Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hra na schovávanou 2 - 1. kapitola

05.06.2011 (18:00) • enchantress • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3302×

1. kapitola

Uběhlo pár týdnů od události ve Volteře a hlavně od doby, co jsem opět s Edwardem. Dokonce jsme vyřešili věci ohledně vládnutí. Není divu, že se toho ujal Carlisle, Edward a Jasper. Edward to nabízel Emmettovi, ale ten odmítnul, protože podle něj nemá čas sedět na trůně a kynout. Představa to byla vtipná, protože upír se nemění, ale hned nám bylo jasné, co za tím bylo. Emmett má v životě pár lásek navíc. Ta největší je sice Rosalie, ale on miluje sázky, televizi a svobodu, kterou by ztratil, kdyby usedl na trůn.

„Bello?“ vyrušil mě Edward, který se nenápadně dostal do pokoje.

„Ano?“ zeptala jsem se s úsměvem a podívala jsem se mu do očí, v kterých měl vepsanou lásku a oddanost.

„Bells, byl bych rád, abys byla na večer upravená do večerního a my se mohli vidět v zahradách,“ řekl mi s tajemným úsměvem.

„Edwarde,“ špitla jsem, ale on už byl pryč.

Zvedla jsem se od stolu a zamířila si to do naší koupelny, která po větší rekonstrukci byla upravená do moderního stylu. Dalo nám to velkou práci, abychom neporušili základy hradu, ale vše se povedlo a za to jsem byla ráda… Došla jsem k obrovské rohové vaně a zapnula vodu, která hned začala zaplňovat vanu. Mezitím jsem si svlékla oblečení a rozpustila si vlasy. Vana byla plná a já zastavila vodu. Nejdříve jsem rukou zkusila, jestli je voda dobrá a pak jsem si do ní sedla. Namočila jsem si vlasy, které jsem hned umyla jahodovým šampónem, který nádherně voněl…

„Bello, pohni si. Nemám na tebe celý den,“ slyšela jsem pištět Alici, která musela být v mém pokoji. Chtě nechtě jsem musela vylézt z vany a jít za Alicí, která určitě měla svou představu, jak večer budu vypadat… Vypustila jsem vodu a osušila se. Vlasy jsem zamotala do ručníku a tělo do jemného županu, který jsem měla moc ráda. Byl jemný a pohodlný a vždy mi připomněl mé staré chování, kdy jsem nemusela dávat pozor na to, v čem jdu do hlavní síně nebo na ples. Vešla jsem do pokoje, kde byla Alice a Rosalie. Obě zaručeně věděly, proč se musím vystrojit, ale také obě věděly, že bych si to mohla zjistit. Jenže nechci být za zrádkyni a chci se nechat překvapit. Rozhlédla jsem se po pokoji a uprostřed byl malý stolek a židle.

„Bello, posaď se, nemáme moc času,“ řekla Alice a já ji poslechla. Posadila jsem se a ony začaly pracovat na mém vzhledu. Rosalie začala fénovat mé dlouhé kaštanové vlasy a Alice začala nanášet různé krémy na můj obličej. Užívala jsem si to, ale začínala jsem být také nervózní z večera. Co může být důvodem naší schůzky v zahradě? To zatím nevím, ale těším se, až se to dozvím.

„Bello, uvolni se,“ řekla mi uklidňujícím hlasem Rose, která tvořila účes na mé hlavě.

„To se ti řekne,“ odpověděla jsem jí.

„Bello, zavři ty oči,“ přikázala mi Alice. Povzdechla jsem si a raději jsem ji poslechla, protože nemám tušení, co by se mohlo dít, kdybych začala odporovat. Začala jsem také vzpomínat na mou druhou rodinu, která přijede příští týden na třídenní ples, který se koná každoročně. Nechceme tuhle tradici měnit, proto vše probíhá podle plánů, ale každý ještě neví, že ve Volteře vládně někdo jiný a máme z toho i obavy, protože nevíme, jaké budou reakce. Já ani Alice nemůže přesně určit, co se bude dít, protože vize se mění a nás by z toho za chvíli mohla bolet hlava.

Vzpomněla jsem si na den, kdy jsem znovu políbila Edwarda. Byl to ten den, kdy jsme vyvraždili Volterru, ale víme, že po světě chodí ještě spousta upírů z gardy, která patřila Arovi. Bude jen na nich, jestli se k nám přidají nebo si půjdou po svých. My všichni doufáme, že se někteří upíři dají na stravu zvířecí. Samozřejmě záleží na nich. Nemůžeme nikoho nutit, aby se živili krví zvířat.

„Alice volá Bellu,“ promluvila najednou Alice a to mě vyrušilo z mého přemýšlení. Otevřela jsem oči a před mou osobou stála Alice a vedle ní Rose. Obě se smály a sledovaly mě. Musela jsem se také zasmát.

„Bello, teď se opatrně postav a zamiř do koupelny, ale ať tě ani nenapadne použít zrcadlo. Obleč si tam prádlo, které budeš mít nachystané a vrať se,“ rozkázala mi Rosalie a já si to hned zamířila do koupelny.

Na poličce byla položená modrá podprsenka bez ramínek a krajkované kalhotky. Poslušně jsem si to oblékla a vrátila se do pokoje, kde byla jen Rosalie, která měla v ruce vak na šaty. Položila ho na postel a rozepnula zip. Z vaku vytáhla nádherné modré šaty, které připomínaly oblohu. Šaty měly dva odstíny modré a černý pásek pod prsy a byly bez ramínek, proto ta podprsenka.

„Ty jsou nádherné,“ dostala jsem ze sebe a Rose se usmála. Pomohla mi je obléct a celou dobu se usmívala. Když si vzpomenu, že jsme se neměly moc v oblibě, tak někdy nemůžu věřit tomu, že teď jsme jako sestry.

„Jsem tady,“ řekla Alice, která právě vešla do pokoje a v ruce držela krabici s boty. Přišla ke mně a z krabice vyndala nádherné boty na nízkém podpatku. Podala mi je a já si je nazula.

„Jsi nádherná, Bello,“ pronesly obě zároveň a já se musela usmát.

„Můžu se vidět?“ zeptala jsem se a ony kývly a odkryly velké zrcadlo, které donesly. V zrcadle byla dívka, která vypadala jako princezna. Nemohla jsem věřit tomu, že to jsem já. Po dlouhé době jsem vypadala zase normálně a upraveně.

„Líbí se ti naše práce?“ zeptala se Alice.

„Děkuji,“ špitla jsem.

„Bello, ale už musíš jít. Cestu znáš a přeji hodně štěstí,“ pronesla Rosalie a obě mě lehce objaly a vyprovodily ke dveřím. Pak jsem se vydala cestou pro mne známou. Šla jsem do zahrady, kde mě má čekat Edward. Netrvalo dlouho a já se ocitla v pohádce. Od dveří vedl červený koberec a na každé straně byly zapáleny svíčky. Na koberci byly rozsypány okvětní lístky rudých růží. Vydala jsem se po koberci, který vedl do altánku uprostřed zahrady. Vyšla jsem tři schůdky a ocitla se ještě ve větší pohádce. Uprostřed altánku byla deka a kolem růže, ale Edward nikde.

„Sluší ti to,“ pronesl někdo za mými zády. Pomalu jsem se otočila a spatřila Edwarda, který měl na sobě černý oblek. Byl dokonalý, ale to on je pořád. Lehce mě políbil na rty, ale pak se mi podíval do očí a začal se tvářit vážně.

„Bello, je to pár týdnů, co jsme zase spolu a já toho vůbec nelituji, proto se chci na něco zeptat,“ řekl mi a klekl si na koleno. Já byla čím dál tím víc nervóznější.

„Isabello Denali Swan, jsi to nejkrásnější stvoření na světě a já tě miluji, proto se tě ptám. Vezmeš si mě za muže a budeš se mnou žít věčně?“ zeptal se mě a já byla v šoku. Nevěděla jsem, co mám odpovědět. Jsme spolu teprve pár týdnů, když nepočítám období, které bylo v mém lidském životě. Podívala jsem se mu do očí a tiše pronesla…

Shrnutí -> 2. kapitola

Autor: enchantress (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra na schovávanou 2 - 1. kapitola: