Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 27

Houslistka 27Nesiino první škaredé slovo... XD A u Cullenů.

EDIT: Článek neprošel korekcí 

27. kapitola

 

 

Veškerý nepořádek v kuchyni samozřejmě uklidil Edward. Byl teď mojí dvorní uklízečkou a já toho znamenitě využívala. Ale proč taky ne, když se neunaví a je navíc daleko rychlejší a silnější než já. A zatímco se můj upír činil v domácích pracích, vysvětlovala jsem té mojí rozumbradě, že strejda Emmett se určitě spletl, když jí včera vyprávěl o bacilech v jogurtu.

Prý se je jen snažila zlikvidovat dřív, než to sní, aby jí pak v bříšku nevyrostly a ona nemusela na operaci. Já toho blbce jednou nakopu tak, že se mu o tom bude ještě dlouho zdát. Takovéhle hovadiny jí cpe do hlavičky a čeká co? Ještě aby mi pak určitá jídla přestala jíst úplně…

Edward při našem rozhovoru jen nevěřícně vrtěl hlavou, ale podle jeho napjatého obličeje bych si odhadla tvrdit, že to tomu jeho potrefenému bratrovi jen tak neprojde.

„A ještě mi taky žíkal, že když je budu mít v puse, mám plý požádně kousat, abych je ještě dolazila,“ obhajovala se posmutněle. Já ho opravdu rozdrtím na upíří prášek!

„Nic takového tam není, miláčku,“ konejšila jsem ji. „Přece bych ti nedala nic, co by ti ublížilo, ne? Nebo myslíš, že ano?“

„Ne!“ výskla spokojeně, když pochopila, že si z ní strejda jen utahoval. Fajn, něco pravdy na tom možná bylo, ale to jí můžeme vysvětlit, až tomu bude skutečně rozumět. „Stlejda Emmett je chnup!“ dodala příliš spokojeně.

„Cože?!“ vypadlo ze mě a Edwarda unisono. U obou ve vzácné shodě nechyběl zděšený tón.

„Tak mu pžeci žíká teta Lous, když ji naštve,“ hájila se okamžitě.

„Renesmé!“ zavrčela jsem podrážděně. „Ještě jednou od tebe uslyším tohle slovo a budeš mít zákaz bazénu na hodně dlouhou dobu!“

„Ploč?“ vypískla zděšeně.

„Je to moc škaredé slovo! A máš na něj ještě spoustu času!“ zamumlala jsem druhou větu tiše.

„Maminka má pravdu,“ zastal se mě Edward. Nezapomněl u toho použít i jeho rodičovský tón, takže se Nessie urazila na oba dva. Ještě že tak. Kdybych byla v nemilosti zase jenom já, byla by to dost rána pod pás, takhle jsem však k tomu upírovi začínala cítit víc než jen pouhou náklonnost. A to nebylo ani trošičku dobré.

„Já už ale jsem velká,“ ohradila se stále ještě s ručičkama překříženýma přes hrudníček. Bradičku neopomněla výhružně vystrčit a spodní rtík taky.

„O tomhle se bavit vůbec nebudeme!“ utnula jsem naši malou roztržku.

„Dobže!“ odpověděla už i s nafouklými tvářičkami a ostentativně ode mě odvrátila tvář. Tiše jsem si povzdechla. Kdo by byl řekl, že role matky může být až takhle těžká, nemluvě o tom, až tohle číslo přijde do puberty. To ať mi pak pomáhají všichni svatí!

„Bell, běž si dát sprchu a já se o malou postarám. Pak se vyměníme,“ dodal spokojený Edward, který už dokonce stačil všechno pouklízet. Tak moc mě to potěšilo, že bych mu nejraději dala jednu děkovnou pusu na tvář, ale raději jsem to co nejrychleji zavrhla…

Kdo ví, kam by to pak mohlo vést?

Prcek si ještě pod nos zabrumlal něco o tom, že nepotřebuje, aby se o ni někdo staral, ale už se rozhodně netvářila tak načučeně jako před chvílí. A tak jsem je tam nechala samotné a vydala se vstříc koupelně.

 


*

 

Netrvalo ani moc dlouho a všichni tři jsme konečně vyráželi vstříc Cullenovic rodinné vilce. Edward mi samozřejmě rád pomohl a veškeré dárky odnesl do kufru jeho Volva. Nessie dokonce zapomněla i na to, že byla ještě před pár minutami naštvaná a rozjařeně svému taťkovi poskakovala okolo nohou a domáhala se odpovědi, kterýže to z té kupky precizně zabalených dárků je vlastně pro ni. A ano, ten největší, ke kterému se s nadějným pohledem bez ustání nadšeně vracela, dokud ho Edward jako první nepohřbil na dno svého kufru, byl opravdu její.

