Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 18. kapitola


Glamour - 18. kapitolaBelle se u Cullenů nelíbí a její jedinou nadějí je Edward. Příjemné počtení Irmicka1 a Mmoník

18. kapitola

Bella se do mě zavěsila a úlevně při tom vydechla. Odhodlaně se mi podívala do očí a společně jsme se vydali za mojí rodinou. Našlapovala pomalu, jakoby se bála, že ji snad ukousneme. No, u nás je možné cokoli, pomyslel jsem si a pro sebe se uchechtl.

„To bude dobré,“ řekl jsem jí potichu do ucha. Přikývla a její krok opět nabíral jistotu. Otevřel jsem jí dveře, zamyšleně se na mě podívala a bez řečí pokračovala do domu.

V obývacím pokoji na nás všichni čekali. Každý dělal, že něco dělá. A kdybych neslyšel jejich myšlenky, tak bych jim to sežral taky. Odkašlal jsem si a oni se na nás nejistě podívali. Výborně, pochválil jsem je v duchu.

Všichni se střídavě dívali na Bellu a na mě. Každý si ji se zájmem prohlížel, protože den co den na ni ode mě slýchali nadávky a teď s ní mají bydlet a hrát se mnou tuhle komedii. Aspoň prozatím, než jí opatrně řeknu celou pravdu. Pravdu, kterou ona nechce slyšet.

„Jak někdo, kdo vypadá tak křehce, může být takový?“ ptal se každý z rodiny sám sebe. Nemohli uvěřit, že je taková, jak jsem ji celou tu dobu popisoval. Výborně, ještě aby si tak mysleli, že jsem jim celou tu dobu lhal.

Odkašlal jsem si a Bella se na mě vyplašeně podívala. Z jejího srdečního tepu jsem zjistil, že má strach. Tak jsem jí pevněji stiskl ruku a ona se trochu uvolnila. Nemohl jsem ji nechat nejistou, když už tu s námi bude nějaký ten čas bydlet.

„Tohle je Bella. Bello, tohle je Emmett a jeho žena Rosalie, Jasper – manžel Alice, Carlisle můj otec a taky manžel Esmé,“ představil jsem každého a na dotyčného ukázal.

„Těší mě,“ ujal se slova Carlisle a už jí podával ruku. Bella ji opatrně přijala a podívala se mu do očí.

„Mě taky těší, pane Cullene,“ řekla sebejistě beze stopy strachu. Snažila se sama sobě dokázat, že nemá strach.

No, tak to už se nám ta naše stará Bella zase pomalu ale jistě vrací. Zase musí něco dokazovat.

Opatrně jsem se na ni usmál a zaujatě se na ni podíval. Každého si se zájmem prohlížela, ale stále se držela mojí ruky jako klíště.

Na jednu stranu mi nevadilo mít ji u sebe, ale na druhou stranu mi to přišlo divné. Celý ten rok na mě byla jako na psa a teď ji mám natisknutou na mém boku, se strachem v očích a pocitem nejistoty. Ale dobře mi tak. Za tohle jsem si mohl sám.

„Bello,“ snažil jsem se upoutat její pozornost, ale neúspěšně.

„Bello!“ řekl jsem o něco důrazněji, ale nic to s ní nedělalo.

„Bell,“ zkusil jsem jí zašeptat do ucha a ona bez rozmyslu reagovala.

„Na nic si nevzpomínám. Nevím, že bych je už někdy viděla,“ řekla rozčileně.

„To nic, časem si určitě vzpomeneš.“ Bella se na mě podívala a souhlasně přikývla.

„Pojď,“ vybídl jsem ji. Chtěl jsem pustit její ruku, ale nedovolila mi to. Zkoušel jsem to několikrát, ale nešlo to, tak jsem to vzdal. Vedl jsem ji do pokoje, který budeme muset obývat společně, když už jsme ti manželé. To mě přivedlo k myšlence, že bych jí mohl zkusit říct, že se rozvádíme. Třeba by ji to donutilo se na mě tolik nevázat.

Otevřel jsem dveře, které podle myšlenek mé matky byly od našeho pokoje.

„Tak tady to je.“

Bella strnula uprostřed pohybu a udiveně se dívala do pokoj. Vprostřed místnosti se nacházela postel s nebesy a na každé straně stolek s lampou. Na protější straně se tyčila malá knihovna. Napravo od knihovny byly dva kancelářské stoly a na každém byl položený notebook. Naproti dveřím se nacházelo velké okno, které mělo ten nejhezčí výhled. Opatrně se pustila mé ruky a šla si prohlédnout i ty dva zbývající pokoje. Když se vrátila zpět za mnou, uznale kývla.

„To je nádhera,“ vydechla užasle.

„Jo, je,“ řekl jsem bez špetky zájmu a díval se jejím směrem.

Otočila se na mě a roztomile se usmála. Byl to upřímný úsměv, který jsem u ní ještě neviděl. Přesně ten od srdce. Rty se mi samovolně roztáhly do širokého, šťastného úsměvu, i když jsem netušil z jakého důvodu. Nervózně jsem se ošil a otočil se ke dveřím.

„Nechám tě tu teď o samotě, vybal si věci a já zatím půjdu dolů za rodinou,“ řekl jsem a chytnul kliku. Cítil jsem se nesvůj. Její přítomnost si se mnou dělala, co chtěla. Pozoroval jsem to na sobě už tehdy v Miláně. Ale jako by se to tím šokem ještě zintenzivnilo. Jo, určitě to bude tím, že jsem ji málem zabil, přesvědčoval jsem se v duchu.

„Dobře,“ řekla poplašeně. Zmateně jsem se na ni podíval. V očích jí vládl chaos a z Jaspera jsem vnímal její pocity. Necítila se dobře.

No, to nebyla sama. Vůbec jsem nevěděl, co se to s námi děje.

„Bello, tady se nemáš čeho bát. Nikdo ti tu neublíží, je to moje rodina. Nemusíš se jich bát a přece tu máš mě. Ano?“ Držel jsem ji za ramena a upřeně se jí díval do očí.

„Ano?“ zopakoval jsem. Se slzami na krajíčku se na mě konečně podívala a kývnula. Přitáhnul jsem si ji do náruče a konejšivě ji hladil po zádech. Opatrně jsem ji políbil na temeno hlavy. Podívala se mi do očí a hned mi bylo jasné, co bude následovat. Sklonil jsem se a opatrně se otřel o její rty. Přitiskla se ke mně víc a v tu ránu se polibek změnil z lehkého, kamarádského na dravý a náruživý.

Chtěl jsem přestat. Vážně chtěl. Ale neudělal jsem to. Z nějakého důvodu jsem chtěl víc. V okamžiku, kdy jsem se chtěl ponořit do polibku ještě hlouběji, jsem si uvědomil, co to vlastně dělám. Odtáhl jsem se od ní a zbaběle utekl z pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a s jednou rukou stále na klice jsem se snažil vzpamatovat. Volnou rukou jsem si zajel do vlasů a přehrával si poslední událost. Stále dokola.

Z pokoje se ozýval zběsilý tlukot jejího srdce a kroky, které mířily mým směrem. Rychlostí pro mě přirozenou jsem se vymrštil a běžel pryč z domu. Pryč od myšlenek, pryč od otázek a hlavně pryč od ní.

Bezmyšlenkovitě jsem utíkal. Za sebou jsem stále slyšel její pláč a Alici, jak se ji snaží utišit. Ale ona ji k sobě nepustila. Bylo mi to líto, chtěl jsem se tam vrátit, ale teď jsem si potřeboval pročistit hlavu. Chtěl jsem byt sám. Svůj běh jsem zpomalil, až když jsem ucítil medvěda. Vystartoval jsem po něm, najedl se a mrtvé tělo zahrabal. Pak jsem pokračoval dál.

Zastavil jsem až na nedaleké louce, která byla naprosto dokonalá na pročištění myšlenek. Nikdo mě nerušil, nikdo mi nerozkazoval a nikomu jsem nemusel lhát. Posadil jsem se na zem a rozhlížel jsem se po okolí. Bylo tu opravdu krásně. Najednou nebylo žádné Belly, žádné starosti. Jen já a moje myšlenky.

***

Domů jsem se vracel pozdě v noci. Myslel jsem, že už bude moje manželka spát, ale nebylo tomu tak. Vše jsem viděl v myšlenkách, ale už kdysi před lety jsem rodině slíbil, že v některých případech budu dělat, jako bych je neslyšel.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se Alice, která seděla na pohovce. Podívala se na mě.

„Poté, co jsi utekl, Bella začala z ničeho nic bečet. Šla jsem za ní a chtěla ji utišit. Chtěla jsem si ji přitáhnout do náruče, ale ona se ode mě odtáhla. Zkoušeli to všichni, ale nikomu to nedovolila. Vždycky, když jsem se k ní blížila, couvala dozadu, až narazila na zeď. Trošku se uhodila do hlavy, ale nic jí není,“ ujistila mě rychle sestra.

„Od té doby sedí opřená o okno a nikoho k sobě nepouští. Celou dobu na tebe čeká a ani spát nešla, i když to teď potřebuje jako sůl. Všichni jsme se snažili jí nějak domluvit, ale bezúspěšně,“ dodala a rozhodila rukama v gestu naprosté bezmoci.

„Myslím, že je na tom psychicky opravdu špatně. Edwarde, nejsem si jistá, ale myslím, že máme problém. Prostě, vůbec si nevím rady,“ bezmocně se na mě podívala a já ji na to objal.

„Alice, to nevadí, nemůžeš vědět vše,“ reagoval jsem na její myšlenky. Ona Bellu neviděla a byla z toho nesvá.

„Tak já jdu za ní, jo?“ Kývla a já šel.

„Jaspere!“ zavolal jsem bratra, který v mžiku stál přede mnou a bez dalšího vyzvání si to namířil k jeho drahé polovičce.

Schody jsem vyšel pomalu. Vůbec se mi tam nechtělo. Měl jsem chuť utéct, ale překonal jsem se. To, jak se na mně stávala závislou, mě děsilo. Líně jsem se blížil k pokoji, chtěl jsem ten čas co nejvíce prodloužit, ale nepodařilo se mi to tak, jak bych chtěl.

Otevřel jsem dveře do pokoje a hned jsem viděl Bellu, jak sedí u okna. Hned jak zaregistrovala něčí příchod, podívala se mým směrem. Úlevně se na mě podívala a opatrně se postavila. Vrklavě se ke mně rozešla. Bez opory jí to šlo špatně. Když jsem viděl, jak vynakládá veškerou sílu, aby se ke mně dobelhala, nezbylo mi nic jiného než rozevřít náruč a nechat ji, ať mě obejme. Chytila se mě pevně okolo pasu a hlavu zabořila do mé hrudě. Její tělo se přestalo v mém objetí třást. Zase byla klidná.

Opatrně jsem obmotal ruce okolo jejího pasu a vtiskl jí polibek do vlasů. Bella mi do hrudi tiše vzlykala a já ji konejšivě hladil po zádech.

„Ššt, už jsem tady. Neboj se,“ opakoval jsem jí stále dokola.

Sám jsem nevěděl, co si mám počít. Doufal jsem, že ji tyhle stavy přejdou a že to bude brzy.

Opatrně jsem ji vyzvedl a přenesl do postele. Chtěl jsem ji položit na postel, ale nechtěla mě pustit. Jako dneska už poněkolikáté. Spolu s ní jsem si lehnul do postele. Konejšivě jsem ji hladil po vlasech a broukal jí mou oblíbenou skladbu. Po chvíli usnula a já za to děkoval bohu.

Moje rodina nás tiše poslouchala a ani nedutala. Všem se ulevilo, že už neslyší její vzlyky a že už konečně spí. Pomalu ale jistě se jejich pohled na Bellu měnil. A já netušil, jestli je to dobře nebo ne.


Holky, děkujeme za komentáře, příště se můžete těšit na druhou stránku Belly, o které jste si určitě myslely, že ani pořádně nemá. Doufám, že jste si tuhle kapitolku užily a předem díky za komentáře, vždy potěší.

Irmička a Mmoník :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 18. kapitola:

 1
16. aioven
05.05.2013 [12:24]

Fuuuuu, to je zaujímavé, čakám, čo sa z toho vykľuje. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. hellokitty
15.11.2012 [20:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. cechovicovam
15.11.2012 [19:50]

Emoticon Emoticon Emoticon

13. ediandbellacullens
15.11.2012 [18:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.11.2012 [16:37]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. martty555
15.11.2012 [16:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.11.2012 [15:46]

daslli141Krásne... dnešná kapitola sa mi velmi páčila a teším sa na nasledujúcu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. BellaEdward
15.11.2012 [15:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. MyLS
15.11.2012 [14:26]

MyLSpěkné...

7. PCullen
15.11.2012 [14:24]

Kapitola byla úžasná! :-)
Velice se už těším na další díl. Emoticon
Skvělá práce jako vždy! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.11.2012 [11:59]

crazycvokuz se moc tesim na dalsi dil.. Emoticon

15.11.2012 [11:32]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
fantastická kapitola... Emoticon
čítala som ako bláznivá... Emoticon
dúfam, že si Edward čoskoro utriedi city... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

4. winna
15.11.2012 [11:20]

fakt nezvyk taková Bella.D, jsem ještě vyjukanější než Ed

3. E.C.M
15.11.2012 [10:48]

Chudáci upíři, ti z ní museli mít pěkný nervy, když jejich přirozený šarm na Bellu neplatil, tohle nečekali, že? Emoticon Asi bych měla litovat Edwarda, co si uvázal na krk, ale nebudu, je to jeho vina, tak ať se snaží. Emoticon Navíc jsou takhle oba k sežrání, jinak skvělá kapitola, těším se na další díl. Emoticon

2. Jana
15.11.2012 [10:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.11.2012 [10:02]

MyfateAhoj,
článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, doplň odkazy na kapitoly.
Děkuji. Myfate Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!