Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 7

Houslistka 7Ráno u Belly... xD

Pěkně se bavte!

EDIT: Článek neprošel korekcí 

 7. kapitola

 

Vyděšeně jsem se obrátila, abych hned vzápětí zjistila, že v křesle u okna sedí…

Tak jo! Tolik štěstí, aby se mi to jen zdálo, prostě nemám!

Edward! A upřeně mě pozoruje. Zůstala jsem nehybně civět jeho směrem. Asi v šoku. Neschopná slova. Nad jeho drzostí mi zůstával i rozum stát. A kde je ta zatracená Alice, když ji člověk potřebuje?

Jak dlouho že tady vlastně už sedí?

„Děkuju,“ šeptl zničehonic zbožně. Přimhouřila jsem na něj výhružně oči.

„Co tady k čertu děláš?“ zavrčela jsem tiše a podle mě dostatečně výhružně, aby se alespoň malinko strachy zapotil! Jo, kdyby tak mohl, parchant jeden! Neodpověděl.

„Děkuju ti za Nessie,“ doplnil to jeho předešlé podlézání a pomaloučku se zvedl. Obešel postel, až si dřepl ke straně, kde spinkala moje holčička a začal ji něžně hladit po vláskách. Jak bych ho nejraději něčím přetáhla, alespoň polštářem, ale to bych vzbudila to třeštidlo. Takhle v klidu připomínala sladce spícího andílka, který během noci spadl z nebe.

„Nemáš za co!“ ohradila jsem se studeně. „Je to moje dcera a já ji nadevše miluji,“ osvětlila jsem tomu zabedněnci. Nikdy bych se jí nevzdala a vlastně ona byla to jediné, díky čemu jsem s životem bojovala, než abych se nechala uvláčet starými neúspěchy, schoulila se někde do růžku a fňukala nad mým zpackaným životem. To svoje poděkování si klidně mohl strčit do… za klobouk!

„Mám,“ odpověděl mile a naprosto ignoroval můj hnusný tón a rozezlený obličej. Jistě ani nečekal, že bych se na něj mohla tvářit jinak. On si tady v mém pokoji klidně sedí a pozoruje nás při spaní. Věděla jsem, že po tom co zjistil, že jako rádoby neplodný upír má vlastní dceru, nedokáže se od ní na okamžik vzdálit. To ale neznamená, že nebude respektovat moje soukromí! Sakra, měla jsem na sobě jen bavlněné tílko a boxerky na spaní s potiskem kytiček… 

Bože, další zostuzení!

A aby toho nebylo málo, jsem na něj vystrkovala zadek!

„Vypadni!“ zavrčela jsem tiše. A ještě než s tím svým posmutnělým pohledem zmizel za dveřmi, spěšně jsem na něj zavolala. „Kde je Alice?“

„Ona před hodinkou odešla pro Carlislea a Esmé, abychom se později viděli. Chtěla, abych šel s ní, ale já… nemůžu,“ dodal tiše s pohledem přišpendleným na tvářičce mojí maličké. Shrnula jsem jí neposlušnou kudrlinku z obličeje a spokojeně se na ni usmála. Konečně byla chvíli v klidu a Edward mezitím dokonce zmizel z mého zorného pole. Bohužel mi bylo jasné, že je to jen na chvilku.

Vylezla jsem opatrně z postele tak, abych moji princeznu neprobudila a zahalila se znovu do županu. Moment, jak to, že neležím na gauči? Prolétlo mi vyděšeně hlavou. Musela mě přenést Alice…Jo, to bude ono!

„Prosím, Bello, nebuď na mě taková,“ prosebně téměř zakňučel Edward ihned, jakmile jsem se objevila za dveřmi.

„A jaká mám být?“ vybafla jsem už vážně nakvašeně. Tohle špehování a fakt, že ho mám neustále za zadkem, mě opravdu děsilo a zároveň i neskutečně štvalo. Zvykej si! Prsklo škodolibě moje podvědomí. Byla jsem z toho vnitřně úplně nešťastná a na dně, ale před Nessie jsem nechtěla dát nic najevo. Ona má ze svého táty na rozdíl ode mě nezměrnou radost. Nechtěla jsem jí tu povznesenou náladu hned kazit.

„Nemusíš mě mít ráda, ale nebraň mi být s Renesmé,“ zakňoural posmutněle a pozoroval mě tím svým nešťastným medovým pohledem.

„Myslíš, že si to zasloužíš?“ zasyčela jsem na něj jedovatě a z očí mi snad šlehaly plameny, jak se před mým vražedným pohledem přikrčil. Pche, a pak že je to nejsilnější stvoření na zemi? Predátor? Kdyby se alespoň netvářil, jako by si právě nadělal do kalhot!

„A bráním ti snad? Ne! Nemáš na to nárok, a přesto jsem ti dovolila se s Nessie setkat,“ odfrkla jsem zhnuseně a bylo mi naprosto jasné, že i kdybych tomu chtěla zabránit, Edward by se rozhodně snadno nevzdal. „Jen opět podotýkám, že si nepřeji, abys zasahoval do mého soukromí. A moje ložnice rovná se moje soukromí, jestli ti to ještě nedocvaklo,“ prskala jsem naštvaně.

„Vadí ti, že jsem se na tebe koukal, zatímco jsi spala?“ pověděl tak nějak okouzleně a s mírným sexuálním podtextem. Ten zatracenej magor! On se opravdu pokouší připravit mě o poslední zbytky mého chabého ovládání. Nehorázně mě svrběla dlaň, asi mu jednu vážně střelím.

„Cože? Nech si laskavě ty trapný kecy!“ vybouchla jsem v záchvatu šíleného hněvu. Vzteky jsem mu funěla téměř do obličeje, tak blízko jeho tváře jsem se najednou ocitla. Dlaně jsem měla bojovně zapřené v pase a to rozdrbané vrabčí hnízdo, které mi jistě zdobilo hlavu, muselo taky dodávat na efektivnosti. A bylo mi jedno, jaký asi musí být můj ranní dech. Ať ten bastard trpí.

Párkrát překvapeně zamrkal a o chlup se ještě přiblížil. Vyděšeně jsem na něj vykulila oči a urychleně se od něj odtáhla, jako by naopak smrděl on. A co, že to nebyla pravda! Periferním pohledem jsem zkontrolovala můj dobře uvázaný uzel županu a oddechla si. Nikde nic vidět nebylo.

Na nic dalšího jsem nečekala a postavila se rovnou za kuchyňskou linku. Pustila jsem se do přípravy snídaně, zatímco Edwardův zvědavý pohled mě neustále všude doprovázel. Skenoval každý můj pohyb. A jak mě to jeho okukování jen iritovalo. Brnkalo mi na moje těžce zkoušené nervy.

Z lednice jsem vytáhla mléko, trochu nalila do malého kastrůlku a začala ohřívat. Mezitím jsem si uvařila kafe a přichystala pár lívanců. Byla jsem v tom zběhlá, takže mi to už nezabralo tolik času jako dřív.

„Bello?“ přerušil moje pracovní nasazení ten otrava.

„No?“ odsekla jsem stroze.

„Nessie má dar, že?“ pověděl mile a neustále předstíral, že to nepřátelství vůči jeho osobě snad vůbec nepostřehl.

„Hm,“ zamručela jsem podrážděně, když jsem do formiček nalívala další dávku hmoty na lívance.

„Já…“ odmlčel se, ale jistě to bude jen na okamžik. Jak jinak… Ještě aby tu svou nevymáchanou hubu zavřel na déle jak pár minut, to by byl snad zázrak.

Fajn, možná je chyba ve mně. Jsem nesnesitelná, nepříjemná a tak dále, ale kdo ze mě nakonec tuhle náladovou potvoru udělal? Jen on, takže ať si to chlapeček pěkně vyžere a vychutná. Koutek rtů se mi spokojeně stočil vzhůru, zatímco jsem míchala horké mléko s kakaem, zády k němu samozřejmě.

„Ty?“ vypadlo ze mě studeně jako vždy, abych ho upozornila, že nedokončil tu jeho nakousnutou větu.

„Ukázala mi nějaké její vzpomínky,“ sdělil mi tiše.

„A?“ hrála jsem nezájem, ale opak byl pravdou. Po očku jsem ho sledovala, zatímco jsem dokončovala snídani, ačkoliv už bylo půl desáté. Tvářil se tak zvláštně, až mi to nakonec nedalo. „Tak co ti teda ukázala?“

„Hned jako první to, co viděla, když přišla na svět,“ pověděl tak nějak skřípavě a tvář mu smutně ochabla. „Byli tam všichni. Oni to věděli!“ rozčílil se najednou. „Pokaždé, když jsem volal, sice se mě vyptávali, jak se mám, ale nikdy se mě nezeptali, kdy se vrátím nebo jestli se vůbec vrátím. Jak je můžu ještě považovat za rodinu?“

„Nemyslím si, že to je jen jejich vina,“ prohodila jsem tiše. „To já je k tomu donutila. Pokud totiž chtěli vídat Renesmé, museli mi slíbit, že ti nic nepoví,“ ukončila jsem jako by nic.

„Cože jsi udělala?“ vyjel na mě vztekle. Heleďme se, tak ono se to dokáže i rozčílit? Už jsem myslela, že se to nepodaří!

„Nechtěla jsem, aby ses k mojí dceři třeba i jen na krok přiblížil!“ zavrčela jsem stejně hnusně jako on před chvílí. Zuřivost mu ale při mých posledních slovech zkřivila tvář a v mžiku stál těsně za mnou. Vyděšeně jsem se obrátila čelem k němu, abych se když tak mohla alespoň bránit. Oči měl výhružně přivřené a pak už bylo jeho tělo pevně nalepené na tom mém. Jeho ruce svíraly okraj linky, až to dřevo na protest zanaříkalo.

Pokusila jsem se od něj odtáhnout, ale nešlo to. Uvěznil mě tam! Já věděla, že ten včerejšek byl vážně ten nejsmolnější den!

„Tys mě okradla o část jejího života,“ vydechl mi běsnivě přímo do obličeje. „Schválně!“

„A tys mě okradl o můj život! O moji poctivost, zesměšnils mě a ještě si myslíš, že ti něco dlužím?!“ rozeřvala jsem se na něj jak siréna. Nechtěla jsem sice Nessie takhle vzbudit, ale ty emoce jsem v sobě prostě udržet nedokázala.

„Tušé,“ odvětil tak jaksi zničeně a já věděla, že to ten bídák opět jen hraje. Zpovzdálí jsem ještě zaslechla šelestění peřiny.

„Pořád máš ten pocit, že jsem tě o něco okradla? Já teda rozhodně ne! Zloděj z nás dvou, jsi tady tak akorát ty sám!“ vybublávalo ze mě zuřivě. Byla jsem opravdu na hraně, rozhodnutá se s ním třeba i porvat, jak mě popostrkoval přes okraj mého ovládání! „Takže tvojí rodině nic vyčítat nemůžeš. Podle mě věděli, že se o sebe dokážeš postarat i sám, takže se rozhodli pomoct mně s Nessie,“ dodala jsem chladně.

Do kuchyně hned docupkaly dvě bosé nožičky. V okamžení jsem nahodila falešně spokojený úsměv a odstrčila Edwarda bokem, abych mohla na stůl odnést snídani. Vyskládala jsem to, co jsem měla na rukou a malou ihned nato vysadila na její židličku.

„Ploč si kžičela, mami?“ zeptala se nechápavě. Právě jsem se chystala odpovědět, když se mi za zády objevil Edward.

„Mamince uteklo mlíko, víš, broučku?“ pověděl tak mile, až jsem měla pocit, že se z toho jeho falešného hlasu snad pozvracím. Bokem jsem do něj drcla a odstrčila ho ode mě dál. Něco si zamumlal pod nos a pak se posadil za stůl na moje místo. Zaskřípala jsem zubama a raději se beze slova posadila z druhé strany.

Němě jsem jedla a přitom ještě kouskovala jídlo mojí princezně. Edwardův pohled se z nás nehnul! Věděla jsem, že takhle to opravdu moc dlouho vydržet nemůžu, ale co teda dělat? Jak tohohle dotěrného upíra vystrnadit z mého bytu? Vlastně jsem pochybovala, že to vůbec ještě půjde.

Radši jsem začala přemýšlet nad obyčejnými věcmi. Hlavou mi v okamžiku bleskly ty nezaplacené účty, co mi včera Alice donesla ze schránky nahoru. Nechala je v předsíni na stolečku. Dopila jsem poslední trochu kafe a pomalu se zvedla, abych si pro ně došla. Byly tam celkem tři obálky, to zas budou částky…

„Co to je?“ ozvalo se těsně za mnou. Cítila jsem Edwardův dech na šíji a i proti mojí vůli mě to v okamžiku naprosto vzrušilo. Cítila jsem dole ten tlak a vlhko, které u mě ale nebylo obvyklé. Vždycky jsme to s Mattym museli řešit nějak jinak, o to víc mě moje žádoucí  reakce překvapily. Tak přece jen nejsem frigidní…

No, ale pěkně děkuju! Zavrčela jsem naštvaně, když mi došlo, na koho moje tělo takhle reaguje. Copak mu to jednou nestačilo? Myslela jsem, že když se člověk spálí, podruhé už do ohně lézt chtít nebude, ale u mě to snad najednou vypadalo, že nemám žádný pud sebezáchovy.

