Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 11. kapitola

Give a second chance - 11. kapitola11. kapitola a s ní nedočkavá Bella, která zjišťuje, že čas je nejlepší lék na všechno...

Příjemné počtení a prosím o komentáře... :)) N.

11. kapitola

Zažívala jsem opravdu nádherné časy. Vše bylo perfektní, vykreslené v růžových barvách, posazené na obláčku poblázněnosti.

Ano, byla jsem poblázněná. Do jedné osoby s úžasným jménem a tajemnou povahou. Do osoby s dokonalým tělem a rty, které byly stvořené k neustálému líbání. Do Jeremyho

Každý den strávený s ním mi zase o kousek rozjasnil svět, pomalu ničil tu bariéru v mém srdci. Každý den, který jsem strávila s ním, se mi vryl do paměti mezi nejkrásnější chvíle mého života.

S ním jsem byla šťastná, bezstarostná… V jeho přítomnosti mi bylo tak příjemně, jako snad ještě nikdy. Když byl u mě, nemusela jsem se ničeho bát. Bolestných vzpomínek, špatné nálady, nebezpečných lidí a netvorů…

Čím více dní uběhlo od našeho prvního setkání, tím lepší byl náš společný vztah. Tím lépe jsem se přizpůsobovala pocitu, že opět mám u sebe velmi blízkou osobu. Čím dál více jsem mu věřila…

Což byl velký pokrok, vzhledem k tomu, že jsem před nedávnem nebyla schopná věřit ani vlastní rodiče, vlastním rodičům. Za každým slovem jsem viděla podraz, za každým činem zradu. Ale s Jeremym…

Jeremy mě znovu naučil, jak důvěřovat. Ne vědomě, ne úmyslně. Spíš jen tak, samovolně…

Věřila jsem mu. Celým svým srdcem a celou svou duší jsem věřila, že on mi nikdy neublíží. Ne, on ne. On by něčeho takového snad ani nebyl schopen…

Byl velmi citlivý, i když to schovával pod tvrdou skořápkou. To se mi na něm líbilo – povaha, ke které jsem neměla jediné námitky. Vše bylo přesně tak, jak mělo být. Prostě ideál…

Bavilo mě ve volných chvílích objevovat jeho tajemnou stránku, odhalovat jeho skrytá tajemství – jako třeba tetování na vnitřní straně levého stehna. Sice jsem nerozuměla tomu, co tam měl pod malou kresbičkou napsáno, protože z italštiny jsem znala s bídou pět slovíček, ale i tak mě velmi fascinovalo. Tak jako celé jeho dokonalé tělo…

 

Čas, který jsem s ním strávila, ubíhal jako divý. Ani jsem se nenadála a uběhl celý měsíc od našeho prvního setkání. I když mi to přišlo jako celá věčnost, co jsem ho poprvé spatřila na ulici a využila ho k ukrytí před Jessicou, přesto se mi zdálo, že čas, který jsme spolu zatím strávili, je stále zcela zanedbatelný. Vlastně jsme toho spolu ani moc neprožili, kromě jednoho společného kina, častých procházek a ještě častějších polibků…

 

Bylo právě 14. prosince, když se moje přání ohledně společných zážitků splnilo. Toho dne jsem dostala krásnou, poštou poslanou pozvánku do divadla. Sice mě mrzelo, že ten den Jeremyho uvidím až večer při představení, ale nenechala jsem si zkazit náladu. Na to jsem se až příliš těšila…

Ani mě nezajímalo, jaká hra je momentálně na programu. Vždyť to bylo stejně jedno. Pro mě bylo divadlo jen krásnou záminkou, abych se několik hodin pečlivě chystala, oblékla si jedny ze svých krásných, svátečních šatů, obula boty na vysokém podpatku a hlavně – abych viděla Jeremyho v obleku.

V duchu jsem si do detailu představovala, jak bude vypadat. Už v normálním oblečení mu to neobyčejně slušelo, natož tak v něčem tmavém, upnutém, v něčem, co bude dokonale kopírovat jeho skvělou postavu. Něco, co bude působit elegantně, ale ne moc usedle. Něco, co mě bude celý večer pokoušet a odvádět mou pozornost od toho, co se bude dít na jevišti…

 

Celý den jsem se nemohla na nic soustředit. Byla jsem nervózní, roztěkaná, nesoustředěná… Ale dalo se mi něco vyčítat? Nedalo. Dnes byl totiž výjimečný den. Nebo alespoň měl být. A já si ho hodlala naplno užít, rozhodně jsem si ho nechtěla nechat zkazit takovými zbytečnostmi, jako je škola…

Když jsem protrpěla několik nekonečných hodin v tom mučícím ústavu, celá nedočkavá jsem proletěla chodbou a rovnou si to namířila na parkoviště.

Zdrželo mě odemykání auta. Nemohla jsem se trefit do zámku, poté mi nešlo otočit klíčem. Ve chvíli, kdy už jsem to chtěla vzdát, přišlo vysvobození ve formě jakéhosi kluka, který parkoval vedle mě. Gentlemansky se mě optal, jestli nepotřebuji pomoct, a já, jako slušně vychovaná osoba, pomoc neodmítla. Za jeho ochotu jsem mu věnovala široký úsměv a po několika minutách jsem konečně opustila školní parkoviště.

Cesta domů byla tak dlouhá, jako snad ještě nikdy. Silnice jako by se prodlužovala s každým ujetým kilometrem, hodiny jako by zpomalily svůj pohyb. Bylo to příšerné, ale nějak jsem to přece jen přetrpěla. Hodně mi pomohlo pozitivní myšlení a obrázek dnešního perfektního večera…

 

Dojela jsem domů. Opět jsem se zasekla při odemykání domovních dveří, ale nakonec jsem tuhle překážku přece jen překonala. A pak hurá do sprchy, kterou měla započít moje velmi, velmi dlouhá příprava, jež měla zajistit, abych večer zazářila v celé své kráse, v celém svém lesku…

 

 

Těšila jsem se. Těšila jsem se tak moc, že se mi bez ustání klepaly ruce, když jsem se snažila vhodně nalíčit a následně nasoukat do společenských šatů. Možná právě proto mi příprava trvala tak dlouho…

Naštěstí jsem začala s rezervou, takže v sedm hodin, když se ozval domovní zvonek, zrovna jsem se naposledy prohlížela v zrcadle. Takže jsem rychle popadla černý kabát a v botách na vysokém podpatku jsem opatrně sešla schody.

Před otevřením dveří jsem se zhluboka nadechla a vrhla poslední pohled do malého zrcátka pověšeného nad věšáčkem na klíče. Poté jsem se s úsměvem na rtech vydala ven…

 

„Sluší ti to,“ ozvalo se kousek od mého ucha. Měla jsem co dělat, abych nenadskočila a nespustila sirénu.

Po několika vteřinách, kdy jsem vstřebávala šok, jsem se otočila tam, kde jsem tušila majitele onoho hlasu, který mě tak vylekal.

Stál tam, ležérně se opírajíc o zeď, výraz ala nevinnost sama. Musela jsem uznat, že když se takhle tvářil, vypadal neobyčejně sladce…

Teprve po chvíli zírání do jeho pohledného obličeje jsem se odtrhla, abych se podívala na celou jeho postavu. A právě tehdy jsem zažila druhý šok za posledních několik minut…

Nebyl oblečený do své obvyklé černé, jak jsem předpokládala. Právě naopak – pro dnešní večer se ji nejspíš rozhodl odložit a vyzkoušet i jinou barvu. Ale i bez černé mu to neobyčejně seklo…

Byl oblečený jednoduše, ale přesto dokonale. Oblek tmavě šedé barvy mu dokonale padl, světle zelená košile s kravatou o pár odstínů tmavší to celé skvěle doplňovalo. Vypadal skvěle a já cítila příval pýchy, který mnou proletěl rychlostí blesku. Právě já jdu dnes s tímhle sexy mužem do společnosti. Já a žádná jiná…

 



Takhle to vypadá, když se mi zase jednou kapitola vymkla z rukou... Vše bylo naplánované absolutně jinak, a takhle to dopadlo...

 

Ale nakonec to není tak strašné, jak jsem předpokládala... :)) Jsem celkem spokojena, což se nestává příliš často... Doufám, že i vy budete alespoň trošku spokojeni... :)) Příjemné čtení, N.


10. kapitola || Shrnutí || 12. kapitola


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 11. kapitola:

 1
03.04.2012 [22:17]

zuzka88Tak já jdu dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.10.2011 [12:16]

patulka13Tak tobě se vymkla z rukou? To se mi teda nechce věřit ani za nic... Ale Bella se teda má... Taky bych šla... S kýmkoliv tak úžasným jako je Jeremy... Emoticon A kapitola je krásná Emoticon Emoticon

14.10.2011 [16:44]

DarkFirefliesTen jejich vztah-nevztah je neskutečnej. A čím dál tím více mi připadá, že tady se musí časem něco zkazit. Emoticon
Jednou divadlo, podruhé kino... Ach ta romantika. Kapitola samozřejmě stejně skvělá, jako vždy. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [14:52]

JoheeeCullenTo nevěstí nic dobrýho, ona mu věří... Něco mi říká, že tenhle vztah nedopane dobře... Nemá náhodou Jeremy někde schovanou ještě další partu holek? Emoticon Jsem tak nedočkavá, že hned mažu dál, abych se dozvěděle, co se teda stane... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Kačka
24.09.2011 [14:27]

hmmm, jsem zvědavá co je zač Emoticon Emoticon Emoticon

1. Cora
19.06.2011 [14:23]

CoraJá jsem teda plně spokojená! Nádherně jsi to celé napsala a hrozně Belle závidím! To, že jsem jí už předtím, než jsem začala tuto kapitolovku číst, neměla ráda, není nic, jak jí nemám ráda teď Emoticon Emoticon Potvora jedna! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!