi andělé. Nikdo však nečekal, že se jednoho dne narodí dítě démona s andělskou duší.
Isabella vyrostla do krásné dívky se srdcem na pravém místě, ale přeci jen byla démon, který má rozsévat zkázu a trápit hříšné duše. Jednoho dne však Belzebubova trpělivost přeteče, protože Isabella má již několik prohřešků proti peklu a stihne jí trest v podobě vyhnání na Zemi. Isabella to však mezi lidmi nebude mít jednoduché, protože trest, který jí stihl z ní udělá ještě většího netvora, než už jím je.

1. kapitola

Moje dvanácti hodinová služba u pekelné brány se pomalu chýlila ke konci a já čekala na poslední zástup duší, které jsem měla doprovodit do našeho světa pod zemí. Ignorovala jsem tu plápolající ohňovou bránu, která měla zastrašit nově příchozí obyvatele pekla a přemýšlela nad svým ubohým životem, který mi byl dopřán. Lidé nám říkají všelijak - démoni, ďáblové, poslové zla, ale já si vždy připadala jiná. Jiná než ostatní.

Ano, byla jsem jim vizuálně podobná. Od malička mám tmavě hnědé až černé dlouhé vlnité vlasy po pas a oči stejné barvy, ale má kůže je bledší, než u ostatních démonů. Mám sice černá křídla, která tu má každý, ale spodní lem mých křídel je bílý. To je další anomálie, která se tu nevidí a to nejdůležitější je, že mám srdce. Démoni nebo jak jim chcete říkat, srdce nemají. Jsou to primitivní bytosti bez kapky citu. Jsou tu sice výjimky, které porušily ten nejdůležitější zákon pekla a tím je láska, ale nikdo nikdy kromě Belzebuba neví, co se s nimi stalo.

Můj život byl předem naplánovaný a to sloužit peklu. Každý den byl jeden velký stereotyp a já už byla unavená z tohohle depresivního místa, ale byl to můj domov. Bylo tu teplíčko a já tuze ráda odpočívala a relaxovala u kotlů, kde se spalovaly hříšné duše. Občas tam někdo vykřikl a prosil o milost, ale já ignorovala jejich prosby a užívala si to hřejivé teplo, které proudilo mým tělem. Měla jsem tu také maminku, kterou jsem milovala nadevše. Každým dnem jsem nadávala na tohle proklaté místo, které se hemžilo démony a dušemi vrahů a násilníků, ale byl to můj domov. Bylo to místo, kde jsem se narodila a vyrostla v dospělého nesmrtelného démona.

Můj pohled se zahleděl do černočerné dálky, kterou osvětlovala jen hořící brána a uslyšela hlasy. No konečně. Povzdechla jsem si a postavila se před vchod do toho očistce. Netrpělivě jsem si podupkávala nohou a čekala, než se seřadí přede mnou do zástupu. Vzala jsem si do ruky desky s papíry, kde byly záznamy dnešních hříšníků.

„Co jsi udělal?” zeptala jsem se znuděně, dívala se papírů a svírala pero v ruce.

„Zabil jsem milence své ženy,” odpověděla první duše koktavě.

„Jméno?” povzdechla jsem si a protočila oči, protože tohle byl jeden ze základních hříchů, které nás učili ve škole.

„Jeremy Thomas,” řekl a já si ho zapsala na papír i s jeho prohřeškem.

„Vítej v pekle, Jeremy,” povzdechla jsem si a uvolnila mu cestu, aby mohl projít bránou.

Ze začátku mi přišla tahle věta hrozně zábavná a ironická, a tak jsem se jí smála jako malá holka, ale když musíte tyhle tři fráze opakovat sto let v kuse, zevšední vám jako tohle místo. Po půl hodině postávání před bránou jsem před sebou konečně uviděla poslední hříšnou duši a oddechla si, protože bude konec mojí služby, která mě nudila k smrti.

„Co jsi udělal?” zeptala jsem se a zadívala se do těch modrých očí, které se zdály upřímné a vystrašené.

„Já… Já zabil jsem svého otčíma, když se pokusil znásilnit mou mladší sestřičku,” vypadlo z něj a já natočila hlavu doprava.

Najednou jsem cítila smutek a lítost, protože tohle nebyl typický hřích, který nám od malička tloukli do hlavy. Ohlédla jsem se k bráně a vystrašeně se dívala do dálky ke kotlům a místnostem se skřipci a jinými mučidly. Smutně jsem se na něj otočila, protože on tam nepatřil. Moje srdce se zželelo.

„Jdi pryč. Utíkej. Sem nepatříš,” zašeptala jsem k němu, aby mě nikdo neslyšel. Podíval se na mě s nadějí v očích a já ho naléhavě popohnala rukou.

„Jdi,” zašeptala jsem a kráčela k bráně, která se za mnou zavírala. Viděla jsem jeho vzdalující se záda, jak utíká a u srdce mě zahřál příjemný pocit uspokojení.

Tohle bude průser, pokud se to dozví nejvyšší. Zamračila jsem se a došla kamenitou chodbou k Azraelovi, který měl na starost třídění duší podle jejich skutků na zemi. Předala jsem mu desky se záznamy a slovy, že dnes to bylo slabší a hnala si to ke kotlíkům, kde jsem se chtěla ohřát. Klenutým vchodem jsem zamířila do místnosti, kde stoupala pára z kotlů, které čekaly na další své oběti. Usedla jsem na zem a zavřela oči. Cítila jsem, jak se mi pomalu zahřívají končetiny a vzpomněla si na duši, kterou jsem dnes nechala uprchnout z našeho světa. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem mu pomohla utéct, ale na druhou jsem věděla, že pokud se to dozví Belzebub, bude se mnou amen, protože to nebyl ani první ani poslední prohřešek, který mám zde na svědomí. Byla jsem prostě jiná a v tom byl ten největší problém. Několikrát jsem se ptala matky, co je se mnou špatně, ale ona jen vrtěla hlavou, že nic. Že jsem mimořádná a určená k velkým věcem, ale pořád jsem nechápala k jakým věcem, když tvrdnu přes sto let v peklu, kde dělám stále jednu a tu samou věc dokonala. Vyhnala jsem všechny myšlenky z hlavy, když zaburácel hlas našeho nejvyššího, který otřásal stěnami v základech. 
„Isabello!”


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I démoni pláčou - 1. kapitola:

 1
29.05.2018 [20:30]

marketasakymohlo by to být zajímavé:)

3. Miri
08.05.2018 [18:19]

Mě to i zaujalo. Jen je to až moc podobné povídce, kterou už jsem tady četla. Ale jdu číst dál. Emoticon

2. Krimidimpi
08.05.2018 [16:55]

Zlato tohle je velký špatný. Jednak tam máš hromadu chyb, a taky je ta kapitola v podstatě o ničem. Absolutně mě neláká otevření dalších kapitol Emoticon

1. BabčaS.
06.05.2018 [14:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!