Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ella a Edward 3. kapitola

02.07.2019 (10:00) • Ella86 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 690×

Uslyšela výstřel a pak už jen pocítila ostrou bolest v rameni. Elle se v ten moment přehrál celý její dosavadní život před očima. Měla pocit, že nemůže dýchat, ani se pohnout. Byla jakoby přikována k zemi. Chytila se za bolestivé místo a ucítila lepkavou tekutinu. Oddělala ruku a posunula ji před sebe. Ruka byla celá od krve. Nechápavě se dívala na svou ruku. Do nosu ji uhodila vůně krve. Zmatku, který nastal kolem ní, si nevšímala. Najednou se cítila velmi slabá, oči se ji zavíraly a pomalu přestávala vnímat svět okolo sebe.

„Zavolejte někdo doktora,” bylo poslední, co Ella slyšela. Poté se propadla do černé tmy.

V nemocnici.

„Operace dopadla dobře, nemusíte se o svou vnučku bát. Ztratila trochu krve, ale za pár dní by už měla jít domů,” řekl doktor babičce.

„Jsem ráda, že to není až tak vážné,” řekla s úlevou babička.

„Vaše vnučka měla štěstí, průstřel byl čistý a prošel skrz rameno. Omluvte mě, musím ještě za ostatními pacienty. Kdybyste mě potřebovala, řekněte některé ze sester, ony mě zavolají. Na shledanou,” rozloučil se doktor a odešel. Babička přešla k posteli své vnučky. Vypadala tak bezbranná a křehká. Chytla Ellu za ruku a jemně hladila hřbet její ruky. Ella velmi ztěžka otevřela oči a chvíli nechápavě koukala kolem sebe.

„Babičko, co se stalo, proč jsem v nemocnici?” zeptala se Ella.

„Stala se nehoda, postřelili tě do ramene, ale neboj se miláčku, všechno bude v pořádku,” utěšovala ji babička. Ella se podívala na svou obvázanou ruku a dotknula se místa pod obvazem. Trochu to zabolelo a Ella sykla.

„Miláčku, měla bys být trochu opatrnější. Ještě nějakou dobu tě to bude bolet, ale doktor říkal, že za pár dní tě pustí domů, pokud bude všechno v pořádku,” řekla babička.

„Tak snad bude vše v pořádku. Babičko, měla by sis odpočinout. Já teď budu stejně spát,” řekla vyčerpaně Ella.

„Samozřejmě zlatíčko, pěkně odpočívej. Přijdu se na tebe podívat zase zítra,” políbila Ellu na čelo a odešla. Ella byla natolik vyčerpaná, že jakmile se za babičkou zaklaply dveře,  její oči se zavřely a Ella vplula do říše snů.

O týden později

Ella byla už pomalu na odchodu z nemocnice, když ji náhle zastavil doktor.

„Slečno Rossi, mám pro vás vaši zdravotní kartu. Za normálních okolností kartu sami zasíláme, ale vzhledem k tomu, že vaše kontrola u doktora bude za pár dní, bych vás rád poprosil o navrácení touto cestou. Kurýrem by to trvalo poměrně déle,” řekl doktor.

„Samozřejmě, pane doktore. A děkuji za vše,” řekla Ella. Doktor jen kývl hlavou a rychlou chůzí odcházel, nejspíš za dalším pacientem. Ella vyšla před nemocnici, kde na ni už čekala Amy.

„Ahoj zlato, tak vidím, že jsi v jednom kuse,” usmívala se Amy.

„Ahoj, Amy, vypadá to, že mě dobře sešili,” zašklebila se Ella.

„Jsou to odborníci, tak by to neměl být problém. Pojď, zavezeme tě domů a uložíme do postele. Vypadáš vyčerpaně,” řekla s obavami Amy.

„Nemám nic proti tomu,” řekla Ella a posadila se do auta. Cesta byla krátká, bez rozhovoru. Ella byla myšlenkami mimo. Přijely před dům. Amy vysedla, obešla auto, pomohla Elle vysednout a zavedla ji do domu. V jejím pokoji ji pomohla se převléct a uložit do postele.

„Abych nezapomněla, Edward se o tebe dost zajímal. Celou dobu, co jsi byla v nemocnici, za mnou chodil do práce a ptal se po tobě,” mrkla na Ellu.

