Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 33

21.05.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1795×

EDIT: Článek neprošel korekcí  

33. kapitola

Ležela jsem s mojí holčičkou v posteli v pokoji, který Cullenovi zřídili jenom pro mě. Položená na pravém boku s hlavou podepřenou jsem koukala na Nessie, jak svými drobnými prstíky přejíždí po zlatých očkách mého Vánočního dárku od Edwarda. Hrozně se mi líbil, přesto… Nedokázala jsem si jen tak z hlavy vyšoupnout tu neustále narůstající a bez přestání hlodající myšlenku, která mi dokolečka opakovala, že to nejsem já, komu měl ten náramek Edward dát.

Nejsem jeho žena, láska jeho existence, a i přesto prý podle něj, jako matka jeho dcery, jsem jediná, komu ho chce darovat. Fajn, tohle jsem tedy pochopit dokázala. Upír, který nemůže mít děti, dostal ten největší dar, a tak je mi neskonale vděčný. Takže to byl asi ten hlavní a jediný důvod, proč jsem ho bez dalších řečí přijala.

„Mami?“ špitla zničehonic tiše moje maličká. Pohledem samozřejmě neustále přišpendlená na mém novém náramku.

„Ano?“

„Mohly bysme si je vyměnit? Hm?“ Dívala se na mě zpod těch jejích dlouhých řas tím nejsladším pohledem, jakého byla schopná. Ach, ne!

„Zlatíčko, to ale nejde. Dostala jsem ho jako dárek a tátu by mrzelo, kdybych ho nenosila, víš?“ vymlouvala jsem se. I když… Edwardovi by to nakonec možná ani nevadilo.

„Ale… Když on je moc pěknej a já ci mít taky něco i po dluhé babičce,“ zavrněla mile a ještě na mě krásně zamrkala. Srdce se mi roztlouklo a já zapřemýšlela, jak se z toho dostat. No, na nic kloudného jsem nepřišla. Tahle malá a svým způsobem – díky všem těm upírům okolo, kteří jí vždy splnili to, co jí na očích uviděli – rozmazlená princezna se s ne nikdy nesmíří!

„Už jsem řekla, že to nejde,“ pověděla jsem úplně klidně, ale s jistotou jsem věděla, jak na tohle ten můj malý čertík zareaguje. A nemýlila jsem se.

Nessie se v okamžení nafoukly tváře a ručičky si výhružně zkřížila na hrudníčku. Ještě chybělo, aby se vytasila s třepotající bradičkou… V tom okamžení mě něco spásného napadlo. „Víš ty co?“ nadhodila jsem spiklenecky a ona se malinko uvolnila. Koutkem oka mě pozorovala. „Co kdyby ses šla zeptat táty, jestli nemá něco po druhé babičce?“

Mojí malé vylétlo překvapeně obočí vzhůru. Její tuhý postoj se taky rázem uvolnil a ona v okamžení vyskočila z postele, div se u toho nepřerazila, a už celá natěšená prchala k zavřeným dveřím. Natáhla se ke klice, ale prozatím na ni ještě nedosáhla, a tak jsem se chystala zvednout, že jí pomůžu, ale z druhé strany někdo pohotově otevřel.

Edward.

„Tatí,“ výskla radostně Nessie a už se k němu natahovala, aby si ji vzal do náruče. Omluvně jsem se na něj usmála za to, že jsem mu tu malou otravku hodila takhle na krk, ale on už si s ní jistě bude vědět rady. Třeba už má i něco nachystaného, protože se tak tajemně usmíval, když mu malá šeptala, že chce taky něco po druhé babičce.

No, nechám se překvapit.

Když se za nimi zaklaply dveře, odevzdaně jsem sebou plácla na záda a suše koukala do stropu. Edward nic neříkal o tom nápisu na hodinkách, který jsem tam speciálně pro něj nechala vyrýt, a tak moje podvědomí mohlo jen tajně doufat, že se mu skutečně líbí. Snad to nedělá jen ze solidarity ke mně.

Možná jo… brouklo mi moje dotěrné podvědomí.

Tiše jsem si povzdychla a na chvíli zavřela oči. Ponořená jen do vlastních myšlenek ohledně mého života. Vzpomínala jsem hlavně na Matta a náš společný život. Nechtěně jsem ho dokonce začala srovnávat s Edwardem, což byla ta nejhorší možná věc, jakou jsem mohla udělat. Postavit obyčejného člověka, který mě nedokázal ani pořádně vzrušit, vedle nesmrtelného upíra, kterému stačilo, aby kolem mě jen prošel a měla jsem v hlavě úplně prázdno, zato mezi nohama jsem měla okamžitě zatopeno…

Znenadání se ztichlým domem rozlehl šťastný smích, výskot a pak i jásot. Renesmé opět dosáhla svého, jak jinak. Tatínek jí obstaral to, co tak moc chtěla. A snad jí to takhle půjde i s celým světem, a ne jen s jejími rodiči a příbuznými. Jeden koutek se mi šťastně vytáhnul vzhůru nad představou mojí úspěšné, dospělé holčičky. Opravdu jsem byla nepředstavitelně klidná, a asi poprvé za celou dobu jsem nelitovala toho, že nás Edward našel.

Ta malá si to takhle užívala daleko víc než jen se strejdou Mattem.

Matt. Co asi právě teď dělá?

Dveře se rozlétly, až klika násilně bouchla do zdi a s jekotem se ke mně přihnala Nessie. Měla něco okolo krku a v ručičce ještě svírala cosi, co bylo zřejmě přívěskem na jejím novém řetízku. Za ní v těsném závěsu samozřejmě Edward, usmívající se od ucha k uchu.

Posadila jsem se právě v momentě, kdy mi skočila do postele.

„Koukej!“ vykřikla a otevřela packu. Byl to oválný medailonek, který se – jak mi hned vzápětí moje dcerka také ukázala – mohl otevřít. Uvnitř byly ukryté dvě staré fotografie. Na jedné straně byl muž se ženou, která se dost podobala právě Edwardovi, a na té druhé byl on. Tedy fotka byla dost zašlá a poničená, ale byl to Edward.

„Wow, to jsi vážně ty?“ vydechla jsem zaujatě a ukazováčkem pohladila mladíka na fotce. Slyšela jsem jedno prudké nadechnutí, a tak jsem prst rychle stáhla. Nechtěla jsem se na něj koukat právě teď, ale… Zvedla jsem pohled a on mě okamžitě lapil do toho jeho. Byl to horký tekoucí med, a aniž bych chtěla, myslí mi bleskla představa, co by se právě s touto pochoutkou dalo dělat. Jeho tělo.

„Ano,“ odpověděl tiše a nepřestával se do mě tím jeho zářícím pohledem zavrtávat hlouběji a hlouběji. Tep mi pomalu, ale s jistotou začal zrychlovat a… „Tady mi bylo čerstvých osmnáct,“ dodal mile, zasněně se usmál a přisedl k nám na postel. „Na druhé straně je moje matka s otcem. Oba zemřeli na španělskou chřipku, jak už jistě víš,“ povídal šeptem a já to jen odkývala.

Alice mi to jednou vyprávěla. Byla jsem právě v šestém měsíci těhotenství, kdy mě znenadání chytil záchvat po informacích otce toho drobečka, kterého jsem nosila pod srdcem. To už jsem sice věděla, že je to upír, ale nikdy jsem se o něm ani slůvkem nezmínila, až tehdy. Potřebovala jsem vědět, jaký byl. Chtěla jsem alespoň trochu nahlédnout do jeho povahy, kterou po něm mohlo zdědit i to maličké.

Alice mi tenkrát poskytla tolik podrobností, že jsem té noci ani nedokázala usnout, nebo to už bylo spíš tím, že jsem se malinko měnila.

Těžko říct.

„Že je klásnej?“ vydechla zasněně Nessie a medailonek zase zavřela. To, jak s ním nakládala – tak opatrně –, bylo něco, co jsem u ní ještě neviděla. Vlastně… Ano, ještě s panenkou Rous zacházela jako ve vatě. Snad jí to vydrží, protože podle všeho byl ten její řetízek starý přinejmenším jedno století a bez sebemenších pochybností skutečně patřil jeho matce.

„Nádhernej, miláčku,“ odpověděla jsem potěšeně. Myslela jsem si, že jí Edward něco dá, nějakou cetku, která s jeho minulostí neměla co dělat, ale… Překvapil mě, ale to on poslední dobou dělal skoro pořád. Při té myšlence mě polilo horko. Byl tak blízko, že by stačilo pohnout prsty, abych se dotkla těch jeho.

Edward z nenadání mrkl na hodinky na svém zápěstí. Byly už čtyři hodiny ráno.

„Tak a teď necháme maminku pěkně vyspinkat, a ty si taky půjdeš pěkně hajnout do svého pokojíčku, ano?“ povídal otcovsky, zatímco si bral do náručí Nessie a mě odrovnal dalším horkým pohledem.

„Ale já ještě neci spinkat,“ namítala roztomile, zatímco se snažila nezívnout, třebaže se jí to vůbec nepodařilo. „Dobže, ale jen na chvilku,“ svolila nakonec blahosklonně a nosánkem se zavrtala k Edwardovu krku, zatímco se její ruce kolem něj obtočily a její jemně vlnité vlásky mu překryly celé pravé rameno.

Ještě než se otočil a odešel, viděla jsem, jak se on sám nosem ponořil do jejích kadeří a políbil ji na hlavičku.

„Dobrou Bello,“ pověděl tak jaksi zvláštně, až mi dole jako obvykle zatrnulo.

Edwarde, tohle mi nedělej! 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 33: