Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 36

Houslistka 36Zpátky z procházky. A vysvětlení, proč se upíři chovají divně, když je úplněk. MUHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA, tak to tu máte. Příští kapitola bude už jen mezi Edím a Bellou a následcích úplňku.

EDIT: Článek neprošel korekcí 

36. kapitola

 

Procházka nám nakonec ani moc dlouho netrvala, protože když po nás Renesmé začala házet sněhové koule, odstartovalo to samozřejmě bitku, ve které jsme proti upírovi neměly nejmenší šanci. Ale i tak jsme všichni tři, naprosto vysmátí, skončili promočení až hanba.

Na zpáteční cestě nesl malou Edward. Podřimovala mu v náručí, jak ji to válčení zmohlo. To mně se v uších ještě pořád ozývala ozvěna jejího jekotu a pískotu. Štěstí, že jsem vážně neohluchla…

„Z Emmetta si nic nedělej,“ nadhodil po chvíli absolutního ticha Edward. Měla jsem ruce zastrčené v kapsách bundy a snažila se je malinko zahřát, i když mi chlad už tolik nevadil. Jeho poznámka mi po tvářích rozlila červeň.

„Nedělám,“ pověděla jsem upřímně. „Ale jednou bych ho s takovou chutí nakopla,“ zazubila jsem se zkaženě. Už  beze studu.

„Udělám to pro tebe, jestli chceš,“ pověděl vážně, ale v očích mu jiskřilo darebáctví.

„Ne, to ne. Já jen vtipkuju. To víš, Emmetta beru s rezervou, i když občas opravdu dokáže pořádně naštvat,“ pousmála jsem se. Vzpomněla jsem si na ten rozhovor o prsou a teď mě najednou tak strašně zajímalo, jestli je to pravda. Opravdu mi Edward čučí, kam nemá?

Možná bych to měla otestovat…

„Takže… Zítra tě odvezu?“

„Ne, to nemusíš. Řeknu si Alici.“

„Ale mně to nevadí,“ dodal mile.

„Tak jak chceš,“ uzavřela jsem chvatně. Okolo zápěstí mě najednou ten jeho náramek doslova pálil. Obrazně řečeno. Tohle všechno, s Edwardem, bylo tak zvláštní a nové. Ale i hezké a příjemné, třebaže nám řeč občas dost viditelně vázla.

„Fajn,“ zakončil.

„Fajn,“ zopakovala jsem po něm.

Pak už jsme nemluvili. Nessie to za nás naštěstí obstarala, jen… Chudinka mluvila ze spaní. Ach, tak i tohle po mně podědila? Ještě štěstí, že se nezmínila o baloncích!

Domů jsme došli, když už byla tma. Bylo sice jen šest hodin, ale i tak už všechno pohltila temnota. No, já se ale nebála, protože byl se mnou upír. Nepřemožitelný tvor, na kterého by si jen tak někdo nedovolil. Cítila jsem se v bezpečí, i když jsem sotva viděla na krok. A když se kolem mých ramen znenadání omotala Edwardova paže, to už mi bylo extrémně krásně, škoda jen, že jsme byli skoro doma.

„Tak se běžte usušit a já ohřeju večeři,“ popoháněla nás hned u dveří Esmé. Nessie se taky konečně probudila. V Edwardově náručí se pomrvila, protáhla a nakonec pořádně zívla.

„To už jsme doma?“ vylezlo z ní zklamaně ihned, jakmile se rozkoukala. Jo, viděla jsem to úplně stejně, protože se mi ta paže okolo mých ramen opravdu líbila…

„Jo, princezno, už jsme tu,“ pověděl zvesela její tatínek a políbil ji do vlásků. Po upírsku zavrněla, ale to ona dělala pokaždé, když byla naprosto spokojená a šťastná.

Vyzula jsem se a mokrou bundu si ode mě převzala Alice. Pak se s naprostou samozřejmostí natáhla i po malé, ale Edward se zamračil a odtáhnul se.

„Převleču ji já, když dovolíš,“ doplnil chvatně, zbavil se bot a už s prckem utíkal do patra.

Alice jen nevěřícně pokroutila hlavou, protočila oči a hlasitě si odfrkla.

„Ach ti tatínci, co?“ pošklebovala se.

„Jo,“ odpověděla jsem jí spíš okouzleně, ale když oni, Edward s malou, byli naprosto… perfektní.