„To může znamenat cokoliv, nedělej z komára velblouda,” odvětila bez zájmu Ella.

„Vidím, že jsi unavená. Nechám ti věci na stole a půjdu. Doufám, že ti brzo bude lépe. Ahoj, marode,” zamávala Amy ode dveří a odešla. Ella byla unavená a hned usnula. Babička se na Ellu přišla několikrát podívat, ale pokaždé spala. Upravila jí deku, pohladila po vlasech a tiše odešla z pokoje.

Ťuk, ťuk, ťuk…

„Co to bylo za zvuk,” rozespale řekla Ella.

Ťuk, ťuk, ťuk…

„Odkud ten zvuk jde?” vykřikla Ella naštvaně a přetočila hlavu k oknu.

„Ááá, fuj, to jsem se lekla,” vyděšeně vykřikla Ella. Za oknem stál nějaký muž a mával na ni, aby otevřela okno. Ella několikrát zamrkala, aby lépe zaostřila. Podívala se na toho muže ještě jednou a to, co uviděla, ji překvapilo. Byl to Edward. Odhodila deku, vzala si župan a přešla k oknu. Pomalu otevřela okno.

„Ahoj, Edwarde, co tady děláš?” zeptala se Ella.

„Ahoj, Ello, měl jsem o tebe strach, tak jsem se přišel přesvědčit, že jsi v pořádku,” řekl Edward.

„To je milé, ale mohl jsi přijít dveřmi,” řekla Ella a trochu se uchechtla.

„Obávám se, že to není možné, tvoje babička by asi nebyla ráda,” řekl Edward a nervózně si přitom prohrábl vlasy.

„Tomu nerozumím, vysvětlíš mi to?” zeptala se Ella a odstoupila od okna, aby Edward mohl dovnitř. Edward chvíli váhal, ale nakonec skočil do pokoje. Ella si sedla na postel. Edward nejistě přistupoval blíže k Elle. Vracely se mu vzpomínky na poslední návštěvu v tomto pokoji. Viděl tu samou osobu co teď, ale věděl, že to není ta samá osoba. Ano, vzpomínal na Bellu. Všechny ty bolestné vzpomínky jím projely jako čepel nože. Zastavil se před postelí a nerozhodně se díval na Ellu.

„Posaď se a řekni mi, jak jsi to myslel,” požadovala vysvětlení Ella.

„Nevím, kde začít,” řekl Edward a rozhodil rukama.

„Nejlépe od začátku, chci vědět všechno. Jak je možné, že mám pocit, jako bych tě znala?” zeptala se zoufale Ella. Edward se na ni zaraženě podíval. Byl zmatený - je to Ella nebo jeho milovaná Bella? Rozhodl se, že ji řekne pravdu a doufal, že ji pochopí a snad …

„To, co ti teď řeknu, musí zůstat jen mezi námi,” začal Edward. „K tvé otázce, nevím, jak je možné, že cítíš, že mě znáš. Teoreticky to není možné. Poprvé jsem tě viděl před několika dny v autobuse,” řekl Edward.

„A proč tě nemůže moje babička vidět?” zeptala se Ella.

„Protože by nejspíš nepochopila, jak je to možné, že před ní stojím,” řekl Edward.

„Takže to jsi ty, ty jsi ten Edward, kterého moje mamka milovala,” řekla Ella. „Ale to přece nemůže být pravda. Musel bys být o dvacet let starší, než jsi teď.” Ella se na něj nechápavě dívala. Edward nevěděl, odkud to všechno ví, docela ho to překvapilo. Možná, že ví i to, že není člověk.

„Jak tohle všechno víš?” začal Edward.

„Moje mamka si vedla deník, který jsem nedávno našla tady v pokoji,” řekla Ella, „ ale nečetla jsem ho celý, jen tu část, kde popisuje tebe,” dodala.

„Víš, Ello, já nejsem obyčejný člověk. Já vlastně nejsem člověk. Jsem upír. Pro mě čas nic neznamená, protože já mám celou věčnost,” řekl Edward a Ella jen vykulila oči …

Autor: Ella86, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ella a Edward 3. kapitola: