Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » FireWolf 2.kapitola

04.11.2009 (19:45) • Wolfie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1797×

Pohled Alice:

„Alice? Alice?“ Jasper mi mával dlaní před očima „měla jsi vizi? Co se stalo?“

Nasadila jsem šťastný úsměv a obrátila se na Jaspera „Půjdu dneska nakupovat“. Byla jsem nadšená, v mé rodině se mnou nikdo nechtěl chodit.

Jasper se zatvářil zděšeně. „Na nákupy?“

„Ano, s mou novou nejlepší kamarádkou!“ Stále jsem se usmívala nad mým skvělým viděním.

„Nechceš mi celou tu vizi převyprávět, lásko?“

„Ale jistě. Když dneska půjdeme do nové školy, bude tam jedna dívka. A budeme nejlepší kamarádky! Budeme spolu chodit na nákupy, navrhovat oblečení… Není to skvělé?“

Jasper byl evidentně nadšen mým tím, že jsem šťastná, nebo možná že se mnou nebude muset chodit na nákupy on.

Stále usmívající se, jsem přemýšlela nad svým „životem“. Když jsme se odstěhovali z Forks, jeli jsme do Ruska, tam se od nás Bella s Edwardem odpojili a bydleli na Aljašce, když ale byl čas se zase přestěhovat, Bella si vydupala, aby přišli zase k nám. A Renesme s Jacobem? Oni byli nejzamilovanější pár pod sluncem. Nehnuli se od sebe ani na krok. Nessie už za těch pár let vyrostla do dospělosti a teď je hezčí než jakýkoli jiný upír. Jacob si už na přítomnost tolika upírů zvykl a dokonce se spřátelil s Rose a často spolu opravovali a stavěli auta.

„Říkala jsi, že budeš nejlepší kamarádka člověka?“ Vyrušil mě z přemýšlení Jasper, teď už se mračící.

„Ano, vadí to?“Proč by to mělo vadit? Když si Edward přinesl domů Bellu-člověka, nikomu to nevadilo. Proč by to mělo vadit v mém případě.

„Alice, co když se stane nějaká nehoda, nebo když se dozví, že jsme upíři. Co by na to řekli Volturiovi?“ Jasper měl pravdu, na to jsem nepomyslela.

„Nedozví se to“

„Jak si tímhle můžeš být tak jistá? Co když jí připravíš oslavu narozenin a ona se řízne o papír? Ani já a ani Bella ještě nemáme takové sebeovládaní“

Chtěla jsem něco namítnou, ale vyrušil nás právě příchozí Carlisle „Ahojte, děti“ Carlisle měl poslední dobou výbornou náladu, podařilo se mi ho totiž přemluvit, aby vyzkoušel veterinu, i s námitkami Carlisle vystudoval školy a teď dělal veterináře, ale stále tvrdil, že se co nejdříve vrátí k léčení lidí.

„Ahoj, Carlisle. Měli jsme se dneska výborně. Jak bylo v ordinaci?“

„Och skvěle. Měl jsem chvíli a četl nějaké velmi zajímavé knihy. Věřila bys například, že existuje plemeno koně, které má o jeden pár žeber a jeden obratel méně, než ostatní? A jeden pes umí…“

Nechala jsem Carlisla, aby mi vyprávěl zážitky z veteriny a užívala si další vize, jak s mou kamarádkou nakupujeme, bavíme se na oslavách a tak dále.

„Tak děcka, jdeme do školy?“ Edward s Bellou za ruku vcházeli do hlavní místnosti.

Než byste stačili říct „Jsem upír“ byli všichni v garáži a dohadovali se kde, kdo bude sedět. Pro jednou se dostala řada na řízení na Emmeta, ten z toho nebyl nadšený, ale co nadělal? Rose obsadila místo v předu a ostatní se museli namáčknout dozadu, jet Volvem nebo mým Porsche nepřicházelo v úvahu, protože si s ním Jacob a Rose „trochu“ pohráli.

Když jsme dojeli na parkoviště a vylezli z auta, všichni se shlukli kolem, někteří se ptali, jestli jsme ti noví žáci, většina holek se nalepila na Edwarda a kluků na Renesmé nebo Rose, Nessie se z toho dostala rychle, Jacob každého spražil pohledem. Emmet v tom, ale Rose nechal a sám se zajímal o svoje obdivovatelky. Jasper se tvářil parádně nepříčetně, takže já jsem s ním byla v bezpečí, když jsem jí uviděla.

Stála na druhém konci parkoviště a mračila se na dav, vypadalo to jako by se jí udělalo nevolno. Nemohla jsem si pomoct a zamávala jsem na ní, ona jenom vykulila oči a zamračila se na mě.

Stála tam a koukala na nás, dokud jsme nešli do školy. První hodinu jsem měla matiku spolu s Nessie a Jakem. Oba se posadili dozadu a já před ně, vypadalo to, že jsou to poslední místa.

Těsně před zvoněním se přiřítila do třídy moje budoucí nejlepší kamarádka. Když si nás všimla, zase se jí udělalo nevolno a opřela se o zeď. Když se vzpamatovala, vydala se ke mně.

„Ehm,ahoj. Promiň, ale tohle je moje místo“ řekla mi.

Jenom jsem se usmála a posunula se o židli vedle. Dívka si povzdychla a svalila se na židli. Přišlo mi správné se představit „Ahoj, já jsem Alice. Alice Cullenová. Přistěhovali jsme se nedávno“

Mezitím, ale přišla do třídy učitelka. „Ehm…Alice? Promiň, ale já se musím soustředit na matiku. Moc mi nejde“

Trochu mě to naštvalo, kdo ji vychovával? Přidrzlá puberťačka, ale v tu chvíli jsem měla další vizi, ve které jdeme na nákupy. „Ani se nepředstavíš?“

„Jsem Lizzie Swanová“

Vytřeštila jsem oči, snad to není nějaká příbuzná Belly, její rodina nějak musí přitahovat upíry „Swanová?“

Lizzie se ušklíbla „Jo, je to snad nějaké zakázané příjmení?“

Ne, jistěže není „Ne, já jenom že…“ musela jsem to říct, v mých vizích mě pozívala Lizzie, ale tady se k tomu neměla „nešla bys se mnou na nákupy?“

Lizzie se zatvářila naštvaně a dostávala fialovou barvu „Ne, promiň. Já nerada nakupuju“
To mě šokovalo, je Lizzie ta pravá? Ale jo, určitě, ona byla v mých vizích.

Když zazvonilo, Lizzie doslova zdrhla. Celý den probíhal v klidu, doslova nudně, neměla jsem už žádnou vizi a nákupy se rozplývaly jako pára nad hrncem, třeba budu muset pozvat Jaspera.

„Heh. Myslím, že za tohle ti nepoděkuje“ pronesl Edward při obědě

„Proč by neměl? Udělal by pro mě vše, viď?“ usmála jsem se na svého manžela.

„Ale jistěže, lásko“

„Půjdeš se mnou dneska na nákupy?“

Jasper ztuhl „Ehm..no… slíbil jsem Jacobovi, že ho doučím historii, že ano?“ a nakopl Jaka pod stolem.

„Čo? Jašfně. Hištolii.“  Prskal po všech Jacob

„Jacobe, nevíš, že s plnou pusou se mluvit nemá?“ pokárala ho Nessie. Jacob jenom přikývl a všechno rychle spolykal.

„Vy jste na mě zlí“ obvinila jsem je a odcházela na parkoviště, když jsem viděla Lizzie, jak jde ke svému autu.

„Lizzie, počkej!“ zakřičela jsem na ní a v tu chvíli jsem zase měla vizi o obchodech. Lizzie se na mě otočila a vyčkávala.

„Nechceš se mnou jít se mnou nakupovat?“

Lizzie se zamyslela a odpověděla „Už jsem ti jednou řekla, že nemám nákupy ráda. Jděte se se svou rodinkou bodnout“

Trochu mě to zabolelo a nasadila jsem psí očka. Lizzie se na mě dívala a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí, třeba se mnou nakonec přece jen půjde nakupovat!

„Dobře, tak půjdeme na obchodů“

Jo, půjde se mnou nakupovat, hurá! Začala jsem kolem ní poskakovat radostí „Díky, díky, dííky. Jsi vážně ten nejlepší člověk jakého znám“ chvilku jsem poskakovala a pak měla vizi, že by se s ní moje rodina chtěla poznat.

„Lizzie, mohla bych tě představit svojí rodině?“ Lizzie na mě nereagovala a pořád nad čímsi přemýšlela. Jako by vymýšlela nějakou vojenskou strategii.

„U-u, Lizzie, vnímáš mě?“ zamávala jsem jí rukou před očima, pak se Lizz naštěstí probudila z přemýšlení a koukla na mě.

„Moje rodina by se s tebou chtěla představit“

Lizzie se zamyslela a já měla vizi, že přijímá. Chňapla jsem jí za ruku a táhla k mým sourozencům, kteří čekali u jeepu. Lizzie se zarazila do země, já jsem jí nechtěla nějak tahat po zemi jako hadr, tak jsem ji nechala stát.

„Tohle je Lizzie Swanová, jak jistě víte“ řekla jsem, o přestávkách jsem rodince vše o Lizz pověděla a Jacob se mi pochlubit, že mu to málem nandala při tisícovce. Přitom jsem mrkla na Bellu „půjdeme spolu na nákupy a jistě budeme nejlepší kamarádky.

„My už se známe“ ozval se Jacob a culil se. Lizzie se na něj taky usmála, ale jakmile viděla zamračenou Nessie, usmívat se přestala.

„A tohle se Nessie“ představil Jake své doživotní zlato, přitom jí políbil do vlasů.

„To je Jasper. Emmet a Rosalie“ kývla jsem směrem k nim „a Bella s Edwardem, mimochodem Bella byla taky kdysi Swanová“

„Dcera Reneé a Charlieho Swana?“ překvapilo mě že Lizzie ví, kdo jsou Bellini rodiče.

„Tak Lizzie, kdy pojedeme na ty nákupy?“ Už mě nebavilo, jak dlouho představování trvá, chtěla jsem jít nakupovat.

„Nevím, co třeba dneska? Mohly bychom jet kolem třetí“ Překvapilo mě, že chce jet Lizzie tak brzy.

„Dobře přijedu pro tebe, jo? Jenom mi řekni, kdy bydlíš“ trochu jsem se podivila, když mi Lizzie nadiktovala poslušně svou adresu a ani se nezeptala, proč si to nikde nepíšu.

„Už budu muset jít, měj se pěkně, Alice“ Lizzie ještě kývla na mnou rodinu a spěchala ke svému autu. Vyrazila z parkoviště jako neřízená střela… no dobře jako Edward, když byla Bella v nebezpečí.

„Je milá, ne?“ chtěla jsem po své rodině souhlas, ale Edward se díval po Lizzie, jako by se chystal ji roztrhat na kousky.

„Něco tě žere, bratříčku?“ vyjádřil se trefně Emmet.

Edward se na něj jenom zamračil a procedil skrz zuby: „Nemůžu jí číst myšlenky“

No jo, ten jeho odpor k lidem, kterým nemůže číst myšlenky. Bella se jenom zamračila „Tak doufám, že mě nepustíš k vodě, abys mohl být tadyk s tou“

„To víš, že ne, Belluško“ Bella ho chytla za ruku a vyrazili spolu neznámo kam.

„Mě přijde celkem milá“ usmíval se Jacob. Renesmé na něj hrozivě zavrčela. „No jo, no jo“

Všichni nastoupili do jeepu, Emmet zase naštvaný, že musí řídit, když Edward zdrhl. Nessie naštvaná na Jacoba, protože se mu Lizzie zdá milá. Jacob naštvaný na Nessie, protože je na něj naštvaná, kvůli takové blbosti a Jasper naštvaný, protože jsou naštvaní všichni ostatní. Jediná Rose není naštvaná, když může jet zase v předu a já (dalo by se říct).

Povzdechla jsem si a vysoukala se vedle Jaspera.

***

Když byly přesně tři hodiny zastavila jsem před domem, jehož adresu mi Lizzie nadiktovala. Byl to starý, kamenný činžák, kterých je tady spoustu, jenže tenhle byl napůl rozpadlý.

Přišla jsem ke zvonkům, ale byly v takovém stavu, až by se jich člověk bál dotknout, aby nespadl celý dům. Vydala jsem se tedy dovnitř a podle pachu usoudil, že dveře ve třetím patře patří Lizzie, nadechla jsem se zaklapala.

Ozvala se velká rána a pak proud nadávek, dupání, další rána a otevíraní dveří. Za nimi stála Lizzie, oblečená v černé minisukni a tmavě modrém tričku na ramínkách. „Ahoj, Alice. Půjdeme?“ opatrně jsem nakoukla do bytu a to co jsem viděla se mi vůbec nehodilo na zdejšímu zbořenému prostředí.

Viděla jsem prostornou halu, která sloužila také jako obývací pokoj, stěny byly světle zeleně vymalované, béžovo-zelený nábytek a spousta skleněných doplňků. Nad televizí se táhl dlouhý obraz bambusů a pandy pojídající ho. Pak byly skleněné schody do dalšího patra a chodba, do jejíž pokojů jsem už neviděla.

„Jistě“ odpověděla jsem, jakmile jsem skončila s prohlídkou. Lizzie si vzala tmavou kabelku a obula si boty na obřím podpatku.

Zabouchla dveře a mohly jsme vyrazit.

***

Bylo snad deset hodin, když jsme se vracely k autu. „Bože, to byl skvělý den!“ výskala Lizzie. „Výborně jsem se bavila“

Usmívala jsem se, když jsem házela svoje tašky na sklopená sedadla mého Porsche, byla to už třetí várka tašek. Přísahala bych, že jsme koupily snad každý kus oblečení i ten nejpříšernější, který Lizzie vždy k něčemu přiřadila a vznikl z toho perfektní model. Něco jsme koupily i klukům, samozřejmě.

S Lizzie se nakupovalo naprosto skvěle, nereptala, nekňučela, ale táhla mě do dalších obchodů. Byla to obrovská legrace, zkoušely jsme si různé kousky oblečení, vymýšlely srandovní kombinace a dělaly různé obličeje.

„Musíme si to někdy zopakovat“ výskala jsem, jsem zastavila před domem Lizzie a pomáhala jí posbírat všechny tašky. Byla jako vánoční stromeček „nechceš s tím pomoct?“

„Jo, někdy si to musíme zopáknout, jenom počkej, až doplní zboží do obchoďáku. A ne díky, unesu to“

„Dobře, tak ahoj. Lizzie“ známa jsem se a odjela. Byla jsem strašně šťastná.

Jela jsem po hlavní cestě, když jsem si uvědomila, že jsem cítila u domu Lizzie upíra. Polekala jsem a otočila auto nazpět.

Snad to stihnu včas…