Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslitka 10

Houslitka 10Jasper nikdy nezklame. Kdo je tu pro Jaspera? :*

EDIT: Článek neprošel korekcí 

 10. kapitola

 

 „To je překvapení,“ zatrylkovala ta ježibaba za volantem a s óbr úsměvem dál spokojeně řídila.

„Tatí,“ špitla po chvilce Renesmé. „Ty víš, co má plo mě teta Alice?“ mluvila polohlasně, což bylo tak, že jsme to jasně slyšeli všichni a slyšel by to i normální člověk, kdyby tu s námi nějaký byl.

„Jo, ale je to tajemství,“ pověděl mysteriózně.

„Tak mi to pošeptej, ona to neuslysí, pšísahám,“ broukala natěšeně moje dcerka a ještě to podpořila nevinným zamáváním jejích dlouhých řas. Edward teď jistě musel být v úzkých a já špicovala uši…

„Tak to ne!“ obořila se na něj naoko zle Alice, když si všimla, jak se podezřele naklání k jeho čerstvě objevenému pokladu. Ha, ha, ha… Posmívala jsem se mu, ale samozřejmě pouze v duchu. I když se možná i nějaký ten škodolibý úšklebek prodral napovrch a na okamžik mi ozdobil líčka.

Takže jakmile malá zjistila, že se to nedozví, urazila se. S nafouklými tvářemi, vystrčenou bradou, našpulenou pusou a ručičkama naštvaně založenýma na hrudníčku se otočila k oknu a byla ticho. Bylo vážně k popukání ty dva pozorovat. Edward se pokoušel lísat, Nessie ho však jen okatě ignorovala. A v tomhle rozpoložení jsme dojeli až k té majestátní vile, kde tenhle upíří klan sídlil.

Celý zbytek rodiny, což znamenalo zbývajících pět členů, už byl vyskládán venku. Carlisle s Esmé stáli úplně dole, pod schody. Rose s Emmettem u dveří a za nimi ještě vyčuhovala Jasperova hlava. Renesmé si už chvatně rozepínala pásy, ostatně jako vždycky, a přitom ještě stihla načučeně odstrkávat Edwardovy ruce, které se jí snažily pomoct. V hrudníčku jí tak jaksi dunělo, řekla bych, že se snad snažila i vrčet?

Moje holčička mi roste! Rozplývala jsem se blahem a nechtěla si připustit, že mě to tak těší hlavně proto, že odmítá Edwarda.

„Babí,“ výskala ta moje potvůrka, když si ji Esmé konečně přivinula do náruče. Prvně si prohlédla malou, dala jí pusu do vlasů a nakonec jí pohled spočinul na upírovi, co najednou postával až příliš blízko mě. V celém těle mě z něj tak podivně šimralo.

„Edwarde,“ vydechla rozněžněle jeho matka, ale on na tváři nevydoloval ani náznak úsměvu. Šťouchla jsem ho loktem do žeber, ale těžko říct, jestli ten kus šutru vůbec něco cítil.

„Vždyť víš, proč ti to neřekli,“ dodala jsem smírně. Otočil se na mě s kyselým úšklebkem.

„A to znamená, že se mám tvářit přívětivě?“ dodal sice tiše, ale všichni ho slyšeli. Esmé vzlykla a moje maličká se jí ihned začala vyptávat, co se stalo a přitom ji ještě hladila po tváři. „Fajn, pokusím se!“ zavrčel náladově. Jeho ruka se jaksi automaticky nebo to snad mělo být schválně, to nevím, přemístila za moje záda a asi mě chtěl obejmout, jenomže to jsem nemohla dovolit, a tak jsem kupředu vyrazila jako by mě štípl do zadku.

Malá putovala z náruče do náruče, až skončila u Rose. Ness svoji novou tetu doslova zbožňovala a naopak tomu bylo úplně stejně. Ta chladná a nepřátelská blondýna pokaždé roztála jak horký med, div nezačala pošišlávat.

Všimla jsem si, že Jasper postával úplně vzadu a držel se bokem gratulantů. Zdál se stejně naštvaný jako já, ačkoliv jsem netušila, jaké proto má důvody on. To příčina mojí nálady mi byla jasná hned. Edward se totiž už zubatě usmíval a šťastně se objímal se svou rodinou. Každý se tvářil, jako by se nic nestalo a malá se z toho taky patřičně těšila. Připadala jsem si tam najednou úplně přebytečná… Nepatřila jsem tam.

