Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 19. kapitola

25.06.2011 (12:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1928×

*** Pohled Edwarda ***

Byl jsem šťastný, že Bells začne brzo zase chodit. Jediné, co mi vadilo, byly Naniiny myšlenky.

‚Páni, to je úžasný přítel. Je to kus, jako jeho otec. Kdybych nebyla vdaná, dám si říct…‘ Ale byly to i jiné myšlenky, na které jsem byl zvyklý. Jediné, co mi na mém daru vadilo, bylo, že pro mne je Bellina mysl němá.

„Jak to myslela?“ ozval se hlas mého anděla.

„Nevím,“ řekl jsem a naklonil se k ní. Dychtivě jsem ji políbil. Pořád je to tak nový a příjemný pocit, na který nejsem zvyklý.

Ale krásné chvilky jsou vždy narušeny někým zvenčí. Tentokrát to byl Bellin otec – Charlie. Jeho mysl byla tak veselá, že i mně to pozvedlo náladu snad ještě výš.

Odsedl jsem si a Bells ho vyzvala dál.

Hned se ho začala vyptávat, co nového a on jí pověděl, že koupil nového koně. Podle myšlenek ji chtěl pozlobit a moje přítomnost mu nevadila.

Když se jeho dcera začala naoko čertit, pověděl jí něco bližšího. Když došlo na jméno, neubránil jsem se letmému úsměvu, kterého si moje láska všimla. Nejdříve Edie, teď Jasper 366. Kdo to bude dál? Emmett?

Hned se začali bavit o drezuře a pak jsem z Bells vycítil nervozitu.

„Neboj, ty se to naučíš,“ uklidňoval ji Charlie, ale ona se neuklidnila.

Začala protestovat, že to nezvládne a toho jsem se chytl.

„Ty a něco ohledně koní nezvládnout? To se mi nechce věřit,“ dobíral jsem si ji.

Kdyby její pohled zabíjel, bylo by po mně.

A pak se rozpovídal o tom, jakou scénu ztropila jeho manželka, když dorazila domů.

„No, pořád povídala, že jsi na tom špatně - a najednou máš přítele,“ střelil po mne pohledem, „ale mně to nevadí.“

„A ještě víc zuřila, když jí Lucy řekla, že dnes přivede svého přítele,“ řekl a podíval se na hodinky.

„A jak se jmenuje?“ vyzvídala Bella.

„Embry. Do prkenné ohrady, už jsou u nás. Musím jít,“ vstal a líbl Bells na tvář. Mně jen pokynul na pozdrav a odešel.

„No, tomu Embrymu nezávidím,“ utrousila.

Zato já ho nelitoval. Jestli je její matka taková fúrie, tak mu to přeji.

„Je čas se zase něco naučit,“ vytáhl jsem knihy, které jsem onehdy posbíral v noci, než jsem odjel.

„Ne,“ zakvílela Bells a přetáhla si peřinu přes hlavu.

„Ale jo,“ stáhl jsem peřinu a podal jí sešit.

Začali jsme opakovat rovnice s absolutní hodnotou, lineární rovnice i nerovnice. Nic nezapomněla, a tak jsme se vrhli na angličtinu. Ta byla horší, a tak jsme nad tím strávili skoro tři hodiny.

Nakonec jsme to zabalili, když jí přinesli večeři. Takový blaf.

„Nedáš si?“ nabídla mi.

„Ne, pro něco si potom skočím,“ vysvětlil jsem jí.

Na to už nic neřekla a v klidu jedla svoje jídlo. Pozoroval jsem ji a zkoumal každý pohyb na její tváři. Doufal jsem, že dárkyně přijede co nejdříve.

„Fakt nechceš? Díváš se hladově,“ řekla. Ne, nebyl jsem hladový po jídle, ale po jejím doteku, po jejím tělesném teple.

„Ne,“ ujistil jsem ji a začal si číst Romea a Julii. Tuto knihu probíráme zrovna ve škole.

„K věčnému spánku uložím se k tobě a z těla, které svět už unavil, setřesu úděl nepřejícných hvězd. Naposled, oči - dívejte se… paže – objímejte a rty, vy brány dechu, zpečeťte smlouvu, za níž ručí smrt,“ přečetl jsem můj nejoblíbenější úryvek a ona mezitím dojedla.

„Romeo a Julie?“ tipla si.

„Ano,“ přitakal jsem a vzal jí tác. Místo něho jsem jí dal knihu.

„Nemusím to znovu a teď číst, že ne,“ koukla na mě. Ona to už četla?

„Tys to už četla? Tipl bych tě na časopisy o koních,“ překvapila mě.

„Jo, četla, na základce jsme z toho dělali referáty,“ vysvětlila mi a knihu zaklapla.

„Podáš mi mobil?“ koukla na mě s prosíkem.

Udělal jsem to a Bells se usmála. Začala vytáčet nějaké číslo.

„Ahoj, Patty, jak se máš?“

„Isbell? Jsi to ty? Ou, jsem ráda, že voláš. Mám se fajn a co ty? Slyšela jsem o té nehodě. Jsi v pořádku?“ chrlila ze sebe ta Patty.

„Jo, jsem celá. Až na pár drobností, ale to je fuk. Patty, mám prosbu.“ Od které doby je ochrnutí a leukémie drobnost? Povytáhl jsem obočí a odpovědí mi byl stisk ruky.

„Co potřebuješ?“ optala se jí.

„Potřebuju se naučit drezuru, a tak jsem si řekla, že brnknu kamarádce od koní, co se o ni zajímá.“ Po tváři se jí rozlil úsměv.

„Ty a drezura? Co se děje?!“ docvaklo to volající.

„Vysvětlím ti to, až přijedeš. Teda, pokud přijedeš.“ Bells se chce od té holky naučit drezuru. To je úžasné, ale pocítil jsem i žárlivost, celou dobu ji mám jen pro sebe a teď se o ni mám dělit? Ne!

„Jasně, že přijedu, zítra jsem u vás,“ zazněl nadšeně Pattyn hlas.

„Dobře, tak pa zítra,“ ukončila hovor a koukla na mě.

„Ještě jednou si zavolám, ju?“ optala se, ale nečekala na odpověď a už vytáčela další číslo.

„Tati?“

„Bells, co se děje?“ vyptával se jí hned.

„Zítra dojede Patricia, ta holka od pana Vickermana, ta šampiónka v drezuře,“ upřesňovala popis.

„Dobře, zavezu ji za tebou.“

„Tati, ale ona neví, že jsem v nemocnici,“ upozornila ho.

„Aha, dobré vědět. Tak ahoj zítra a dobrou noc,“ ukončil hovor a Bells mi mobil podala.

„Kdo je Patty?“ začal jsem se vyptávat, i když jsem to věděl.

„Uvidíš zítra,“ usmála se v odpovědi.

„Dobře, tak já půjdu, abys mohla spát,“ řekl jsem a začal balit učebnice.

„Tak dobře,“ řekla.

Dobalil jsem učebnice a uvědomil jsem si, že za pár minut končí Carlisleovi služba. Určitě tuší, že tu jsem.

„Tak já půjdu, spi sladce,“ zašeptal jsem a políbil ji.

Polibek mi vrátila se slovy: „Ty taky.“

Vyšel jsem z pokoje a zamířil přímo do auta. Jak jsem tušil, potkal jsem svého otce na parkovišti.

„Dnes večer jdeme všichni povinně na lov,“ řekl, nasedl do auta a odjel.

Ano, lov potřebuji, ale když jsem s ní, zapomínám na své upírské potřeby.

„Hej, drž se od mé sestry dál!“ křikl na mne hlas Lucy.

Podle smradu, který se linul v okolí, tu nebyla sama.

„Tobě může být ukradené, co já dělám!“ vrátil jsem jí to a chystal se nastoupit.

„To teda není, je to moje sestra a já se nebudu koukat, jak jí ničíš život!“

„Hlavně, že ty jí pomáháš, byla jsi tam jenom jednou za poslední týden! Místo abys jí pomohla, běháš někde se svým psiskem!“ řekl jsem jí a ona neměla daleko k přeměně.

„Lucy, okamžitě toho nech! Nechceš přece porušit dohodu! Moc dobře víš, co by to znamenalo!“ začal na ní křičet alfa samec.

„Zítra za ní nechoď!“ prskala dál, ale otočila se a odešla.

18. kapitola ** 19. kapitola ** 20. kapitola

Doufám, že se vám kapitola líbila, je delší a ta nadcházející taky bude. :) Opět prosím o komentáře. :) Děkuji... :)

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 19. kapitola: