Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 15

14.12.2009 (16:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4101×

BELLA

Byli jsme u sebe tak blízko. Naše těla se vzájemně dotýkala. Kolem byl klid přerušovaný našimi zrychlenými dechy a bušením mého srdce. Ve tváři jsem byla lehce červená. Dívali jsme se do očí, jeho pohled mě hypnotizoval a ten můj ho zase přitahoval k mojí tváři.

Pomalu se naklonil blíž ke mně. Jeho dech mi ovanul tvář a já se nechala unášet tou dokonalou vůní. Díval se na mně a nechával mi chvíli na rozhodnutí. Nechával mě si to rozmyslet, možná chtěl, abych couvla, ale to nešlo, už jsme byli moc daleko. Když zjistil, že jsem se nerozhodla jinak a že chci pokračovat v tom, v čem jsme začali, znovu sklonil hlavu. Naše rty se teď téměř dotýkaly, nechával mě čekat.

,,Edwarde,“ vzdychla jsem a se škubnutím jsem se probudila. Snažila jsem se uklidnit svůj dech. Bylo mi horko a to nejen proto, že mi Edward půjčil jeho spacák. Ten sen byl tak skutečný, tak živý. Ještě teď mnou procházely drobné záchvěvy. Zavrtěla jsem se na posteli a otočila se směrem k Edwardově posteli. Můj spolubydlící spal. Klidně oddechoval a na tváři mu hrál slabý úsměv. Nejspíš se mu taky něco zdálo, jak ráda bych věděla co. Usmála jsem se a znovu se pořádně zavrtala do spacáku. Během pěti minut jsem se propadla do bezesného spánku.

Ráno jsem se probudila celkem pozdě. Edward už byl pryč, tak jsem se šla rychle převléknout. Trvalo mi to dýl, než jsem chtěla a hlavní vinu na tom měla moje pochroumaná ruka. Když jsem se podívala na mobil, abych zjistila kolik je hodin, nevěřila jsem svým očím. Do konce snídaně zbývalo pouhých pět minut.

Urychleně jsem vyběhla z chatky a ve dveřích se srazila s Edwardem, který mi na talíři nesl snídani.

,,Dobré ránko,“ pozdravil vesele, až jsem si začínala myslet, že ten včerejší rozhovor o tom, že se spolu nebudeme přátelit, byl jen sen.

,,Dobré.“ Otočila jsem se ve dveřích a zašla zpět do chatky. Edward mi na stůl položil snídani a čaj.

,,Já teď skočím za Alice a pak můžeme pokračovat v projektu.“

,,Hm.“ Kývla jsem s plnou pusou.

Když jsem dosnídala, odnesla jsem talíř i s hrníčkem do jídelny. Při cestě zpátky jsem narazila na Kyla.

,,Ahoj Bello,“ volal na mě a změnil směr své cesty, aby se mi pověsil na paty.

,,Ahoj,“ opětoval jsem mu pozdrav a při tom si vzpomněla na náš včerejší rozhovor.

,,Tak jsem si říkal, jestli bys nechtěla někam zajít, až budeme zpátky ve Forks.“ Usmál se na mě.

,,Zní to velmi lákavě, ale já budu muset odmítnout.“ Omluvně jsem se na něj podívala a lekla se jeho výrazu.

,,To si snad děláš srandu! Proč bys se mnou nechtěla někam jít?!“ křičel na mě, až jsem se přikrčila.

,,Já nevím,“ plácla jsem to první, co mě napadlo. Přece mu nebudu říkat, že s ním nechci jít nikam kvůli Edwardovi, který se se mnou chce po návratu do Forks přestat bavit.

,,Fajn, takže se domluvíme na kino, až se vrátíme.“ Uzavřel Kyle debatu a chystal se k odchodu.

,,Já s tebou ale nikam jít nechci,“ prskla jsem na něj a sama se otočila k odchodu. Kyle mě silně chytil za ruku a otočil mě směrem k sobě.

,,A ty si vážně myslíš, že mi záleží na tom, jestli chceš nebo ne?“ Smál se mi do očí, až mě to vyděsilo.

,,Okamžitě ji pusť!“ ozval se za mnou výhružný hlas. Hlas, který jsem vždy tak ráda slyšela. Edwardův hlas. Otočila jsem se na něj. Jeho oči, které byly včera nádherně medové, dnes vypadaly jako dva uhlíky. Tím pohledem propaloval Kyla a kdyby to šlo tak už má Kyle v sobě dvě díry.

Kyle mě stále držel, ale když Edward udělal první krok, okamžitě mě pustil. Během chvilky stál Edward vedle mě. Kyle se na mě podíval a pak se podíval na Edwarda.

,,No nic jsem rád, že jsme si promluvili Bello,“ řekl, než odešel.

Podívala jsem se na ruku. V místě kde mě Kyle držel, to bolelo.

,,Jsi v pořádku?“ zeptal se Edward.

,,Teď už ano.“ Podívala jsem se na něj. Jeho výraz byl zjihlý a smutný zároveň.

,,Copak je?“ zeptala jsem se a podívala jsem se mu do očí.

,,Vážně jsi v pořádku?“ ujišťoval se.

,,Řekla bych, že jo ale, pokud tě potěší, když řeknu ne, tak to udělám.“ Usmála jsem se na něj a i on vykouzlil drobný úsměv.

,,Nemusíš říkat, že nejsi v pořádku, pokud se cítíš dobře.“

,,Cítím se dobře,“ přesvědčovala jsem ho. ,,Měli bychom jít a dát se do práce.“ Edward kývnul a společně jsme vyšli k nám do chatky.

EDWARD

Když jsem Belle půjčil spacák, netrvalo jí dlouho a usnula. Zavřel jsem oči a pod víčky jsem viděl její tvář. Hnědé vlasy se jí vlnily kolem obličeje, usmívala se. Otevřel jsem oči a pohlédl na tu dokonalou osobu, která teď byla od hlavy až k patě zabalená do mého spacáku. Usmál jsem se a začal přemýšlet, jestli by bylo možné, abychom byli spolu. Hledal jsem další pro a proti. Těch proti jsem moc nenacházel, spíš jsem byl pro všema deseti. Zároveň jsem ale věděl, že jí musím ochránit. Jsem pro ni dvakrát tak nebezpečnější než pro ostatní. Překulil jsem se na posteli a znovu zavřel oči.

Bylo to někdy po čtvrté hodině, když jsem uslyšel z vedlejší postele šramot.

,,Edwarde,“ vzdychla Bella a chvilku na to se prudce probudila. Rychle jsem zavřel oči a dělal jsem, že spím. Bella přerývavě dýchala a má mysl sklouzla opět tam, kam neměla. Vážně řekla, Edwarde? U mého mrtvého srdce mě zahřálo a ten pocit prostupoval celým mým tělem. Zdálo se jí o mně? Dumal jsem dál a na tváři se mi usídlil úsměv. Vsadím se, že kdybych mohl spát, tak s ním jenom o ní, jenže spát nemůžu.

Chvilku jsem počkal, až usne a pak jsem se na ní znovu podíval. Byla nádherná. Vypadla tak klidně, když spala.

V sedm hodin jsem potichu vstal z postele a vyšel jsem do jídelny pro snídani. Bella stále spala a já jí nechtěl vzbudit.

V jídelně jsem si na chvíli sednul k mým sourozencům, a když bylo za deset minut osm, vzal jsem talíř s jídlem a čaj a vyrazil jsem zpět do chatky. Ve dveřích jsem se skoro srazil s Bellou, která urychleně opouštěla naší chatku.

,,Dobré ránko,“ pozdravil jsem jí.

,,Dobré.“ Otočila se ve dveřích a zašla zpět do chatky. Došel jsem ke stolu a položil na něj snídani a čaj.

,,Já teď skočím za Alice a pak můžeme pokračovat v projektu.“ Řekl jsem rychle a chystal se k odchodu.

,,Hm.“ Kývla s plnou pusou.

,,Ahoj Edwarde,“ zdravila mě dnes už podruhé moje rozverná sestřička.

,,Ahoj Alice,“ odpověděl jsem jí na pozdrav a dosedl na postel u nich na chatce. Alice a Jasper si postele přirazili k sobě, takže tu teď měli mnohem méně místa, ale podle obou dvou to bylo mnohem lepší intimčo.

,,Jak to jde s Bellou?“ zeptala se a dřepla si vedle mě na postel.

,,Jak by?“

,,V noci jsem viděla, že váháš, můžu se začít těšit?" Koukala na mě vesele.

,,Kde máš Jaspera?“ Pokusil jsem se odvést řeč.

,,Zaběhl si do lesa na menší lov,“ řekla Alice a začala přemýšlet nad tím, jakým prádlem v noci Jaspera překvapí.

,,Alice,“ okřikl jsem jí lehce.

,,Jejda promiň, já si to nějak neuvědomila.“ Omluvila se a jen co to dořekla, pohled jí ztuhnul. Mohl jsem vidět to samé co ona. Během chvilky jsem byl na nohou a vybíhal jsem z chatky na místo, kde měla být Bella.

Přiběhl jsem včas. Kyle jí dost surově držel za ruku a snažil se vynutit si její pozornost. Já ho zabiju! Řval jsem v duchu.

,,Okamžitě ji pusť!“ řekl jsem výhružně. Všechno ve mně vřelo. Viděl jsem rudě a musel jsem se hodně přemlouvat, abych ho na místě nezabil.

Bella se na mě podívala a zkoumavě si mě prohlížela. Propichoval jsem Kyla výhružným pohledem. Moje oči teď musely být tmavé jako noc, ale to mi bylo v tuto chvíli jedno.

Kyle se stále neměl k tomu, že Bellu pustí a tak jsem udělal krok vpřed. To bohatě stačilo, abych se konečně dočkal nějaké reakce. V tu ránu když jí pustil, tak jsem byl u ní. Kyle se nejdřív podíval na Bellu a potom znovu na mě.

,,No nic jsem rád, že jsme si promluvili Bello,“ řekl, než odešel.

Bella začala zkoumat svou ruku.

,,Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se.

,,Teď už ano.“ Podívala se na mě. Pohled jsem jí opětoval.

,,Copak je?“ zeptala se a podívala se mi do očí. Byla tak klidná, až jsem se divil, jak to dokáže.

,,Vážně jsi v pořádku?“ ujišťoval jsem se.

,,Řekla bych, že jo, ale pokud tě potěší, když řeknu ne, tak to udělám.“ Znovu se usmála a tak jsem jí úsměv opětoval.

,,Nemusíš říkat, že nejsi v pořádku, pokud se cítíš dobře.“ Ujistil jsem ji.

,,Cítím se dobře.“ Snažila se mě přesvědčit. ,,Měli bychom jít a dát se do práce.“ Řekla téměř okamžitě. Kývnul jsem a vyrazili jsme do chatky.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 15: