Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give in to me! 5.kapitola

Dostihne a zasáhne přímo tam, kde to bolé nejvíce a to sice do mého srdce. I když jsem si nebyla jistá - jestli nějaké vůbec ještě mám. Mohla bych pak nenávidět, tak jako nenávidím a zároveň miluji toho zatraceného Cullena?!
DOST!! Nesmím na něj myslet, prostě ne. Už nikdy. Vím sice, že je to téměř nemožné, ale budu se snažit, nechci se nechat stáhnout zase do stavu zombie.
Zaparkovala jsem před jejich domem a přiřítila se k jejímu vchodu. Byla doma zase sama, tak jako už kolikrát. Její rodiče pořád někam cestovali, ať už pracovně nebo za zábavou. Takže měla skoro vždy celý barák jenom pro sebe, ale dnes tu byl až moc velký klid. Zazvonila jsem a čekala až mi přijde otevřít, ale ten kdo mi otevřel, mi naprosto vyrazil dech.

,,Přejete si?" zetpal se mě hrubým mužným tónem a já jen zírala s otevřenou pustou na toho krásného lidského muže.
Stál tam s rozhalenou košilí, která poukazovala na jeho nádherné opálené - svalnaté tělo, které zdobil jen sexy proužek chloupků od pupíku a ztrácel se pod těsnými kalohotami, u kterých měl rozepnutý knoflík.
,,Ehm.. Je ti dobře?" Zeptal se mě starostlivě. Ale ne s tou přehnanou starostlivostí jako Edward - prostě jako člověk - nic víc než obyčejný člověk. Připadala jsem si jako blázen, ale tahle slova mi pořád létala v mysli.
„Uhm...Jo, asi jo. Je tam Elizabeth?“ Vykoktala jsem ze sebe. Usmál se odhalil tak své dokonale bílé zuby, při tomto pohledu mé mylšenky opět zkouzly k Edwardovi. Zatřepala jsem hlavou, abych se těchto myšlenek zbavila.
„Jo je v koupelně. Pojď dovnitř, hned dojde.“ Otočil se a šel si sednout na gauč a poklepal na místo vedle sebe. Vešla jsem dovnitř a sedla si vedle něj. Celou dobu mě sledoval.

,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se mě se zjevným zájmem v hlase.
Stále jsem jím byla omámená. Krásně voněl - ne tak násládle jako Edward, ale prostě mužně.
*TAK DOST ISABELLO! OKAMŽITĚ JE PŘESTAŇ SROVNÁVAT!* Křičela jsem na sebe v myšlenkách.
,,Řekneš mi to nebo je to tajmeství?" Mrkl na mě. Připadala jsem si jako naprostý debil. Nechtěla jsem raději ani vědět, co si o mně musel myslet, ale asi to nebylo nic příjemného, když tu sedím a koukám na něj s otevřenou pusou.
,,No tak kočko." Pohladil mě po tváři. Nevím jesti chtěl tímhle dokázat to, abych se probudilo, ale řekla bych, že to mělo opačný účinek.
,,Bello! No né, to je ale překvapení." Slyšela jsem křičet nadšeně Elizabeth a o vteřinu později jsem cítila jak mě objímá. Trochu mi docházel dech, ale naštěstí mě pustila.
„Copak ty tady? Tebe bych nečekala.“
„No, nechce se mi to moc řešit. Prostě bych si chtěla vyrazit, odvázat se a na nic nemyslet.“
„Tak to jsi na správným místě kočko, já bych se o tebe postaral.“ Vložil se do rozhovoru, El ho jen spražila pohledem a zase se věnovala mně.
„No mám v plánu dneska vyrazit do klubu, má tam být pár známých, tak by ses mohla připojit, co ty na to?“ Nemusela jsem se dlouho rozmýšlet a jen přikývla na souhlas.
„No, ale takhle tě nikam nemůžu pustit. Musím tě nalíčit a hlavně obléct. Bude z tebe kus, uvidíš. Kluci z tebe budou paf. Tak pojď.“ Chytla mě za ruku a táhla mě po schodech do svého pokoje, kde se na mě vrhla.
,,Eli ty jsi vážně otravná." Řekla jsem naštvaně a založila si ruce na prsa.
,,Jednou mi za to poděkuješ. Viděla jsi jak po tobě můj nevlastní bratr šel?"

Zeptala se mě zahloubaně a já jsem vyprskla džus, který jsem zrovna pila. Poprskala jsem celé zrcadlo a Elizabet se na mě povrchně dívala.
,,On-on je tvůj nevlastní bratr?" Vykoktala jsem ze sebe. Myslela jsem si, že to bude tak její přítel. Ona měla vždy takový styl.
,,Ano - pan dokonalý je můj bratr. Zjistili jsme to úplně náhodou. Jinak bych už s ním dávno byla." Povzdechla si. nemohla jsem uvěřit tomu jak to bere. Já zjistit, že mám nevlastního sourozence tak šílím. Nevím jestli radostí nebo vztekem, i když by to bylo nejspíše stejně jedno. Naši už nebyli spolu. Měli nárok na vlastní životy, i když do svých čtrnácti let jsem doufala, že se dají dohromady a stejně tak Charlie. Ale minulost se nedá změnit.
Zatáhla mě do místnosti, kde vládlo tolik růžové až z toho bolely oči a posadila mě na křeslo a vrhla se na mě. Patlala mi pořád něco na obličej a potom se pustila do mých vlasů, vzala žehličku a přejížděla mi po vlasech jak blázen. Když dokonala své dílo, tak mě zatáhla do další místnosti, alespoň jsem si myslela, že je to místnost, ale byl to šatník. Byl větší než celý můj pokoj.
Šokovaně jsem se dívala po tom pokoji, který vypadal spíše jako menší obchod se značkovým oblečením. Vážně byla v mnoha ohledech stejná jako Alice. Až na to, že Alice byla má nejlepší kamarádka. Byla někdo, kdo mi velice chyběl a ublížil tím, že odešel. Odešel z mého života.

*Ah Isabello, už zase!* Řvala jsem na sebe ve svých myšlenkách. Už jsem toho měla dost, jak jsem na ně pořád vzpomínala. Už mě nabavilo prožívat stále tu hroznou bolest. To bolestné sevření kolem srdce, když jsem na jejich jména jen pomyslela a nedej Bůh, když se mi před obličejem objevily jejich nádherné, andělské tváře.
,,Halóó Bello. Vrať se na zem." Volala mne Elizabeth a usmívala se. Potřásla jsem hlavou, abych se vrátila zpět do reality. Jo, na Zem. To se jí řekně, když si tady připadám jako v pekle.
,,Tak se do toho pustíme," řekla jsem s falešným nadšením v hlase. Věděla jsem, že to nepozná. Ona to nikdy nepoznala. Měla také svůj vlastní svět, odkud ji nikdo nevytáhl.
Nechápala jsem co tu dělám. Ona mi nemůže pomoci s mým zoufalstvím a bolestí. Ona není ten typ člověka, kterému bych mohla všechno říci.
*Už zase?!* Musím tyhle myšlenky konečně už zahnat a nejlíp to půjde s panákama v ruce a alkoholem v krvi někde na parketě. Už abychom vyrazily. Šla jsem poslušně jak pejsek za ní a nechala si do rukou nakládat další a další oblečení, které si určitě musím vyzkoušet. Bylo tam obrovské množství triček kalhot a sukní. Nakonec jsme vybraly krátkou džinovou, jemně prošoupanou sukni, k tomu bílý top, který měl místo zas krajku a vepředu zlatý nápis, který jsem nerozluštila.

Konečně jsme mohli vyrazit. Elizabeth naložila ještě svého nově nazlezeného bratra a mi se mohli vydat na cestu. Musela jsem uznat, že ten hoch měl jednoznačně něco do sebe. Moc se mi líbili jeho zvláštní oči, které mě neusátle sledovaly.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufáme, že se vám kapitolka líbila. Nechejte prosím komentář. Děkujeme Ejdriana a LoveCullenka