Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falešné obvinění Prolog + 1. kapitola

27.06.2012 (15:45) • Deni1996 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1226×

Prolog

Bella:

Nedávno jsem dostudovala vysokou školu a stala se tak opravdovou právničkou. Bohužel jsem hned narazila hlavou do zdi. Nemohla jsem totiž najít místo, kde by mě zaměstnali, a tak jsem se stala veřejnou obhájkyní.

To znamenalo, že případy mi přiděloval stát. Byly to většinou beznadějné případy zlodějů nebo vrahů. Oni měli ten problém, že neměli peníze, a tak jsem je dostala na hrb já. Většinu těch případů prohraji, protože to ti lidé prostě udělali a důkazů proti nim je moc. Pár se mi jich povedlo i vyhrát, ale neměla jsem dobrý pocit z toho, že na svobodu pouští vraha - tedy pokud to udělal - a já tomu napomohla. Já vím, jako obhájkyně bych tohle cítit neměla, ale přiznejme si, vy byste z toho měli dobrý pocit?

Před tím jsem si stěžovala, že jsem neměla práci. Teď si na to stěžovat nemohu. Mám jí nad hlavu, takže se nemůžu pořádně zaměřit ani na jeden případ. Většinou se na ně připravuji těsně před procesem, abych o tom alespoň něco věděla. Mám toho opravdu moc.

Zrovna mi přidělili další případ. Kauza Cullen. Ten chlap prý někoho brutálně zavraždil. Rozpáral mu hrdlo. Otřásla jsem se při vzpomínce na fotky, které jsem si před chvílí procházela. Byly děsivé. Doufala jsem, že to bude jeden z těch případů, kdy toho moc nezmůžu a tudíž bude poměrně rychlý. To jsem ale nevěděla to, co vím teď. To, že to bude největší kauza v mém životě. Jak se říká - osudová.

1. kapitola

Bella:

Měli jsme první schůzku, kde jinde než ve vězení. Neměla jsem vězení ráda. Ani mi tak nevadili ti chlapi jako ta atmosféra. Chlad, zoufalství, strach, vztek a nenávist. To všechno mě obklopovalo a pohlcovalo. Odolala jsem pokušení se otřást, abych to ze sebe shodila.

Ten chlap se - podle složky - jmenoval Edward Cullen. Na fotce mu to docela slušelo… tak fajn, hodně slušelo. Vlastně to byl ten nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla. Bronzové vlasy, nádherný obličej a oči měl jako tekuté zlato. Profil vraha mi k němu moc neseděl. Ale nesuď knihu podle obalu, že?

Došla jsem k přepážce, zapsala jsem se a řekla, koho chci navštívit. Dozorce mě odvedl do malé vyslýchací místnosti. On už tam byl. Seděl na židli s rukama a nohama v poutech. Dozorce za mnou zavřel dveře a já se zhluboka nadechla, abych se zklidnila. Být s takovým zločincem v jedné místnosti sama je docela… no, vzrušující. Nebezpečně vzrušující. Zvlášť, když vypadá tak, jak vypadá. Došla jsem ke stolu a sedla si na židli naproti němu.

Vzhlédl ke mně a pozvedl jeden koutek v ironickém úsměvu: „To vy mě budete obhajovat?"

Jeho ironický tón jsem přešla a odpověděla jsem: „Ano, jmenuji se Isabella Swanová a jsem vaše obhájkyně."

„Vy?" rozesmál se.

„Ano, já."

„Vždyť jste ještě dítě! Tohle nemůžete vyhrát."

„Mám vystudovanou vysokou školu jako každý jiný právník."

„Sbohem, svobodo," zahučel poraženě s očima upřenýma na strop.

Měla jsem co dělat, abych neobrátila oči v sloup.

„Podle toho, co jste udělal a kolik je důkazů proti vám, se můžete se svobodou klidně rozloučit," odvětila jsem chladně.

Upřel na mě ty svoje černé oči. Nevím, jak změnil jejich barvu, ale v tu chvíli mi to ani nepřišlo na mysl. Měl v nich zuřivý výraz: „Já ho nezabil. Neměl jsem důvod."

Položila jsem ruce na stůl a spustila: „Tak podívejte, jsou proti vám jasné důkazy. Vražedná zbraň s vašimi otisky, vaše DNA a otisky na sklenici vína, vlasy na koberci, svědci, co vás viděli na místě činu. Mám pokračovat dál? Jo a motiv? Pokud jsem dobře četla, tak jste to táhnul s jeho ženou, takže co třeba žárlivost? Moc bohatý nebyl, peníze v tom nebudou."

„Dobrá dedukce, ale jak říkám, já jsem v tom nevinně. Všechno na mě narafičili!"

Tohleto už jsem slyšela mockrát, ale v jeho hlase bylo něco, co mě nutilo zamyslet se nad tím. Při tak brutální vraždě se vrahové buď nakonec přiznají, nebo naopak zapírají, že o tom nic neví a že oni to neudělali. Ale proč by pak říkal, že to na něj někdo nastražil? Jasně, aby se dostal ven. Ale ten jeho zoufalý pohled a tón jeho hlasu mi napovídal, že mluví pravdu. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Nedávalo mi to smysl.

„Kdo? Kdo by něco takového dělal?"

Edward se na mě podíval jako na naprostého idiota.

„Kdybych to věděl, tak tu nesedím a nepovídám si s ženskou, která si myslí, že jsem toho chlapa zavraždil, a tudíž mi je, jako obhájkyně, platná jako mrtvýmu zimník!"

Tenhle jeho výlev mě překvapil. A taky urazil. Nejsem neschopná, ale s tímhle by si neporadil ani nejlepší právník na světě. Ten chlap je prakticky už odsouzený, chybí to mít jenom oficiálně na papíře. Důkazy, které jsou proti němu, jsou jednoznačné. On to udělal. I kdybych nakrásně uvěřila, že to neudělal, nic s tím nesvedu. A on mi tu klidně bude předhazovat můj věk. Co si o sobě vůbec myslí?!

„Podívejme se na to logicky. Já jsem veřejná obhájkyně. Mám hodně případů, takže když mi ubudete, mně to vadit nebude. Ale já jsem to nejlepší, co vás od vašeho zavření potkalo. Případy beru vážně a snažím se, na rozdíl od ostatních, je vyhrát. A jelikož jste zažádal o veřejného obhájce, tak asi nemáte dost peněz. Takže, až si nějaké peníze vyděláte nebo si je jinak seženete a najmete si nějakého normálního právníka, který mimochodem zmůže asi tolik co já, tak si můžete vyskakovat. Ale já jsem vaše jediná šance. Jediná naděje. Tak se chovejte slušně, nebo se postarám o to, abyste dopadl co nejhůř. Rozuměli jsme si?"

„Páni. To jsem od vás nečekal. Vypadáte sice jako panenka, ale odvahy máte hafo. Když se k někomu, jako jsem já, dokážete chovat takhle."

Nevěřícně jsem na něj zírala. On se smál. Opravdu se smál. Sice trochu zaraženě, ale smál se. Fajn, jak chce. Tuhle hru můžou hrát dva. Sjela jsem ho nevěřícným pohledem, otočila se na podpatku a odešla.

Tím jsem ho asi úplně odrovnala. Teď tam totiž jenom seděl a koukal.

Autor: Deni1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falešné obvinění Prolog + 1. kapitola: