Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 30. kapitola

Give a second chance - 30. kapitola


Všechno má své následky - i sny...


Přeji alespoň trochu příjemné počtení... N.

Ukázka z konce minulé kapitola (pamatujete na ten divný sen?):

S jeho jménem na rtech se strnule hleděla přímo do nepříjemně zářících světel rychle se blížícího auta a čekala jsem, co bude dál…

 

30. kapitola

„Sestro, kyslík!“

„Připravte sál!“

„Zavolejte někdo Hoffmana!“

„Podezření na vnitřní krvácení, pospěšte si!“

„Pětka je prázdná!“

„Sál pět, odvezte ji na sál pět!“

Kolem mě to hučelo jako v úlu, všichni se navzájem přeřvávali, ale i tak bylo velmi obtížné rozpoznat jednotlivá slova.

Hlava mi třeštila, ve spáncích nepříjemně bušilo a hrudníkem mi procházel jakýsi prazvláštní pocit…

Nebolelo to, ani to nebylo příjemné. Nemohla jsem to k ničemu přirovnat, něco takového jsem ještě nezažila, neměla jsem srovnání.

Něco mi bránilo udržet víčka otevřená. Chvíli jsem se beznadějně snažila o nemožné, ale pak jsem podlehla.

Předtím, než jsem definitivně pohledla nepříliš klidnému spánku, jsem na svém těle ucítila pár důvěrně známých ledových dlaní…

 

Trhnutím jsem se probrala z ošklivého snu. Vymrštila jsem se do sedu, avšak v návalu nesnesitelné bolesti jsem klesla zpět do nepohodlné nemocniční postele.

Počkat… Nemocniční?!

Očima ještě slepenýma spánkem jsem si prohlédla maličký pokoj, ve kterém jsem se nacházela. Vybavení bylo standardní, jedna postel, rozviklaný noční stolek, malé okno s výhledem na nehezkou nemocniční zahradu. Jedinou výjimkou proti zajetému řádu bylo vkusné zelené křeslo, které se kvalitou ani barvou nehodilo do sterilně bílého pokoje pro nemocného.

Počkat… Nemocného?!

Všechno mne mátlo. Prostředí, ve kterém jsem se nacházela, neznámá bolest na hrudi i naprostá neschopnost urovnat si myšlenky.

Připadala jsem si jako ve zlém snu. Tohle nemohlo být skutečné… Nebo snad ano?!

A vtom jsem si vzpomněla…

 

Temná ulička nahánějící strach… Nepříjemný pocit pronásledovaného… Bezhlavý běh do neznáma…

Dokonale upravené prostředí náměstí, které bylo zcela nepochopitelně naprosto opuštěné… Pocit bezmoci a strachu… Vzdalující se Jeremyho záda… Zoufalé prosby, pláč…

Nepěkné probuzení a davy lidí kolem… Zvláštnost jejich chování, vyjadřování… Vyděšené rozhlížení se kolem… Zahlédnutí jeho, mého bývalého světla ve tmě…

A pak… náraz…

 

Hlasitě jsem zalapala po dechu. Ne, vždyť to nebyla skutečnost, byl to jen pouhý zlý sen! Zcela zřetelně si pamatuji, jak jsem se uložila ke spánku doma, ve své posteli! Vždyť…!

Podívala jsem se na své tělo zakryté přikrývkou. Na první pohled jsem neviděla žádný rozdíl, jedinou změnou byla jinak nezvyklá hadička zapíchnutá do mé pravé ruky.

Opatrně, bez nějakého prudšího pohybu, jsem trochu odkryla tu takřka průhlednou bílou plachtu.

Místností se opět rozlehlo mé zalapání po dechu.

Celý trup jsem měla obvázaný snad kilometry obvazů, na pár místech byl dokonce zmáčený krví. Nohy jsem měla nezvykle strnulé, nejspíš v důsledku nějakých otupujících léků, ale jinak se zdály být v relativně pořádku.

Už už jsem se natahovala po zvonku na sestru, když se otevřely dveře. Sledovala jsem, jak se k mé posteli někdo blíží pomalou tichou chůzí.

Dotyčného jsem poznala až ve chvíli, kdy byl asi metr vzdálený od mého vrzavého lože.

„Jeremy…“ zašeptala jsem ochraptěle, ústa celá vyschlá.

Usmál se na mě a s pohledem upřeným do mých unavených očí se posadil do toho nezvyklého křesla po mé pravici.

„Tak jak se cítíš, zlatíčko?“ Jeho sametový hlas mne pohladil po duši, vyléčil povrchové rány a vykouzlil mi úsměv na tváři.

„Jako by se po mně prošlo stádo koní a následně mě přejel nákladní vlak,“ oznámila jsem mu tiše. Pokusila jsem se olíznout si suché rty, ale bylo to moc náročné a já příliš unavená…

„Počkej,“ zarazil mě Jeremy a natáhl se k nočnímu stolku, ze kterého zdvihl poloprázdnou skleničku s vodou. Opatrně mi ji přiložil ke rtům a počkal, až si malými doušky svlažím vyprahlé hrdlo.

„Díky,“ zachroptěla jsem, když odtáhl ruku a opět se usadil do křesla.

Dívali jsme se na sebe, jeden do druhého jsme se vpíjeli pohledy, avšak nepadlo mezi námi ani jediné slůvko. Avšak nebylo to nepříjemné…

Ticho jsem přerušila já, respektive moje zvědavost. Již jsem déle nemohla vydržet tu… nejistotu, kdy jsem vůbec nevěděla, co se vlastně stalo.

„Jak…?“ Nedopověděla jsem, více slov nebylo potřeba.

„Nevím, jak přesně to bylo. Ale bylo to divné. Hodně divné. Večer jsem se na tebe přišel podívat domů, ale tys tam nebyla. Vyděsil jsem se a po stopě tvé vůně jsem se tě snažil najít. Trvalo mi to dlouho, občas jsem úplně ztratil tvou pachovou stopu, musel se vracet a hledat dál…

Nakonec se mi to podařilo. Nevím jak, ale byla jsi na hlavním náměstí v Port Angeles. V jednu chvíli jsi jen tak stála na místě a nevěřícně zírala před sebe, jako bys viděla ducha, a pak ses najednou rozběhla po silnici a… srazilo tě auto.“

Jeho vyprávění mi bylo tak… známé, až mi to na pár sekund vyrazilo dech. O to větší příval slov se pak ze mě vyřinul.

„Ale… To přece není možné!“ protestovala jsem důrazně. „Ne, ne, ne! Vždyť… To nebyla realita, byl to jen sen… Jen sen!“

„Jak to myslíš?“ otázal se nechápavě, obočí podezíravě svraštělé.

„Já…“ Zarazila jsem se a přitiskla jsem si chvějící se prsty ke rtům. Ne, to není možné, prostě není…

Jeremy se na mě díval, jako bych byla blázen. Už jen to mě pobídlo k tomu, abych mu co nejrychleji vše vyklopila. K tomu touha s někým se o to s někým podělit – a šlo to jako po másle.

Celou dobu, co jsem vyprávěla ten zvláštní příběh, který se mi udál, jen nevěřícně kulil oči a naprázdno otevíral ústa, aby je zase hned zavřel, naprosto neschopen slov.

„Tohle… tohle je vážně divné,“ dokázal ze sebe vypravit, když jsem domluvila. Vypadal opravdu ohromeně, možná ho to sebralo více, než mě samotnou.

„Já… Vůbec netuším, co… co to bylo,“ vykoktal. „Jak… jak je to vůbec možné? Sen, který se proměnil ve skutečnost? Ne, svět mého druhu je hodně divný, ale… Ale tohle je i na nás moc!“

„To souhlasím,“ vydechla jsem a pokusila jsem se povzbudivě usmát, moc se mi to však nedařilo.

„Já…“ Zarazil se a nedůvěřivě se rozhlédl kolem, uši nastražené a nozdry rozšířené.

„Co-co se děje?“ zeptala jsem se rozechvěle, ale zdálo se, že mě vůbec nevnímá.

Jako smyslů zbavený se zvedl, ostražitý a napjatý, a aniž by se rozloučil, najednou byl pryč.

Nechápala jsem jeho chování, bylo to podivné a zdánlivě bez příčiny. Jak jsem se jen mýlila…

Uběhlo sotva pár minut a já pochopila důvod Jeremyho ukvapeného jednání. I můj nedokonalý lidský sluch mohl slyšet ten nezapomenutelný tón hlasu jednoho nejmenovaného, andělsky krásného doktora s medovými vlasy…

 


Věnováno TeenStar - protože ona mě nutí jít dál - a SiReeN - protože nic není tak zlé, jak se na první pohled zdá...


29. kapitola || Shrnutí || 31. kapitola

 

Vím, že čekání na tuhle kapitolu bylo opravdu dlouhé, ale... pár osobních problémů a ztráta múzy udělá své. Omlouvat se za to ale nebudu, kdo chtěl, na kapitolu si počkal.

Předpokládám, že v průběhu příštího (nebo přespříštího) víkendu přidám další kapitolu a že do března bude tahle povídka dopsaná...


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 30. kapitola:

 1 2   Další »
28.03.2012 [20:49]

JoheeeCullenNo, tak po takovémto konci ode mě nemůžeš čekat dlouhý komentář. Emoticon Emoticon Ale aspoň o pár vět se pokusím...
Nějak se mi opravdu povedlo zapomenout děj všech předchozích kapitol, takže si ho nyní s námahou vybavuji. Nepotkal se Jerry (můžu mu tak říkat?) s Bellou v nějakém baru? A... měli masky, že jo? A ještě tam bylo něco s punčocháči s dírami... Emoticon Dále si vybavuju blondýnu... Hysterické výlevy... A ten sen, na ten si vzpomínám. Celkem dobrý, což? Emoticon Emoticon Ale dosti o mně, jdeme ke kapitole!
Musím říct, že už začátek mi vzal slova ze rtů. A konec mi od úst vzal i dech! Takže Carlisle, jo? Páni, já jsem tak zvědavá, že mažu dál! Okamžitě! Emoticon
PS: Doufám, že nemusím psát, jak úžasné to bylo, protože to je jasňačka! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.02.2012 [20:42]

NatyCullenNeyi, skvělá kapitola - ostatně jako vždy napsaná z tvých rukou. Píšeš tak originálně a tak nějak... jinak než ostatní, že se mi to strašně líbí. Emoticon Po této kapitolce jsem ale mírně zmatená, sama nevím, co to mělo znamenat... Emoticon
Těším se na další kapitolku!

17. Kika57
13.02.2012 [15:19]

Kika57 Emoticon Dokonalost. Emoticon Tahle povídka je naprosto perfektní a je mi jedno (není, ale to už je fuk), že jsem na ni musela čekat tak dlouho. Avšak teď... Teď už by to mohlo jít jako po másle a kapitola by tu mohla být každý týden. Emoticon Emoticon
Nevím, jestli ti to někdo někdy řekl, ale ty jsi bohyně! To, co dokážeš vykouzlit je téměř nemožné, ale 100% to stojí za to, aby si to někdo přečetl a hlavně okomentoval.
Docela mě zarazil ten sen. Nečekala jsem, že by to mohla být skutečnost a zajímalo by mě, kdo v tom má prsty (podle mě Cora bo jak se ta blondýna jmenuje Emoticon ). Doktor?! Oni se vrátili?! nebo jen on... Zajímalo by mě, jak by na sebe Jeremy s Edwardem reagovali. Ví Edward, co je Jeremy zač? Znají se? Páni... To by bylo naprosto perfektní, kdyby se vrátil i Edward.
Takže... Netrpělivě očekávám další kapitolu a aspoň stejně krásnou, jako byla tato. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Bree
12.02.2012 [20:21]

ta jsem to dneska přečetla od Odhlasováno až sem.
Moc pěkná povídka těším se na další kapitolku

Co tam kruci zase chtěj tihle, a proč vlastně Jeremy zdrhl, stejně ho "nejmenovaný" doktůrek ucejtí. No jsem fakt zvědavá jak vysvětlíš Bellin senoskutečnost a proč se vrátili.

15. Kačka
12.02.2012 [19:33]

furt jsem zmatená a mrzí mi, že kapitolky přibývají tak pomalu :( ale každopádně jsem moc ráda, že vůbec přibývají ;-)

12.02.2012 [11:07]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Věra
12.02.2012 [9:45]

honem další kapču !!! Emoticon nemůžu se dočkat na její reakci Emoticon

12. phaia
11.02.2012 [22:51]

Emoticon Emoticon

11. Satanella
11.02.2012 [22:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ty krááááááso.......co to bylo????Já nemám slov......paráda to čekání se vyplatilo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jen tak dál...sice je to na infarkt ty konce ale pokračuj.....sem zvědavá jak to celé dopadne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.02.2012 [21:35]

vilinkaOpravdu se vyplatilo čekat. Tato povídka mi tu chyběla, protože je prostě dokonalá. Emoticon Emoticon Emoticon Celá kapitola byla úžasná, ale ten konec mě dostal! Vlastně i začátek, to však není tak podstatné jako konec. Takže další kapitolu co nejdříve, jinak tě budu otravovat... A víš, že to já umím. Emoticon Emoticon Emoticon
No, buď hodná Jimí a rychle přidej další kapitolu, ať si mám ještě co přečíst do zásoby... Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!