Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate And Roses - 2 (1/2)

02.09.2010 (19:15) • Wildrose • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1319×

Druhá kapitola (1/2)

EMMETTOVY FÍGLE

„Emmette, vážně bys se měl mírnit... Tvůj přílišný elán celou věc akorát zhatí. Zkus se trochu uklidnit nebo to udělám za tebe,“ domlouval svému bratrovi Jasper. Náš svalnatý bratříček se k domu přiřítil ve svém teréňákovi, jakoby se honil s větrem a s mohutnou krabicí sevřenou pažemi vrazil do obýváku, kde se Jasper s Alicí marně snažili uloupit pro sebe trochu soukromí od mrtvé rodinky.

Emm se ale nenechal peskovat a spokojil se s vypláznutým jazykem na blonďáka, než zmizel kdesi v horních pokojích. Ještě jednou tudy takhle prolétne a zaškrtím ho, pomyslel si Jasper a já se jeho myšlenkám musel od srdce zasmát. Ne, že bych celou scénu viděl naživo - seděl jsem v klidu ve svém pokoji, ale v jejich hlavičkách se všechno promísilo dostatečně, abych si dokázal udělat obraz lepší než v televizi.

„No to si děláš legraci?! Jak si to představuješ, položit tu zaprášenou krabici na moje nové šaty od Armaniho?!“ rozkřikl se domem hlas Rosalie. Obrátil jsem svou pozornost k nim a díval se na to jejich očima. Rose bublala vzteky, Emmett smíchem.

Stál trochu vyjukaně nad postelí a nechápavě pozoroval svou družku, jak zpod krabice vyprošťuje dlouhé růžové šaty a překotně je oprašuje a uhlazuje. Emm protočil oči vsloup, povzdechl si, přesunul krabici na svou půlku postele a začal se v ní přehrabovat. V ten moment Alice vyprskla smíchy. Něco chvíli vykládala Jasperovi a ten následně také zahýkal jak postřelený jelen a rozřehtal se koním vtipem k nepoznání. Mně ale Alice nic neprozradila, v hlavě teď měla jako vygumováno, kromě arabské národní hymny.

V Rosině hlavince jsem si přečetl, že Emmette opustil místnost a má něco v plánu, ale jelikož on sám měl v hlavě jen výsledky posledních turnajů v rugby a možné strategie obrany a útoku, nezjistil jsem co. Možná právě díky tomu jsem byl tolik zvědavý a sešel dolů, sednout si do křesla. Brzy se tu sešla celá rodinka. Emmett na sebe nenechal dlouho čekat.

Přiřítil se jako žíznivá čára a vypnul hruď, jako by byl samotný superman, jehož postoj zaujmul. Všichni v místnosti kromě něj vybuchli v salvy smíchu. Emmettova mohutná postava byla zahalená černým pláštěm s upírským límcem, pudr mu skrýval obličej a okolo očí měl výrazné černé linky, které mu místy dost ujížděly. Nejvíc je ale dostaly absolutně nesedící umělé tesáky.

„Helemese, kdo jde na maškarní,“ zasmála se Alice a Jasper svorně zavrněl, jak ji držel v náručí. Těm dvou oplzlákům vážně bylo jedno, jak moc na veřejnosti to svoje muchlování provádějí a že ostatní členové rodiny se na ně možná dívat nechtějí. Stejné kočkování ovšem prováděli i Rose s Emmem, pokud se zrovna nehádali, což pak věděl celý dům a možná i okolní les.

„Nedělejte si z toho legraci, jasný? To je můj kostým. Můj ďábelský plán na získání informací může začít... bez poznámek, prosím.“ Emmett pohodil hlavou. Hotový princ Krasoň, proletělo hlavou Esmé, když se s tichým smíchem vracela do kuchyně upravit floristickou výzdobu. Jasper s Alicí se na sebe jen spiklenecky usmáli, ale já měl námitky.

„Nehodláš v tomhle jít do školy, že ne? Nedělej si z nás šprýmy. Vždyť vypadáš jako... Černá karkulka, chybí ti jen velká mašle a košíček. Notak, neblbni...“ rozmlouval jsem mu to. Ale vše bylo marné. Co naplat. Emmett byl pevně přesvědčený, že jeho plán je bezchybný, a tak museli všichni nasednout do Edwardova Volva, poněvadž s Emmettem nikdo jet nehodlal.

„Myslíte, že to ten blázen vážně zkusí?“ pípla Alice, když se snažili ujet Emmovi, aby nemuseli vystupovat s ním nastejno.

„To si teda piš,“ odsekla tvrdě s hořkým podtónem Rose a ušklíbla se. Zjevně si o Emmově zájmu o tu cizí holku myslela své. A určitě vůbec nic hezkého. Zaparkovala před školou a my všichni jsme se pakovali dřív, než to pako vyleze. Můj bratr byl šílenec. Teď to bylo na sto procent jasné. Možná zešílel z věčnosti. Každopádně, co je moc, to je moc.

Náš drahý bratříček se přihnal brzy po nás. Hned jak vystoupil, byl kamenován smíchem a posměšnými narážkami, že dnes není karneval. Emmett se nicméně nehodlal nechat vyvést z míry a místo toho, aby se nechal zesměšňovat na ně několikrát zaútočil alias krvežíznivý upír v hraném podání. Kdyby to nehrál, bylo by to horší. Potom se, obhlížen skupinkou děvčat, vydal ke škole a zmizel v učebně.

Až do oběda jsme o něm neslyšeli. Jeho plán se nějak týkal právě jídla, ale nikdo z nás netušil čeho přesně. Dokonce ani Alice. Asi ještě nebyl rozhodnutý. Na každý pád nikdo nečekal, jaký ztropí v jídelně brajgl. Všichni studenti klidně jedli. Tedy, až do chvíle, než přišel na návštěvu náš vyvedený bratříček. Postavil se do jejího středu, mezi stoly, jako kdyby to bylo jeho pódium.

„Raději umřeš, než abys mi v tomhle pomáhal? Dobrá, stejně už mi k ničemu nebudeš. Klíčem je ona.“ Původní citát z Draculova filmu byl mírně pozměněn. Emmettův prst teď ukazoval na Isabellu, skrčenou v rohu místnosti, která mlčky jedla a jeho si nevšímala.

„Že bys nikdy nesvolil, abych ji takhle zneužil? Já ano. Mé něvěsty to dokonce pokládají za nutné. Jen s ní dokážu oživit své děti a budu mít spoustu nemrtvých potomků. Chachacha. Tak už mi nebraň, víš, že jsi. Odnesu ji i proti její vůli. A to hned!“ S posledním výkřikem se na Bellu vrhnul, popadnul ji do náruče a nesl ji pryč. Ta se s ním prala.

„Co to děláš, kreténe?!“ Rvala se s jeho mohutnými pažemi a téměř s panickou hrůzou se cukala, snažíc se mu vytrhnout. Jasper vedle mě ztuhl. Pomalu se začínal klepat pod náporem protichůdných emocí. Lidé byli v klidu, někteří znechucení, jiní pobavení. Emmettovo nadšení nebralo konce a dívčí strach byl poslední kapkou.

„Jen to, co pokládám za nutné,“ odpověděl Emmett a donutil ji nasednout do auta. Jeho cíl byl jasný. Jejich dům. Je čas získat odpovědi.

Autor: Wildrose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate And Roses - 2 (1/2):