„Jako by módě rozuměl víc než já,“ dodala nafrflaně a rozběhla se po schodech nahoru. Řekla bych, že mířila za Edwardem, aby mu sekundovala v prckově oblékání. Pousmála jsem se, když ke mně dolehlo Alicino vzteklé zavrčení.

„No věřila bys tomu? On mě vyhodil z pokoje,“ postěžovala si mi, když seběhla schody a pak stejně rychle zmizela do kuchyně za Esmé. I odtud se pak začaly ozývat lamentace.

Tichounce jsem si povzdechla a vydala se do pokoje. Džíny byly úplně durch, ale mikina pod bundou zůstala naštěstí nedotčená. A všechno to vespod taky, takže toho k sušení nakonec moc nebylo. Vysvlíkla jsem se úplně ze všeho, krom bílého, lehce průsvitného trička pod zadek a podprsenky. Vlasy jsem si zabalila do turbanu a ze skříně vytáhla jedny čisté kalhoty.

Právě jsem si na sebe tu pidivěc navlíkala, když se bez zaklepání otevřely dveře.

A sakra…

„Ehm, promiň,“ vyžbleptal rozpačitě Edward a chvatně už za sebou zavíral dveře. Mezi zuby mi prolezlo jen jedno tiché zavrčení. Nepochytil tohle náhodou od Nessie? Ta taky běžně neklepe! Ještě že jsem byla ke dveřím bokem, a tak nic moc nezahlédl!

Teda doufám!

Natáhla jsem na sebe džíny, převlékla si tričko a shodou okolností jsem si vzala jedno s mírným výstřihem. Nic extravagantního, co by odhalovalo až příliš. Tohle bylo spíš takové decentní okénko k nahlédnutí a… Jak jsem řekla, malý test přece neuškodí.

Uvidíme, jak se s tím tenhle upír popere.

Energicky jsem seběhla schody a zastavila se až v kuchyni. Renesmé už tam seděla v dětské stoličce a Edward ji obsluhoval.

„Kde je Esmé?“ vypadlo ze mě zmateně. Vidět kuchyň bez téhle upírky, to bylo něco nezvyklého. Normálně by to na mě dýchlo takovou melancholickou atmosférou, ale díky Edwardovi ovzduší dostalo úplně jiný náboj. Tváře se mi opět lehce obarvily, když mi došlo, nad čím to tady zase přemýšlím.

Ztracená, naprosto ztracená.

„No…“ zaváhal a obezřetně se podíval po jeho dcerce, která už taky netrpělivě očekávala odpověď. „Šla s Carlislem na procházku,“ dodal pomalu a u posledního slova, když se Nessie otočila mým směrem, dokonce prsty ve vzduchu naznačil uvozovky.

„Ouuu, aha. Tak… to jo,“ lezlo to ze mě doslova pod tlakem. Byl to asi stejný pocit, jako bych přichytila rodiče při… No, raději se tím nezaobírat.

„Tak pozdě?“ vplula nám do hovoru Renesme.

„To víš, broučku, babička s dědečkem šli vyhnat všechny bubáky z okolí, aby tě v noci nestrašili,“ povídal a přitom se velmi lidsky škrabal vzadu na krku. Tak trochu, jako by právě dostal plané neštovice. Ach jo, Edwarde, nic lepšího v repertoáru nemáš? 

Vypadal tak zoufale.

„Oplavdu?“ vydechla ustrašeně a její najednou vykulená očka poskakovala kontrolně po okolí.

„Ne!“ zasáhla jsem rázně a vzala si ji do náručí. „Tatínek si z tebe jen utahuje, miláčku,“ vysvětlovala jsem klidně, zatímco si ona obličej schovávala do mých vlasů. „Babička potřebovala do kuchyně nové bylinky a dědeček Carlisle jí jen šel pomáhat sbírat, víš? Žádní bubáci neexistují, že ne, Edwarde?!“ poslední slůvko ze mě vylezlo výhružným šeptem.

„To víš, že ne. Maminka má úplnou pravdu,“ dodal klidněji, koutek mu však viditelně pocukával.

„Ale venku je tma,“ konstatovala ta moje rozumbrada ještě pořád rozechvěle.

„Jak jsem ti říkala, žádní bubáci tam nejsou, takže se babička s dědečkem nemají čeho bát.“

„A jak uvidí na cestu?“ zeptala se vážně a ukazováček si ve velmi okatém gestu strčila pod bradičku.

„Měsíc,“ brouknul na nás Jasper mezi futry. Drželi se s Alice za ruce a já jsem v žaludku pocítila hnusné, žárlivé dloubnutí. Kéž by ke mně Edward cítil to, co mezi sebou mají všichni členové téhle rodiny. Alespoň bych mu pak mohla začít nejenom věřit, ale… To bylo opravdu jen tiché, vlastně skoro neexistující přání, které nebude nikdy vyslyšeno.

A proč?

Na odpověď jsem se každý den koukala do zrcadla. Edward měl rozhodně na víc, než aby se zahazoval se mnou, a taky to moc dobře věděl. A já vlastně taky, po tom, co mi udělal… A kdybych ho skutečně přitahovala, myslím, že by se na mě nahoře v tom pokoji, kdy jsem byla oblečená jen do kalhotek a trika, vrhl. Ale ne, to on neudělal, a já bych mu to asi stejně nedovolila! Anebo… Ne, nedovolila! No a to, co se stalo u mě v bytě, to jistě taky udělal jen ze soucitu nebo holt neměl dlouho s nikým sex, a tak v ten okamžik nepohrdl ani… mnou?

On už jistě svoje srdce někomu dal.

A pokud ne, moje stejně nikdy být nemělo.

Alice se rošťácky zahihňala a vytáhla mě tak z mých pesimistických myšlenek.

„Jdeme babičce a dědečkovi pomoct sbírat bylinky,“ vysoukala ze sebe smíchem a já měla znenadání pocit, že se mi vaří obličej, jak mi jím protékala horoucí krev. Srdce mi divoce poskočilo, když mi došlo, co jdou dělat.

„Hlavně jim nechoďte pomáhat na to samý místo,“ prohodil nevzrušeně Emmett z obýváku. To už se nahlas zasmál i Edward. Bože, mluvit takhle otevřeně o sexu a ještě, když se jednalo o jejich adoptivní rodiče…

Civěla jsem doslova jak zjara.

„No nic, tak… zatím,“ broukla nedočkavě Alice, zatímco její oči už nekoukaly na nás, nýbrž na pozadí jejího manžela. I s malou jsem se okamžitě otočila a usadila ji zpátky do židličky. Bylo tu takové horko, že se mi teď i těžce dýchalo.

Edward přede mě bez dalších řečí položil talíř. Byl to steak ve smetanové omáčce, a jak jsem zjistila hned, co jsem si ukrojila první sousto, nebyl tak úplně dopečený. Moje chuťové pohárky sice v tomhle okamžiku prožívaly hříšné orgie, ale kdesi uvnitř mě se ozýval i jeden neodbytný primitivní pud, který chtěl tenhle pocit prožívat s Edwardem a ne s… jídlem. A taky úplně jiným způsobem.

On tě nechce! ohradilo se moje podvědomí.

A máš Matta! přidalo vztekle.

Edward mezitím položil na stůl ještě ogrilovaný chléb a skleničku s červeným vínem.

„Díky,“ zahuhlala jsem mezi sousty a dál to do sebe skoro pod tlakem cpala. „Hmmm,“ uklouzlo mi nahlas jedno rozmlsané zavrnění, protože to bylo naprosto dokonalé. Výtečné. Edward po mně střelil svým tmavým pohledem, za který jistě mohlo to nedopečené maso, a spokojeně se usmál.

„To je dobře,“ dodal tajemným tónem.

„To jsi připravil ty?“ zeptala jsem se váhavě, když už byl můj talíř úplně prázdný a dokonce i vytřený chlebem do sucha.

„Jop,“ doplnil hravě, když mi ho sebral a strčil do myčky. Stíhal toho opravdu hodně, protože při tom obskakování mě ještě taky krmil malou. „Jsem rád, že ti chutnalo. Mně to teda smrdí vážně děsně, i když je to trochu syrové,“ doplnil.

„Ne, bylo to vynikající,“ rozplývala jsem se zasněně s pohledem ponořeným do poloplné skleničky. Opatrně jsem ten rudý obsah rozvlnila a až poté se napila. Po patře se mi v okamžení rozlila úžasně kořeněná vůně. Bylo sladší, než červené bývá, a právě proto… výborné. A zmizelo ve mně dřív, než jsem si ho vůbec stihla vychutnat.

