Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 13. kapitola

Give a second chance - 13. kapitola13. kapitola a v ní Bellino zklamání a návrh, který se (ne)odmítá...

Přeji příjemné počtení a prosím o komentáře... :)) N.

13. kapitola

Tušila jsem to. Tušila jsem, že se něco pokazí. Nemohlo by se to totiž týkat mě, kdyby se něco nepokazilo…

Tušila jsem, že tak krásný začátek kouzelného večera musí něco zkazit. Že něco musí zastínit tu magickou atmosféru, která mne obklopovala. Věděla jsem, že večer nebude končit zdaleka tak hezky, jako začal…

Měla jsem pravdu. Po skončení představení už nic nebylo tak, jako před ním. Místo, aby mezi námi bylo krásné počasí bez mráčků, zdálo se, že se schyluje k bouřce.

Dokonce jsme spolu ani pořádně nemluvili. Já jsem se na komunikování necítila, stále jsem totiž byla uvězněná ve svých chmurných myšlenkách. A Jeremy?

Ten se zdál být podivně napjatý, jeho obvyklá veselost a dobrá nálada byla zčistajasna pryč. Nemluvil, což bylo samo o sobě divné – on snad nikdy nepřestával mluvit. Alespoň to tak bylo po celou dobu, co jsem ho znala…

 

Po představení mě odvezl domů. Naše rozloučení rozhodně nebylo takové, jaké jsem si dnes odpoledne plánovala. Avšak v mém současném rozpoložení bych si mé vysněné pápá stejně neužila…

Dívala jsem se za jeho skvělým autem, dokud mi jeho světla nezmizely z dohledu. Poté jsem se otočila a s hlavou plnou tíživých myšlenek jsem vešla do tichého a naprosto prázdného domu…

 

 

* * *

 

Seděla jsem na posteli a rekapitulovala jsem dnešní večer. Stále dokola, jednou, podruhé, potřetí…

Měla jsem toho plnou hlavu. Nemohla jsem to ze sebe dostat. Zatím nebyl vynalezen způsob, aby se člověk z vteřiny na vteřinu zbavil všech emocí a myšlenek. Což je velká škoda…

Nemohla jsem už vydržet tu nečinnost. Nemohla jsem dále jen tak sedět a zabývat se tím, co se stalo. Ničilo mě to. Rozedíralo zevnitř, drásalo tu nově nabytou schopnost důvěřovat…

 

Nevím jak, ale najednou jsem se ocitla u svého počítače. Jako ve snách jsem rozklikla ikonku internetu a takřka po paměti jsem otevřela svou e-mailovou schránku. A dala se do psaní…

 

Drahá Alice,

víš, co je na světě nejhorší? Když si člověk řekne, že už nemůže dál. A přesně to teď říkám já tobě – já už dál prostě nemůžu…


 

* * *

 

Nic mě nemohlo zabavit na delší dobu. Sotva jsem dopsala několikastránkový e-mail, který nikdy nebude doručen osobě, pro niž byl určen, opět jsem se propadla mezi vzpomínky na dnešní večer…

Nepomáhalo nic. Zkoušela jsem si přečíst dlouho přehlížený román, který na nočním stolku pomalu zapadal prachem. Nepomohlo to. Po pár řádcích mi písmenka začala skákat před očima, věty se mi rozmazávaly a nedávaly smysl. K čemu takové čtení, když jsem v podstatě ani nevěděla, co jsem před chvílí přečetla?

Odložila jsem knihu a vrhla jsem se na domácí úkoly. Ano, už jen to svědčí o mé zoufalosti – domácí úkoly? Dobrovolně? V noci? Který blázen…

Avšak ani hromada učiva nedovedla obrátit mé myšlenky jiným směrem, stále se vracely ke svému původnímu směru – a tím byla překrásná Šarlatová dáma…

 

Pokoušela jsem se zahnat ji spánkem. Avšak můj úmysl ztroskotal hned v počátku - nemohla jsem usnout… Pokaždé, když jsem zavřela oči, zjevovaly se mi v mysli obrázky, které burcovaly mé vědomí, které mi nedovolily usnout. Obrázky krásné ženy v objetí ještě krásnějšího muže…

Nevím, co mě to popadlo. Nikdy jsem neměla tak skvělou fantazii, abych si jen tak dovedla vytvořit vlastní obrázek, vlastní představu… A nyní? Nyní to jde, dokonce i s titěrnými detaily, jako jsou perlové náušnice v uších oné krásky…

Podívala jsem se na digitální hodiny položené na mém nočním stolku. Fosforeskující číslice ukazovaly, že už dávno minula půlnoc a že za několik hodin bude svítat.

Povzdechla jsem si. Jen tak, bez zjevného důvodu. Zanedlouho začne další den, který může být stejně nekonečný, jako ten včerejší…

Zadívala jsem se z okna na hvězdnou oblohu. Dnes byla velmi jasná, takže jsem mohla obdivovat ty svítící objekty na tmavém podkladě.

Byla to krásná podívaná, která dokázala odpoutat moje myšlenky od událostí ne moc vzdálených. Alespoň na chvíli, což bylo přesně to, co jsem právě teď potřebovala…

 

Nevím, jak dlouho jsem seděla bez sebemenšího hnutí a zírala ven. Nevím, kolik času mezitím uplynulo, ale vím naprosto přesně, co mě z oné činnosti vyrušilo. Zvonění mobilu ohlašující nově příchozí zprávu…

Beze spěchu jsem se natáhla na noční stolek, odkud jsem sebrala malý aparátek. Poté jsem stejnou rychlostí odklikla symbol na obrazovce a dala se do čtení.

 

Ctihodný vládce podsvětí, všemocný Hádes, pán všeho nekalého a strážce Tajemna, avšak bezcenný služebník úchvatné Persefony, královny nade všemi krásami světa, se nechává poroučet a s pokorou doufá, že neznehodnotil její nevinný spánek.

S nadějí v temnem zahaleném srdci ji žádá o slyšení a o vyslyšení jeho nejhoroucnějšího přání – doprovodit dokonalou Persefonu na prostou lidskou slavnost, kde tanec hlavní zábavou býti jest.

Může Hádes doufat v rozkošný doprovod Temné dámy? Může jeho srdce zaplesat nad tou radostnou událostí, že ho Její Bezchybnost oblaží svou přítomností a stráví s ním dnešní večer?

Nechť Persefona učiní rozhodnutí a vyřkne svůj ortel – zda býti milosrdná anebo odsoudit svého pokorného služebníka k dalšímu dni bez světla jeho existence…

Nuže, jak zní odpověď? Hvězdy už čekají, aby mohly sdělit rozhodnutí svému pánovi!

 

P. S.: Krásné sny, má drahá, a netrap svou rozkošnou hlavinku zbytečnostmi. J.



Tak a teď přijde na řadu krátký proslov autorky...

Vím, slíbila jsem, že bude akce, ale musela jsem pozměnit plány. To, co někteří z vás dočetli až do konce, byl jenom zlomek kapitoly, kterou jsem pod číslo 13 plánovala. Kdybych měla napsat tuhle kapitolu se vším, co jsem si dopředu vymyslela, museli byste na ni čekat ještě asi další měsíc. Proto jsem se raději rozhodla rozdělit to do několika kapitol, aby to čekání nebylo tak dlouhé. (Stejně bylo, já vím...)

Nevím, kdy bude další kapitola. Ve škole toho mám teď opravdu hodně a když si sednu nad Word, nejde mi psát. Snad se to v nejbližší době (po maturitách) uklidní a mně se vrátí chuť do psaní...


Tuhle krátkou a lehce zanedbatelnou kapitolu bych chtěla věnovat NatyCullen - ty víš za co... :))


12. kapitola || Shrnutí || 14. kapitola


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 13. kapitola:

 1
27.10.2011 [13:14]

patulka13Krásně vypsané pocity... Ale tobě se nedá co vytknout, všechno máš dokonalé... Teda až na jednu věc... Proč se Bells tak trápí? Emoticon Ale co, to jsem asi zas něco nepochopila (tebou to není, to můj mozek nechce spolupracovat Emoticon ) Emoticon Emoticon

14.10.2011 [18:15]

DarkFirefliesDokonale jsi popsala Belliny pocity, smutek, bezmoc, samotu. Jistě to pro ni musí být velice těžká situace. Ale ta zpráva na konci? To byla teprve nádhera. Emoticon
Opět dokonalá kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [15:13]

JoheeeCullenBombastický! Emoticon On je to vážně básník. Emoticon Jsem zvědavá, jak to bude dál, snad se za chvíli dostanu na další kapču! Emoticon Emoticon

06.09.2011 [6:48]

Kika57 Emoticon Emoticon Tak to je hustý! Belly mi bylo strašně líto. Moc krásně jsi popsala její bezmoc a ta zpráva na konci? Já myslela, že padnu! Ta byla naprosto perfektní Emoticon Opravdu moc krásně píšeš a tvoje tvorba se čte sama. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Cora
19.06.2011 [14:41]

CoraNádhera Emoticon Emoticon ... ten konec, SMS od Jeremyho byla úžasná!! Prostě krása!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.05.2011 [18:48]

SiReeNWow! Emoticon Wow!! Emoticon Emoticon Wow!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Nebudu to prodlužovat, protože chci jít hned na další díl, takže:
- Bella je mi čím dál tím víc nesympatická... (Jen blázen by nechal prach usednout na knížku a šel si psát úkoly! Emoticon*šoking*:D:D)
- Šarlatová dáma, hmmm, geniální. Emoticon:D
- Kapitola byla tak nadpozemsky hloubavá, až jsem z toho začala pčíkat. Emoticon
- Všichni psali (určitě, znám je!:D), jak děsně se jim líbila smska na konci. Ale já říkám NE, protože:
- Jeremy je, s prominutím, kus vola. Emoticon Ale sexy kus vola, takže se to alespoň trošku vyruší. Emoticon
- A dostávám se k poslednímu bodu mého komentáře: Co se mi absolutně nejvíc líbilo na celé kapitole? E-mail pro Alici. Tak... ach! Emoticon Moc se ti to povedlo, Šešišo Věrko. ( Emoticon) Emoticon Emoticon Emoticon
P.S.: Vůbec mi nevadí, že jsem se právě ponížila svým krátkým komentářem, protože nikdo vedle něj nemá takovýho fešáka. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!