Emmett tomu slizounovi dokonce pogratuloval, že prý ‚Dobrá práce, taťko! Ta malá se ti opravdu povedla.‘ V tu chvíli jsem myslela, že snad vzteky bouchnu! Renesmé se podařila pouze mně! Ona byla jen moje. Asi už všichni zapomněli, jak se zasloužil tenhle neřád. Vlastně taková Rose s Emmettem vlastně nic nevěděli, i když na sto procent museli tušit, že to mezi mnou a Edwardem nikdy nebylo růžové.

Popravdě to byl většinou Jasper, který poznal, kdykoliv mě něco tížilo. A pokaždé, když mě přepadaly deprese, ať už během těhotenství nebo po něm, byl to hlavně on, kdo mě konejšil jako malé dítě. Pokaždé mi tvrdil, že to miminko za to stojí, ačkoliv to jsem věděla i já sama. Byl to jediný upír z téhle skupiny, který pro mě i po dnešku představoval rodinu. Stál tu vedle mě a jen tiše pozoroval ten vítací hlouček.

„Ty nepůjdeš?“ vyslala jsem k němu tiše. Jen nesouhlasně pokroutil hlavou a mě to jeho odmítnutí doslova zahřálo na duši. Vím, že by nemělo, protože to jsou koneckonců bratři, rodina, ale pravdou taky bylo, že jsem Jaspera brala spíš jako mého sourozence. To samé platilo i o Alici, která se právě v tenhle okamžik po nás podívala a zatvářila se smutně. Opustila ostatní a přešla ke svému muži.

„Vím, že nechceš, ale nemůžeš udělat výjimku a jít Edwarda přivítat? Vždyť se tak snaží -“

„Ne,“ odpověděl pevně.

„Ale no tak,“ naléhala dál.

„Alice, nech ho!“ promluvil kousek opodál onen ztracený synek. „Já ho úplně chápu,“ dodal zkroušeně.

„Ne, myslím, že nerozumíš,“ obhajoval se Jasper. „Bella je teď pro mě víc moje sestra, než tys byl kdy jako bratr,“ objasnil šeptem, přesto tvrdě můj hrdina a pak mě ještě ochranářsky chytil kolem ramen. Opravdu jsem Jaspera milovala, jako by byl můj skutečný bratr. Byl tichým pozorovatelem mých sentimentálních vzestupů a pádů a vždy tam byl, aby mě podpořil a pomohl mi. Stejně jako Alice. A proto mě teď tolik bolelo, že tak lehce přešla to, co mi Edward udělal a spokojeně ho objímá a veselí se spolu s ostatními. Dokonce se snažila Jaspera přemlouvat, aby ho taky uvítal. Rychle zapomněla na to, čím jsme společně kvůli němu prošli. I ona ho dřív nenáviděla, ale taky to byl pořád její bratr a Al by mu evidentně dokázala odpustit cokoliv.

„Já… to úplně chápu,“ zopakoval provinile ten všivák a vzal si od Rose moji holčičku, která už na tatínka nebyla vůbec nazlobená. Další zrada!

„Tak kde mám to pšekvapení?!“ zavýskla rozpustile ta malá opice a v tu chvíli jako by se atmosféra uvolnila, všichni se zasmáli. Emmett objal Edwarda okolo ramen, Rose se k nim přidala z druhé strany, i když pro ni byla důvodem Ness, která si pohrávala s jejími blond vlasy. Esmé v doprovodu Carlislea už zmizela v domě a Alice taktéž.

Osaměla jsem tam jen s Jasperem.

„V pořádku?“ zeptal se chápavě můj bráška.

„Ale jo,“ broukla jsem na oko silně. Nechtěla jsem působit jako ta, co si pořád jen stěžuje…

„A jak to zvládáš?“ vyptával se dál. Nebylo mi to moc příjemné, protože nás jistě všichni zúčastnění upíři právě poslouchali, ale taky mě jeho zájem potěšil.

„Nessie je ráda, že má tátu,“ odpověděla jsem vyhýbavě a chystala se za ostatními, ale Jasper mě zastavil.

„To mi došlo, ale ptal jsem se na tebe,“ dodal neoblomně. Co jsem mu na to asi tak měla povědět? Jasně že jsem naprosto na dně. Moje dcera mě vyměnila za toho skunka, co mi tolik ublížil a ze mě teď doma každý dělá tu nejhorší. Edward už to na mě dokonce opět zkoušel nebo co to jeho počínání vlastně mělo znamenat. A Alice? Ta její zrada, protože to tak beru, mě zasáhla. Ty jediný jsi pro mě stálým majákem v bouři. Tak asi takhle nějak to rozhodně nepůjde, ale snad si z mých pocitů udělal jasný obrázek.

„Já... Na mně koneckonců nezáleží. Přednější je moje dcera. Asi to tak bude správné, pokud bude vyrůstat v rodině, kde má jak matku, tak otce,“ zakončila jsem tohle ošemetné téma. Naštěstí mě zdá se pochopil, protože se zatvářil dost posmutněle a chápavě.

„Tak se pojď najíst. Esmé už od rána, co přiletěla Alice, vyvařuje pro celou armádu,“ zasmál se a konečně mě vedl směrem k domu.

 

*

 

Po jídle, kdy jsem teda jedla hlavně já a Nessie, se celá tahle rodinka přesunula do obýváku, kde se další půl hodinu poslouchaly příběhy z Edwardových cest, které jsem vnímala tak na půl ucha. Spíš jsem během toho jeho nudného povídání, kde byl a co všechno viděl, když nás hledal, tak napůl podřimovala na Jasperově rameni, abych se nudou nezbláznila. Světe div se, že se ten žvanil nepochlubil i tím, kolika chuděrám při svých kratochvílích na cestách stačil zničit život.

Alice na oplátku vyrukovala s vlastním povídáním hlavně z období, kdy byla Renesmé ještě miminko. Jak poprvé promluvila, lezení po čtyřech a její první krůček. Samozřejmě nezapomněla snést šest ohromných alb, které všechny patřily jen mojí princezně.

Já jsem doma měla úplně ta samá, plus ještě nějaké fotky navíc, o které jsem se však dělit nechtěla hlavně proto, že jsem na nich byla i já. S prckem ve vaně, spící nebo jak mě Ness zapatlala při výrobě vánočního cukroví, to byla zrovna jedna z těch nejposlednějších. Teď už se u nás moc nefotilo.

Edward se samozřejmě okamžitě nahrnul vedle jeho sestry s malou pořád v náručí a společně se pak bavili hlavně na momentkách. Obzvlášť u té, kde si ta moje princezna strkala prst do nosu. Renesmé se okamžitě začala rozčilovat, že ona za to nemůže, že byla ještě moc maličká a že teta Alice je opice. To už jsem se usmívala společně s nimi. Takhle to šlo další hodinu a půl…

„Tak, a to je všechno,“ pronesla hrdě moje přítelkyně a zacvakla poslední ohromné album. Všichni okolo se usmívali, jako by se nikdy nic nestalo a my byli jedna obrovská, šťastná a dokonalá rodinka. Bylo mi z té jejich pohody docela nanic.

„Bella má doma ještě nějaké navíc,“ poradila mu nakonec ta zrádkyně a Edwardovi se zalesklo v očích. No to určitě! Tomu je tak budu ukazovat. Obzvlášť tu, kde mě ta moje dračice před pár dny tajně vyfotila v momentě, kdy jsem se zrovna převlékala. Když jsem se jí pak zeptala, jak to dokázala, odpověděla mi, že prý stačí zmáčknout tenhle a pak tenhle čudlík a je to. Teta Alice to prý dělá úplně stejně. K mojí smůle se jí ta fotka skutečně povedla… A na její protesty jsem ji ani nemohla vymazat, protože to byla její první. Dohodly jsme se však, že to bude naše malé tajemství.

„Tak, Bello a teď musíš jít se mnou,“ vyhrkla zničehonic Alice a oči jí svítily nedočkavostí. Trochu mě to vyděsilo.

„A co já?“ zazmítala se nafučená Nessie v Edwardových dokonale svalnatých… Dost! DOST! Nadávala jsem si vztekle. Nesnášíš ho a nelíbí se ti! A jeho paže rozhodně nejsou samý perfektní sval!

„Ty jdeš samozřejmě s námi,“ usmívala se na ni od ucha k uchu Al a moje malá žabka blaženě zavrněla. V ten okamžik si ji k sobě Edward přitáhnul a objal daleko pevněji. Ještě ji políbil na čelíčko a pak už to malé čertisko dost nerad podal jeho sestře.

„Ty jo, já už se nemůžu dočkat,“ brouknul natěšeně Emmett, který najednou připomínal spíš bratříčka mojí holčičky, než dospělého upíra a ten černovlasý rozčepýřený hurikán hned vedle mě se na něj jen nevraživě podíval.

„Nenapovídej!“ vyjela ostře.

„Nic jsem neprozradil,“ obhajoval se ten hromotluk, ale koutky se mu cukaly jak dva kapři na suchu.

Alice mě společně s Renesmé odvlekla do svojí ložnice. Netušila jsem, co má tahle potvora za lubem a podle napjaté tvářičky mojí malé to nevěděla ani ona, ale jestli to bude akvárko plné mořských, barevných rybiček v čele se žralokem, tak jí ho snad omlátím o hlavu. A čistit si ho bude taky sama!

Přivedla nás k posteli, na které už rozprostřeně ležely jedny dvoudílné plavky pro mě a jedny prťavé pro Ness.

„Důvod, proč jste tu minulý týden nebyly, byl takový, že se v jednom kuse pracovalo na nové přístavbě,“ povídala zvesela. „Jejíž součástí je i bazén,“ dokončila spokojeně a já měla pocit, že Nessie se mi tady snad štěstím rozpláče. Zasněně pozorovala ten mrňavý růžový komplet a dokonce po něm i posvátně přejela prstíky. „No tak, šup do toho,“ povzbuzovala nás Alice. Já však její nadšení sdílet nedokázala, ne, pokud tu byl i Edward.

„Že jsem si ničeho nevšimla. Vždyť vila vypadá pořád stejně?“

„No však přístavba je zezadu, aby nebyla vidět z příjezdové cesty. Bylo to tak plánované a pravdou je, že na tom pracujeme déle jak týden, protože materiál taky musí zaschnout, zpevnit se a… Ne všechno má upíří rychlost, bohužel. Tak se do toho dejte, ať ho můžeme jít vyzkoušet. Čekalo se jen na vás a Emmett už je z toho úplně na prášky.“

„Já bohužel odmítnu,“ pověděla jsem pevně a podívala se na moji maličkou, které v těch zelených studních okamžitě pohaslo. „Ale tobě pomůžu se převléknout,“ mrkla jsem na mého andílka a v jejích očích znovu vesele zaplálo.

„No tak, Bells, vem si je na sebe taky a tady je k tomu ještě župan, třeba si to nakonec rozmyslíš,“ dodala posmutněle Alice a raději utekla z pokoje. Tichounce jsem si povzdechla a přemýšlela, jestli mám vůbec na vybranou. Problémem však bylo, že ta zatracená upírka mi nenachystala normální plavky do bazénu, ale bikini! Já ji jednou zaškrtím jak hada a bude pokoj!

Převlékla jsem prvně Renesmé a pak do těch rádoby plavek navlékla i sebe. Zahalila jsem se do tmavého županu, vzala si malou do náručí a s jasnou nevolí nás obě dopravila dolů. Dál už se mě ujala Alice.

Prošly jsme jakýmsi kratším koridorem, který tu prve nikdy nebyl a na jehož stranách byly celkem dvoje dveře. My jsme však došly až k těm třetím, hlavním, které byly na úplném konci. Alice pohotově otevřela dveře a na nás vykoukl obrovský oválný bazén. To samo o sobě ještě nebylo nic, ale byla tu i proutěná křesla se stolečky a palmami a co víc, strop byl prosklený, takže se dalo koukat na oblohu. V rozích byly zavěšené hudební bedny a nechyběl pultík s muzikou. Byl tu i bar…

„Wow, tak tohle je teda paráda,“ zhodnotila jsem objektivně, když se opět rozletěly dveře a dovnitř sebevědomě nakráčel Edward. Byl oblečený pouze v krátkých tmavomodrých, skoro černých plavkách, které nenechávaly opravdu žádný prostor fantazii, jak pevně na něm byly upnuté. Vlasy dokonale rozdrbané na všechny strany a tělo? O tom jsem se raději ani sama před sebou nechtěla zmiňovat, protože by se klidně mohlo stát, že tu z fleku začnu slintat.

Raději jsem se tedy pohotově kousla do vnitřku tváře, abych na něj konečně dokázala přestat zírat jak na svatý obrázek, a když k nám ten usměvavý model konečně došel, věnovala jsem mu už jen kyselý škleb. Zdálo se však, že příliš pozdě. Soudě podle toho jeho úšklebku a vědoucích očí si musel jasně všimnout mého zmámeného, dokonce lehce zasněného výrazu.

Sakra!

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslitka 10:

 1
4. vinnetou
13.04.2020 [14:32]

jsem pro Zvedavky nápad :D
rychle jdu pokračovat Emoticon

3. Seb
05.04.2020 [9:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon EmoticonJasperova podpora se mi líbí Emoticon no a Edward v plavkách Emoticon Emoticon Emoticon Děkuju Emoticon Emoticon Emoticon

2. Zvedavka
03.04.2020 [11:32]

Já bych byla pro delší kapitoly .. aspoň třikrát Emoticon Nebo rovnou přidání celé knížky! To je geniální nápad, ne? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
02.04.2020 [14:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!