Edward se natáhl po láhvi a předtím, než mi dolil, se na mě s otazníky v očích podíval. Plaše jsem se pousmála a on to vzal jako souhlas. Znovu jsem obsah prohnala po stěnách sklenky, když se mi za zády ozvalo decentní odkašlání.

„Ehm,“ začal Emmett a přitáhl si k boku usměvavou Rosalii, zatímco jsem se po nich otáčela a přitom upíjela víno. „Babička s dědou volali, že potřebují další ruce ke sbírání, takže…“ Větu nechal nedokončenou, protože veškerý můj obsah úst skončil na podlaze. Začala jsem kuckat a dusit se.

„V pořádku?“ strachoval se Edward, který stál už najednou za mnou a jemně mi třel záda.

„Dobrý,“ zahučela jsem dutě. Všichni si jdou užívat a já… utřu. Vlastně nejen já, ale i Edward, který mi právě podával papírový kapesník. Jak gentlemanské. Jo, asi mi to vystříklo i nosem.

„Soráč, Bello, tohle jsem nechtěl,“ pověděl upřímně Emmett a ani Rose už se nesmála, ale pokukovala po Nessie, která si prstíkem jezdila v bramborové kaši a pak to přímo z něj cucala. Tvář jí okamžitě zněžněla. „No nic, tak my… jdeme,“ dodal v rychlosti ten vtipálek, vyhoupnul si svoji překvapenou manželku do náručí a vypařil se i s ní takovým způsobem, jako by tam nikdy vůbec ani nestáli.

„Neuniká mi tu snad něco?“ nadhodila jsem nechápavě. Všichni mizí, a to za jediným účelem.

„Copak to vidíš poprvé?“ ptal se stejně zmatený Edward.

„Vlastně jo.“

„Aha,“ povzdechl si.

„A?“ nadhodila jsem škemravě.

„Jak bych ti to jen…“ Přešel chvatně k obří prosklené stěně, kterou zakrývaly žaluzie, a roztáhl je. Dovnitř nakoukl měsíc v celé jeho kráse a plnosti. „Když je tenhle krasavec v úplňku, působí to na nás asi tak… Ehm, no… že… Všichni najednou chceme jít hledat bylinky. Jo, to je ono,“ pochválil se poslední větou, jak krásně to zaonačil, a to ho zřejmě ani nenapadlo, že to sbírání byl vlastně můj nápad.

Koukala jsem na něj s pusou dokořán a s očima až někde na orbitě. Vždyť Cullenovi dřív nikdy o úplňku nikam nechodili. 

Mysli, Bello! štěklo na mě moje rozdrážděné podvědomí. Bydlela jsi tu s nimi, když byla Renesmé maličká, a pokaždé tu s tebou někdo byl, aby ti s ní pomohl. To byla pravda, a pak jsem se vlastně odstěhovala a bydlela už víceméně sama. Až na ty každodenní rodinné návštěvy.

Pod bradu se mi zahákly ledové prsty a něžně zavřely moje pootevřená ústa. Edward mě pozoroval a jeho pohled pořád ještě nezezlátl, což znamenalo jediné. I on by nejraději někam zdrhl. Párkrát jsem zamrkala, abych se probrala z transu a udržela pusu konečně zavřenou.

„To… to jako myslíš vážně?“ vyptávala jsem se dál naprosto vykuleně. Pořád jsem tomu jaksi nedokázala uvěřit.

„Naprosto,“ vydechl, a takovým zvláštním způsobem na mě zúžil oči. Hrdlo se mi stáhlo, když jsem si všimla těch jeho šelmích pohybů a pohledů, kterými najednou vůbec nešetřil. Jako by kolem sebe rozséval upíří feromony a… Neee! zaúpělo vyděšeně moje podvědomí, protože jsem z těch představ začínala vlhnout.

„Proč nezůstali doma?“ zeptala jsem se chvatně. Jen nemysli na jeho perfektní zadek!

„Dokážeš si představit ten randál? Normálně by doma zůstali, ale když jsi tu ty a Renesmé.“

„Aha,“ vypadlo ze mě suše a znovu jsem si nepřítomně lokla.

„Mami?“ špitla tichounce Nessie.

„Ano?“ Otočila jsem se na tu moji malou rozumbradu, která se na mě koukala vědoucným pohledem. To jsem zvědavá, co zase bude chtít? Koutkem oka jsem ještě zaznamenala, že Edward najednou úplně ztuhnul a zůstal otočený směrem k lince. Ruce v pěst.

„Já jsem ti to žíkala!“ Kývala hlavičkou nahoru a dolů a přitom na mě poulila očka. „Táta ti tam požát kouká,“ dodala vážně, i když to jen šeptala. Já v tu chvíli ani nedýchala a řekla bych, že ten upír kousek ode mě taky ne. On to ale na rozdíl ode mě nepotřeboval.

V rychlosti jsem si ten vcelku malý výstřih povytáhla o něco výš. Ne, že by mi to snad vadilo, ale nechtěla jsem, aby mě Renesmé dál zavalovala podobnými hláškami z jejích dětských postřehů, když to slyšel i Edward, který teď dokonce dělal, že něco připravuje.

Zajímavé, že jsem si toho nikdy nevšimla. Pokaždé mi koukal do očí.

„A,“ nadhodila jsem, protože už tu notnou chvíli bylo dusivé ticho a na kuráž si ještě přihnula vína. „Neměl bys být taky někde jinde? S někým?“

Konečně se otočil. Nechápavě se zamračil, podíval se mi po ruce – přesně tam, kde se skvěl ten jeho náramek po mamince – a myknul rameny.

„Ne,“ pověděl prostě. „Moje místo je tady. S vámi,“ dokončil zcela normálním hlasem, ačkoliv přitom upíral ten jeho temně uhrančivý pohled jenom na mě. 

Nemluvil náhodou o – nás?

Teď už jsem horko cítila po celém těle. Nevím, jestli se mi zase zapalovala lýtka, nebo jsem byla prostě jen tak moc nadržená ze všech předešlých událostí, ale… Strašně moc jsem ho chtěla. Nesnesitelně. A ještě víc v okamžiku, kdy tak starostlivě krmil Nessie.

„Ham,“ zopakoval sladce a jako by mě tím jediným slovem doslova pohladil až v klíně. Prcek otevřel pusinku a Edward jí tam už nacvičeným pohybem strčil lžičku s bramborovou kaší.

Pozorovat ty dva, zvlášť jeho a vidět, jak mu na jeho dceři záleží, pro mě bylo něco jako… afrodiziakum. Mezi stehny jsem cítila podivné tepání a úplně stejně se to ozývalo i v mojí hlavě. Dech se mi prohloubil, srdce přidalo na rychlosti a já je s pusou mírně pootevřenou doslova hltala. Teda jeho, abych to upřesnila.

Když se po mně však otočil a svůdně usmál, vyděšeně jsem se nadechla a automaticky scvakla čelisti k sobě. Styděla jsem se tak moc, až to nebylo normální. Vždyť už jsem s tímhle upírem i spala, i když okolnosti nebyly zrovna přívětivé, a máme spolu dceru, tak co to se mnou sakra je?

To vážně flirtuje?

Chce mě?

Dál už jsem nad tím raději nepřemýšlela a znovu se zaměřila na pozorování klidné hladiny mojí sklenky. A nejen to, napila jsem se, zhluboka, jen abych otupila všechny ty naléhavé pocity, které ve mně Edwardova přítomnost a vůně probouzely.

„A kdy se vrátí?“ nadhodila jsem, aby řeč nestála.

„Nejspíš až nad ránem. Ostatně jako vždy,“ pousmál se tak jaksi hořce. Bylo mi ho líto, že tu s námi musí zůstat jen z toho důvodu, aby na nás dával pozor, kdyby se něco nebezpečného zatoulalo do okolí. Tím jsem měla na mysli cizího upíra.

„Odskočím si,“ zahlásila jsem záchranně a ještě než jsem odešla, hodila jsem do sebe zbylý obsah skleničky, a to pěkně na ex. Však mi to neublíží.

Pomalým a líným krokem jsem se vydala do mého pokoje. Alespoň tady jsem měla na chvíli klid od Edwardovy neustálé pozornosti. Navíc se choval vážně divně, jenže… Chápala jsem to, zvlášť potom, co mi objasnil, jak se to má s upíry o úplňku. Vlastně to i dávalo rozum. Vždyť působil jak na lidi, tak na zvířata, nemluvě o vlkodlacích, kteří možná také existují, ale… Proč by teda úplněk neměl mít tyhle účinky na upíry?

Pousmála jsem se nad tím.

To ale neměnilo nic na tom, že i Edward jistě toužil po uvolnění.

Pořád jsem si to sice nechtěla připustit, avšak ve skrytu duše jsem po tom samém prahla i já. Třeba i to byl důvod mé dnešní neustále skákavé nálady. Těžko říct. Došla jsem až k oknu a odtáhla závěs. V tomhle pokoji žádné žaluzie nebyly, a o to krásnější pohled na měsíc byl.

Zářil v celé své kráse vysoko na obloze. Takhle celý mi připadal, jako by se nám svojí velikostí tiše vychloubal. Pyšnil se svou dokonalostí a… Už jako malá jsem v tom kruhovém tvaru vídala volající obličej. Tentokrát jsem ho však volat neslyšela, ne, spíš mi jen tiše našeptával věci, kterým jsem se prozatím směle bránila.

Ani netuším, jak dlouho jsem tu stála a rozmýšlela nad vším možným, když mě vyrušilo decentní zaťukání na dveře a hned nato dovnitř vstoupil Edward s Renesmé v náručí.

„Dej mamince dobrou noc a já tě uložím,“ povídal rozněžněle, zatímco si to jeho rázné kroky mířily ke mně. Sklonila jsem se k němu a vlepila tomu drobkovi – kterého držel – pusinku na čelíčko.

„Dobrou cácorko,“ špitla jsem šťastně, ale tak jsem se zkrátka momentálně cítila.

„Doblou mami,“ vydechla ospale a pěstičkou si protřela pravé očičko. Hlasitě si zívla. „Zítla jedeš plyč?“ dodala ještě s námahou.

„Ano, ale s babičkou a tátou si to užiješ. No a ani se nenaděješ a zase budeme spolu. Slibuju,“ šeptala jsem jí do ouška, zatímco mě její tlapička hladila po tváři. Vtiskla jsem jí ještě polibek do její drobné dlaně, než s ní Edward odešel do jejího pokojíčku.

Ztěžka jsem si povzdechla, když mi zmizeli z dohledu. Už teď se mi začínalo stýskat, a to jsme byly ještě pořád pod tou samou střechou. Oči se mi malinko zalily, a tak jsem si odběhla do koupelny pro ručník. Přišla jsem si zbytečně přecitlivělá, ale alespoň jsem to měla na co svést.

Ano, jistě i na mě působí ten obří stříbrný kruh!

Když jsem se pak už vcelku klidná vrátila zpátky do tmavého pokoje, který byl ozářen jen tlumeným šerem zvenku, něco bylo jiné. Jako v mrákotách jsem se otočila ke dveřím, ve kterých stál… Edward. Byl sám, uprostřed futer a zdál se mnohem větší než obvykle. Jeho tmavou siluetu jsem byla schopná rozeznat jen díky svému poloupírství a i tak vypadal skoro jako nějaký temný stín.

Vytoužená fantazie.

Měl takový jistý postoj a stejné emoce promítal i do okolí. I jeho dravčí chůze, kterou se ke mně líně blížil, mi vyhnala tep do nebeských výšin. O krok jsem couvla, ale vůbec nic to nezměnilo. V hrudníku mi divoce mlátilo a dole jsem už taky byla… připravená.

Jak to jen zatraceně dělá?

Zastavil se naproti mně a vzal mi obličej do dlaní, aby si ho zvedl k sobě. Něžně a bez zbytečného spěchu. Myslela jsem, že mě chce políbit, ale on nic víc neudělal, jen koukal.

Slyšela jsem, jak se mi v jeho rukou nedočkavě láme dech. Jeho dotek vůbec nechladil, spíš nepředstavitelně hřál, až žhnul. Žhavil mě. Moje zorničky už si taky jistě musely zabrat celý prostor jen pro sebe, jak se rozšířily z pobláznění, které postávalo přede mnou. A pak konečně otevřel ústa.

„Bello,“ vydechl naléhavě a mou tvář pohladil chladivě sladký dech. „Chtěl bych se s tebou pomilovat.“

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 36:

 1
3. Seb
28.05.2020 [13:08]

Parádní kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Babča.S.
17.05.2020 [8:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.05.2020 [20:56]

anissskaHurá no konečně nová kapitolka a zrovna parádní a příští bude ještě lepší Emoticon Emoticon Seš nejlepší Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!