Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 2. kapitola

Hotel Tentation - 2. kapitolaDalší den v hotelu... Jaké změny Bella objeví, a co bude dělat dál?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

2. kapitola

„Tak co se to tady stalo?“ zeptala jsem se s plnou pusou při večeři. Mamka uvařila moje oblíbené jídlo a teď jsem se tu pěkně bužírovala. Jak mi tohle chybělo. Jídlo pěkně od maminky, mňamka.
„Když jsi tu byla naposledy, nechtěli jsme ti nic říkat, ale hotel na tom nebyl nejlíp a tak se ho pan Browner rozhodl prodat. Koupili ho Cullenovi a všechno tu přestavěli, opravili…“
„To vidím,“ přerušila jsem tátu.
„Jsou to moc milí lidé. Původní personál si tu nechali a najali spoustu nového, protože na tak velký prostor je potřeba velké množství lidí.“ To si dovedu představit. Původní hotel Maude měl všehovšudy čtyři zaměstnance, moje rodiče, tátu jako recepčního a máma pokojská, chlapík, který dělal vše, co bylo třeba a paní Johnsonovou, kuchařku, která tu bydlela s vnučkou Sue. Sue byla stejně stará jako já, přišla o rodiče při dopravní nehodě a babička se jí s láskou ujala. Byla to moje nejlepší kamarádka, vzhledem k tomu, že tu nikdo jiný nebyl. Kdo ví, kde je jí konec. Odešla odsud ještě před koncem střední s tím, že se tu nezahrabe a od té doby jsem o ní slyšela jen z doslechu.

„Takže tu je i paní Johnsonová? A co Sue?“
„Elizabeth je už v důchodu a Sue tu dělá pokojskou,“ řekla mi mamka novinku.
„Sue je tady v hotelu?“ vykulila jsem oči. Jo, všechny cesty vedou do Maude, tedy Tentationu.
„Ano, vrátila se asi před půl rokem.“
„Páni, takže jste teď kolegyně.“
„Tak to ne,“ vyvrátil mi to táta. „Z maminky je teď vrchní pokojská. Má všechna ta děvčata na povel.“
„Teda mami, gratuluju,“ usmála jsem se. „A co ty?“ podívala jsem se vyzývavě na tátu a očekávala, že se nenechá jen tak zahanbit. Potěšeně se pousmál a mírně mu zčervenaly tváře. A já se vždycky divila, po kom tuhle hroznou vlastnost mám.
„Vedoucí recepční,“ přiznal.
„Koukám, že je co oslavovat,“ podotkla jsem a zvedla skleničku s džusem na přípitek.

Pak jsme chvíli jedli mlčky, tenhle dlabanec se musí vychutnat.

Po večeři se máma vytáhla s bábovkou, kterou uměla jenom ona, a u kávy jsme pokračovali v rozhovoru.

„Kdo jsou vůbec ti Cullenovi?“ zeptala jsem se, protože jsem byla zvědavá, kdo si může dovolit vrazit tolik peněz do něčeho, co nakonec ani nemusí být výdělečné. A počáteční investice do téhle nemovitosti byla určitě všechno jen ne malá. Páni, já mluvím jako zkušený ekonom. Haha.
„Je to rodina, manželé jsou mladí, Carlisle je vystudovaný doktor, má tady ordinaci, jeho žena Esmé tohle všechno navrhla a zrealizovala a tak trochu to tu vede, ale pomáhá jí v tom syn Edward.“
„Neříkala jsi, že jsou mladí? Jejich dítě určitě nemůže vést hotel,“ namítla jsem.
„Je adoptovaný, myslím, že mu může být kolem dvaceti, moc hezký mladík,“ mrkla na mě mamka. Ou jé, snad mi ho nechce dohazovat. Já mám tak náladu přátelíčkovat se s ředitelem nebo co to je.
„Aha, takže mladý pár s jedním synem. Ale kde na tohle všechno vzali peníze?“ divila jsem se dál.
„Nemají jen jedno dítě, adoptovali jich celkem pět,“ opravil mě táta.
„Pět?“
„Ano, všichni tu pomáhají, však se s nimi časem určitě seznámíš.“

No, nejspíš jo.

„A co hodláš dělat ty, dcero?“ převedl táta řeč na jiné, určitě důležitější, téma.
„Já? No… budu se válet a přiživovat se na svých tvrdě pracujících rodičích,“ nadhodila jsem jednu variantu a čekala na reakce.

Naši si nejdřív vyměnili překvapený a trochu rozpačitý pohled a pak začala mamka: „Zlato, nebylo by přece jen lepší vrátit se do Anglie a dokončit studium?“
„Maminka má pravdu, budeš pak mít více možností,“ přizvukoval jí táta a bylo na nich vidět, jak moc si přejí, abych souhlasila.

Vyprskla jsem smíchy.

„Kdybyste se viděli,“ smála jsem se. „Žádné obavy, jsem připravená najít si práci a nejlíp tady. Snad se tu něco, pro takovou milou slečnu jako jsem já, najde.“
„Zastav se v kanceláři za paní Cullenovou. Myslím, že pro tebe něco vymyslí, hodně jsme s ní o tobě mluvili.“
„Mluvili? Mluvili jako naše Bella je ta nejlepší pod sluncem?“
„Tak nějak,“ uchechtl se táta.

×××

Druhý den jsem usoudila, že než vpadnu rovnýma nohama do života pracujících, podívám se trošku po okolí.

Prohlídku hotelu jsem od táty měla slíbenou na odpoledne a dopoledne jsem se chtěla podívat venku. Dřív byla venku jen tráva, nikde nic a teď to bylo jako… ani nevím k čemu to přirovnat.

Vyšla jsem z hotelu, před kterým právě zastavoval černý mercedes a vystupoval pár jako ze žurnálu. On měl oblek, který křičel na všechny strany, že je značkový, na nohou italské botky a jeho společnice, mezi námi vypadala spíš jako jeho dcera, byla oblečená do luxusních šatiček a botách na velikánském podpatku. Moc hezkých, mimochodem.

Podobná klientela tudy před dvěma lety ani neprojela, natož, aby se ubytovala. Sledovala jsem, jak se jich ujímá portýr a muž si odvádí přítelkyni dovnitř.

Jo, jo, časy se mění.

Koukla jsem doprava, pak doleva a nakonec se vydala doprava, třeba to půjde nějak obejít.

Loudala jsem se parkem, který byl v těchto hodinách skoro prázdný. Cestičky, jako všude kolem vysypány bílými kamínky, se vinuly jako had mezi záhony a keříky. Všechno bylo v plném květu a krásně to kolem vonělo. Dokonce tu byl udělaný malý sad. Tady si opravdu někdo vyhrál.

Když jsem se dostala k fontáně obklopené lavičkami, neodolala jsem, na chvíli se posadila, sledovala vodu zurčící z chrličovy tlamy a poslouchala zpěv ptáků.

Park tu končil lesem, tak jsem to vzala stejnou cestou zpátky. Po straně hotelu, spíš trochu vzadu byl postaven velký skleník, taktéž plný květin. Tý jo, tohle byl vážně luxus.

Obcházela jsem budovu zezadu a všimla si přístavby. Zajímalo by mě, na co potřebují ve dvoupatrovém hotelu další místo.

Cestou jsem míjela tenisové kurty, na kterých se už nějací aktivci potili.

Na levém křídle hotelu byla nalepená kaple. Nakoukla jsem dovnitř. Byla jednoduchá, ale vypadalo to dobře. Oni mysleli na všechno.

Pak jsem prošla druhým parkem a nakonec se přiloudala k té stodole, kterou jsem viděla od silnice. Nebyla to tak docela stodola, ale stáj. Ve výběhu zase pobíhali koně. I když jsem nebyla odborník, poznala jsem, že nebudou jen tak obyčejní. Srst se jim krásně leskla, byly vymydlení jako já, když jdu mezi lidi.

Jak tak běhali sem a tam, hřívy za nimi vlály jako ocas komety, byl to krásný pohled.  Vždycky jsem si přála umět jezdit na koni. V mém případě se o umu nedalo mluvit, spíš bych to chtěla aspoň jednou zkusit. Třeba se k tomu jednou dostanu.

Monica, která se o stáje starala, byla žena ve středních letech s postavou sedmnáctky, dlouhé rudé vlasy se jí v bujných kudrnách volnily kolem obličeje a dělali ji neuvěřitelně mladou. Bylo vidět, jak svou práci miluje. Jak mi sama prozradila, koně byly její život.

Když jsem se zmínila, kdo jsem, bylo vidět, že ví, která bije. No jo, evidentně tu každý zná mé rodiče.  Povídala bych se déle, ale nebyl moc čas, ale slíbila jsem jí, že se určitě brzy zastavím.

Než jsem se vrátila zpět do hotelu, bylo už něco po poledni. Doma jsem si uvařila polívku z pytlíku a o půl druhé čekala na recepci na tátu.

Jestli jsem si myslela, že toho přibylo hodně, byla jsem na omylu, bylo toho daleko víc. Součástí hotelu byl krytý vyhřívaný bazén, sauna, tělocvična, zmiňovaná ordinace doktora Carlislea Cullena a samozřejmě restaurace.

Všechno vypadalo tak luxusně a honosně. Nic proti tomu, kdybych na to měla, taky bych jezdila na podobná místa.

Taky jsem byla představená spoustě lidí, jejichž jména šla jedním uchem tam, druhým ven. Na Sue jsem bohužel nenarazila, ale určitě si ji tady v nejbližší době najdu. Všichni si mě prohlíželi jako cvičenou opičku, párkrát jsem taky zaslechla: Jo to je ta Bella. Úplně jsem se děsila toho, co všechno jim o mě naši navykládali. Zdála jsem se být slavná, aspoň v těchto končinách.

V podvečer jsem zaklepala na dveře kanceláře, do níž se vcházelo vedle recepce. Po vyzvání jsem stiskla kliku a vstoupila.

Za skleněným stolem seděla mladá žena se světle hnědými vlnitými vlasy, zlatavýma očima a krásnou tváři.

„Dobrý den, jsem Bella Swanová,“ představila jsem se na úvod.
„Ano, tvůj otec mi říkal, že se tu zastavíš,“ usmála se na mě mile. Vstala, obešla stůl a potřásla si se mnou rukou. „Esmé Cullenová. Posaď se.“

Sedla jsem si do černé židle a nenápadně tu místnost okukovala. Bylo to tu jiné než v hotelu. Hotel byl zařízen sice moderně, ale tak útulně. Tohle byla moderna nejmodernější. Šedé stěny, bílý koberec, černé křeslo na kolečkách, ve kterém seděla paní Cullenová, černé židle, bílé skříňky a prosklený stůl. Bylo to hezké, ale nic pro mě.

„Jaké máš přání?“ zeptala se mě paní Cullenová.
„Asi už víte, že jsem nechala školu,“ začala jsem. „Nebylo to nic pro mě a tak jsem se vrátila sem. A chtěla jsem se zeptat, jestli byste pro mě neměla nějakou práci. Zvládnu všechno, možná bych mohla dělat pokojskou nebo… prostě cokoliv.“

Paní Cullenová vyndala bílé desky a chvíli se jimi probírala. Už jsem si myslela, že mě odmítne, když řekla: „Moje dcera shání někoho do restaurace, myslíš, že bys zvládla dělat číšnici?“
„Ale jistě, nějakou dobu jsem si tak přivydělávala v Londýně,“ kývla jsem hlavou.
„Tak to je báječné. Dneska už to necháme být a zítra ráno se hlas v restauraci. Rosalie ti řekne, co a jak,“ oznámila mi.
„To je paráda, moc vám děkuju.“
„Až budeš mít chvilku, tak se tu za mnou stav, budu potřebovat tvoje nacionále a tak podobně,“ usmála se. „Moc ráda jsem tě poznala, Bello.“ Tím jsem považovala hovor za ukončení.
„Nashledanou,“ řekla jsem a odešla.

Tak to by bylo. Od zítřejšího rána je ze mě pracující člověk.

Rodiče byli mou novou prací nadšení, číšníci jsou tu prý dobře placeni a není to nijak namáhavá práce. No, nevím, jestli to někdy zkoušeli.

Šla jsem si brzy lehnout. Byla jsem plná prvních dojmů a taky jsem chtěla být ráno čilá jako rybička. Kdo ví, co všechno mě čeká.

×××

V osm ráno jsem stála nastoupená, pěkně vymydlená, v restauraci. Moc hostů zde ještě nebylo. Nejspíš ještě spí, kdo by taky nespal na dovolené.

„Hledám,“ zarazila jsem se. Jak se to ta holka jmenovala… „slečnu Cullenovou,“ zkusila jsem to a chytila se. Číšník mi řekl, ať chvíli počkám a odešel.

Stála jsem tam, rozhlížela se kolem sebe a myšlenkami létala úplně mimo tento svět. Proto mě dost vyděsilo, když se mě dotkla čísi studená ruka. Nadskočila jsem, jako by mě někdo píchl špendlíkem do zadnice.

„Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit,“ omlouvala se oslnivá blondýna. Měla na sobě šedý kostým s bílým proužkem, který zdůrazňoval postavu top modelky, na nohou černé lodičky, vlasy upravené do slušivého uzlu… Té by slušel i pytel na odpadky, hádala jsem a trochu jí záviděla.

Jo, Bello, někdo musí být ten obyčejný.

„To nic, jen jsem se zamyslela,“ usmála jsem se.
„Jsi Bella Swanová?“ zeptala se.
„Jo, to jsem já v celé své kráse,“ zakřenila jsem se.
„Tak fajn, znám tvoje rodiče, úžasní lidé. Já jsem Rosalie,“ natáhla ke mně ruku.

Při bližším zkoumání jsem si všimla, že má stejné oči jako její matka, která vlastně její matkou ani nebylo. To je zvláštní. Možná náhoda, ale je pravda, že jsem oči podobné barvy nikdy neviděla.

„Slyšela jsem, že zkušenosti už máš, takže ti to tu ukážu za chodu,“ mluvila a rovnou šla. Běžela jsem za ní jako ocásek a snažila se všechno zachytit.

„Tady máš klíček od skříňky, stav se v prádelně, aby ti dali uniformu. Dělá se na směny, od šesti do dvou a od dvou do desíti. Rozpis na další týden dělám vždycky ve čtvrtek. To je asi tak všechno z toho základního, zbytek až při práci,“ zakončila svůj proslov a zastavila se. Tak tak jsem stihla zabrzdit, abych do ní nenarazila.
„Dobře,“ přikývla jsem, jakože všechno chápu.
„Takže skoč do té prádelny a můžeš rovnou začít. Je tu zatím klid, tak ať ti toho stihnu vysvětlit co nejvíc,“ propustila mě.

Dvakrát jsem se musela zeptat na cestu, než jsem do prádelny došla. Vyfasovala jsem bílou košili, vestičku s proužkem, černé kalhoty, dlouhou zástěru v barvách hotelu a černé boty. Pak jsem se skočila převléknout. Vlasy jsem si stáhla do gumičky, aby mi nepřekáželi a hned se vrátila do restaurace.

„Sekne ti to,“ pochválila mě Rosalie. „Takže nápoje,“ ukázala na bar, „ti bude nalévat barman. Řekneš objednávku a jedeš dál. Objednávky na jídlo budeš zadávat sem a z kuchyně pak dají vědět, až bude objednávka hotová. Snídaně se podávají od sedmi do desíti, od půl jedenácté se normálně vaří, funguje to tady jako v každé restauraci. Účet necháš hosta podepsat a pak se mu připíše k celkovému účtu. Projdi si jídelní lístek, každý den jsou tři speciality, různě se to střídá, dozvíš se je vždycky, když přijdeš na směnu. Snad by to mohlo být všechno. Když budeš cokoliv potřebovat, najdeš mě v kanceláři nebo se zeptej některého z číšníků. Já teď musím běžet. Hodně štěstí,“ zavolala ještě, než se za ní zaklaply skleněné dveře.

Jídelní lístek byl trochu oříšek. Některé názvy pro mě byly úplně neznámé, musela jsem se zeptat číšníka, který tu byl se mnou. Jmenoval se Keith, byl to milý ochotný kluk. Stačilo jen naznačit, že tápu a už mi to vysvětloval.

Když jsem to měla jakžtakž v hlavě, uhladila jsem si zástěru a upravila vlasy.

Tak to bude zajímavé, pomyslela jsem si a hned se vrhla na obsluhu svého prvního hosta.


 

Na začátek moc a moc děkuji za krásné komentáře, doufám, že to vydrží i dál.;)

Jdeme na to pozvolna, ale myslím, že v příští kapitole se Bella seznámí se zbytkem rodiny.

Snad jste spokojení s vývojem i s tím, jak je to napsané.

 


1. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 3. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 2. kapitola:

 1
29.03.2013 [13:53]

kiki1Super. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.02.2012 [13:44]

ChristieVampyHezké, hezké, moc hezké Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Hotel je super nápadEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Kačka
02.08.2011 [19:03]

supeeeeeeeeeeeeeeeer

17.06.2011 [22:05]

TerisekkEmoticon Emoticon Emoticon

01.06.2011 [23:13]

DevilFishHolka, dobře ty! Emoticon Pěkně pomalu se nám to rozjíždí... Moc se mi líbí, jak nic neuspěcháváš. Emoticon Bella mi v této povídce přijde jako opravdu normální člověk - studuje, skončila studium, brigádničila, má takové to jednoduché myšlení a občas takovéto "odsekávání" Emoticon líbí se mi, jak je to prostě normál holka. Emoticon
Pak dál - Esmé se teda nějak moc neprojevila, zatím o ní nemám žádný názor, zato Rose se mi zalíbila moc Emoticon nejvíc zvědavá jsem samozřejmě na Edwarda a taky na to, co kdo má za úkol... Rose jako vedoucí restaurace se mi opravdu zamlouvá, co bude asi další? Emoticon
Jo a dělat číšnici opravdu není jednoduché, Emoticon kdo to zkoušel, tak ví. Emoticon Ježiš, vždyť ty si musí pamatovat tolik věcí, dávat si neustále pozor, umět rychle počítat, vyznat se v celé restauraci, nezadrhávat se při jmenování jídel... nejlépe znát i co v jídlech je atd. atd... Emoticon Navíc dostávaj většinou málo placeno, v Tentationu maj aspoň kliku, Emoticon no jo, dělala jsem číšnici... Jako brigádu, teď už to budu dělat čtvrtym rokem, je to fakt poděs, ale zároveň zábava, když máš fajn spolupracovníky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!