Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 33. kapitola

28.12.2011 (09:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3290×

Pohled Carlislea

Nastal den D. Ne Den díkuvzdání nebo Den dementně nízkých cen, které vyvolávají v mé dceři absolutně neovladatelnou chuť nakupovat. Dnes zkusíme můj plán. Buď to vyjde, nebo ne. Holt tomu se říká riskovat.

Oblékl jsem se do černé a odebral se za zbytkem rodiny dolů do jídelny. Během cesty jsem pobral volterské váleče, kteří se vůbec neobtěžovali dodržet termín, který jsem včera napsal na ledničku. Holt mi přijde, že pokud tu není Aro, tak nemají žádnou disciplínu.

Jakmile holky posnídaly, vydali jsme se na místo, kde se Edward sejde s Alanem. Uděláme bubu a tím bude Esmé volná, Bella taky a všichni budeme spokojení, šťastní a tak dále.

…

Stál jsem naproti Esmé a minimálně po sté ji ujišťoval, že jí obsah mého batohu neukážu. Jediný, kdo věděli, co tam je, byli Alice, Edward a ještě Alec.

„No tak, Carlisle! Tohle není sranda! Za několik minut proběhne boj a ty si neseš batoh. Co v něm je?!“ zavrčela podrážděně. Zaculil jsem se na ni jako jelimánek a štípl ji do ďolíčků.

„Za chvilinku uvidíš. Nicméně.“ Otočil jsem se na Bells, Edwarda a Alice. „Vy dvě budete s Esmé, Edward vystartuje, jakmile mu dám ve své mysli příkaz.“ Ten kývnul na souhlas a dál se věnoval Belle, kterou rentgenoval pohledem. Nevím, kde chodil do školy, ale určitě to byla chlapecká s internátem, protože absolutně neví, jak na holky. I když - chci, aby mi šli i po druhé dceři? Myslím, že i kdybych ho prohlásil za nejteplejšího upíra na světě, díky kterému je globální oteplování, Belle by to bylo jedno. Je do něj beznadějně zabouchnutá - jako Alice do Jaspera a Esmé do mě. Ještě jsem naposledy políbil svého čumáčka a odebral se ven před srub.

Jasper s Caiem o něčem živě diskutovali ve znakové řeči. U Jaspera je všechno možné. Ale u Caia? Kde on se to naučil?

„Výborně, chlapci, hlavně žádné hlasité hádky, to by nás prozradilo,“ pochválil jsem je.

„To není znakovka, hrají kámen, nůžky, papír,“ vyvrátil mou myšlenku pobaveně Edward. Otočil jsem se na něj.

„Nemáš náhodou smrdět uvnitř?“ zavrčel jsem. Hodil po mně naštvaný ksicht, otočil se na noze a zmizel do nitra srubu. Bezva! Další pubertální fakan u mě v baráku. Už se těším, až se s Esmé zhulíme, jinak opravdu nevím, jak to vydržím!

Mrkl jsem na hodinky, které jsem dostal od Alice. Podle mých přesných propočtů a analýz by měli být do pěti minut tady. Sundal jsem batoh ze zad a vysvlékl se z oblečení.

„Co to děláš?“ ptal se mě vyděšeně Demetri. Jenom v ponožkách a trenýrkách jsem se na něj vesele zaksichtil a zavrtěl zadkem.

„Waka waka, Dee, waka waka,“ dobíral jsem si ho, rozepnul si batoh, vytáhl z něj oblečení, které jsem si následně oblékl, a na hlavu narazil kšiltovku. Viděl jsem, jak se blíží. Upravil jsem si urychleně kšiltovku, rovný kšilt přímo do tváře a vyskočil jsem zpoza stromu. Došoural jsem se k nim a konečně poznal Alana Torstena. Nevypadal zrovna jako playboy, spíš jako playfuj, ale to mi bylo šumák. Chcípne za to, co provedl Esmé a Belle.

Stoupl jsem si před ně a spustil: „Keď si šťastný, urob smajlíka, keď si zlostný, urob bobríka, potom urob prasa, potom Fantomasa, keď si hustý, urob čertíka.“ Prsty jsem naznačil rohy a vyplázl na ně jazyk. Čuměli na mě jako na debila. V mysli jsem dal příkaz Edwardovi, který okamžitě vyskočil ze srubu a vše se spustilo jako lavina.

Alec použil svou moc jen na ženské, co měly dary. Vypadaly jako ovce na porážce. Torsten na mě hleděl zaraženě, ale jakmile uviděl Edwarda, jeho obličej se stáhl do nenávistné grimasy.

„Ty!“ zavrčel na Edwarda.

„Drž hubu!“ křikl jsem na něj a sejmul ho pěstí do frňáku. Upadl na zem, vzápětí se zvedl a postavil se do bojové pozice. Jasper s Edwardem a Demetrim se vrhli na zbytek Alanovy ochranky. Caius si vytáhl prak a střílel po nich kamínky. Kdo si hraje, nezlobí. A jsem šťastný, že se Caius vyjímečně neplete pod rukama, protože bojovat opravdu neumí. Zaujal jsem bojovou pozici stejně jako Alan a vyčkával jsem na jeho útok.

„Kdo jsi?“ zavrčel na mě.

„On je se mnou, Alane,“ ozval se hlas Esmé. Alan se překvapeně zarazil a přestal se chránit.

„Esmé,“ zašeptal její jméno. Když na ni hleděl, uvědomil jsem si, že tento chlápek ji vlastnil - a to násilím. Popadla mě znenadání vlna vzteku, žárlivosti a nutkavé chuti zabít toho hajzla. Zavrčel jsem, má pěst vystřelila proti jeho hrudníku takovou rychlostí a silou, že odpadl několik metrů ode mě. Upíří rychlostí jsem k němu skočil, uvěznil ho pod sebou, naklonil jsem se k jeho obličeji a nasadil krvelačný výraz.

„Líbí se mi, že máš strach, Alane, protože jsi jen obyčejný zbabělec, co se schovává za mocnými upíry, aby mohl vládnout. Opravdu nechápu, proč tě Aro poslouchal.“

„Rodinné záležitosti,“ zamručel a odporně se uchechtl. Jedním ladným škubnutím jsem mu urval hlavu a pak následovaly další končetiny. Jakmile jsem to udělal, z klokaní kapsy, kterou měla má mikina, jsem vyndal Jupíka a vylil na Alanovo tělo obsah, teda benzín. Kolem mě proletěl hořící zapalovač, který hodila Esmé, a tím skončil Alanův život. Jakmile jeho poddaní viděli, že už nemají vládce, vzdali se. Usekni hadovi hlavu a padne i tělo, jak říkal jeden šaman. Nebo to byla Jane, když měla své cirkusácké období a hrála si s exotickými zvířaty? Netuším, Volterru jsem už hodně dlouho nenavštívil, stačí, že její obyvatelé mi stále buší na dveře mého domu.

Došel jsem k Esmé a objal ji. „Jak se cítíš?“ optal jsem se jí starostlivě. Své ruce obmotala kolem mého pasu a hlavu položila na mou hruď.

„Jako bych se zbavila okovů. Mohu se volně nadechnout. Vím, že ti to tak nepřipadalo, ale konečně se nemusím ohlížet a bát se, že se tam Alan objeví. Konečně dostane Bella to, co jí právem náleží. Konečně bude vše, jak má být.“ Vzhlédla a usmála se na mě. Úsměv jsem jí opětoval a líbl ji na nos. Otočil jsem se na ostatní. Alice se kousala s Jasperem, což jsem se snažil ignorovat a místo toho si představoval obrovského králíčka Duracell. Edward objímal Bellu, ale jen objímal, což bylo vhodné chování. Demetri si plácl s Alecem a něco pokřikovali na Caia, který brečel nad rozbitým prakem. Ti tři muži a dvě ženy klečeli přede mnou. Zabil jsem vůdce a teď jim velím já, alespoň tak se to dělá.

„Vstaňte, nebudu vám velet já, ale ona.“ Ukázal jsem na Bellu, která na mě pohlédla a nepatrně kývla.

„Bude z ní výborná a hlavně mocná vládkyně,“ špitl jsem k Esmé.

„To máš pravdu,“ souhlasila se mnou. Pohladil jsem svou milovanou Esminku po tváři, druhou rukou jsem ji pevně uchopil za pas, sklonil ji tak, jak to bývalo ve filmech, a vášnivě ji políbil.

„Baví tě parodovat Hollywood?!“ utahovala si ze mě, když jsem ji postavil.

„Jako bys mě neznala.“

Musím uznat, že to byl boj neboj. Snad mi odpustíte, že to bylo tak děsný, ale já fakt nevím, jak bych to měla popsat. Snad se vám bude líbit další kapitola víc. Naše rodinka odjede do Volterry a bude kalba. :-D Za korekturu vděčím Elisme7. :-*

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 33. kapitola :