„Účty!“ osvětlila jsem kousavě, a jakmile jsem se konečně otočila, zamávala jsem mu jimi před nosem.

„Teď jsou moje,“ dodal rychle a pohotově mi je vyrval z rukou.

„Hej,“ ohnala jsem se po nich, ale proti jeho upíří síle jsem neměla šanci. „Dej mi to zpátky, rozumíš? Ty jsou moje!“ vztekala jsem se marně.

„Ne, ode dneška platím všechno já!“ řekl rázně, složil je napůl a zastrčil do zadní kapsy. „Muž se má o svoji rodinu postarat!“ osvětlil mi rádoby ctnostně. Na tohle už jsem vážně neměla slušnou argumentaci, jen tu sprostou, ale opravdu strašně neslušnou a nevychovanou. Raději jsem si prsty začala masírovat spánky. A pak mě osvítilo…

„Správně, chlap by se postaral, ale ty jsi jen obyčejný nevybitý kluk!“ obořila jsem se na něj s kyselým úsměvem. Edwardovi vzplál v očích hněv, ale rychle ho udusil. Co jiného se taky dalo čekat, když šáhnete na pánské ego… Upíří rychlostí se nahnul až k mému uchu.

„To teda nejsem, miláčku,“ zaševelil vzrušeným hlasem a celým tělem se na mě přišpendlil. Dole mě ale naštěstí nic neodbytného netlačilo. Alespoň něco… Vlastně, takže celou dobu pouze předstírá! Tentokrát dostalo na prdel pro změnu zase moje ego.

„Tak miláček?“ zapištěla jsem znechuceně, o krok odstoupila a rozmáchla ruku s plánem mu konečně jednu pořádnou švihnout. A jestli jsem si u toho měla cokoliv zlomit, tak ať, ale dlaň se ke svému vytouženému cíli nedopracovala, protože se mi v letu kolem zápěstí omotaly proklaté ledové prsty. Hrdelně jsem zavrčela a on se ke mně opět natisknul. K mojí smůle se na mě ale tentokrát už cosi tvrdého dole tlačilo.

Znechuceně jsem znovu odstoupila a v ten okamžik se ozval zvonek.

Záchrana!

Blahořečila jsem osobu za dveřmi, protože Edward vypadal, že bude vraždit. Uraženě si odfrknul a zmizel zpátky do kuchyně. Trochu jsem si prsty prohrábla vlasy a zkontrolovala zevnějšek, který celkem ušel, a rázně otevřela dveře. Na prahu se na mě mračil Matty. V rukou držel můj kabát, vak se šaty a housle.

„Tohle sis u mě asi včera zapomněla, ne?“ odsekl naštvaně. Z kuchyně se k nám donesl veselý smích. Byl to samozřejmě Edward a Nessie. On to udělal schválně, to mi bylo jasné! Matt na mě překvapeně vyvalil oči a pak je ale zúžil na pouhé štěrbinky. „Ty tady máš chlapa?“ štěkl vytočeně a já jen nasucho polkla.

Tohle se bude opravdu těžko vysvětlovat…

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 7:

 1
7. Zvedavka
23.03.2020 [22:52]

Další! Další! Další! Emoticon Emoticon Emoticon Jsem zvědavá, jak se bude příběh rozcházet s původním Emoticon A kdy to začne Emoticon

22.03.2020 [16:44]

EliLillySkvělá povídka, už aby byl další díl
Emoticon

5. Seb
22.03.2020 [8:43]

Už aby zmizel Matty ze scény Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Leylla
19.03.2020 [20:07]

Emoticon

3. Babča.S.
18.03.2020 [21:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Babča.S.
18.03.2020 [21:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Vinnetou
17.03.2020 [10:40]

Jsem hroznej nedockavec Emoticon
Dalsiiiiiiiiii Emoticon Prosiiiim Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!