Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I blázni se radujou - 1. kapitola

09.02.2011 (20:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3721×

1. kapitola

Dlouhou, bílou, chodbou, vlekli dva postarší muži mladíka. Hoch se jim vzpíral, škrábal a zkoušel je pokousat. Křik se lámal od stěn a odrážel se až od vzdálené, cihlové zahradní zídky sanatoria.

„Pusťte mě! Okamžitě mě pusťte! Já vám říkám pravdu!“ Kopal kolem sebe mladík a pokoušel se mužům vyškubnout.

„Jistě, my vám věříme, pane Cullene, ale měl byste přestat na zahradě útočit na holuby! Pacienty to děsí!“ promluvil k němu poučně muž po levé straně a pak vrhl unavený pohled s protočením očí na druhého pracovníka. „Včera jsem jednoho mrtvýho zase vyhazoval!“

„Ale vy to nechápete,“ ječel zoufale mladík. „Já jsem upír! Vegetarián!“ Pracovník si povzdechl.

„Tak byste mohl útočit na zeleninu! Paní Rizeová pod okny pěstuje celer!“

Mladík se podíval na pracovníka jako na blázna. „Mě zelenina nezajímá! Já chci krev, už dlouho jsem nepil! Já jsem up-“

„Budu hádat, jste upír,“ skočil mu do toho o hlavu menší muž po mladíkově pravici.

„No. Ano!“ Zadíval se na něj mladík a v očích se mu zračila naděje.

Muž se na něj shovívavě pousmál. „Tak to tu budete jako v bavlnce. Dneska k nám přivezli upíra, Swanovou.“ Mrknul na něj pracovník, a kdyby Edward mohl složit hlavu do dlaní, udělal by to, ale to už ho přivazovali k posteli a klidnili koňskou dávkou sedativ.

 *

Probudilo ho, až když obcházela ranní kontrola. Zašklebil se na paní Rizeovou a lascivně mrkl.

„Copak, pane Cullene? Potřebujete něco?“ Přikolíbala se korpulentní dáma do pokoje a rozhrnula Edwardovi závěsy, pak se zarazila a otočila se na zmíněného.

„Oh, nechtěla jsem, snad nám neshoříte.“

„Jste slepá, dámo? Vypadám, že hořím? Jen fámy. My nehoříme! Jen se na slunci třpytíme, jako bychom byli poseti diamanty,“ pronesl hrdě Edward, přimhouřil oči a vypnul proti světlu hruď. Paní Rizeová si povytáhla brýle na havraní nos, s pozvednutým obočím si shlédla mladíka a mlaskla si.

„No, tak až nějaké diamanty budou, tak mi je, prosím, pošlete. Vláda ústav zrovna kvalitně nefinancuje a do důchodu by se hodily.“ Edward trochu zmateně přikývl a pak rozpačitěl.

„Mohla byste mě, prosím, odvázat? Chce se mi čůrat.“ Paní Rizeová si Edwarda změřila a pak se zamračila.

„Je mi líto, pane Cullene, ale minule jste se mě pokoušel kousnout do krku, stále tam mám modřinu, musíte počkat na službu.“ Edwardovi se orosilo čelo a nohy se samovolně zkřížily v kotnících.

„To nevydržím,“ zaskučel a šlehl po Rizeové ublíženým pohledem.

„Jestli se vám chce tak akutně, podám vám bažanta,“ usmála se mile a začala štrachat ve skřínce za dveřmi pokoje. Edward s sebou unaveně práskl do polštáře. Záchodem to začíná a ze všech těch humánů mu za chvíli vyschne jed v žilách.

*

Po necelé hodině přišla služba a odvázala ho z lůžka. Odvedli ho, už uklidněného, do jeho pokoje. Edward si lehl na postel a vzal si do rukou knížku, zrovna když se mu na dveře ozvalo klepání.

„Edwarde, přišla tě navštívit sestra.“ Nakoukla mu do pokoje Jessica a sjela si Edwarda pohledem. Měl na sobě šedé tepláky a béžový lehký svetr.

Edward se zvedl a pokusil se protáhnout kolem Jessiky, která mu blokovala východ z pokoje. Ve chvíli, kdy se jejich hrudníky střetly - a že Jessica byla opřená o druhou stranu futer -, se Edward podivil, jestli se mu to nezdá, že se jí každým dnem zvětšují ňadra. Ještě chvíli a může se dát na cestu kolem světa balónem.

„Nezapomněla jsem,“ zašeptala mu do ucha, když se protlačil do chodby. Edward nešťastně zakroutil hlavou, rozhodil rukama a pak si povzdechl.

„Jessico, nemůžu tě přeměnit v upíra. Vzal bych ti tím duši!“ Jessica po něm loupla zklamaně pohledem.

 *

Jen co se objevil v místnosti s bílým nábytkem, upoutala ho černá strapatá hlava jeho sestry. Tvář mu rozzářil úsměv. Naposledy za ním byla před týdnem.

„Ach, bráško!“ vzlykla a už ho svírala v náručí.

„Jak se máš? Starají se tu o tebe? Bože, ty seš vyhublý! A co to máš, proboha, na sobě?! To je by měli zavřít! ­Dyť ty střihy k sobě nejdou…“ začala Alice štkát a Edward se rozesmál.

„Sestřičko, jestli máš zájem, mám v pokoji volnou postel, jsem si celkem jistý, že tě do půl hodiny ubytují.“ Svíral ji v náručí několik centimetrů nad zemí a její drobná postava se třásla Edwardovým smíchem, než ho uzemnil pohlavek.

„Alice, jak se mají doma? Co Esmé?“ Edward se posadil naproti sestře a přitáhl si židli blíž. Vzpomněl si na její bolestný výraz, když odsud odcházela naposledy a v tu chvíli poprvé zauvažoval o zapření své identity.

„Jo, mají se fajn. Carlisle vzal Esmé na dovolenou. Jasper musel dneska na zkoušky, proto jsem přišla sama.“ Hladila Edwarda po ruce a zapřísahala se, že mu nesmí říct, jak je z toho Esmé zničená, a ve skutečnosti nechtěla přijít, aby ho tu takhle viděla.

„A co Rose a Emmett? Že už zase pořádá ty svoje medvědí hody?“ uchechtl se a Alice zjihla.

„Zlatíčko, Emmett s Rose se odstěhovali do vlastního domu, aby se mohli plně věnovat dětem.“

Edward se zatvářil zmateně.

„Oni adoptovali? Víš, jak je to nezodpovědné, Alice?! Co jim řeknou, až budou růst, a budou si všímat, že nestárneme! A co Volterra!“ Edward zděšeně rozhazoval rukama a mračil se jak sto čertů.

„Edwarde, Rose je těhotná.“

„Hloupost! Upíři nemohou mít děti a ty to víš!“ Probodával Alici pohledem, která gestem ruky naznačila službě, že má vše pod kontrolou, a nemají zasahovat.

„Víš, co se stane, až se to dozví ve Volteře?!“

„Ehm, Edwarde, tam jsme byli minulé léto na dovolené. Moc se ti tam líbilo,“ zašeptala Alice nešťastně a schoulila si bratrovu hlavu do klína, který ji křečovitě objal, jako by byla jeho záchranným kruhem uprostřed oceánu.

„Alice, proč mi tohle děláš! Já nejsem blázen!“ vzlykal, zatímco mu Alice pročesávala prsty rozcuchané vlasy.

„Já vím, že ne, bratříčku, jen toho na tebe poslední dobou bylo trochu moc.“

* 

Hodiny nad dveřmi už ukazovaly něco před polednem, když Alice vzala Edwardovu tvář do dlaní.

„Ede, už budu muset jít, mám ještě práci.“ Edward s pracně vylouděným pousmáním přikývl.

„Zlatíčko, měj se tady dobře a uzdrav se nám brzy. Všem moc chybíš, a kdyby tady na tebe byli zlí, tak okamžitě volej. Carlisle přispívá finančně na chod budovy, tak má taky do čeho mluvit,“ kladla mu na srdce, „mám ti něco přinést? Potřebuješ něco?“

Edwardovy oči se rozzářily a nasucho polkl.

„Pumu! Můžeš mi sem přinést příště pumu?“

* 

Venku docela příjemně svítilo sluníčko a házelo stíny na protější chodník. Edward seděl na lavičce a četl si. Oči mu běhaly po textu Olivera Twista a bosé nohy se mu chladily o orosený trávník.

Zrovna otáčel stránku, když mu text překryl stín postavy. Zvedl hlavu a rukou proti slunci si zastínil zrak.

„Tě pic, upíre, máš tu volno?“ ozvalo se z úst hnědovlasé dívky a její pozadí už si sedalo. Edward pozoroval ten přírodní úkaz a povzdychl si.

„Ne. Ne a ne! Ať jsi, kdo jsi, odmítám tě přeměnit.“

„Co blázníš?!“ Dívka vykulila oči a podala mu ruku. Když zmateně nereagoval, prostě mu jí odpáčila z opěradla lavičky.

„Jsem Bella Swanovic. Upír druhé třídy k tvým službám!“ zasalutovala se smíchem a zhroutila se mu na kolena. Edward poplašeně uskočil.

Ta holka je snad cvok, proletělo mu hlavou. Jen tak, tak stihl zachránit knížku před jejím záchvatem.

„Prosím tě, jaká druhá třída?“ nechápal Edward a trochu soucitně se zatvářil, na určitě milou dívku, když ho napadlo, jestli nemyslí náhodou druhou třídu základní školy.

„Hele, upírku, nemáš něco na cvaknutí?“

„Co prosím?“

„No, na žížu!“

„Notorik?“

„Ne. Upír!“

„Aha,“ svitlo Edwardovi, „ty myslíš krev. Hmmm,“ zamračil se, „s tou je to tady na štíru. Lidé, zdá se, nechápou potřeby upírů, takže, co si neulovíš, to nemáš.“

„Počkej, co blbneš, blázinec je plnej lidí!“ Edward se zamračil.

„Já nepiju lidi, jsem vegetarián.“

„To jako stavíš koktejly, ty beach boyi?“

„Ne! Když skočíš po lidech, zůstaneš týden přikurtovaná k lůžku za ohrožování! Věř, že přežívat na krvi zvířat je pohodlnější kompromis.“

Belle se děsem zúžily oči.

„Ale já neumím lovit zvířata!“

„Nic to není, poradím ti, jestli chceš.“

„A co budeme lovit?“ zeptala se zvědavě Bella a přisedla si blíž, jako by jí Edward právě chtěl prozradit životně důležité tajemství. Edward si promnul zarůstající bradu a zašilhal na Bellu.

„Asi bychom měli začít s něčím lehčím. Víš, abys to špatně nepochopila, já jsem nejrychlejší upír z rodiny, a nevím, jak by ti šlo ulovit něco rychlejšího.“ Edward se tvářil důležitě, zatímco Bella hltala každé slovo.

„A co teda?!“

„No, asi… Holuby?!“ protáhl Edward otázku a uhnul pohledem, když se Bella zarazila.

„Holuby? To jako vážně?!“

„Víš, beruško, pokud nechceš celý den číhat na veverku, tak ti nic jiného nezbude. Já mám taky radši pumy!“ Bella hlasitě polkla, když jí došlo, že Edward nežertuje.

„Holuby,“ špitla.

Edward důrazně přikývl. „Holuby!“

„Ale nejdřív se tě musím zeptat. Bylas po přeměně poučena o pravidlech?“

„Jakých pravidlech?“ ušklíbla se omluvně, když zaregistrovala pohoršený pohled společníka.

„No, nejdůležitější pravidlo je, že naše existence nesmí být prozrazena. Prostě o nás nesmí vědět lidé.“

„Tak to bude problém, hošku. Tady to ví i kotelník.“

Edward se zatvářil vítězně, že je všechny převezl. „No jo, ale neví všechno! Víš, upíři mohou mít dary.“

Bella vypískla. „Ty nějaký máš? Nekecej!“

„Čtu myšlenky!“

„Týjó, schválně, co si myslím?“

„Jsi zvláštní, ještě nikdy se mi to nestalo, ale jsi jedná, komu myšlenky číst nemohu. Musíš mít taky nějaký dar, který zaštiťuje ten můj.“

Bella si blaženě vzdychla. „Tak přece nejsem tak obyčejná.“

Edward se ušklíbl. „Taky bych si přál, aby na mě dary ostatních nefungovaly a já nemusel poslouchat myšlenky všech okolo.“

Bella se na Edwarda zadívala zvědavě.

„Co si tu lidi myslí?“ Ten se zatvářil nanejvýš důležitě.

„Támhleta, opřená o plot, přemýšlí o důsledcích slunečního záření.“

„Ten kluk u ošetřovatelky chce pustit na záchod.“ Ukázal na hocha, který se zkříženýma nohama poskakoval na místě a držel se za rozkrok.

„A tamten nebožák.“ Namířil prstem na muže, který se už po několikáté rozběhl proti zdi a pokaždé, když se jí neúspěšně pokusil prorazit čelem, se skácel na zem, a zase vstal, „je tajným fanouškem Umy Thurman.“

Bella se obdivně zadívala Edwardovi do tváře. „A co tu vlastně děláš ty?“ Edward se pousmál a nastavil tvář sluníčku.

„Prázdniny. Má rodina je bohatá, a už jsem viděl celý svět. Chtěl jsem něco nového, ale když mi prázdniny skončily, už si mě tu nechali a nechtějí mě pustit do školy.“ Pokrčil smutně rameny. Bella ho chápavě objala.

„Neboj, máme celou věčnost.“

Shrnutí ->

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I blázni se radujou - 1. kapitola: