Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledá se žena - 1. Nový domov

24.03.2010 (12:30) • Hanulka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2069×

1. kapitola - Nový domov

Projížděli jsme ulicemi New Havenu a já nasávala místní atmosféru. Město bylo mnohokrát větší, než Forks, ale něco mi tu připomínalo domov. Možná to byl jen pocit, který jsem cítila v blízkosti svého manžela. Bože, jak divně to znělo. Musela jsem se v duchu usmát. Jsem vdaná a vzala jsem si toho nejkrásnějšího, nejmilejšího a nejlaskavějšího muže pod sluncem, kterého jsem z celého svého srdce milovala. Ano, občas byl na zabití, ale který chlap ne? I když jsem na něj byla naštvaná, stále jsem se na něj dívala jako na dokonalého muže. Vypadalo to, jako bychom měli být stvořeni pro sebe.

Těšila jsem se, až uvidím náš nový byt. Byt, kde spolu budeme žít. Ještě jsem ho neviděla, vlastně jen z fotek, a tak jsem se celá třásla nedočkavostí.

„Co se děje?“ zasmál se Jacob a pohladil mě po ruce.

„Nic, jen jsem hrozně zvědavá na náš byt.“

„Bude se ti líbit. Jen jsem neměl čas uspořádat ty krabice, takže to tam leží tak, jak se to přineslo,“ podrbal se nervózně na hlavě.

„Nevadí. Stejně jsem si to chtěla udělat vše sama.“

„Dobře,“ oddychl si Jake a znovu se věnoval řízení.

„Tak a jsme tady,“ zavelel po delší chvilce. Byli jsme někde zhruba v centru města a já svůj zrak upírala na dům, kde teď budeme bydlet.

„Vypadá to krásně,“ vydechla jsem omámeně. Majitel domu si mě získal barvou, kterou byla celá budova natřená. Prostě jsem měla slabost pro žlutou omítku. Okolo pasu se mi obmotaly Jakeovy paže a na krku jsem ucítila jeho horké rty.

„Než půjdeme nahoru, mám pro tebe překvapení.“

„Překvapení?“ zeptala jsem se zmateně. Jake jen přikývl a táhl mě od auta dál po ulici. Bože, co zase provedl za hloupost?

„Tadááá,“ zahulákal a stoupl si před malé červené autíčko.

„Jacobe?“ vydechla jsem okouzleně, ale také trochu vyčítavě.

„Žádný takový. Chtěl jsem ti udělat radost. Musíš přece jezdit něčím do školy a neříkej mi, že bys jezdila autobusem! A navíc, nebylo vůbec drahé.“ Počkala jsem, až se vymluví a znovu se nadechla.

„Bello,“ zaúpěl.

„Můžu alespoň poděkovat?“ ušklíbla jsem se.

„To už je lepší,“ usmál se Jake a omotal mi ruce okolo pasu.

„Děkuju,“ usmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Je krásné, ale vážně jsem mohla jezdit autobusem!“ vyhrkla jsem rychle a vyplázla na něj jazyk.

„Jsi jako malá,“ zavrtěl Jake hlavou, ale na tváři mu pohrával pobavený úsměv.

„A proto mě miluješ,“ provokovala jsem ho.

„Přesně proto,“ zasmál se Jake a chytil mě za ruku. Naposledy jsem se ohlédla po mém mini autíčku a následovala jej. Odemkl hlavní dveře domu a po schodech jsme vystoupali do druhého patra. Jacob pak odemkl dveře od našeho bytu. Počítala jsem s tím, že vejde dovnitř, a tak mě zarazilo, když se na mě otočil s lišáckým úsměvem na tváři.

„Jakeu, co to děláš?“ Jake ke mně přiskočil, podtrhl mi nohy a já skončila v jeho náručí.

„Chci přenést svou manželku přes práh. To jako správný manžel musím.“ Zavrtěla jsem hlavou, ale nevzpouzela jsem se. Obmotala jsem mu paže okolo krku a své rty přitiskla na jeho krk.

„Bells, takhle tě tam neodnesu,“ vydechl Jake.

„Hmm,“ zavrněla jsem a pokračovala v líbání jeho obnaženého krku. Za chvíli už jsem ale začala věnovat pozornost našemu bytu, do kterého mě Jacob přinesl.

„Pusť mě prosím,“ upřela jsem na něj psí oči a on mě v hale pustil na zem. Chtěla jsem udělat krok, ale měl stále obmotané ruce okolo mého pasu. Zvědavě jsem se na něj otočila a v jeho očích zářily plamínky. Pohladila jsem ho po tváři a přitáhla si ho blíž. Stoupla jsem si na špičky, ale i přesto se musel Jake sklonit, abych mohla spojit naše rty.

„Spokojený?“ zamumlala jsem zadýchaně po chvíli.

„Ne zcela, ale nechám tě prohlédnout si byt,“ zaculil se pobaveně a konečně mě pustil. Ještě jsem mu věnovala jeden polibek a otočila se, abych konečně spatřila náš byt na vlastní oči.

V hale postávaly všemožné krabice přesně tak, jak Jake říkal. Ani na ně nešáhnul. Zavrtěla jsem hlavou a slalomem mezi krabicemi jsem se dostala ke konci haly, odkud vedly dveře do koupelny a pak do další místnosti. Tady to bylo jasné. Malá kuchyňka s jídelním koutem a obývák. V hlavě se mi rýsovalo, jak to tady bude vypadat, a přála jsem si, aby se mi tahle vize vyplnila. Došla jsem do poslední místnosti, kterou byla naše ložnice. Byl to velmi světlý pokoj, v kterém postávala pouze postel z třešňového dřeva a dvě velké skříně.

„Tak co, líbí se ti to?“ ozval se za mnou hlas Jacoba, který se opíral o futro dveří. Šla jsem pomalu k němu a tvářila jsem se neutrálně. Jakovi na čele vyskočila vráska. Došla jsem až k němu, skočila mu okolo krku a nohy obmotala okolo jeho pasu.

„Je to nádhera,“ rozplývala jsem se a Jake se smál mé radosti. Byla jsem šťastná. Políbila jsem svého milovaného manžela a on náš polibek prohloubil a odnášel mě k posteli. Spolu se mnou si sedl na postel a já se uvelebila na jeho klíně.

Dívala jsem se mu do očí a viděla v nich neskonalou lásku a odhodlání. Odhodlání k našemu společnému bydlení, manželství, životu. Jake mě pohladil po tváři a pokračoval dál ke krku a šíji. Nepatrně jsem se pod jeho dotekem zachvěla. Usmála jsem se na něj a něžně přitiskla své rty na ty jeho. Jacob mi mé polibky nadšeně opětoval a po chvíli už jsem ležela pod jeho horkým tělem a přejížděla rukama po jeho širokých zádech a vypracovaných pažích. Jake zahrnoval můj krk vášnivými polibky a sunul se stále níž. Po chvíli jsem už byla bez trika a vadilo mi, že výhled na vypracované tělo mého muže, mi stále zakrývá jeho triko. Zajela jsem pod něj prsty a triko mu přetáhla přes hlavu. Opět jsem spojila naše rty ve vášnivém polibku a nechávala se laskat. Jake líbal každý kousíček mé obnažené kůže a já se celá chvěla pod náporem štěstí a vášně, která námi proudila. Nedokázala jsem si představit dokonalejší chvíli, snad už jen tu, kdy se naše těla spojila v jedno.

***

Z postele jsme vylezli až druhý den ráno, kdy nás popoháněl šílený hlad. Bohužel v lednici toho moc nebylo, a tak jsme se rozhodli zajít si na snídani do města. Oblékli jsme se a ruku v ruce s úsměvy na tvářích, které se nás držely od včerejšího odpoledne, jsme se vydali zaplnit naše vyhládlé žaludky. Spokojili jsme se s malou kavárničkou nedaleko bytu.

„Co máš dnes v plánu?“ zeptal se Jacob, když jsem dojedla svou snídani a dopíjela kávu.

„No, měla bych dojít nakoupit a pak se dám do vybalování a zařizování.“ V duchu jsem si malovala, jak bude náš byteček vypadat a ta představa se mi víc než líbila.

„Zapomněl jsem ti dát klíčky od auta,“ plácl se do čela Jake a zaštrachal v kapse svého obleku, aby mi je dal. Bylo zvláštní vidět ho v obleku jen tak, ale do práce ho nosit musel. Stejně mu to nejvíc sluší jen v bermudách.

„Lásko?“

„Hmm,“ usmála jsem se při svých představách.

„Musím jít,“ smál se Jake mému zasněnému pohledu.

„Dobře,“ přikývla jsem a natáhla se pro polibek.

„Večer,“ zašeptal Jake, věnoval mi poslední polibek a odešel. Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z očí, pak dopila svou kávu a vydala se zpět k bytu. Rozhodla jsem se prvně sjet na velký nákup, a tak jsem místo, abych šla do domu, nasedla do auta a vydala se hledat nějaký supermarket. Má orientace byla vždy špatná, ale tentokrát jsem měla štěstí. Však mi také pomohly velké cedule, které mě dovedly přímo k obchodnímu centru.

Procházela jsem uličkami nákupního centra a všimla si velké cedule ve výkladní skříni jednoho butiku. Chvíli jsem váhala, než jsem se nakonec rozhoupala a přeci jen vešla dovnitř. Jake mě nejspíš zabije, ale co. Přešla jsem rovnou k pokladně, kde postávala mladá usměvavá prodavačka drobné postavy.

„Dobrý den. Mohu vám s něčím pomoci?“ optala se mě.

„Dobrý den. Četla jsem ve výloze, že hledáte brigádníky.“

„Ano. Měla byste zájem?“ zeptala se s úsměvem na tváři a já horlivě přikyvovala. Dnešní den je čím dál tím lepší.

O hodinu později jsem vycházela z krámu s úsměvem na tváři. Byla jsem dohodnuta se svojí šéfovou, že příští týden nastoupím a pak se dohodneme, podle mého rozvrhu ve škole. S dobrým pocitem jsem se nakonec dala do nakupování potravin a všelijakých drobností nutných do bytu. Z nákupního centra jsem s plným košíkem odcházela o další hodinu a půl déle. Když jsem konečně vytahala všechny tašky do bytu, unaveně jsem se svalila na pohovku v poloprázdném obýváku. V celém bytě to vypadalo jako po výbuchu. V obýváku byly rozložené pouze pohovky, krabice s nábytkem, který jsme museli ještě postavit a televize přistrčená ke zdi.

S povzdechem jsem se zvedla z pohovky a šla uklidit potraviny do lednice. Naštěstí alespoň kuchyň a koupelna byly hotové. Když jsem měla uklizeno, dala jsem se do vybalování krabic v ložnici. Uklízela jsem oblečení, převlékala postel, vytřela, vyluxovala a teprve, když nikde nebylo smítko prachu a všechny krabice s oblečením byly vyklizené, jsem si spokojeně lehla na postel a chvíli odpočívala.

K obědu jsem si dala jen nějakou zeleninu a šla pokračovat v obývacím pokoji. Měla jsem snahu smontovat nějaké kusy nábytku, ale moje kutilské umění nebylo nijak slavné. Tudíž se hodilo, že dneska je pátek a Jake mi s tím jistě o víkendu pomůže. Nakonec se mi alespoň povedlo sestavit stoleček do obýváku, který kupodivu držel, naaranžovala jsem křesla a pohovku, a když jsem se dala do vybalování polštářů, bouchly domovní dveře.

„Jsem doma,“ ozval se hlas mého milovaného muže.

„Ahojky,“ pozdravila jsem ho a políbila, když se konečně ukázal v obývacím pokoji. „Jaký jsi měl den?“

„Náročný, ale koukám, že ty taky. To si sestavila sama?“ zíral na stoleček.

„Haha, nejsem až taková nešika.“
„To ne, v některých věcech si šikovná až moc,“ šeptal mi do ucha.

„Jakeu!“ vypískla jsem, když mě chytil do náruče a zasypával můj obličej polibky. Na mé protesty však nereagoval a odnášel mě do ložnice

***

„Miláčku?“ zavolala jsem na Jacoba z kuchyně, kde jsem akorát připravovala večeři.

„Ano, lásko?“ Jeho ruce se obmotaly okolo mého pasu a rty se přitiskly na můj krk.

„Pomohl bys mi prosím zítra s tím nábytkem? Stůl jsem sice sestavila, ale k tomu ostatnímu bych tě potřebovala.“
„K tvým službám,“ uculil se Jake a já se vymanila z jeho objetí, abych mohla nandat jídlo.

„Hmm, vypadá to krásně,“ pochvaloval si Jake a posadil se ke stolu. Naservírovala jsem před něj steak s brambory a sedla si naproti. „A ještě líp to chutná.“ Musela jsem se usmát. Uměl potěšit. Tak, teď přišla ta nejlepší chvíle, kdy mu říct o té novince. Jídlo má před sebou, to na muže platí nejlépe.

„Jakeu?“

„Mmm?“ zamručel s plnou pusou.

„Dneska, když jsem byla na nákupech, tak jsme si zařídila menší brigádu.“ Přivřela jsem oči a čekala, co přijde.

„Bells,“ vydechl Jake a zavrtěl hlavou. „Říkal jsem ti, ať se na nějakou brigádu vykašleš. Věnuj se škole a o peníze si nedělej starosti. Dokážu nás zabezpečit.“

„Ale já přeci netvrdím, že bys to nedokázal. Jen mám blbý pocit. Chci taky přidat ruku k dílu.“

„Má cenu ti to vymlouvat?“ Na jeho otázku jsem záporně zavrtěla hlavou. „Vždy tak tvrdohlavá. No co s tebou nadělám. Pracuj, když chceš, jen mi slib, že kdyby toho na tebe pak společně se školou bylo moc, necháš toho.“

„Slibuju,“ usmála jsem se a spokojeně se dala zase do jídla. Fajn, tak tohle bychom měli.

***

Celý víkend jsme s Jakem pracovali na tom, aby náš byt vypadal už alespoň trochu k světu. Podařilo se nám sestavit veškerý nábytek, a tak krabice pomalu a jistě mizeli. Snažila jsem se, seč mi síly stačily, abych to zvládla do úterý, protože ve středu jsem měla nastoupit poprvé do práce a za další dva týdny mi měla začít škola. Nemohla jsem se dočkat, až konečně usednu na své první přednášce. Rozhodla jsem se studovat práva. Bylo to jedno z mála povolání, o kterém jsem věděla, že by mě bavilo.

„Miláčku? Že neuhodneš, co právě dělám?“ zavolala jsem z ložnice na Jacoba, který se díval na televizi.

„Mám hádat?“ ozval se jeho svůdný hlas.

„Taky hned myslíš na jedno,“ zasmála jsem se. „Vybaluju poslední krabici,“ vypískla jsem. Byl to krásný pocit. Konečně jsme byli zabydlení se vším všudy.

„Tak to bychom to mohli oslavit?“ usmál se ďábelsky Jake, obmotal mi ruce okolo pasu a přisál se na mé rty. Než jsem se nadála, ležela jsem pod Jakem na posteli a lapala po dechu, když v tom zazvonil telefon. Jake potichu zaúpěl, ale opustil mé rty. Místo toho se přesunul na můj krk, který začal laskat. Natáhla jsem se pro mobil, který ležel na mém nočním stolku.

„P – prosím,“ zvedla jsem to a zakoktala se, protože Jake byl stále vášnivější.

„Ahoj,“ ozvalo se zvolání z telefonu. Mamka.

„Ahoj mami,“ pozdravila jsem ji a odtáhla se od Jacoba, který se na mě pobouřeně podíval. Pokrčila jsem rameny a odešla z ložnice, protože mi bylo jasné, že tenhle hovor bude na dlouho.

***

Už zítra nastoupím do školy. Byla jsem ráda, že jsem si zařídila práci v butiku, protože jinak bych se doma ukousala nudou. Jake byl většinou do pěti v práci, jen výjimečně přišel domu dřív, takže jsme se většinou potkali mezi dveřmi. Práce v butiku mě bavila. Za ty dva týdny jsem se setkala s tolika lidmi a už mohla posoudit, jak se který zákazník bude chovat. Na první pohled jsem poznala zákazníka, který si přišel pro určitou věc a takového, který prostě jen bloudil, s tím úmyslem, něco si koupit. V paměti mi utkvěla jedna vzpomínka na malou dívku s černými rozčepýřenými vlasy, za kterou se táhli tři kluci a nosili jí tašky. Všichni byli neuvěřitelně krásní, ale nad tím jsem se nezaobírala, já mám přeci svého Jacoba. Naopak mi to celé přišlo vtipné. Ta malá pobíhala po našem obchodě a brala věci po regálech a ti kluci se tvářili jak úkropečci. Bylo vidět, jak je tohle otravuje. Bylo mi jich opravdu líto, protože když jsem ten den odcházela z práce, potkala jsem je, jak se táhnou ověšení taškami do dalších obchodů. Neudržela jsem vážnou tvář, a když jsem okolo nich procházela, vyprskla jsem smíchy. Všichni ti kluci si mě divně měřili, ale mě to bylo jedno, smála jsem se dál. Tu černovlasou holku nejspíš zastavila v nakupovacím maratónu až zavírací doba.

Stála jsem před zrcadlem a odličovala si oči. Když jsem se osprchovala a převlékla do pyžama, zamířila jsem za Jacobem, který už ležel v posteli a čekal na mě. Vidět jeho vypracovanou hruď mi vždy na tváři vykouzlilo úsměv a mým tělem projel záchvěv vzrušení, ale tentokrát nic. Zamračila jsem se.

„Co se děje?“ zeptal se Jake, když jsem si lehla vedle něj.

„Jsem nervózní,“ přiznala jsem se.

„Neboj, to bude dobrý. Ty to zvládneš. Musíš se na to pořádně vyspat,“ usmál se a políbil mě na čelo. Položila jsem si hlavu na jeho nahou hruď a Jake mě hladil ve vlasech.

„Co když vyletím?“ zeptala jsem se se strachem v hlase.

„Nevyletíš, jsi chytrá, a i kdybys vyletěla, tak nebudeš první ani poslední. Nemysli na to a snaž se usnout, zítra tě čeká náročný den.“ Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho tmavě hnědých očí.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem.

„Já tebe taky,“ usmál se a krátce mě políbil. „A teď už spi.“

„Rozkaz,“ zasmála jsem se a přetočila se na druhý bok. Jake si mě k sobě přitáhl a společně jsme se vydali do říše snů.

***

Sotva jsem se ráno probudila a uvědomila si, co mě dnes čeká, můj žaludek se nervózně stáhl. Tiše, abych nevzbudila Jacoba, jsem vylezla z postele a šla se obléci a připravit snídani. Snažila jsem se obléknout nějak hezky, lehce jsem se namalovala a vlasy nechala rozpuštěné podél obličeje. Nebyla jsem spokojená, ale nepotřebovala jsem své okolí okouzlovat, takže jsem se s tím, co jsem se sebou dnes dokázala, spokojila. Potichu jsem šla připravit snídani a sama si sedla ke stolu, dokud se Jake celý rozlámaný a uzívaný neobjevil ve dveřích z ložnice.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho a přidala maličký úsměv.

„Dobré,“ popřál Jacob a políbil mě. „Jak dlouho už jsi vzhůru?“ ptal se, když si naléval kávu.

„Ani nevím, nemohla jsem spát.“

„Koukám, že nemůžeš ani jíst,“ zasmál se Jake a já před něj podstrčila svou nedojedenou snídani. Bylo mi jasné, že to do sebe nahází. „Tak jsem to nemyslel.“

„Já vím, že ne, ale už musím jít.“ Zvedla jsem se od stolu a umyla po sobě špinavé nádobí. Pak jsem si došla pro tašku s potřebnými věcmi a šla se obléknout do předsíně, kam za mnou přišel Jacob.

„Tak hodně štěstí, ženuško,“ zasmál se hrdelním smíchem.

„Děkuju,“ pousmála jsem se a políbila jej.

Naskočila jsem do auta a uháněla ulicemi ke škole. Na Yaleu jsem se byla už podívat, ale znovu mě ohromila monstróznost těch budov. Zaparkovala jsem na nejbližším parkovišti a ještě chvíli seděla v autě a prsty bubnovala do volantu. Teprve po pěti minutách přemlouvání jsem vylezla ven. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila tu zvláštní vůni. Byla to vůně nadcházejících dobrodružství a zážitků, které mě na téhle univerzitě rozhodně neminou.