Byla neskutečně nádherná.

Nachystala jsem Edwardovi pro malou sváteční oblečení a on ji bez obtíží oblékl. Dokonce ani neměla nic naruby…

„Kdy už tam budeme?“ zeptal se nás znovu ten malý papoušek bezpečně usazený v dětské sedačce na zadním sedadle. Na to samé se domáhala odpovědi zhruba před minutou, ačkoliv už cestu k babičce musela znát nazpaměť.

„Nessie, ještě deset minut a teď už buď pěkně hodná holčička, nebo ti nakonec Santa nedonese žádný dárek,“ pohrozila jsem jí.

„Vždyt už tu byl!“ vyjekla překvapeně. „Nechal ti dálečky plo mě džív, plotože by to jinak všecko nestihnul,“ osvětlovala mi moudře. Ve skutečnosti jen odříkala moji verzi, kterou jsem si vymyslela já sama.

„Ano, ale taky mi nechal vzkaz, že pokud budeš zlobit, tak si žádný nezasloužíš,“ pověděla jsem klidně a pokoušela se udržet si stejně nevzrušenou tvář, ale nebyla jsem daleko od smíchu, když na mě vystrašeně vykulila oči a pusinka jí naprázdno sklapla.

„To bys mi ale neudělala, že ne?“ domáhala se zrazeně.

„Ne, pokud budeš hodná,“ uzavřela jsem a spiklenecky mrkla na řidiče, který mi to nadšeně oplatil.

Po zbytek cesty už byl jen klid a mír. Malá koukala z okna směrem vzhůru, k obloze a šmudlala si přitom lem šatiček v ručkách. Edward ji občas zkontroloval ve zpětném zrcátku, zatímco já se na ni otáčela přímo, přesto ani jednomu z nás už nevěnovala pozornost. Zřejmě se vysoko v oblacích pokoušela zahlédnout saně a soby…

Poklidně jsem se tedy zapřela do pohodlné sedačky Volva a tichounce si oddechla. Takovýhle nádherný klid už tu dlouho nebyl, jenomže ta moje malá mrška nechtěla přijít o dárky, a tak dočasně sekala dobrotu. Edwardův zlatavý pohled mě až příliš často vyhledával, jak jsem si periferně všimla, ale stejně jsem předstírala, že to nevidím. Dostávalo mě to totiž do těžkých rozpaků. Událo se tolik věcí, že jsem najednou nevěděla, co bude dál.

Co by mohlo být dál.

„Tak jsme tady,“ vytrhl mě Edwardův tichý hlas ze zamyšlení. Automaticky jsem se na něj otočila a usmála se. Bylo to najednou všechno tak zvláštní. Díky tomuhle upírovi jsem před třemi a půl lety prošla hotovým peklem a teď tu znovu sedí vedle mě a tváří se jako ten nejsvětější anděl ze zástupu všech svatých a mě jako tu největší a nenapravitelnou nánu najednou mrzí, že tu pro malou nebyl už od jejího narození.

Jako otec je Edward skutečně perfektní.

Vystoupil z auta společně se mnou, aby si hned na to vzal do náruče i svoji holčičku. Srdce mi nad tím obrázkem mírně zrychlilo.

„No konečně!“ křikl po nás Emmett. Nessie opětovně nafoukla tváře a odvrátila obličej od svého vykutáleného strýce. Asi jí nebylo dvakrát po chuti, že si z ní utahoval…

Edward mi v jedné chvíli předával prcka a v druhé už stál vedle svého povedeného bratra. Chytil ho za loket a táhnul k lesu. Poslední, co jsem ještě stihla zaslechnout, bylo, jak mu říkal, že si spolu musí vážně promluvit. Ups… Chudák překvapený Emmett. Nebo že by spíš Edward? Docela by mě zajímalo, kdo z těch dvou je silnější, ale podle té kamenné svalové hmoty a konstrukce bych si odhadla tvrdit, že Edward dostane pořádně na prdel!

Pomalu jsem se rozešla ke Cullenovic vilce, kde už na mě na prahu čekala Esmé a předstírala jsem, že ty nedaleké rány vůbec neslyším. Popadla mě do náručí a jemně zmáčkla. Pohladila prvně po vláskách Nessie a pak dokonce i mě a obě nás čile táhla do kuchyně.

Všude to tu vonělo skořicí a cukrem, a jakmile jsem se dostala až na místo určení, pochopila jsem proč. Na tom obrovském jídelním stole bylo tolik druhů cukroví, až mi z toho přecházel zrak. A kromě všeho toho sladkého Esmé právě připravovala večeři pro mě a malou, ačkoliv by všechno tohle jídlo stačilo pro celou armádu spásy.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se zmateně. Bylo celkem zvláštní, že tu tolik upírů chybí. Nebo jim možná Alice pověděla, co se stalo a jak jsem na ni vyjela, a tak se přede mnou schovávají? Ne, to by přece neudělali. A už vůbec ne Renesmé.

„Všichni až na mě a Emmetta jsou na lovu. Netušila jsem, jestli přijde i Matt, tak jsem je vyhnala dřív, aby nevypadalo zvláštně, když se najednou všichni někam vypaříme. Já společně s Emmettem a Edwardem jsem byla dnes v noci,“ usmívala se na mě mateřsky. „Ostatní by tu však měli být každou chvíli.“

Byla s Edwardem, dnes v noci!

Všechno jsem jí odkývala a nechala se dokonce usadit za stůl. Nessie jsem uvelebila ve stoličce hned vedle mě a Esmé nám ihned přistrčila plné talíře. Pro mě všechno vcelku a prcek to měl nakrájené na miniaturní kousíčky a pod návalem tolika jídla nebyl vidět ani kousíček z obrázku medvídka Pú pod ním.

Esmé se posadila z druhé strany mojí dcery a začala ji krmit. Cítila jsem se najednou podivně dobře nad zjištěním, že si to dnes v noci Edward opravdu nerozdával s žádnou jinou… Bylo to zvláštní, ale nálada mi zničehonic dost stoupla a tělem se mi prolévalo takové příjemné teplo.

„Tak jak to zvládáš, Bells?“ vyhrkla najednou zvědavá Esmé. „Myslím hlavně soužití s mým synem,“ dodala na objasněnou. 

Kdyby jen tušila…

Nebo to už ví od Alice?

„Dobře. Edward mi opravdu moc pomáhá,“ vypálila jsem pravdu a nic jiného než pravdu. Skutečně mi byl doma ohromě nápomocný, kromě jeho občasných svádivých manévrů. „Popravdě, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že někdo jako on by mohl být skutečně dobrým otcem,“ vylezlo ze mě překvapeně. „Ale je to tak. On ji opravdu zbožňuje a Nessie jeho taky, viď zlatíčko?“

„Jo,“ shrnula moje holčička s úsměvem a dál nerušeně papkala.

„To ráda slyším. Kdyby se ale někdy nechoval zrovna slušně, klidně mi to pověz a já už ho usměrním,“ dodala věcně s pohledem pevným jak mramorové skály v Carraře a já se zmohla jen na spokojené pousmání a souhlasné odkývnutí. Esmé byla neskutečně milá a hodná, třebaže nevěděla nic o tom, co se mezi mnou a Edwardem kdysi skutečně událo.

Byla pro mě jako moje druhá máma.

„Mluvíte o mně?“ ozvalo se najednou ode dveří. Stál tam Edward, ležérně opřený o futra, ale v úplně jiném oblečení než v tom, ve kterém přijel. Právě si roloval rukáv a přitom si naštvaně měřil svoji matku. Košili měl u krku mírně rozhalenou a působil tak nedbale sexy, až mi úplně samovolně stoupla hladina touhy po něm. 

K čertu se vším!

Proč nemůže nechat moje srdeční reakce alespoň na chvíli v klidu? Copak toho chci tolik?

Esmé si mě samozřejmě překvapeně prohlížela, když jsem se pohledem přes ni vracela k mému plnému talíři. Sakra! Jsi tak čitelná, Bello, až je mi z tebe špatně! Peskovala jsem samu sebe, zatímco jsem automaticky přežvykovala kousek pečené brambory.

Edward si ihned vyměnil místo se svojí matkou, která se bez řečí zvedla a jala se dál kuchtit. Teď už tu bylo jen tíživé ticho, až na občasné Edwardovy pochvaly směrované malé. Taky jsem si všimla, jak mě ten upír znovu pozoruje, a jen jsem se modlila, aby mi z toho jeho horkého pohledu nezaskočilo.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 27:

 1
6. Seb
09.05.2020 [18:25]

Pohodová kapitola,děkuju Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. vinnetou
08.05.2020 [9:30]

Jsem teď se čtením pozadu,musela jsem se hodně držet,abych nečetla hned,jak se objevilo pár nových kapitolek. Teď hurá do čtení 27-33 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.04.2020 [16:57]

anissskaTo je hrůza, jakto že to vždycky přečtu tak rychle?
Potřebuju další kapitoly!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Babča.S.
29.04.2020 [12:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. nikol
28.04.2020 [21:40]

pekne Emoticon teším sa na ďalšiu Emoticon

1. Zvedavka
28.04.2020 [20:04]

Krásná kapitola Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!