Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity - 5. kapitola

vánoční-zuzka88


Eternity - 5. kapitolaEdward začíná pochybovat o svém zdravém rozumu a v příští kapitolce začne hledat pravdu... Příjemné čtení přejí anetanii a Twilightkacert:o)

5. kapitola

 

„Isabella…“ zašeptal Edward, jako by jeho uši toužily slyšet jméno dívky nahlas.

„Isabella.“ Isabella…

Bella…

Chlapec seděl na zemi, v ruce složku se jménem tak líbezným, že jiné si k obrázku přiřadit nemohl.

Takže se mu to nezdálo, opravdu mu smítka prachu prozradila tajemství… Jaké další tajemství dům skrývá?

 

Dychtil po poznání a pocit, že čím blíže je pravdě, tím méně ho bolí samota,ze ztráty lásky, kterou nestihl poznat, ho obklopoval nadějí. Netušil k čemu naději chová, ani co ho nutí doufat, ale lechtivé prstíky v podbřišku ho činily šťastným.

Trochu se ušklíbl, když ho napadlo... Zavřel oči, sedl si rovně, napodobujíc meditující kněží a zhluboka se nadechl.

„Isabell, Bell, prosím, přijď za mnou…“ zašeptal do ticha domu a vnímal svými citlivými smysly lehké záchvěvy větříku. Cítil chvění energie, leč nic co by mu připadalo jiné, neznámé a… známé.

Seděl trpělivě bez dechu, bez pohnutí, ale nic… Jen zklamání. Co vlastně čekal? Že se před ním zjeví dávno mrtvá holka a vyzná se mu láskou? Připadal si jako naivní hlupák, o to více, když si uvědomil, že na to upřímně čekal.

 

***

 

Chlapec seděl se smutnou tváří a doufal… Čekal na ni… Minuty se měnily v hodiny a hodiny se měnily v dny… Čas se pro něj zastavil a starožitné hodiny nad kamenným krbem přestaly jít.

Ciferník roky ukazoval, kolik času uběhlo od doby, kdy dům poznal bolest a krev. Nyní se rozhodl přestat dál odpočítávat věčnost a ticho v domě se stalo absolutní…

 

Se svěšenou hlavou se rozešel do svého – jejího pokoje. Bylo mu líto, že si na něj voňavý ,vlahý větřík, ani zvonivý smích nevzpomněl.

Vystoupal schody a s praskáním se ocitl na prahu místnosti. Dlaní se dotkl srdce dveří a pohladil bíle natřené dřevo. Pod prsty mu vibrovala energie a vlévala se do Edwardova těla jako živý pramen.

 

Prošel dveřmi jako omámený a posadil se k toaletce. Neovládal své tělo, hýbala jím zvláštní síla, která nutila jeho svalstvo k pohybu. Dlaní pohladil lesklý, stříbrný, zrcadlový odraz sebe samého a očima přelétl kroucený zlatý rám.

Díval se sobě do temných, černých očí, do očí smrti. Pod jeho dokonalým zrakem se jeho odraz začal rozmazávat a mizet…

Nehleděl už na sebe, ale před jeho ohromenýma očima se jevil obraz dívky. Isabella, tak krásná a něžná se na něj dívala bledou tváří s narůžovělými tvářemi a v koutcích se usmívala.

 

Trvalo chvíli než Edwardovi došlo, že se nedívá na nehybnou napodobeninu, ale na živý portrét své milované. Nevěřil vlastním očím, je tu, je tady, přišla za ním…

Tak krásná - prolétlo mu znovu hlavou. Vztáhl k ní ruku, aby pohladil půvabnou tvář zahalenou v záplavě kaštanových vlasů. Na sobě měla jen bílou košilku na spaní a drobná krajka halila její smetanovou pleť. Vypadala, jako by se chystala ke spánku a on měl to štěstí dělit se s ní o okamžik, než ulehne do křídel snů. Prsty se jemně dotkl skla a půvabná tvář v něm se rozplynula.

„Ne, neodcházej, prosím…“ Vyskočil ze židle, ale jeho ruce narazily o plochu. Zlehka šátral po celé délce, jakoby hledal vstup do dávné minulosti. Do doby, kdy mu dům přehrával chvíli, kdy se dívka chystala spát.

 

Ale proč? Co to mělo znamenat?

Nevěděl, jestli se mu přehrávala jako film, jako útržek vzpomínky, nebo se mu Isabell zjevila a viděla ho. Byla tady opravdu a nebo se jen jeho představivost slitovala? Nevydržela se dívat na jeho trápení, tak si milosrdně vysnila dívku v zrcadle?

Edward už začínal pochybovat o svém zdravém rozumu, nevěřil svým očím a začínal si uvědomovat, že by neměl věřit ničemu, co mu dům ukazuje.

Ale jméno, které mu částečky na klaviatuře pověděly, byla odpověď na jeho otázku, která se později ukázala pravdivá. Co když to, co slyší a vidí, je skutečné?!

 

Jeho racionální myšlení odmítalo odpověď, že by s domem nebylo něco v pořádku a místní blázni by měli pravdu a v domě opravdu „strašilo?“

Toto tvrzení mu přišlo směšné, strašidla si představoval trochu jinak… A i kdyby si přiznal, že tedy v domě „straší“, bylo by to špatné, nebo dobré? Vždyť to chtěl! Chtěl dostat šanci poznat dívku, která odešla ještě předtím, než se narodil… Jak by mohlo být takové andělské stvoření zlé?

Pravda, lidé, kteří Edwarda kdy viděli, ho považovali za anděla. Než jim pohlédl do očí a v jeho duhovkách se zachvěla rudá tekutina, která ho držela… naživu?

Ale toto stvoření mělo oči zalité čokoládovým oceánem…

Edward byl zmatený. Nechtěl věřit na duchy, ale méně vznešené já se představa dívky - které by jeho podstata nemohla ublížit, pro kterou by nebyl nebezpečný - líbila. Ba co víc, užíval si drobné náznaky cizí společnosti, kterou nelze nijak vysvětlit.

 

V hrudi mu pulzovalo horko a radost, kterou cítil, mu probouzela srdce a nutila ho znovu tlouci.

Kéž by to bylo možné, zasnil se Edward.

Přišel k posteli a uložil se do peřin. Chtěl splynout v jedno s vůní, která neopouštěla peří… Pálilo ho z ní neskutečně hrdlo, přestože vůně nebyla zdaleka tak intenzivní, jaká by byla, kdyby proudila v žijící ženě a Edwarda udivilo, že ač ho dohání k šílenství parfém dívky, tak omamný a okouzlující, nevnímá ho.

Jeho černá strana měla obavy, kdyby onu dívku se sametovou kůží potkala osobně, neudržela by se, ať už žízní nebo touhou.

Ale ta čistá a lidská polovina by nikdy nedovolila, aby se o lásku připravil zbytečným, absurdním způsobem, ať už ochutnáním její krve, která by z ní vysála život nebo ji přeměnila v monstrum - nebo ochutnáním jejího těla, z čehož by se ho bála…

 

Jak rád by řešil souboj mezi démony v sobě, zvědav, který vyhraje. Bohužel si nemusel dělat starosti ani s jedním.

Někdo, někdo nemilosrdně krutý mu jeho lásku vzal, ten někdo z ní vysál chuť života a ulehčil tak Edwardovi rozhodování mezi dobrem a zlem…

Edward pocítil hořkou pachuť nenávisti, obětoval by duši, kdyby ji měl, aby tam tenkrát mohl být a postavit se tomu netvorovi čelem, místo dívky, která tam neměla co dělat. Neměla tam být,nebo s ní měl tenkrát po boku stát její milý a ochránit ji. Určitě nějakého měla… Svého snoubence, budoucího manžela, vraha Edwardova srdce… Jen z představy, že by v její době žil, dvořil se jí, ale její srdce by nebylo pro něj, bylo již zadané, mu vpálilo do prsou díru a vyrostl mu v krku úzkostí knedlík.

 

Objal rukama polštář a zavřel oči. Chtěl snít, vysnít si vlastní svět, ve kterém by si byli rovni a žili jeden pro druhého. Stalo se něco zvláštního… Před očima se mu začal odvíjet děj, ne zrovna ovlivněný jeho vůlí. Měl sen.

 

„Matko, prosím, vyprávěj mi o lásce…“ ptala se neznámá osoba, podle hlasu dívka v loži, vysoké štíhlé ženy s tmavými vlasy.

„Dceruško, láska je pro chudé. Pro nás je důležitá vhodnost, jednou poznáš muže, který bude vzdělaný s dobrými způsoby a majetkem,“ odpověděla žena na otázku.

„Ale, matičko, já o to nestojím, toužím poznat lásku…“

„Isabell, jsi v postavení, kdy si nevybíráme. Vezmeš si muže, kterého ti tvůj otec vybere a uzná za vhodného své jediné dceři. Přece nechceš otce nahněvat…“ povzdechla si, „Bell, zlatíčko, nikdo neříká, že se do svého manžela časem nezamiluješ,jako já do tvého otce…“ usmála se žena shovívavě a pohladila dívku po hnědých vlasech.

„Jistě,“ šeptla a dívala se dokud její matka neodešla a nezavřela za sebou dveře. Dveře stejné ložnice, ve které se sen odehrával.

Dívka se otočila v posteli, Edward v ní poznal svou lásku. Objala polštář - který Edward svíral v pažích - do kterého následně tiše zašeptala: „Já si tě najdu, má lásko, najdu si tě, ať jsi, kde jsi, i kdybych měla čekat věčnost…“

 

Edward prudce otevřel oči a ostře se nadechl…

 

4. kapitola

Twilightkacert <- Shrnutí -> Anetanii

6. kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Eternity - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!