Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 9. kapitola

24.04.2013 (16:45) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1527×

9. kapitola

Šla jsem po ulici směrem ke Caroline. Chtěla jsem ji zkontrolovat, zda je jí už lépe. Při nejhorším jí prostě uvařit čaj nebo oběd. Vážně jsem o ni měla trochu starost. Předevčírem vypadala děsivě. Kruhy pod očima, bledá jako stěna. Vypadalo to, že každou chvíli upadne do mdlob.

Zazvonila jsem na zvonek a čekala, až mě pustí dovnitř.

„Kdo je?” Ozval se hlas Caroline. Zněla už o mnoho líp. Její hlas už nebyl nakřáplý, nyní překypoval novou chutí do života.

„Tady Bella. Pustíš mě dovnitř, Car?”

„Jasně, Bello!” zvolala vesele a bzučákem mě pustila dovnitř. Vyběhla jsem schody do prvního patra a počkala než mi Caroline otevře.

Otevřely se dveře a v nich rozzářená Caroline. Nejevila už žádné známky nemoci nebo nevolnosti. „Ahoj, Bello. Ani nevíš, jak tě ráda vidím!” Prudce mě objala. Už nebyla vůbec bledá. Usmívala se, plná života. Spočinula jsem zrakem na šátku kolem jejího krku.

„Trochu mě ještě škrábe v krku, ale jinak jsem úplně v pořádku! Co kdybychom si někam vyšly?” navrhla a nervózně si poupravila šátek.

„Večer jdu do kina,” řekla jsem rychle. „Mrzí mě to. Ale můžeme něco podniknout v pondělí po práci, co na to říkáš?”

Caroline svraštila obočí. „Jdeš do kina sama?” optala se zvídavě. A sakra! Nemůžu jí přece říct, že jdu s Noahem, když s ním strávila noc. Jenže sliby se musí plnit...

„Ne, nejdu sama,” říkala jsem pomalu. Přemýšlela jsem, jak se z tohohle vymotám.

„A s kým teda jdeš? Seznámila ses s někým?” vyptávala se dál. Tušila něco? Nevěřícně si mě prohlížela.

„Já...,” koktala jsem a oddalovala dobu odpovědi. „Já jdu... jdu totiž s Edwardem,” vydechla jsem nakonec. Edward je má zástěrka? Proč ne... Nemůže mu to přece uškodit ne? Navíc bych si jednou do kina s Edwardem taky ráda zašla.

„S Edwardem Cullenem?” vytřeštila oči. „Jak dlouho ho vlastně znáš?” Zdálo se, že má odpověď ji překvapila. Každopádně se už netvářila tolik na pochybách jako o chvíli později.

„Zavolala jsem si ho na pomoc. Dvakrát. A pak jsme se viděli ve škole. A jeho matka, paní profesorka Cullenová, nám zadala úkol do dvojice. Včera byl u mě a pracovali jsme na úkolu,” vylíčila jsem jí svůj vztah s Edwardem. Kulila na mě oči a ke konci otevřela pusu.

„Páni! Jak to, že o tom nic nevím? Včera byl u tebe? Jak dlouho? Máte spolu něco? Políbili jste se?” hrnula na mě otázku za otázkou. 

„Zpomal,” zklidnila jsem ji. „Nic mezi námi není. Náš vztah je čistě na kamarádské úrovni.”

„Jenže víš, co se říká...” Ušklíbla se.

„Co?” chtěla jsem vědět. Vážně jsem netušila, co se říká.

„Kamarád taky rád,” řekla a vyprskla smíchy. S úsměvem jsem zavrtěla hlavou. To byla ale koza. Každopádně mé bujaré sny o tom věděly své.

„Hele a co to vůbec mělo znamenat, to jak vtrhl do kavárny a odvedl tě pryč? Když jsme se bavily s Noahem?” Při vyslovení Noahova jména jí zrůžověly tváře. Zamilovala se do něj? Doufám, že ne, protože jestli zjistí, že s ním mám dneska rande... Chraň mě pán bůh.

„Netuším,” řekla jsem a mávla nad tím rukou. I když mě to velice trápilo. S Caroline to nebudu řešit. „No nic. Jsem ráda, že ti je už lépe, ale budu muset jít. Připravit se do toho kina.” Ach jo. Že já blbá mu něco slibovala. Jestli tohle praskne... Nechci přijít o jedinou kamarádku!

„Jasně, běž. A pozdravuj Edwarda.” Mkrla na mě. Zasmála jsem se a mávla jí na pozdrav. Vyšla jsem z bytového domu a šla pomalu ulicemi. Kolem chodilo spoustu lidí, všichni někam spěchali. Já naprosto vyčnívala. Vychutnávala jsem si svěží a studený vzduch, a tiše si pobrukovala jednu melodii. Jenže moje broukání znělo vážně příšerně. Radši jsem toho nechala a jen tak si vykračovala. V hlavě jem měla totální guláš. Měla jsem strach z dnešního večera. Také jsem ale cítila mravenčení po celém těle.

Doma jsem se chvíli učila, pak se na nějakou dobu naložila do vany. S kohoutkem jsem otáčela velice opatrně. Přitahovala jsem totiž katastrofy jako magnet. Ale po Edwardovo přimontování už snad pevně drží a držet bude.

Další půl hodinu jsem si fénovala vlasy. O půl sedmé jsem si vybrala oblečení – upnuté světlé džíny a modrý top s výštřihem. Na řasy maskaru a jemnou horní oční linku. Pusu jsem si natřela leskem. Vrátila jsem se do ložnice a na to všechno oblečení si oblékla béžový svetr na zapínání. Párkrát jsem se omrkla v zrcadle a ještě si pročesala vlasy. Bylo půl osmé, tak jsem se rozhodla pomalu vyrazit. Musím si nechat rezervu na najítí kina.

Obula jsem si černé baleríny, a zamkla za sebou byt. Klíče i peněženku jsem si zastrčila hluboko do kapsy. Nikdy jsem nebyla kabelkový tip.

Šla jsem pěšky. Některé ulice byly vylidněné, v některých se to hemžilo davy lidí. Většinou jsem potkávala jenom mladé, kteří šli určitě za zábavou.

Když jsem na ukazateli uviděla nápis CinemaStar, nervózně jsem se zachvěla. Je to jenom film, Bello. Neškodný film. Přetrpím jeden film, a pak se vrátím domů. Zahrabu se hluboko pod peřinu a dnešní večer se pokusím vytěsnit z mysli. Už teď mám hrozné výčitky, že jdu právě s Noahem. S klukem, co se vyspal s mojí kamarádkou.

„Jdeš právě včas. Film bude za pár minut začínat.” Ledový dech mi ovanul krk. Chloupky na těle se mi postavily. Otočila jsem se a spatřila rozježeného Noaha. Vlasy měl pečlivě upravené, smragdové oči se mu jako vždy blýskaly a rty měl roztažené do pokřiveného úsměvu.

Přiblížil svou tvář k té mé. „Doufám, že se ti bude film líbit.” Jeho sladký dech se zavířil kolem mně a já ho omámeně vdechovala. Srdce se mi rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí. Jeho dech byl ještě lahodnější než ten Edwardův. Byla to ta nejdokonalejší směsice. Cítila jsem čerstvé růže, vůni šeříku, dokonce i jahody. Jak asi chutná? Hm...

Odtáhla jsem se od něj. Sakra, Bello! Co to děláš? Tenhle chlápek spal s tvou kamarádkou!

„Noahu, měli bychom jít,” zamumlala jsem zmateně a rozešla se ke kinu. Noah mě jedním krokem dohnal a šel mi hrdě po boku. U vstupu do kina mi objednal colu a odvedl mě do kinosálu.

„Dobrý večer... poprosím vás o lístky,” oslovila nás mladá dívka s rezavými vlasy. Noah se k ní otočil a podával jí dva lístky. Visela na něm pohledem a prodlužovala chvíli, než lístky zkontroluje. Neukápla jí náhodou slina? Zamračila jsem se. Ale proč? Mělo by mi to snad vadit?

„Tady,” řekl Noah melodickým hlasem a znovu jí je strčil. Dívka se konečně odtrhla od Noaha a na malou vteřinu zkontrolovala naše lístky. Potom se pět pohledem věnovala plně Noahovi.

Noah se k ní naklonil a něco jí pošeptal do ucha. Dívka slastně přivřela oči. Co to?! Založila jsem si paže na prsou, začala podupávat nohou. To snad není možné! On snad s tou holkou flirtuje!

Dívka se zasmála, pak se Noah od ní odtrhl. Ta s tím očividně nesouhlasila, ale nemohla s tím nic udělat. Noah se znovu obrátil ke mně.

Ruku mi položil na záda a vedl mě do sálu. I přes vrstvu oblečení jsem cítila jeho mrazivou ruku. Jeho dotek mi ale přišel uklidňující, tak jsem si s tím nedělala žádnou starost.

Posadili jsme se úplně nahoru do bočních sedadel. Usrkávala jsem ze své coly a čekala na film mlčky. Noah to ale nevydržel a promluvil: „Když se budeš bát-,” začal, ale já ho ihned zarazila. Jistě. To jsem si mohla myslet. Bere mě na nějaký typický americký horor, u kterého by měly všechny dívky ječet a vrhat se do klína svým nebojácným partnerům. To tak!

„Nebudu,” řekla jsem prostě a znovu se napila. Nikdy jsem neměla problém z hororovými filmy. Nevadily mi. A už vůbec jsem neměla v plánu se mu vrhat do klína. I když...

Noah se usmál a opřel se do sedačky. „Už to začíná,” zašeptal a ruce si položil na opěradlo. Jeho dlaň zůstala vzhůru, jakoby čekal, že jeho ruku v průběhu filmu zachytím. Tohle je tak typické! Nemůže si vymyslet něco originálnějšího?

Upírala jsem pohled na bílé plátno. Prvotní zvuk mě ohlušil, brzy jsem si ale zvykla. Film začal klasicky. Temný les, ticho, mlha a dech vyděšeného člověka. Pak odněkud přiskočí upír sající krev a zakousne se do krku. Otřepala jsem se při vzpomínce na svůj sen. Jako bych tu ostrou bolest cítila naživo...

Při některých filmových scénách se kinem roznesl jekot vyděšených dívek. Po pravdě... Kdyby ve filmu nehrál sexy upír, unudila bych se k smrti. Noah ke konci filmu nasupeně stáhl svou ruku. Položil si ji na koleno a vyťukával nervózní staccato.

Při titulkách se prudce zvedl z křesla a podal mi ruku. „Pojďme, titulky mě už nezajímají.” Ruku jsem nepřijala, postavila jsem se sama. Nejsem invalida ani důchodce.

Noah se trochu zamračil a probodával mě pohledem. Když jsem chtěla projít kolem něj, přiblížil se ke mně obličejem stejně jako venku před kinem. Jeho mělký dech mě omámil a totálně odrovnal. Ani jsem nevěděla čí jsem, natož kde jsem.

„Uvolni se trochu, Bells,” zašeptal mi do ucha. Zavřela jsem oči. Jeho ledový dech mě pošimral na zátylku. „Máš hlad? Můžeme do restaurace,” navrhl a trochu se odtáhl.

„Mm...,” zamumlala jsem nepřítomně vdechujíc jeho nádhernou vůni.

„Takže jdeme?” Koutek úst mu zacukal ve vítězném úsměvu.

„Jo,” vydechla jsem, „ehm... Kam že to jdeme?” Nepamatovala jsem si, co říkal předtím. Pořád jsem byla jako na obláčku. 

„Do restaurace.” Tiše se zasmál. Stále jsme stáli v kinosálu, ovšem na plátnu se už nic nepromítalo a světla pohasínala. Právě odcházeli poslední lidé.

Vymanila jsem se z jeho omamující vůně, dech beroucí přítomnosti, a proklouzla kolem něj. Rozešla jsem se ze schodů už naprosto při smyslech.

„Omlouvám se, Noahu, ale je už pozdě a já jsem vážně unavená,” říkala jsem a šla dolů ze schodů. Noah se plížil za mnou tichý jako myška.

„V tom případě tě alespoň doprovodím. Ulice mohou být v téhle hodině dosti nebezpečné.” Otočila jsem se na něj s výrazem 'dokážu se o sebe postarat sama'. Smaragdové oči se mu ve tmě zablýskly. Něco v nich mě vyděsilo...

Dívka, co nás pouštěla do kina a užívala si Noahových pohledů, už bedlivě vyhlížela právě jeho s úsměvem na rtech. Ten kolem ní prošel bez mrknutí oka. V duchu jsem se vítězně pousmála.

Vyšli jsme ven z kina. Foukal svěží, však studený větřík, který mi rychle pocuchal vlasy. Šli jsme společně s Noahem temnými uličkami. Slyšet byly jen naše kroky.

„Tak jak se ti líbil film?” zazubil se na mě.

„Viděla jsem i lepší.” Ušklíbla jsem se. „Ale nebyl špatný,” dodala jsem, aby to nevyznělo příliš nepatřičně.

Noah se zasmál. „Byl hrozný.” Přidala jsem se k jeho kouzelnému smíchu a musela tomu přitakat. Byla jsem ráda, že i on to tak viděl. Jeho záměr vidět tento film byl jasný. Chtěl, abych mu vletěla do náruče jako vyděšená holčička. Ale to se nestalo.

„Ty asi nejsi moc velký strašpytel, co?" vybalil na mě a prudce se zastavil. Nevšimala jsem si ho a šla dál. Na odpověď jsem pokrčila rameny. Jeho otázka mě vážně vůbec nevzrušila. Když v tom se zvedl velký vítr a já najednou stála přitisknutá ke zdi. Noah se s výrazem šelmy blížil k mému krku...

„Co to sakra děláš?" vypískla jsem přidušeně a snažila se ho odstrčit. Hlava se mi zatočila, spatřila jsem vidinu ze svého snu...

Noah se hurónsky zasmál. „Přece jenom budeš strašpytel." Na krk mi vlepil troufalý polibek, potom se odtáhl. Zamračila jsem se a strčila ho do hrudi. Uraženě jsem pokračovala v cestě bez něj, jenže jsem si neuvědomila, že to tu vůbec neznám. S povzdechem jsem se otočila a počkala, až mě Noah s úsměvem na tváři dožene. Potom jsem jeho troufalý čin nechala stranou a snažila se o něm zjistit víc.

Cestou k mému bytečku jsme se bavili o všem možném. O mé minulosti, mé rodině, mých bývalých přátelích. I o mých pocitech z tohohle místa. Bavila jsem se s ním bezstarostně a cítila se v pohodě. Ve skutečnosti mi s ním bylo vážně dobře. A to i přesto, že se mi před malou chvílí chtěl naoko zakousnout do krku. Vlastně to bylo celkem vtipný. A svým činem mě setřel a uzemnil.

Zastavili jsme na schodech od bytového domu, ve kterém jsem bydlela.

„Díky za večer,” poděkovala jsem upřímně a usmála se.

„I já, Isabello.”

Zakňučela jsem. „Tak mi neříkej, prosím.” Nesnášela jsem, když mě někdo oslovoval Isabello.

Tlumeně se zasmál a podíval se mi do očí. Přibližoval se ke mně. Zase. Jenom doufám, že mě nechce políbit. Bylo mi s ním dobře to ano, ale pořád musím brát v potaz svou kamarádku Caroline a její city, které k Noahovi chová.

„Dobře, Bells.” Naklonil se ke mně. Jeho rty byly velice blízko těch mých. Dech se mi zrychloval a srdce se snažilo vyskočit ven. Měla jsem ho snad až v krku. Našim rtům zbývala asi centimetrová vzdálenost. Tolik jsem toužila ochutnat ty růže, šeřík a jahody. Chtěla jsem zjistit, jaké jsou jeho rty. Moc živě si dokážu představit, jak dokonale by líbal...

Už zbýval jen milimetr. Nikdy pro mě nebylo lehčí překonat tuhle vzdálenost...

Tentokrát trochu delší kapitola. Když jsem kontrolovala kapitolu, dokonce jsem dostala i inspiraci a pár řádků přidala. :-)
Stoprocentně jste si všimli, že povídku provází kniha Padesát odstínů šedi. Knihu jsem nečetla, ale když jsem potřebovala zasadit do povídky nějakou knihu, bylo právě tato ta první, co mě napadla. Protože jsem ji viděla na každém rohu, slyšela o ní na každém rohu, tak mě ty přehnané reklamy trochu pohltily. ;-)
Doufám, že vás další kapitolou potěším, protože se můžete těšit na pohled Edwarda, který nám dá nějaké odpovědi. Také se nám trochu vyjasní jaký je to vlastně vztah mezi Edwardem a Noahem. :-) 

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 9. kapitola: