Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 33. kapitola

12.08.2011 (11:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 58× • zobrazeno 9342×

33. kapitola

Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Ruce jsem mu obmotala okolo krku a přitiskla se víc na něj. Jason se nenechal pobízet a položil mi dlaně na boky…

Za zavřenými víčky jsem viděla Edwardovu tvář, jeho nádherné zelené oči, ale… rty, které se mě dotýkaly, nebyly jeho.

Byl to jen okamžik, nepatrná chvíle, než jsem si to všechno spojila, uvědomila. A možná bych nepřestala, kdyby se neodtáhl a nesundal mi ruce ze svých ramen.

Zděšeně jsem ustoupila a dlaní si přikryla pusu. Co jsem to udělala?!

„Já… omlouvám se, já…“ koktala jsem. Jak jsem to mohla dopustit. Nechtěla jsem přece líbat Jasona. Nechtěla jsem…
„Nic se neděje,“ řekl a povzbudivě se usmál.
„Děje. Tohle jsem nechtěla. Potřebovala jsem si jen s někým promluvit. Ne… jsem hrozná. Nechtěla jsem ti ublížit. Omlouvám se.“ Znovu se mi z očí začaly řinout slzy. Všechno jsem to pokazila.
„Bello, uklidni se. Nic tak vážného se nestalo. Za tohle se nezabíjí.“
„Všechno jenom kazím. Život se mi hroutí pod rukama a já jen pomáhám rozebírat to, co zbývá. Jsem tak pitomá.“  Měla jsem na sebe vztek za své chování. Za to, jak ubližuju rodičům, za tuhle pusu, která vlastně patřila někomu jinému. Jinému, který už má na polibky jinou.

Zlostně jsem si setřela slzy z tváří, ale to dalším nezabránilo v pohybu.

„Nejsi pitomá. Však ono se to zase zlepší, nemůže být vždycky jasno,“ konejšil mě Jason.
„Myslíš?“ popotáhla jsem.
„Vím to. Pojď sem.“ Přitáhl si mě k sobě a objal kolem ramen. „Teď tě odvezu do hotelu, ty se uklidníš a promluvíš si s Edwardem,“ řekl.
„Ale já…“ Chtěla jsem říct, že nechci jet zpátky do hotelu a už vůbec nechci mluvit s Edwardem, ale přerušil mě.
„Jedeme.“ Jeho hlas nepřipouštěl námitky.

Cupitala jsem za ním zpět k autu a párkrát se málem natáhla, protože jsem se místo soustředění na cestu toulala myšlenkami bůhví kde. Já to vlastně věděla taky. Myslela jsem na Edwarda. Na to, jak mi ublížil. Věděl, jak s tou husou bojuju a přesto… Znal můj názor na nevěru, nejednou jsme se bavili o mém tátovi a přesto… Tohle byl konec jednoho krásného snu, který splaskl jako mýdlová bublina. Máma měla pravdu, on je syn majitelů. Je to šéf a já jen servírka. I ta pitomá Přísavka se v tom trefila do černého. Viděli to všichni jen já ne. A takhle to dopadá. Zbyly mi jen oči pro pláč a ještě pocit provinění, protože jsem políbila Jasona. Nejsem já blbá?

U hotelu jsme byli až nehezky brzo. S obavou jsem se podívala na tu mohutnou budovu, která mi vždycky připadala jako domov, přístav bezpeční, ale dneska jsem tam nechtěla.

A ještě horší to bylo, když jsem za prosklenými dveřmi, za nimiž zářilo žluté světlo z haly, uviděla Edwardovu postavu. Namáhavě jsem polkla.

Nevím, co mě rozhodilo víc, jestli to, že mě vidí s Jasonem, nebo to, že bych s ním měla mluvit po tom, co provedl.

„Mám jít s tebou?“ zeptal se Jason. Měla jsem sto chutí přikývnout, ale neměla jsem právo ho do toho zaplést ještě víc, než už byl. Tohle musím zvládnout sama.

„Ne, to zvládnu. Děkuju za všechno,“ pousmála jsem.

„Já rád. Kdyby něco, tak určitě zavolej, ano?“ Přikývla jsem. Krátce ho objala a vystoupila.

Přejít po červeném koberečku a těch pár schodech byl skoro nadlidský výkon. Pohled jsem držela zabodnutý do země, nedokázala jsem se na něj podívat. Ale já jsem přece nic neprovedla!

Cítila jsem, jak se do mě zabodávají Edwardovy oči a trochu pod tím tlakem zavrávorala.

