Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 27. kapitola

27.08.2011 (10:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1958×

„Nebudete chtít kalkulačku?“ optal se, ale já věděla, že ji během testů netoleruje.

„Ne, děkuji,“ usmála jsem se na něj a pokračovala v počítaní.

Když jsem odložila propisku, podala jsem papír profesorovi a ten vzal červenou propisku. Na druhém papírku měl asi správné odpovědi a tak začal odškrtávat.

„Vidím, že je pan Cullen lepší učitel než já, když vás dokázal naučit i na těžší příklad,“ pochvaloval si učitel a podal mi papír nazpět.

V pravém horním rohu bylo zakroužkované červené A.

„Brzy se uzdravte. Jak moc dobře víte, budete potřebovat kredity na dokončení střední školy a věřte, že za jeden rok to nedoženete,“ udělil mi radu a já se chytla Edwarda a vydali jsme se na chodbu.

„Jsem rád, že se uzdravujete, slečno,“ řekl na rozloučenou a my za sebou zavřeli dveře.

Zastavila jsem se před ním a usmála se na něj.

„Děkuji.“

Nic neodpověděl, jen mi jednu ruku položil na týl a políbil mě. První dotyk jeho rtů byl lehký, jemný a vyzývavý. Ptal se beze slov.

Nebyl důvod se vzpírat a tak jsem mu vyšla vstříc. Doslova jsem na něm visela, když zazvonil zvonek. To děsné pípání mi chybělo.

Naráz se rozrazily dveře a všichni se vyhrnuli za tříd.

Chtěla jsem se od něj odtrhnout, ale on mi to nedovolil. Cítila jsem krev ve tvářích.

„Koukejte, jak ta nicka na Edwardovi visí,“ slyšela jsem tichý hlas Jessicy.

Edward se ode mě odtrhnul a zpříkra se na ni podíval. Otočila jsem se taky, ale ocitla jsem se v objetí Angely.

„Jsem tak ráda, že tě vidím někde jinde, než v nemocnici,“ řekla mi a parádně mi zastínila výhled na tvář mé sokyně.

„Jo, jsem taky ráda, že jsem někde jinde,“ odpověděla jsem jí.

„A jak jsi uspěla v přezkoušení?“ optal se Mike.

„A, B a A,“ řekla jsem s úsměvem.

„A koho to zajímá? Vrať se do nemocnice, nulo,“ přistoupila blíž Jessica a v závěsu jí šla Lauren.

„Sklapni, Jessico!“ okřikla ji Angela společně s Mikem.

„Nebo co?“ přidala se Lauren.

„Slečna Stanleyová a slečna Malloryová mě budou následovat, hned,“ ozval se jim za zády místní tajemník – paní Copeová.

„Co se tady stalo? Proč není s Jessicou Corin, ale Lauren?“ nechápala jsem.

„Corin se odstěhovala, propadla ze semestru a rodiče už podle některých na to neměli,“ ozval se Erik, drbna tohoto ústavu.

„Ahoj, Eriku,“ pousmála jsem se na něj. Nikdy jsem nic proti němu neměla. Byl přátelský.

„A pokud jde o ty dvě, urážely tě po škole a to se paní Copeové nelíbilo,“ odpověděla mi Ang.

„Bells, půjdeme? Otci by se nelíbilo, kdyby ses moc rozrušila,“ ozval se Edward a popadl mě do náručí.

Všichni na nás koukali a mně se zase nahrnula červeň do tváří. Prošel kolem svých sourozenců a zamířil k autu.

„Můžeš mě postavit?“ zaprosila jsem.

„Proč?“ nechápal nebo hrál, že nechápe.

„Edwarde,“ zaprosila jsem znovu a on mě s úsměvem pustil na nohy.

S jeho podporou jsem těch pár metrů došla. Otevřel mi dveře a pomohl mi nastoupit. Tentokrát jsem se připoutala sama.

„Jedeme zpátky?“ optala jsem se ho, když vyjel z parkoviště.

„Speciální přání?“ optal se mě, ale na křižovatce nezahnul k nemocnici.

Začala jsem se usmívat, věděla jsem, kam míří.

Ani jeden jsme neřekli ani slovo a já už z dálky viděla rozlehlé pláně patřící k naší stáji, k mému domovu.

Na pastvách se pásli koně a my zastavili na dvoře. Odepnula jsem si bezpečnostní pás a otevřela jsem dveře.

„Bello,“ ozval se hlas Patty.

„Ahoj, Patty,“ oplatila jsem jí pozdrav a Edward mi pomohl vystoupit.

„Bells, nevěděl jsem, že přijedete,“ začal nás kárat taťka, ale objal mě.

„Chtěla jsem se podívat na nový přírůstek,“ usmála jsem se.

„Když chvilku vydržíš, Lucy s ním za chvilku přijde,“ řekla Patty a šla pro R-Mary.

„Ahoj, Bello,“ ozval se hlas Lucy.

Má sestra seděla na tom novém černém koni. Nikdy bych nevěřila, že právě ji uvidím na koňském hřbetě.

„Nekoukej na mě tak,“ ošila se, ale kráčela dál do venkovní jízdárny.

Edward mě vzal do náručí a odnesl k ohradě. Posadil mě na dřevo a objal mne, abych nepřepadla. Otec za oběma holkami uzavřel ohradu a Patty začala Lucy ukazovat prvky z drezury.

„Edwarde, myslíš, že by se Bells mohla projet?“ optal se ho hlas taťky.

„Nesmí se rozrušovat,“ odpověděl mu.

Znovu sedět na koni. Chtěla bych, ale mám strach. Co když něco udělám špatně a spadnu? Kam se poděla ta stará Isabell, která se pádů nebála?

„Na Freedem nebo Ediem?“ optala jsem se, když jsem sebrala všechnu odvahu.

„Na Jasperovi, Edieho si vypůjčím já,“ řekla Lucy a seskočila ze sedla.

Taťka převzal otěže a Lucy přelezla ohradu. Vydala se do stájí.

Charlie přivedl Jaspera blíže k ohradě a pomohl mi dát nohu do třmenu. Chytla jsem se sedla a přitáhla. Něčí – Edwardovy – ruce mi však pomohly.

A znovu jsem seděla v sedle cizího koně. Připadala jsem si jako v mých šesti letech. Tehdy jsem poprvé seděla v sedle. Byla jsem nervózní a asi se mi zvýšila teplota.

„Na,“ podala Lucy Patty vodítko a vjela do venkovní jízdárny. Edward zavřel a ležérně se opřel o ohradu.

Patty si připnula Jaspera a vykročila. Byl to takový úžasný pocit, pohybovat se v jednom taktu s koněm. Uvolnila jsem se a vnímala každý pohyb.

„Jak se cítíš, Bells?“ optala se mě z pravé strany Lucy. Jela vedle mě na Ediem, který na mne uraženě pokukoval. Začala jsem se smát a Patty se mnou.

„Taky sis toho všimla?“ optala jsem se své kolegyně.

„Jo, to je pohled,“ odpověděla mi.

„Čemu se smějete?“ nechápala má sestra.

„Edie žárlí,“ řekla Patty a Lucy se koukla na koně a pak se otočila na Edwarda. Povytáhla jsem obočí.

„Zrychlíme?“ optala se nás Patty a Lucy pobídla.

Zahýbala jsem špičkami a stiskla lýtka a přitáhla si otěže. Jasper nezareagoval a tak jsem přitlačila tak, abych necítila bolest.

Nakonec přeci jenom ladně přešel do klusu. R-Mary udělala to samé a klusala mi po boku. Vysedávat jsem si netroufla a tak jsem se nechala ‚vyhazovat‘.

Koukla jsem na sestru a ta ladně vysedávala a bylo na ní vidět, jak si jízdu užívá. Připomínala mi mě.

Nedávala jsem pozor a Jas šlápnul do výmolu. Neudržela jsem rovnováhu a nebezpečně jsem se nahnula na stranu.

Nevím, co v mém obličeji Patty viděla, ale okamžitě zastavila.

„Bello, jsi v pořádku?“ vyběhl ke mně Edward, ale taťka ho okřikl a tak zpomalil.

Okamžitě jsem vyndala nohy ze třmenu a nechala se Edwardem stáhnout do jeho náručí. Cítila jsem, jak se klepu.

„Musíme jet zpátky do nemocnice,“ oznámil jim a klusem mě odnášel do auta.

„Co se děje?“ Seskočily i holky z koní.

„Má teplotu, Carlisle mě před tím varoval,“ zasyčel a otevřel dveře. Posadil mě a připoutal.

Začalo mi být úzko, nechtěla jsem zpanikařit. Nechtěla jsem ze sedla dolů, ale když jsem se koukla na kolena, tak se mi třásla. Celá jsem se třásla, začalo se mi dělat špatně.

„Pak zavolám,“ slyšela jsem říct Edwarda. Pak nastoupil.

Nastartoval a rychle vyjel, až polekal koně na pastvě.

„Jak ti je?“ optal se mě po chvilce.

„Začíná mi být špatně, celá se klepu,“ odpověděla jsem a on zapnul topení.

Auto ještě zrychlilo a já stoprocentně věděla, že překročil povolenou rychlost. To by z něj pan Newton měl radost.

Začala se mi motat hlava a bylo mi špatně ještě víc, ale to asi bylo z té jízdy.

Zavřela jsem oči.

26. kapitola ** 27. kapitola ** 28. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 27. kapitola: