Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hannah Sweet - Prolog


Hannah Sweet - PrologCullenovi i s Jacobem a Renesmé žijí společně ve Forks. Jednoho dne se tam objeví upírka Hannah. Přijmou ji Cullenovi? Moje nová povídka. :) Snad se bude líbit. Bambulka

Hannah Sweet – Prolog

Už mi nezbývá moc síly. Jsem úplně vyhladovělá, ale já už nemůžu dál zabíjet nevinné lidi. Je to nelidské a odporné.

Kdysi dávno jsem Darienovi řekla: „Ano. Chci začít znovu.“ Teď lituji. Kdybych tehdy bývala tušila, že se ze mě stane upírka, odmítla bych? A pomohlo by mi to vůbec?

Dlouho jsem zabíjela lidi. Teď se držím od nich, protože bych neodolala. Mám někam namířeno, sama nevím, kam jdu. Snad se někde objevím a -

Ne, to není možné, ne! Prosím, ať se teď vzbudím ve svém pokoji, ať je zase rok 1909, ať jsem zase člověk!

„Neříkej!“ zapištěla blondýnka, necelých padesát metrů ode mne. Stálo mě veškerou sílu, abych k ní neběžela a neskočila jí po krku. Nevonělo moc dobře, cítila jsem pach heroinu, ale byl to člověk. Čerstvá krev.

A pak jsem uslyšela další zvuk. Tiché oddechování něčeho obrovského. Začichala jsem. Fuj, ten pach byl neskutečně odporný.

Otočila jsem se a uskočila trochu dozadu. Musela jsem trochu zvednout hlavu, abych viděla zvířeti do očí. Byl to obrovský šedý vlk. Oči měl moudré, příliš moudré na zvíře.

Proměnovač, problesklo mi hlavou. Už jsem o nich něco slyšela. Lidé, kteří se dovedou se transformovat do zvířete, kdykoliv chtějí.

Zavrčel na mě. Vždyť nic nedělám, tak proč na mě vrčí? Vlastně bych měla být ráda, že na mě ještě nezaútočil.

„Hej,“ zkusila jsem to. „Já vím, že mě slyšíš! Vím, že mi rozumíš! Prosím, nech mě být. Já té ženě nechci ublížit. Ehm... Já... Hej, nemohl by ses proměnit nebo něco? Mně je blbý takhle mluvit na zvíře. Připadám si divně...“

Vlk zakoulel očima a odešel o kousek dál ke křoví. Vlastně bych toho mohla využít a zabít tu blondýnu, ale to bych pak musela odejít. Nechtěla jsem – cítila jsem, že je tady něco zvláštního.

„Spokojená?“ Za mnou se ozval neznámý hlas. Strašně jsem se lekla, až jsem nadskočila. „Prý upírka! Soudím z tvých reakcí, že asi ne...“

Odolala jsem a nevyplázla na něj jazyk. Nechtěla jsem působit moc dětsky.

„Pojď za mnou,“ zabrblal vlkodlak neochotně. „Kousek odtud je město, Forks. Zavedu tě k jedné upíří rodině... Ale varuju tě – na někoho se vrhneš nebo cokoliv jinýho, je po tobě. Rozumíš?“

„No jo,“ zamumlala jsem. Radost z toho, že možná budu mít rodinu, mě už přešla. A mohl za to i ten, za kterým jsem teď otráveně kráčela. „Hele... Můžu se tě na něco zeptat? Nechci být vlezlá, ale proč jsi tak otrávený?“

„Nechceš, ale jseš,“ mumlal si. Zvedla jsem obočí a čekala. Vzdychl a odpověděl mi. „No, tak hlavní důvod, proč být otrávený,“ zašklebil se mé spisovné mluvě, „je ten, že jsem tu zkysl s tebou.“

„A?“ Já jsem z něj taky nebyla zrovna nadšená.

„A,“ pokračoval po chvíli. „Jelikož čekám, že nám to ještě tak hodinku bude trvat, jsem otrávený, protože na mě doma čeká moje duše.“

„Aha. Tak poběžíme, budeme tam rychleji, ne?“ navrhla jsem. Já se neunavím a on by taky neměl.

„Co jsi vůbec zač?“ Ignoroval můj návrh a dál pomalu kráčel lesem.

„Jmenuju se Hannah. Jsem upírka od roku 1909. Dlouho jsem se živila lovem lidí, ale... Vždycky jsem to nenáviděla. Pocit, že kvůli mně lidi umírají. Že kvůli mně se lidi bojí vyjít z domu. Tak jsem se rozhodla, že s tím skoncuju. Jenže teď jsem strašně vyhladovělá. A pořád nemůžu najít způsob, jak přežívat a nevyhladovět...“ Zakončila jsem svůj příběh vzdychnutím.

„Hannah,“ zašklebil se. „To nezní jako jméno z roku 1909.“

„Narodila jsem se v roce 1894, takže 1909 se mnou nemá v podstatě nic společného,“ oplatila jsem mu škleb.

Potom jsme mlčeli. Ušli jsme ještě pár kilometrů, když jsme se octli na cestě. Nebyla v lese, asi vedla k nějakému domu.

Měla jsem pravdu. Na konci cesty stál obrovský dům. No, dům... Obrovské sídlo.

„Tohle je dům Cullenových,“ řekl vlkodlak. „Řekl bych, že už tě čekají. Sbohem.“ Odběhl do lesa. Chvíli bylo ticho, poté se ozval krátký trhavý zvuk. A vlkodlak zmizel.

„Ahoj!“ Ode dveří se ozval nějaký hlas. Vysoký, zpěvavý. Otočila jsem se a spatřila ženu s karamelově zbarvenými vlasy. Nevypadala... upírsky. Byla bledá, nehybná... Ale něco mi nesedělo. Hmmm.

„Ehm... Dobrý den. Já se omlouvám, že ruším, ale -“ Ani jsem nedomluvila a ona mi pokynula, ať jdu dál. Tak jsem šla.

Řekla bych, že to byl obývací pokoj, kde sedělo osm upírů, včetně té, co mě uvítala. Myslela jsem, že je jich devět, ale jedné z nich bilo srdce.

„Ahoj, Hannah!“ vyskočila malá, černovlasá upírka. „Netrvalo vám to tak dlouho, jak jsme čekali. Asi jsi zmatená. Posaď se, všechno ti vysvětlíme.“

„Děkuju.“ Rozpačitě jsem přijala pozvání a sedla si.

Mluvit začal blonďák, vypadal z nich nejstarší. A asi i nejmoudřejší. „Já jsem Carlisle,“ představil se. „Tohle je Esmé, Rosalie, Emmett, Alice, Jasper, Bella, Edward a Renesmé. Všichni jsme upíři a -“

„Carlisle!“ Renesmé se zamračila.

„Promiň, zlatíčko. Renesmé je poloupírka, dcera Edwarda a Belly,“ opravil se Carlisle. „Naše rodina není jako jiná. Živíme se zvířecí krví – proto ty zlatohnědé oči, pokud jsi si všimla -, protože nechceme zmařit lidské životy...“ Podíval se významně na... myslím na Edwarda, který pokračoval.

„Naše rodina je nadaná,“ řekl. „Já čtu myšlenky. Alice vidí budoucnost. Jasper ovlivňuje emoce. A Renesmé se tě dotkne a ukáže ti, co chce, abys viděla.“

„Jste velmi nadaná rodina,“ řekla jsem. Vychovali mě k slušnosti. Vlastně... trochu jsem jim nevěřila.

„Nevěříš nám,“ pousmál se Edward. „Mysli na něco, já to uhodnu.“

„Dobře.“ Myslela jsem na svého psa. Černého labradora, moji Vicky...

„Myslíš na svého psa. Černý labrador. Vicky?“ Poslední věta byla otázkou. Přikývla jsem, neschopna slova. Už jsem uvěřila. „Ty jsi nějak nadaná?“

„No...“ zaváhala jsem. „Já můžu... pohybovat věcmi...“

„Pohybovat věcmi?“ vyprskla blondýna. Rosalie.

„Rosalie!“ napomenul ji Carlisle. „Chovej se slušně, prosím. Hannah je návštěva.“ Usmála jsem se. Počkat... Jak ví, jak se jmenuju? Alice vidí budoucnost, řekl Edward. Aha...

„Víš, Rosalie...“ řekla jsem, abych upoutala její pozornost. Ve skutečnosti jsem se soustředila na vázu s květinou. Očima jsem vyndala květiny. Zvedla jsem vázu a rychle ji přenesla Rosalii nad hlavu. „Já bych si taky nevěřila... Ale snad tě tohle přesvědčí.“ Vylila jsem jí vodu na hlavu.

„Ty... Ty... Ty...!“ Rosalie najednou nemohla přijít na správnou nadávkou. Emmett se prohýbal smíchy. Rosalie ho zpražila pohledem a zasyčela na něj – nebo možná na mě.

„Je to jenom voda, Rose,“ chlácholil ji Emmett. „Ale to se ti, Hannah, teda povedlo!“

„Děkuju. Já jsem jenom chtěla Rosalii ukázat, že nelžu,“ usmála jsem se.

„Tak povídej. Svůj příběh,“ pobídla mě Alice. „Nechtělo se mi všem ho vyprávět.“

„Dobře,“ řekla jsem. „Jmenuju se Hannah Sweet, nebo jsem se tak alespoň jmenovala za svého lidského života. Narodila jsem se v roce 1894. Žila jsem se svou rodinou, ale nebyla jsem šťastná. Nikdy jsem moc nezapadala, ale snažila jsem se to vydržet. V roce 1909 mě našel Darien. Zeptal se mě, jestli chci začít odznovu. A já řekla, že ano. Pak už jsem cítila jenom mučivou bolest, kterou znáte všichni. Teda až na Renesmé. Pak jsem otevřela oči a spatřila svět novýma očima. Chvíli jsem byla nadšená – Darien už byl samozřejmě pryč -, jenže pak jsem dostala žízeň, která mě naprosto ovládla. Vyvraždila jsem celou vesnici. Takhle jsem žila ještě spoustu let. Ale nedávno jsem si řekla, že s tím skončím, že budu žít jinak. Jenže teď hladovím. Objevila jsem se – ani nevím jak – na nějaké louce, kde jsem potkala takového otráveného vlkodlaka... A ten mě zavedl sem.“

„Paul,“ usmála se Alice.

„Hannah,“ oslovil mne Carlisle. „Můžeš samozřejmě na čas zůstat s námi. Nikomu z nás to vadit nebude.“ Rosalie znovu zasyčela. Dávala najevo, že to vadit bude. „Ale i ty budeš časem muset jít vlastní cestou. Opravdu chceš takhle žít? Je to... opravdu náročné se naučit ovládat. Někteří z nás s tím mají stále problémy.“

„Zajímavé,“ zamumlal si Jasper.

„Smím být tak smělá a zeptat se, co je zajímavé?“ Schválně jsem použila slušnou mluvu, normálně mluvím úplně obyčejně, ale Jasper... Jasper vypadala velice nebezpečně, chtěla jsem mu dát najevo, že nechci nikomu ublížit.

„Vůbec nejsi zmatená, cítíš spíše hluboké pochopení, chápeš nás... Když se upír obvykle dozví, že jsme vegetariáni – tak si říkáme, protože se živíme z krve zvířat – obvykle se nám chce jen hlasitě zasmát. Nebo nás obdivuje, ale s tím, že by nás někdo chápal... Jsi velmi zajímavá upírka, Hannah, už jen proto to, co cítíš a jaký máš dar,“ řekl mi Jasper. Už se mi nezdál moc nebezpečný. Ale radši se budu mít na pozoru.

„Víš, Hannah,“ ujala se slova Esmé. „My nezabíjíme lidi, protože nechceme být zrůdy. Edward, Bella, Rosalie, Emmett, já – my všichni jsme umírali, proto nás Carlisle – nebo někdo jiný – proměnil. Myslím, že ty jsi si svého života moc nevážila, co?“

„Ne,“ přiznala jsem. „Rok 1909 vám možná přijde, že je to už dávno, ale věci už byly na velmi vysoké úrovni. Já... musím říct, že jsem se několikrát chtěla zabít, nikdy mi to ale nevyšlo. Týrala jsem své tělo, nesnášela jsem sama sebe. Teď chápu, že to byla hloupost. Možná kdybych si víc vážila sama sebe a života, který mi Bůh dal, mohla jsem teď být mrtvá. Proto jsem potkala Dariena – šla jsem znovu skočit z mostu.“

„Každý někdy hřeší,“ řekl Edward.

Tohle byla ohromná rodina. Byli všichni tak inteligentní, silní – tak, že dokázali nepít lidskou krev -, připadalo mi, že jsem snad znovu člověk. Takový pocit, jako teď, který jsem ani nedokázala identifikovat, jsem necítila už velmi, velmi dlouho.

„Vítej v rodině,“ pousmála se Bella.


Gratuluji, dočetli jste se až sem!

Ráda bych podotknula, že Hannah... Hannah jsem já. Některé věci o "sobě" vymyslela, třeba věk, ale některé věci jsou pravdivé. V prologu je o mě například pravdivé, že nezapadám. :)

Líbí se vám povídka?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hannah Sweet - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!