Hlavou mi vířilo tolik věcí. Ale asi nejvíc mě trápilo, že nevím, co dělat. A proč na mě vlastně čeká? Chce mi snad říct, jak si to s ní krásně užívá?

Než jsem si stihla odpovědět, došla jsem ke dveřím, které se přede mnou nehlučně rozjely.

Odhodlala jsem se a podívala se na něj. Párkrát jsem zamrkala. Zdá se mi to?

Edwardovy oči metaly blesky. Mračil se a ruce zatínal v pěst. Halo?! Neměla bych tady být já ta naštvaná?

„Kde jsi byla?“ zavrčel. A bylo to tady. Lítost mě opustila a já dostala šílený vztek. Co si o sobě vůbec myslí?

„Do toho ti nic není,“ prskla jsem a ani se nezastavila.

„Je mi do toho hodně, zvlášť když jsi byla s ním,“ mávnul rukou ven.

„Když ty jsi byl s ní, proč já bych nemohla být s ním?“ Rázem bylo všechno jinak. Edwardovi přeběhl po tváři stín provinilosti a pak se zatvářil ztrápeně.

„Bello, já…“
„Nech mě být.“ Chtěla jsem už být ve svém pokoji a… nadávat nebo brečet. Cokoliv, hlavně se na něj nedívat.

„Vysvětlím ti to. Není to tak, jak to vypadá. Ona…“

„Ne, Edwarde,“ skočila jsem mu do řeči. „Není co vysvětlovat. Všechno je jasné.“ Běžel za mnou celou cestu k bytu.

„Bello, prosím, vyslechni mě.“ Odevzdaně jsem se na něj zadívala. Byl pořád stejný. Krásný, až zrak přecházel. Dokonalý se zelenými studnami místo očí, ale… Neměla jsem sílu s ním teď mluvit. Všechno to bylo příliš čerstvé, a když říkám všechno, mám na mysli skutečně všechno.

„Nebudu s tebou teď mluvit. Jsem unavená z toho všeho,“ rozhodila jsem rukama a zavřela za sebou.

Opřela jsem se o dveře a snažila se uklidnit. Ještě mě čekal průchod kolem našich, takže slzy, které se mi opět hromadily v očích, by mohly ještě chvíli vydržet. Nemusí se přeci hned dozvědět, že to mezi mnou a Edwardem skončilo.

„Bello,“ oslovil mě táta hned, jak mě spatřil. „Kde jsi byla? Myslel jsem, že půjdeme na oběd.“ Do háje. Na to jsem úplně zapomněla. Jak říkám, všechno se hroutí a já tomu náramně pomáhám. I přes své rozhodnutí, udržet slzy dokud nebudu sama, jsem se rozbrečela.

„Je mi to líto,“ popotáhla jsem a podívala se na rodiče. Jejich postavy byly rozmazané, a tak jsem rychle utekla a zamkla za sebou.

Sjela jsem po bílé desce dveří na zem a dala průchod všemu, co jsem cítila. V překladu to znamená, že jsem nejdřív brečela, pak nadávala a pak zase brečela. Nakonec jsem si stoupla pod sprchu, která smyla zbývající slzy, oblékla jsem si tílko a tepláky, vlhké vlasy spletla do copu a se zkříženýma nohama si sedla na zem.

Dívala jsem se před sebe, do tmy pokoje a nemyslela na nic. Slzné kanálky mi vyschly a přišla apatie.

Nenapadlo mě, že by to mohlo takhle bolet. Takhle moc. Vůbec jsem na to nebyla připravená, nečekala jsem, že… nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco dělo.

Někdo zaťukal a dveře se hned otevřely.

„Bello?“ ozval se mámin hlas. Seděla jsem zády ke dveřím, ale přesto jsem slyšela její lehké kroky po koberci. „Jsi v pořádku?“

Přikývla jsem, měla jsem stažený krk a bála jsem se, co by ze mě vyšlo, kdybych se pokusila promluvit.

Posadila se vedle mě a pak mi položila ruku na rameno.

„Copak se stalo, holčičko?“

„Mami.“ Můj hlas zněl bublavě.

„Copak?“

„Já jsem vám nechtěla ublížit,“ pípla jsem. Bylo mě sotva slyšet. Objala mě kolem ramen, a tak jsem si položila hlavu na její rameno.

„Ale prosím tě. Ty nám neubližuješ. Jsi naše dcera. Jsme na tebe hrdí.“

„Ubližuju.“ Opět jsem fňukla a zdálo se, že slzné váčky doplnily zásobu, protože jsem zase začala slzet.

„Miláčku, to není pravda.“ Hladila mě po zádech a držela v pevném objetí.

„Je. Netušila jsem, že to tak bolí. Omlouvám se, už toho nechám. Slibuju.“

„Čeho necháš?“

„Nebudu ho hledat. Nechci, abyste byli smutní, chci mít zase normální rodinu. Mám vás ráda,“ dostala jsem ze sebe.

„Zlatíčko,“ vzdychla máma a dala mi pusu na čelo. „Je to tvoje právo, nechceme tě do ničeho nutit. Budeme tě mít vždycky rádi, ať se rozhodneš jakkoliv.“

„Už jsem se rozhodla.“

„Dobře. Ublížil ti někdo?“ Nereagovala jsem. Natáhla jsem se a položila jí hlavu do klína.

„Mně se můžeš svěřit se vším. To přece víš.“ Ano, vím to, ale tohle nejdřív musím sama zpracovat a strávit.

„Vím.“ Vískala mě ve vlasech a mně bylo zase dobře. Byla to má maminka a já byla rozhodnutá na všechno zapomenout a pokračovat ve svém dosud zaběhnutém životě. Třeba i bez Edwarda.

×××

Probudila jsem se celá rozlámaná. Jako bych ležela na prknech. Protáhla jsem se, až mi zalupalo v kostech.

Jak se ukázalo, neležela jsem na prknech, ale na zemi. Pod hlavou jsem měla polštář a přikrytá jsem byla dekou.

Musela jsem usnout, když tu byla mamka. Přemýšlela jsem, jestli se přesunout do postele a pokračovat tam, kde jsem skončila, nebo vstát, ale připadala jsem si nějak vyspalá, i přesto, že na budíku bylo teprve sedm.

Trochu jsem se zavrtěla, abych uvolnila ztuhlá záda a šla se napít.

V kuchyni už byli rodiče a snídali.

„Ahoj.“¨

„Ahoj, Bello,“ usmál se táta.

„Dobré ráno,“ řekla máma a hned mi šla chystat jídlo.

„Já to zvládnu sama, najez se,“ bránila jsem se.

„Ne, jen se hezky posaď, postarám se o to.“

A tak jsem si sedla. Po včerejšku jsem se cítila poněkud rozpačitá. Nevěděla jsem, jak na tom jsme, ale to, co jsem mámě večer řekla, jsem myslela vážně.

To s Edwardem mi otevřelo oči. Kašlu na to. Pokusím se to pohřbít a zapomenout. Nezničím si kvůli tomu rodinu. Jediné lidi, kterým můžu věřit.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se táta.

„Nic moc, na zemi,“ ušklíbla jsem se.

„Nejsem Rambo,“ broukla máma.

„Jako bych snad vážila tunu,“ ohradila jsem se. Táta se smál a já měla úžasný pocit. Všechno je zase tak jak má být.

×××

Teda ne docela.

Než jsem se stihla nasnídat, přišla Alice. Jde orodovat za bratra, napadlo mě, a proto mě docela překvapilo, čím začala.

„Bello, já se moc omlouvám.“ Byla jsem ráda, že rodiče už odešli, i bez nich to bylo nepříjemné.

„Omlouváš?“

„Věděla jsem, že to udělá, viděla jsem to, ale nebyla jsem dost rychlá,“ chrlila na mě slova.

„Asi ti nerozumím.“ O čem to mluví? Jak viděla, a co?

„No bráchu a… ji.“

„Alice, o něm se nechci bavit.“

„Bello, on za to nemůže. Je to moje chyba, byla jsem pomalá. Měla jsem tomu zabránit, proto mám tady ten dar, aby se nestávaly podobné katastrofy, ale já selhala.“

Kulila jsem na ni oči a přemýšlela, jestli si ráno něčeho necucla na povzbuzení, protože mi přišlo, že mluví naprosto z cesty.

„Vážně, Bello, já ji viděla. Měla to dobře promyšlený, ale zapomněla na mě. I tak jí to zjevně vyšlo. Nedovol, aby se jí to povedlo. Aby vám ublížila.“ Skoro úpěla, když mi ty hlouposti vykládala.

„O čem to sakra mluvíš, Alice?!“

Takže, co si o tom myslíte tentokrát?

Jen abych objasnila Bellino chování, tu pusu... nemělo to být oko za oko, zub za zub. Prostě se jen nechala unést okamžikem. Západ slunce, byla nešťastná, trochu pila, a to všechno jí trochu zatemnilo mozek. Rozhodně se nejednalo o nějakou pomstu.

Příště se můžete těšit na rozhovor s Edwardem.:)

32. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 34. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 33. kapitola: