Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gigolo od vedle - 9. kapitola

27.04.2010 (09:15) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3724×

9. kapitola

Ani jsem nevěděl, kam běžím. Prostě jsem se jen tak potuloval uličkami, až mě něco napadlo. Vzal jsem mobil a vytočil číslo Sarah. Po pár zazvoněních mi to vzala.

„Ahoj, Edwarde. Copak potřebuješ?“ ptala se mě svůdným hlasem. Ten na mě ale dneska nezabíral, teď jsem myslel na někoho úplně jiného.

„Řekneš mi prosím tě, kde bydlí Bella?“ vybalil jsem to na ni.

„Jestli myslíš tu, jak s náma byla na večeři, tak bydlí v bohaté čtvrti na konci města,“ nadiktovala mi adresu a já jsem si ji bez problému zapamatoval.

Neměl jsem tu auto, tak jsem musel jít pěšky. Naštěstí se už blížilo k večeru. Došel jsem k velkému, honosnému domu.

Pomalu jsem se blížil, ke vstupním dveřím. Těsně před prahem byl ale ještě pás světla, a tak jsem zašel zpátky do stínu a obcházel asi ještě půl hodinu ten barák. Nebavilo mě to a navíc jsem tady zbytečně ztrácel čas. Střelil jsem očima ke dveřím, ale ten paprsek tam pořád byl. Už jsem to nevydržel a bleskovou rychlostí, aniž bych se otáčel, vystřelil ke vstupním dveřím. Byl jsem v tom nejtěsnějším závěsu za tím pruhem světla a rychlým pohybem zaklepal na dveře.

Slyšel jsem dunivé kroky, které se řítily po schodech. Zaregistroval jsem myšlenky té osoby a najednou mnou projel mírný záchvěv. Byla to matka Belly a v myšlenkách si představovala to, jak to Belle vytmaví hned, co se ukáže přede dveřmi.

Dveře zaskřípěly a před mýma očima se zjevila honosná postava Belliny matky. Jako vždy vypadala příšerně. Sytě růžový pletený svetr obkresloval její tukové polštáře a přiléhavé černé kalhoty byly až moc přiléhavé. Škrtily jí boky tak, že to vypadalo, jako kdyby kolem sebe měla záchranný kruh.

Hned jak mě spatřila, její výraz přešel do dětinského obličejíčku. Bylo mi na zvracení, ale v tuhle chvíli potřebuju mluvit hlavně s Bellou.

„Ahoj krasavče, oslovila mě a vyhrnula se ze dveří, div na mě nespadla, „co tě k nám přivádí? Že bych to snad byla já?" zase ta její nadřazenost, jak si vůbec něco takového může myslet?

„Dobrý den," pozdravil jsem ji a slušně potřásl rukou. „Hledám Bellu. Je doma?" při té první větě ji spadl úsměv ze rtů a poodstoupila o krok dozadu. Nebyla vůbec, ale vůbec ráda, že se na Bellu ptám.

„Jo Edwarde, tak s tím ti nepomůžu. Známe Bellu, ta se tahá s kdekým a kdykoliv. Bůhví kam ji to zatáhlo dneska," pisklavě se zasmála své nemístné poznámce. Nejradši bych jí utrhnul hlavu. A proč by ne? Už minule jsem nad tím přemýšlel a teď mám příležitost. Nikdo není doma a... „Klid!“ přikázal jsem si v duchu.

„Tak děkuju, ale myslím, že se tady nebudu dál zdržovat. Nashledanou," trpce jsem se usmál a nechal ji tam stát. Radši jsem odešel, protože se mi mohlo ještě něco nepěkného stát, i když bych se jí určitě ubránil.

Moc mi nepomohla, vůbec jsem nevěděl, kde mám Bellu hledat. Šel jsem nejdřív doprava a pak doleva, ale stejně jsem ji nenašel. Byl jsem už naprosto zoufalý, netušil jsem, kde ji mám hledat. Nakonec jsem došel do parku, kde jsem se sesunul na lavičku. Chtěl jsem ji tak strašně moc najít, ale asi mi nebylo přáno se jí omluvit. Jen tak jsem tam seděl a pozoroval hvězdy. Najednou si ke mně někdo sednul, myslel jsem, že je to nějaká otravná holka, které se líbím, ale o omylu jsem se přesvědčil, až když promluvila.

„Dneska je hezká noc," řekla jen. Podíval jsem se na ni a uviděl Bellu, která vedle mě jen tak sedí a kouká se taky na hvězdy. Zamrkal jsem, jestli mě nešálí zrak, ale ona tam opravdu seděla.

„Jo, máš pravdu. Víš, chtěl jsem se ti omluvit. Za to co se stalo na té oslavě, já jsem nechtěl," omlouval jsem se jí. Nemohl jsem jí říct, že to vím, přišlo by jí to divné, ale takhle na to nemusela přijít.

„Ne to je v pohodě," zašeptala a dál pozorovala hvězdy. „Edwarde?" zeptala se opatrně, přesunula svůj zrak na mě.

„Ano?" otočil jsem se na ni a naše oči se střetly. Na chvilku jsem si myslel, že přijde polibek nebo tak něco, ale ona se zničehonic zvedla a odstoupila nejmíň o pět metrů dál. Divil jsem se co, že tak najednou šílí. Přecházela ze strany na stranu a prohrabávala se ve vlasech, které potom odhazovala na ramena.

„Víš, já ti něco musím říct. Ani nevím, proč bych ti to měla říkat, ale uveďme to na pravou míru," zlomil se jí hlas a ona se zastavila. V tuhle chvíli jsem jenom očekával, co mi chce říct.

„No víš. Neříká se mi to lehko, ale… Sakra proč to vůbec vytahuju?" začínal se dostavovat ten samý hysterický záchvat, co měla tu noc.

„No tak abych začala. Když mi bylo sedmnáct, v jednom baru se to všechno seběhlo," utichla.

„Ššš," zvedl jsem se a utěšoval ji. Teď už byla ta správná doba na to jí to říct, ale jak bych jí vysvětlil, od koho to vím. Otevíral jsem pusu jako, že bych to řekl, ale na poslední chvíli jsem se zarazil a vrátil se zpátky na lavičku. Kde ona pokračovala ve svém příběhu. Bylo strašné to poslouchat přímo z jejích úst. Slyšel jsem při každém písmenku tu bolest. Jak tu noc musela trpět. Když celý příběh dovyprávěla, rozvzlykala se a já jsem ji utěšoval, že už je to pryč a že to bude v pořádku. Ona však nepřestávala a brečela pořád. Tišil jsem ji a ona mi položila hlavu do klína. Hladil jsem ji po vlasech a ona pomalu přestávala brečet.

„Pšš, to bude dobré," utěšoval jsem ji.

„Já vím, jenom když si na to vždycky vzpomenu, je mi do breku," řekla pomalu, ale hlas se jí stejně zlomil. Hladil jsem ji dál po vlasech a díval se na hvězdy. Ona se dívala na mě, cítil jsem její pohled. Nakonec jsem se podíval dolů na ni a pomalu jsme se k sobě přibližovali. Jiskření mezi námi rostlo.

Shrnutí Anicka14vampire / albatrosR

Předchozí kapitola

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gigolo od vedle - 9. kapitola: