Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forever and Always - 2. kapitola

tayydc


Forever and Always - 2. kapitolaTak a je tu druhá kapitola FAA.Doufám že se Vám bude líbit. (Edward je v nemocnici a Bella o něm nic neví - víc neprozradím :))

Kapitola 2.

 

 

 

,,Co tu chceš?!“ řekla jsem nervózně

,,No to je milé přivítání,“ usmál se, ,,pojď dolů,“zaprosil

,,Zbláznil ses?! Táta ještě nespí. Co mu asi tak řeknu?! Nevíš?“

,,Že tu máš kamaráda ze školy?“ nedal se a usmál se ještě víc

,,V půl jedenácté večer?“

,,Proč ne?“

,,Protože by mě stejně nikam nepustil, takže ahoj zítra ve škole.“

,,Ahoj, zítra u auta,“ opravil mě.

,,No fajn. Tak čau.“ Byla jsem příšerně dopálená. Co tu sakra dělá? Vždyť je půl jedenácté večer. Jak ho mohli rodiče pustit?... No, možná jim utekl. Blbost -

,,Dobře, tak ahoj,“ vyrušil mé myšlenky na pochodu.

Zavřela jsem okno a lehla si na postel. Chvilku jsem uvažovala a pak mi to nedalo a přešla k oknu, ze kterého je výhled na příjezdovou cestu. Nedávalo mi rozum, proč se tu jen tak objeví takhle večer.

U okna jsem se schovala za záclonkou. Edward akorát přicházel k autu. Obešel ho a něco házel do křoví. To něco byla rudá růže.Proč by to ale dělal? Vždyť se sotva známe a navíc jsem na něj tak nepříjemná, že jiní by to už vzdali a našly si jiné přátele. Možná se mi chtěl omluvit… Ale za co? To já jsem tu ta nepříjemná. To já bych se měla omlouvat. Pak jsem to vzdala s uvažováním a lehla si zpět do postele.

 

Další den mi budík zazvonil v sedm, přesně jak jsem ho včera večer nastavila. Vystřelila jsem z postele a utíkala do koupelny, z koupelny do pokoje, z pokoje znovu do koupelny a po dvaceti minutách rozhodování, co si mám vzít, jsem konečně sešla po schodech v opraných kalhotách a bledě modrém tričku s batohem v ruce. Edward už na mě čekal, přesně jak jsme se domluvili - vlastně jak on si domluvil.

,,Tak ahoj, tati,“ zakřičela jsem přes dveře vedoucí do obýváku, protože jsem věděla, že kdybych tam šla, určitě by mě zdržel svými otázkami.

Vyšla jsem ze dveří a Edward stál už u auta s dveřmi na straně spolujezdce otevřenými. Jen tak letmo a aby to neviděl, jsem se koukla do křoví, kam házel růži. Nic jsem neviděla. Určitě se mi to nezdálo? Ach jo, už zase to uvažování…

,,Ahoj, jak se máme?“ pozdravil mě.

,,Ahoj, jako vždy. Ty?“ odpověděla jsem a přitom nastupovala. Obešel auto, a když dosedl na kožené sedadla, zapnul rádio.

,,Super,“ řekl a znovu se usmál. Nechápu - ovšem jako vždy - kde ten optimismus a chuť se smát bere.

Celou cestu jsme si povídali, a když jsem dorazili ke škole, rychle si vystoupil a obešel - no spíš oběhl - auto a otevřel mi dveře.

,,Dík, taky mám ruce,“ řekla jsem trochu kysele.

,,Já vím,“ odpověděl jak jinak než zase s úsměvem.

Jako vždy den ve škole ubíhal rychle. Písemku jsme psali jen z biologie a na tu jsem se učila, takže mi to nevadilo. Jednička je dobrá.

Na obědě už u mého - teď už našeho - stolu seděl Edward a nikde jinde volné místo nebylo a navíc kdybych si sedla jinam, tak bych ho nejspíš urazila a taková já vážně nejsem.

Po obědě mě znovu odvezl domů a mě neušlo, že mu úsměv zmizel.

,,Ehm, no… Chtěla bych se omluvit, jak jsem se chovala ten první den, co jsi přišel,“ začala jsem

,,A já… Vážně jsem nevěděl,a že budeš v pohodě. Já si spíš myslela, že jsi…“ pokračovala jsem

,,To je dobré,“ usmál se a chystal se vstát, aby mi znovu otevřel dveře.

,,Já…to zvládnu,“ řekla jsem a usmála se

,,Dobře.“ Zase dosedl na sedadlo a hlavu si položil o opěrku.

,,Tak.. ahoj zítra,“ řekla jsem

,,Ahoj,“ odpověděl mi skleslým tónemm, který jsem u něj zatím neslyšela.

Doma jsem hodila tašku na židli a zjistila, že nikdo není doma. René byla v práci a Charlie určitě na rybách, protože dnes měl volno a vždy, když má volno, nedělá nic jiného, než že sedí u rybníka za městem. Párkrát jsem tam byla. Voda je nádherně čistá, ale moc lidí se tam nekoupe, takže to je ideální místo na Charlieho oblíbenou aktivitu.

Večer už byl Charlie i René doma a dívali se na televizi. Charlie byl blázen do sportu. Obzvlášť baseball a basketbal. Teda ne, že by je hrál. On se na něj pouze díval. A tak jsem šla k televizi také a sedla si pod pohovku, ale žádný sport nešel. Byla to romantická telenovela. No na ní mam tak chuť koukat. Znovu jsem vstala a odešla k sobě do pokoje. Nenapadalo mě nic, co bych teď večer mohla dělat a nikoho nerušit, ale to bylo jen učení, počítač, který šel vážně pomalu anebo čtení knihy. Do ničeho z toho se mi nechtělo, a tak jsem usoudila, že si půjdu lehnout.

Ráno mě vzbudilo zvonění telefonu. Rychle jsem seběhla schody a vzala telefon, aby rodiče nevzbudil. Volal Edward.

,,Ahoj, vážně se omlouvám, ale dnes nejdu do školy. Jsem nemocný, tak se prosím tě nezlob,“ ozvalo se

,,Jo, dobrý. A co ti je?“

,,Já vlastně ani nevím. Dnes jdu k lékaři, tak se ještě ozvu. Tak ahoj.“

,,No… Ahoj.“

Vždyť mu ještě včera nic nebylo. No tak se to mohlo projevit až dnes, řekla jsem si a hodila to za hlavu.Prostě dnes pojedu autobusem nebo mě Charlie odveze. Ovšem pokud se do té doby vzbudí.

Nakonec mě odvezl Charlie, protože ho asi můj rozhovor s Edwardem vzbudil. Jinak by určitě nevstal. Jeho tvrdý spánek a chrápání se nedají přeslechout. Divím se, že to René nevadí.

 

***

 

Po týdnu:

 

Edward stále nepřišel do školy a mě to začalo dělat starosti. Dobře no. Může to být obyčejná chřipka, ale co když ne? Vlastně, co jiného by to bylo? Nevím, ale raději mu zavolám.

,,Ehm.. Dobrý den, je Edward doma?“ řekla jsem

,,Omlouvám se ale je v nemocnici v Seattlu,“ ozvalo se. Nejspíš to byl Edwardův otec.

,,A co mu je?“ Sakra, do háje. V nemocnici?

,,To ještě nikdo neví. Dělají mu testy. Bude to nejspíš chřipka, ale o něco vážnější než obyčejná.“

,,Aha. Mohl byste mi prosím zavolat, až se dozvíte něco víc? Jsem Edwardova přítelkyně.“

,,Samozřejmě.“

,,Děkuju. Nashledanou.“

,,Ahoj.“

Tak to by bylo. Tohle nevypadá vůbec dobře. Chřipka? Vždyť s chřipkou jsou lidé doma týden, možná dva. On je ale v nemocnici. Tak co mu může být?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forever and Always - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!