Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 54

Houslistka 54Další dítě? Ano nebo ne? Aneb Edward inseminátor v akci... XD XD XD XD XD

 EDIT: Článek neprošel korekcí

54. kapitola

 

„Bello,“ oslovil mě opatrně Edward teprve až v naší ložnici. Nečinně přitom postával u zavřených dveří a tvářil se všelijak.

Carlisle mi před chvílí udělal stěr, změřil teplotu, odebral krev a provedl další potřebná vyšetření, aby mohl hned nato odjet do nemocnice udělat rozbory. Podle něj jsem byla v… říji?

To odporné slovo mi pomalu nešlo ani přes mysl, natož to ještě jednou říct nahlas. Hnusem jsem se otřásla. Copak jsem nějaké špinavé, zablešené zvíře? A i když se mi ta idea absolutně nelíbila, věřila jsem, že to tak nějak bohužel bude, protože to sexuální napětí, které mě už znovu začínalo dusit a pohlcovat, bylo nenormální.

„Ano?“ pípla jsem. Hrdlo se mi stáhlo a tělo si samovolně začínalo pulzovat vlastním životem, nemluvě o mém klínu.

„Možná bychom si o tom měli promluvit,“ navrhl nesměle.

Byl to celkem nezvyk, když se tenhle upír choval tak pokorně a vystrašeně. Nesedělo mi to k němu, ale ani mi to nevadilo. Příjemná změna.

„A o čem?“ vypadlo ze mě rezignovaně. „Že už jsem možná v tom?“ vyprskla jsem naštvaně a prudce rozhodila ruce. „Jsme spolu teprve tak krátce a je už skoro jisté, že jsem v tom. Znovu zbouchnutá, rozumíš?“

„Nechtěla jsi pro Nessie sourozence?“ ptal se nechápavě, zatímco se jeho nohy vydaly po malých krůčcích směrem ke mně.

„Jo,“ souhlasila jsem bez špetky nadšení. „Jenomže to bylo s tím idiotem, o kterém jsem si tehdy myslela, že mu můžu na sto procent věřit, chápeš? Důvěřovala jsem někomu, kdo si to absolutně nezasloužil a málem…“ Ztěžka jsem polkla, protože se mi z té představy udělalo zle. „Nedokážu si ani představit, že bych mohla otěhotnět s někým takovým.“

„Nedovolil bych to,“ prohodil majetnicky Edward. Protočila jsem oči.

„Ty bys s tím nic neudělal,“ dodala jsem odhodlaně. Kdybych nevěděla, že Matt je takový ksindl, nenechala bych si od nikoho nikdy nic rozmluvit. Tím jsem si byla jistá.

„Lásko,“ broukl konejšivě a přitáhl si mě do náruče. „Já tě miloval už tehdy, věř mi, že bych se o něco pokusil, kdybych věděl, že jsi- že máš… tenhle problém.“

Hlasitě jsem si odfrkla a marně se pokoušela ignorovat ten prudký plamen mezi stehny. Zas jsem byla horká a mokrá až hanba a Edwardovo nepoddajné tělo na tom mém jen nebezpečně provokovalo a probouzelo moje spící chutě a touhy. Jenomže pokus se od něj odtáhnout ztroskotal. Držel mě pevně.

„Nevěděl bys to. Myslela jsem si, že jsem neplodná, když se ze mě stal poloupír, a teď? Vypadá to, že to tak vůbec není,“ pronesla jsem roztřeseným hlasem. Milovala jsem Edwarda, to ano a on tvrdil, že cítí to samé vůči mně, ale spálila jsem se už tolikrát, že mě nepředstavitelně děsilo se někomu otevřít. Nějakému muži. Být natolik zranitelná? Matta jsem měla ráda, jenže tam to taky končilo, kdežto tohohle upíra? Já ho už bohužel milovala vším, co jsem uvnitř měla. To, jak se choval jak k malé, tak ke mně. Tomu prostě nešlo zamezit, ale co když mi ublíží?

„Ty… bys chtěl další dítě?“ nadhodila jsem nezaujatě. Pokoušela jsem se neznít příliš nedočkavě a toužící po odpovědi.

A jestli řekne ne?

„Strašně,“ vyhodil to ze sebe bez sebemenšího zádrhelu. Nepřemýšlel nad tím, bylo to poznat. „Tak hrozně moc bych to chtěl, že mám dokonce pocit, jako by se mi tou nadějí, že už jsi v tom, mohlo i roztlouct srdce,“ pověděl tak procítěně, že to byl právě můj sval, co si tak drze poskočil a pak začal překotně sprintovat.

„Mám strach,“ špitla jsem rozechvěle a Edwardovy paže se okolo mě utáhly pevněji. Dlouze vydechl, až mně ten studený vzduch šimravě sklouzl po tváři. Pomalu ale jistě se mi z hlavy vytrácely jakékoli smysluplné myšlenky a všechny zábrany. Bylo mi jasné, že to nebude trvat dlouho a moje tělo se bude řídit už jen výhradně poblázněnými hormony.

„Ach, Bello,“ vzdychl soucitně. „Úplně tě chápu. Když si představím, čím vším sis předtím musela projít. A sama! Rozumím tomu, věř mi. Takže pokud to nechceš, můžeme si dávat pozor a počkáme. Třeba…“ Jeho dlaň vklouzla pod košili a pohladila mě na podbřišku. Nahlas jsem vzdychla a přilepila mu tvář na hrudník. Opřela se tam. „Třeba se prozatím ještě nic nestalo,“ dodal povzbudivě, ale s tím smutným nádechem, kterého bych si snad mohla všimnout už jen já sama. Skrýval ho velmi dobře. Snažil se mě chlácholit i přesto, jak moc si to dítě přál.

„Myslíš- “ Skousla jsem si spodní ret, když jsem vyhledala ten jeho teplý, medový pohled. Nedalo se to vydržet, a tak jsem víčka zas raději pevně stiskla k sobě. „- že bys už opravdu navždy chtěl jen mě?“

„Co je to za otázku?“ vyhrkl celý překvapený a s raněným obličejem. „Vždyť tě miluju, Bello! Tak, jak to dokáže jen upír. A je to jen jednou za život. Ty jsi moje. Kolikrát ti to ještě budu muset říct?“

„Vždycky. Pokaždé,“ špitla jsem prosebně.

„Rozumím ti, miláčku. Je pro tebe těžké mi věřit, ale já tě během let přesvědčím. Mám totiž takové příjemné metody, kterým dozajista naprosto podlehneš,“ pověděl zkaženě s tím jeho smyslným pohledem.

Sledoval mě z těch dvou přivřených teď už temných hlubin, které jako by se mě dotýkaly na tom nejintimnějším místě. Zachvěla jsem se a přitiskla k němu pevněji.

„Počkej, zlato, měl bych asi zavolat Carlisleovi, aby mi koupil nějaké… no, nějakou tu ochranu, protože pochybuju, že to dokážu přerušovaně. Já to prostě potřebuju dokončit uvnitř tebe, a můj otec by ti teď nepředepsal jakoukoliv antikoncepci, takže –“

„Tím chceš říct, že si budeme dávat pozor?“

„Ano. Copak to není to, co chceš?“ Zmateně jsem přikývla. „Tak vidíš.“

„Ty toho vážně nevyužiješ? Vždyť jsem přece teď tak zranitelná. Mohl bys mě svést daleko lehčeji než kdy dřív a udělat mi dítě, aniž bych se ti pokoušela bránit. Ne, spíš bych tě prosila, abys nepřestával, tím jsem si víc než jistá.“

„Koukám, že máš o mně opravdu hezké mínění,“ povzdechl si. „Bello, já už dávno nejsem to podělané zvíře, kterým jsem býval na škole. Nikdy ti neublížím. Nikdy! A taky jsem si myslel, že dítě musí chtít oba dva. Ne, že já se rozhodnu, oblbnu tě a ty se povezeš. Ani omylem. Pokud to nechceš, počkáme. Máme času habaděj, vlastně spíš celou věčnost, takže až si budeš jistá tím, že ti nelžu, a že tě skutečně miluju víc, než cokoliv nebo kohokoliv, můžeme si o tom promluvit. Nemohl bych ti udělat dítě jen proto, že já ho chci. Nejsem takový sobec, prokrista!“ rozčiloval se rozohněně. Vzrušovalo mě to tak, až se mi roztřásla i kolena. Žaludek se příjemně svíral a to samé platilo o místečku, které bylo ještě o kus níž.

„A… Kdybych to malé chtěla i já?“ nadhodila jsem vážně.

„Pak se nemáme o čem bavit. Spíš bychom měli dělat jiné věci než mluvit,“ nadhodil temně, až mi dole silně zaškubalo. „Vidím na tobě, jak moc to chceš,“ dodal škádlivě. „Tak?“

„Tak co?“

„Půjdeme do toho? Nebo chceš počkat?“ zeptal se rázně a očekával přímou odpověď. Oči mu dychtivě plály.

„Fajn,“ vyslovila jsem to potichu a nerozhodně.

„Neznělo to přesvědčivě,“ zamračil se na mě.

„Dobře tak ano, chci to, jen…“

„Jen?“

„Jestli mě zradíš, následky si poneseš sám! Rozumíš?“ vyštěkla jsem netrpělivě. „A bude tě to bolet,“ pohrozila jsem mu odhodlaně. Jen se nahlas zasmál a nechápavě zakroutil hlavou. Jako bych byla dítě, kterému se musí všechno stokrát vysvětlovat, a které stále ničemu nerozumí.

„Hodně bolet,“ zopakovala jsem svou výhružku. A jestli jsem si myslela, že by ho to třeba mohlo donutit couvnout, a tak bych z toho třeba mohla vyklouznout, bylo to marné.

Ale upřímně? Nechtěla jsem to stopnout. Pochybovala jsem, že se tahle nelidská touha, požírající mě zevnitř, dá nějak obejít. Ne, bez Edwarda a jeho pomoci bych byla naprosto ztracená. Nic ho nemohlo nahradit. Zhola nic.

On už byl celý napjatý a chvěl se, když si všimnul, že to povolení myslím vážně. Zrentgenoval mě od hlavy až po paty tím nejčernějším pohledem, ale jinak se neprojevoval. Už jsem si myslela, že se k ničemu nebude mít, když se na mě doslova divošsky vrhl. Překvapeně jsem vydechla, když mi jazykem dobyvačně vklouzl do úst. V dlaních mi pěvně uvěznil tváře a tiše předl. Uteklo mi jedno hlasité zasténání a záda se mi automaticky vyklenula proti jeho tělu.

Potřebovala jsem ho cítit.

Všude.

Ruce bez zbytečného prodlení utekly dolů. A měly jediný cíl. Rozepnout mu kalhoty. Stačil však jediný dotek přes látku a Edward přímo nezřízeně zavrčel. Popadl mě do náruče a odnesl do postele. Stáhnul mi ty jeho extra velké tepláky, rozerval košili, aby se pak zbavil i vlastního oblečení. Nezbylo z něj naprosto nic. A než se mi vměstnal mezi nohy, notnou chvilku na mě ještě zbožně koukal. Jindy bych ho za to milovala dvojnásob, ale ne teď. Moje tělo potřebovalo to jeho, a to co nejdřív.

Natáhla jsem se tedy k němu a vzala ho za ruku. Stáhla jsem si ho k sobě. Nechal se. Spokojeně přitom zamručel, zatímco se na mě pokládal. A tak příjemně chladil. Dokonce si nemusel ani nijak pomáhat, zasunul se bez pomoci. Byla jsem na to připravená. Na něj. Tolik jsem ho chtěla. Představa dalšího malého uzlíčku s jeho rysy mě přiváděla k hranicím příčetnosti. Jako by se ve mně cosi spustilo, něco mateřského, protože nebylo normální chtít to tak moc.

Zajel dovnitř až nadoraz a zastavil se, aby se na mě tím svým blaženým pohledem mohl podívat.

„Miluju tě, Bello. Opravdu strašně moc. Ani netušíš, jak hrozně šťastného mě děláš. A nezáleží na –“ Utnula jsem ho dvěma prsty položenými přes jeho ústa. Nechtěla jsem, aby v tenhle okamžik mluvil, aby to kazil. Slova byla zbytečná. Pro mě existoval už jen on, a pokud nelhal, měl to úplně stejně.

Moje pánev se proti němu pohnula naprosto samovolně. Zúžil oči a do tance se konečně pustily i jeho kyčle. Nečekal a rozpohyboval se. Tvrdě. Prvně sice pomalu, ale pak na rychlosti postupně přidával. Nakonec se zdál nezastavitelný. Uvnitř se mi začínal kumulovat a rozpínat ten známý pocit. Vyvrcholení se blížilo, cítila jsem to.

Edward vypadal unešeně a soustředěně zároveň. Byl to božský obrázek a bez debat taky absolutně sexy. V divokém tanci našich těl jsem mu rvala vlasy, zarývala nehty do zad a ramenou. Zuby okusovala, co se dalo. Byl tvrdý a to všude, ale pro mě jako poloupírku ne tolik. Tiskla jsem se k němu, otírala se a pomáhala mu v přírazech. Nezajímalo mě, jestli mě někdo poslouchá. Nechala jsem moje hlasivky volné, přesto z nich po většinu času unikalo jen překotné sténání nebo tiché předení.

Pozoroval mě, a bylo mi to jedno. A když to na mě opravdu přišlo, přimáčkla jsem se k Edwardovi tak silně, že to vypadalo, jako bych s ním chtěla splynout v jedno. Sloučit nás v jeden jediný článek. Explodovala jsem s jeho jménem na rtech a musel to slyšet celý dům. Sebralo mě to. Cítila jsem to až v konečcích prstů u nohou. Po páteři se mi přehnal ten nejsilnější uragán a v klíně jsem ho doslova scvakla a ždímala, když se hned po pár zasunutích odebral za mnou.

A musel být slyšet ještě dál než já sama.

Bezvládně se na mě zhroutil a oddechoval. Oba jsme se pokoušeli nabrat dech. Nakonec se stejně po chvilce nadzvedl na loktech, aby mě netížil. Nikdy jsem v Edwardově tváři neviděla to, co nyní. Byl naprosto otevřený. Vyčetla jsem tam vděk, nepohasínající a stále doutnající žádostivost, nekonečnou lásku bez jakýchkoliv hranic a další bezpočet emocí, které jsem momentálně neměla chuť řešit nebo luštit. Unaveně jsem zavřela oči, abych si odpočala. Tohle dokázalo moje tělo totiž příšerně unavit. Ledové rty mě však políbily do koutku mých úst. Překvapením jsem rozlepila oči. Edward na mě lačně koukal a koutky držel vzhůru tím svým drzým úsměvem.

Arogance z něj táhla v mocných vlnách.

„Přece si nemyslíš, že už jsme skončili,“ doplnil náruživě. Nasucho jsem polkla a únava vzala v tu ránu za své. „Tohle by totiž byla pěkně odflinknutá práce, nemyslíš?“ zamručel spokojeně a zas plně vzrušený se začal uvnitř mě pohybovat.

Zadoufala jsem jen, že malou někdo zaměstná, aby třeba nechtěla jít hledat maminku nebo tatínka… 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 54:

 1
3. Zvedavka
03.07.2020 [10:40]

A já se přiznám, že už jsem to dočetla a tak to tu tolik nesleduju.. Ale! Kikketko, povídka naprosto úžasná! Emoticon Máš můj velký obdiv a já se fakt tak strašně těším na nové knížky Emoticon Doufám, že se dočkáme co nejdřív Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18.06.2020 [20:35]

anissskaNo to snad není možný, že na tohle čekám už od začátku, přesně na tyhle kapitoly Emoticon Emoticon Emoticon

1. Katka
16.06.2020 [15:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!