Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 16

19.04.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1445×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

16. kapitola

Pět minut před dvanáctou se ozval zvonek. Dolaďovala jsem už jen stůl. Edward s Nessie se domluvili mezi sebou, že jakmile se malá nají, půjdou se projít. Upřímně jsem z toho byla trošku nervózní. Nechat prcka samotného s tím idiotem mi nepřidávalo na klidu.

Složila jsem ubrousek, položila na něj vidličku a nůž a zaslechla z chodby, jak Edward vítal Mattyho. Z tónu mého přítele bylo jasné, jak nepříjemné mu to je a ten upír, co se právě vracel do kuchyně, se tvářil, jako by ten člověk vedle něj páchl.

Pěkné! Tohle bude jistě skvělé odpoledne.

„Čau zlato,“ oslovil mě Matt, jakmile se jeho paže obtočila okolo mého pasu. Přitáhl si mě k sobě a vášnivě políbil. Nebránila jsem se, ačkoliv mi to z jeho strany přišlo víc jak podezřelé. Takhle se nikdy nevítal. Tohle dost těžce neslo nádech – značkování území! A já rozhodně nejsem ničí majetek.

Odtáhla jsem se od něj a snažila se nevnímat to tichounké hrdelní vrčení upíra kousek od nás.

„Stlejdo!“ výskla Nessie a už se k němu hnala. Vzal si ji do náruče a volnou rukou jí rozdrbal vlasy. Malá jen pištěla a snažila se ho zastavit.

Políbil ji na spánek a já si ji od něj pak převzala. Posadila jsem to čertisko na svoje místo a sama ty dva kohouty pobídla, aby se usadili, kam chtějí. A když se konečně přestali měřit těmi ledovými pohledy, poslechli.

„Tak jak se máš?“ zeptal se zdvořile Matt.

„Dobře,“ pověděla jsem falešně, ale přesvědčivě.

Odešla jsem k troubě a otevřela ji. V okamžení se kolem mě ovinula vůně pečeného masa, brambor a zeleniny tak silně, až mi žaludek nahlas zaskučel. Malé jsem uvařila něco lehčího a hlavně míň kořeněného. Bramborovou kaši s kuřetem nakrájeným nadrobno.

Edward se samozřejmě jal pomáhat mojí princezně, a tak se chytře vyhnul svému vlastnímu talíři.

Nabrala jsem mu taky. Kdyby měl náhodou hlad!

„Tak co žíkáš na mojeho tatínka,“ vyhrkla Nessie s plnou pusou kaše a pohledem upřeným na Mattyho. Tomu trošku zaskočilo, ale ustál to. Jen tváře se mu lehce přibarvily do červena.

„No, ehm… Je fajn?“

„Že jo!“ broukla nadšeně s pohledem zavěšeným v tom Edwardově a mně chtě nechtě poskočilo srdce. Pak se znovu obrátila na jejího strejdu a jemně se usmála.

„Doufám, že mi brzo požídijou i blačíčka!“ dodala nevzrušeně a natáhla se ke lžičce s kuřetem, kterou před ní držel najednou se culící Edward. To Mattymu zaskočilo tentokrát pořádně, ale jakmile párkrát zakašlal a odlehlo mu, zle se na mě podíval.

„Cože?“ zavrčel po lidsku. Zakroutila jsem hlavou a protočila panenky. Pohladila jsem Mattyho po vršku ruky a jeho ztuhlý postoj se okamžitě malinko uvolnil. Moje oči mu musely jasně říct, jak tohle všechno je. Já s Edwardem nechci žít, natož mít další dítě z Cullenovic dílny. To ani náhodou!

Na to mohl ten mamlas rovnou zapomenout.

„Nessie, kolikrát ti mám opakovat, že u jídla se nemluví,“ napomenula jsem ji přísně a ona po posledním hlubokém povzdechnutí konečně ztichla. Někdy měla dar uvádět ostatní do rozpaků pouhými pár slovy. Nevím, jestli toho byly schopny všechny děti, ale pokud ano, Renesmé jim mohla s přehledem kralovat.

V tichosti jsme se najedli. Edward svoji porci znale rozfrfňal a ani se jí netkl. Matty naopak pochválil moje kulinářské umění tím, že jeho talíř zel prázdnotou a dokonce si ještě přidal. Spokojeně jsem se usmívala, i když jsem sklízela nádobí.

Netrvalo dlouho a všechno bylo přehledně naskládáno v myčce, kterou jsem rovnou zapnula. Hadříkem jsem právě utírala kuchyňskou linku, když se kolem mě ovinuly dvě horké paže. Okamžitě jsem věděla, komu patří. Mattyho nedočkavé rty se mi nalepily na sloup hrdla a já mu ještě zahnula hlavu, aby měl lepší přístup. Bylo to nakonec vcelku příjemné, jenomže to nebylo zdaleka to, co u mě vyvolával Edward.

Basta!

Pokusila jsem se vypnout a nepřemýšlet nad tím dotěrným upírem, když si právě on kousek od nás hlasitě odkašlal. A to mě vytrhlo z mojí chvilkové intimní bubliny s Mattym.

Edward měl tvář chladnou jak polární vítr, zproštěnou veškerých emocí a koukal se jen na mě. Dva ledové onyxy doslova mrazily a znechuceně si mě měřily. Ruce podél těla zatnuté v pěsti a čelist napnutou k prasknutí.

„Jdeme s Nessie ven,“ promluvil konečně po delší době nepříjemného ticha.

„Fajn, tak my půjdeme s… vámi, ne?“ otočila jsem se k Mattymu a očně ho doslova přemlouvala, aby to odkývnul. Bylo ale dost zřejmé, že se mu vůbec nechce. Naopak, podle napnutějšího postoje a dokonce i obličeje Edwarda kousek od nás jsem si dokázala dokonale představit, nad čím ten můj přítelíček právě teď přemýšlí.

Moje tváře z té představy nabraly nachovou barvu.

Matthew chtěl zřejmě pokračovat na zadělávání naší prozatím neexistující školky, škoda jen, že neměl absolutní ponětí o tom, že jsem nejspíš neplodná. Stejně mu to už podle mě muselo přijít přinejmenším podezřelé. Vždyť se tu půl roku snažíme a ono nic. Na něčí straně být chyba zákonitě musela a tušila jsem, že hlavním problémem jsem tady především já.

„Víš, Bello,“ promluvil celkem tiše a o příčku níž, mručivěji, zatímco se přesunul za mě a majetnicky si položil dlaně na moje boky. „Myslím, že bys ty dva měla nechat, aby se spolu taky pěkně sami vyřádili. Navíc, my přece máme ještě jeden nedořešený problém,“ povídal tak mysteriózně, ale zároveň i smyslně, ačkoliv to s mým tělem vůbec nic nedělalo.

Zůstávala jsem chladná…

Naprosto všichni jsme věděli, o čem tady mluví a myslím, že Edward měl teď dokonce hrubý nákres Mattyho myšlenek před očima. Zvláštní, nikdy jsem ho neviděla takhle otevřeně značkovat území. Musel se Edwardovy přítomnosti skutečně bát, což bylo ale naprosto zbytečné. Vždyť přece věděl, jak moc ho nesnáším!

Naopak ten dotěrný upír hned kousek od nás dýchal jen velmi plytce a ani koutkem oka nezašel na návštěvu k Mattovi. A to ani tehdy, když mluvil. Pohled měl přišpendlený pouze na mé tváři a já úplně zřetelně viděla ten jeho narůstající hněv, který vzduch dělal téměř nedýchatelným.

Ztěžka jsem polkla.

„Fajn,“ pověděl chladně s úplně černýma očima, přivřenýma jen na tenké škvíry. Poznala jsem tu emoci v jeho tváři, protože já jí trpěla taky. Nenávist.

Otočil se a odešel do pokoje pro prcka. Chvíli se nikdo neukazoval, a tak se Matty opravdu snažil. Dlaní mi vjel pod tričko a prsty jemně kroužil po mém břiše. Ta druhá zůstávala nečinně položená pořád na mém boku a jeho rty si znovu spokojeně pohrávaly s kůží na hrdle.

Sakra! Kdyby mě alespoň vzrušoval.

Celá napjatá jsem vyhlížela ty dva, abych se od Matta stihla dostatečně rychle vzdálit. Nechtěla jsem zbytečně provokovat ještě víc. A taky že ano, jakmile jsem uslyšela, že vrzly dveře od pokojíčku mojí holčičky, téměř jsem od mého přítele odskočila. V ruce jsem sevřela ten ušmudlaný hadřík a dělala, že dál utírám linku.

Bylo mi jasné, že Edward na to neskočí, protože čte myšlenky, ale ta breberka nemusela vědět, jak se věci mají.

Třeba se mi právě dneska podaří zadělat jí na sourozence.

„Tak my jdeme,“ zavál k nám arktický Edwardův hlas. Úplně jsem se z něj otřásla, jak mrazil.

„Dobrá, tak já ji zatím obuju a doobléknu, než se ty připravíš,“ vyhrkla jsem s předstíraným úsměvem, ale pravdou bylo, že jsem se tou napjatou atmosférou téměř dusila. Jako by se mi sevřelo hrdlo. Bylo mi z toho vážně pořádně zle.

Ruku v ruce jsem Nessie odtáhla do předsíně, tedy hned poté, co se rozloučila se strejdou a pak ji začala upravovat. Nazula jsem jí botičky, oblékla bundičku a šálu. Rukavičky s čepicí prozatím odpočívaly na stolku u dveří. Ještě jsem v rychlosti odběhla do koupelny pro dvě barevné gumičky a snažila se té mojí ještěrce upravit vlásky. Aby jí nepřekážely. Takže jsem se pokoušela o dva copánky a dařilo se mi, měla jsem už téměř hotovo.

„Budeš ji fintit ještě dlouho?“ ozval se mi za zády podrážděný Edward.

„Jen ji chci pořádně připravit,“ odsekla jsem studeně tentokrát já. Jen tak mi vleze do života a ještě by o něm i rád rozhodoval. Parchant jeden sobeckej!

„Myslím, že už je hotová. Že, Nessie?“ mluvil pořád tak namyšleně. Jako bych byla jen obyčejný póvl. Hlavně že té chuděře udělal dítě, co? Téměř jsem zaskřípala zuby, jakou jsem měla chuť vyskočit na nohy, otočit se k němu a jednu pořádnou mu vrazit. Brněly mě i prsty.

„Jo,“ pověděla ta malá zrádkyně s úsměvem a natáhla se k Edwardovi. A to mě dorazilo!

Se strojeným klidem jsem si stoupla a otočila se k tomu upířímu červovi. Nahodila jsem falešný úsměv křížený s nechutí a sjela ho opovržlivým pohledem. Tuhle hru přece můžou hrát dva, ne?

„Tak ti nevím, Edwarde,“ pověděla jsem přesládle, ale všechno se to ve mně doslova vařilo. „Jsi tu matka ty nebo já? Porodils ji? Oblíkal jsi ji už od jejího narození?“ vypadávalo ze mě sarkasticky. „Nebo… A jo,“ vyhrkla jsem a chytila si bradu mezi ukazováček a palec, „vždyť já úplně zapomněla, že jsi tu pro Nessie nebyl, co?“

Vztekle na mě zúžil oči a zatnul čelist tak moc, až jsem měla na okamžik pocit, že si ji musí rozdrtit. Jeho pěsti na tom byly úplně stejně.

„Neřeklas mi o ní!“ zavrčel šeptem.

„A teď si polož základní otázku – proč?“ zasyčela jsem tiše. Vztek ze mě musel šlehat ve vlnách.

Edward se na okamžik zatvářil ublíženě, ale rychle si nasadil tu svoji neutrální masku, za kterou bych mu nejraději nakopala. Nenechat vidět emoce, tak v tom byl opravdový machr.

„Vím proč a taky je mi jasný, že je to všechno jen moje vina,“ povídal pořád tak tiše, aby nás ten prcek, který se právě snažil zapnout zip na bundičce, neslyšel nebo alespoň nerozuměl. „To ale neznamená, že jsem se nezměnil, a že bych nechtěl normální rodinu.“

„Ale prosím tě,“ odfrkla jsem si.

„Myslím to vážně. Přemýšlej o tom, až si budeš užívat s tím idiotem vedle,“ zasyčel kysele. „Vzal bych si tě a -“

„Byli bychom jedna velká šťastná rodinka, co?“ zavrčela jsem dotčeně.

„Třeba jo,“ dodal klidně a pak si kleknul k malé a pomohl jí dopnout se.

„To určitě,“ zašeptala jsem. „ Ty, já, Nessie a všechny ty další!“ vyštěkla jsem tichounce a pak se na patě otočila a raději co nejrychleji odkráčela za Mattym. Vyděšeně si mě prohlížel, ale řekla bych, že za to mohly ty krokodýlí slzy, co se mi řinuly z očí.

Nenáviděla jsem toho hajzla zatracenýho. Nesnášela jsem jeho pouhou přítomnost, natož když začal mluvit. Byl tak nechutně sebevědomý, až se mi z toho zvedal žaludek.

Pověsila jsem se Mattymu okolo krku a on si mě vtlačil do náruče. A sotva bouchly domovní dveře, rozbulela jsem se nahlas. Proč nemohlo být všechno tak jako dřív? Bez Edwarda a jeho otravných, samolibých keců?

„To bude v pořádku, miláčku,“ konejšil mě Matt, ale nedokázala jsem se jen tak uklidnit. Navíc mě svíral nepředstavitelný strach z toho, že Edward malou unese a odjede s ní kdo ví kam. Někam, kde bych je už taky nemusela nikdy najít.

„Bojím se,“ fňukla jsem a podívala se do jeho rozmlženého obličeje.

„Čeho, prosím tě?“ vydechl mile a pohladil mě po tváři. Ten horký dotek byl tak jiný než ten chladivý…

Dost! Dost! Dost! ječela jsem na sebe hystericky.

Nesnáším ho! Nenávidím!

Kéž by neexistoval!

„Nemáš čeho,“ dodal po chvilce ticha, když jsem neodpovídala. A ani jsem si neuvědomila jak, ale Matthew mě nějakým způsobem odtáhl až do mojí ložnice a položil na postel. Pak se sám natáhl vedle mě. Jeho dlaň se opět vměstnala pod moje tričko a začala mi kroužit po pupíku.

„Bello, pojďme si udělat to maličké,“ nahodil prosebný pohled a já si konci prsů otřela slzy. Věděla jsem, že se to možná nepodaří, a že budeme muset použít osvědčené metody, abych byla vůbec alespoň trošku vlhká, ale co kdyby to dneska skutečně vyšlo?

Pohladila jsem ho po rameni a nahnula se k jeho rtům. Na nic nečekal a vyšel mi vstříc.

„Tak moc jsi mi chyběla,“ mumlal mi v polibku stále dokola a rozpálenými dlaněmi mi věznil obličej. Jednu nohu jsem si přehodila přes jeho bok a natiskla se tak k jeho už naběhlému klínu. Chtěl mě, to bylo bez debat. A já chtěla jeho… nebo snad ne?

Tak proč sakra s Mattym nedokážu zvlhnout stejným způsobem jako s Edwardem. Tomu mizerovi stačil i pohled, dotyk, klidně i nepřímý a byla jsem hotová, kdežto u Matta to bylo úplně obráceně. Přitom by si moji touhu zasloužil daleko víc než ten upíří hajzl.

Vyhoupla jsem se mu do klína, čímž ho převalila na záda a pak jsem se ještě natáhla do šuplíku nočního stolku. Vytáhla jsem odtamtud jednu malou tubičku a položila ji na postel. Matthew mě přitom hypnoticky pozoroval. Potom nás ale vyměnil, takže jsem teď na zádech ležela já a on na mně.

Zvednul se, postavil k posteli a začal se vysvlékat. V tichosti jsem ho pozorovala a následovala jeho příkladu. Přetáhla jsem si triko přes hlavu a rozepnula podprsenku, jenomže když jsem chtěla zajít dál, zastavil mě. Nahnul se nade mě a sám mi stáhnul legíny i s kalhotkami. A já se nechala.

Dál už to následovalo podle normálního stereotypu. Matt si vytlačil trochu té věci na ruku, palcem si ji rozetřel a nakonec s tím zalezl mezi moje nohy. Ta věc byla chladná, a tak mě příjemně zamrazilo po celém těle, ale tím to taky končilo, protože jeho dotyky mě absolutně míjely. Nedokázal mi dát potěšení ani pomocí prstů. Vůbec nevěděl, jak na mě. Problém byl i takový, že já mu nikdy nic neřekla. Vlastně ano, jen jednou, ale to na mě vybafnul s tím, že on je tu chlap, a tak ví daleko líp, co ženskou vzrušuje.

Možná, že kdyby si ho na půl hodiny strčil do mrazáku…

Nebo kdyby tam nakonec vlezl celý…

Vyděšeně jsem zatřepala hlavou, abych se těch šílených představ zbavila a raději se soustředila na to, co mělo přijít, když si ho Matt chytil do dlaně a přiblížil se. Už teď mi bylo nanejvýš jasné, že to se mnou ani nehne. A co bylo hrozné, ani bradavky se nestáhly, aby se mu tak nabídly k hraní. Prostě nic.

Jenomže za tohle všechno mohl jen jeden člověk. Vlastně upír. Ten, který mě totálně zničil.

Nenáviděla jsem ho! Vážně strašně moc! 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 16: