Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ella a Edward 1. kapitola

Ella a Edward 1. kapitolaSeznámení s Ellou a jejím životem. Je to moje prvotina, tak snad se vám to bude líbit. Budu ráda za každý komentář. Děkuji za korekci WhiteTie.

„Jmenuji se Ella, bude mi krásných osmnáct let, za pár dní. Bydlím ve Forks se svou babičkou, své rodiče jsem nepoznala. Babička mi o nich ale často vyprávěla. Mám pár fotek, kde je mamka s taťkou. Pokaždé, když se na ně dívám, je mi smutno. Babička mi častokrát říkala, že jsem dost podobná Belle, tedy mé mamce, po otci mám prý nos a uši. Několikrát jsem se před zrcadlem prohlížela, ale velkou podobnost s lidmi na fotografii jsem neviděla. Jediné, co je zřejmé na první pohled, je, že mám oči po mamce, tedy hnědé barvy. Maminka byla velmi hezká, měla delší hnědé vlasy, již zmíněné hnědé oči, nos měla malý, ústa plná a krásně zvlněná do úsměvu. Podle fotky nebyla moc vysoká, řekla bych, že podobně jako já, kolem sto šedesáti pěti centimetrů. Podle mě byla dost hubená a měla divný vkus oblékání, ale to bylo asi spíše dobou. Otec nebyl žádný krasavec, ale měl milé a vřelé oči a jistě by to byl ten nejúžasnější táta pod sluncem. Pokaždé, když mě přepadne smutek, babička mi vypráví o rodičích, převážně o mamce. Dalo by se říct, že jsme si s mamkou dosti podobné. Taky byla střeštidlo, jako já. Jednou mi babička vyprávěla o klukovi jménem Edward, prý byl velmi krásný a velmi tajemný a Bella se do něj zamilovala na první pohled. Byli jako nerozlučná dvojice. Babička si jednu chvíli dokonce myslela, že ji Edward požádá o ruku, ale to se nestalo. Babička přesně neví proč, ale ze dne na den Edward odjel a už ho nikdy neviděla. Maminka z toho byla prý velmi smutná, dlouhou dobu čekala, jestli se Edward neobjeví, ale čekala marně. Za nějakou dobu potkala Jacka, mého tátu, a pak to šlo všechno rychle. Zamilování, svatba a nakonec dítě, tedy já. Z dětství si toho moc nepamatuji, babička tvrdí, že je to kvůli nehodě, co se nám třem stala. Tatínek řídil auto za velmi silného deště, nezvládnul řízení a sjel z mostu. Dodnes nikdo nechápe, jak jsem to mohla já, jako jediná, přežít. Já sama na to vzpomínky nemám a vlastně je to dobře. Na některé věci by se mělo zapomenout…”

Dutý zvuk zvenku vytrhl Ellu ze spánku. Rozespale se rozhlížela kolem sebe a přemýšlela, co to mohlo být. Promnula si oči, přehodila deku na druhou stranu postele a vstala. Malátně přešla k oknu a opatrně otevřela velké, prosklené okno. Nepatrně se při tom vyklonila a rozhlédla se. Nikoho ale neviděla. Nechala okno pootevřené, aby čerstvý vzduch mohl do pokoje, a sedla si  pohodlně na své místo pod oknem. Toto místo měla nejraději z celého pokoje. Mohla se celé hodiny dívat na zahradu a přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby rodiče ještě žili…

„Ello, pojď se nasnídat.” Ella sebou trhla a rychle vstala.

„Už jdu, babičko,” řekla Ella a rychle ze sebe sundala pyžamo a hledala své oblíbené modré džíny a černý svetr.

„Ááá, konečně. Měla bych si tady v brzké době uklidit.” Rychle na sebe natáhla zbylé oblečení, vzala batoh a hnala si to ke dveřím. Vzala za kliku, pootočila. Najednou měla pocit, že ji někdo sleduje. Otočila se a zadívala se oknem ven. Nic podezřelého neviděla.

„Zvláštní, jako by mě někdo pozoroval, ale nikoho nevidím,” zavrtěla hlavou a vzala znovu za kliku.

Jsem hloupá, vždyť  jsem ve druhém patře, žádná živá duše by přece nedokázala chodit po parapetu,” řekla a zasmála se své myšlence. Sáhla po klice a zavřela dveře zvenku…

„Tak to bylo těsně, pomyslel si muž, který postával na balkónu vedle pokoje Elly.

„Musím s tím přestat, takhle to dál nejde. Připadám si jako nějaký šmírák, ale nemohu si pomoct, ona je jí tak strašně podobná, zamyslel se a smutný úsměv mu přelétl přes rty. Jeho mysl byla daleko od všeho, co znal. V té chvíli vzpomínal na dobu před dvaceti lety, na jednu nezapomenutelnou, krásnou dívku s čokoládovýma očima, přesně takovýma, jaké viděl dnes. Jen na malou chvíli si myslel, že je to ona, dívka jeho srdce... Bella…

„Co je dnes dobrého na snídani, babičko?” křikla Ella ze schodů. Pádila dolů jako stádo koní, také podle toho schodiště vydávalo dunivé zvuky.

„Ta holka se jednou přizabije na těch schodech,” pousmála se babička.

„Nekřič jako na lese a pojď se podívat,” odpověděla babička a usmívala se. Ella se přihnala do kuchyně jako velká voda, a když uviděla přichystané palačinky, jen se mlsně olízla.

„Hmmm, taková hostina.” Sedla si na své místo u okna a čekala na talíř plný palačinek, který už jí babička nesla. Z palačinek se ještě kouřilo. Babička před ni položila talíř, Ella na nic nečekala a hned je do sebe začala ládovat, až se jí dělaly boule za ušima.

„Je to strašně dobré babičko, děkuji,řekla mezi jednotlivými sousty té dobroty. Babička se jen usmívala a láskyplně se dívala na svou vnučku. V nestřežené chvíli jí ukápla malá slzička. Rychle ji setřela a snažila se zahnat vzpomínky na svou milovanou dceru. Také ji takto vídávala jíst a vždy byla překvapená, kolik toho ta malá holka dokáže sníst.

„Připomínáš mi tvoji maminku, přesně takhle hltavě baštila.” Smutného výrazu v očí si ale Ella nevšimla, tak byla zabraná do své snídaně, že babičku ani nevnímala.

„Uh huh,” zahuhlala a dál se krmila snídaní.

Ella spokojeně odsunula prázdný talíř od sebe a spokojeně si pohladila břicho.

„Bylo to výborné, babičko,” řekla Ella.

„Jsem ráda, miláčku, že ti chutnalo.” Jemně políbila svou vnučku na čelo.

„Měla by sis pospíšit, nebo přijdeš pozdě do školy,” řekla babička starostlivě a už popoháněla Ellu a podávala jí batoh se školními potřebami.

„Děkuju babičko, co bych si bez tebe počala?” Políbila babičku a rychlostí rozjetého šneka vystřelila ze dveří ven, aby stihla školní autobus.

„Kdybys jen věděla, Ello, že co nevidět se o sebe budeš muset postarat...” Smutně se zadívala za Ellou a šla se věnovat svým činnostem…

Ella tak tak stihla školní autobus, málem zakopla, jak se snažila běžet rychleji, aby autobus neodjel bez ní. Vpadla do autobusu jako velká voda a hledala volné místo. Zahlédla Amy, usmála se a vydala se jejím směrem. Jak procházela uličkou, zaujal ji jeden kluk. Upřeně se na ni díval. Jejich pohledy se setkaly a Ella byla jako očarovaná. Její oči se dívaly na toho nejkrásnějšího kluka, co kdy viděla. Měl oříškově hnědé, rozcuchané vlasy, karamelové oči, plné rty, které sváděly k polibku. Jeho tělo bylo samý sval, ale jeho pokožka byla tak bledá, skoro až průhledná. Zírala na něj s otevřenou pusou.

„Ehm, ahoj, můžu ti nějak pomoct?” zeptal se jí tím nejkrásnějším hlasem anděla.

Ella zrudla, zavřela pusu a zavrtěla hlavou.

„Ehm, ahoj, ne, děkuji, nepotřebuji pomoct. Promiň, měla bych už jít, kamarádka na mě čeká,” usmála se a nutila se do pohybu.

„Dobře, snad se brzo uvidíme. Přeji ti hezký den,” usmál se na ni a doufal, že to nebylo moc troufalé.

„Určitě se potkáme ve škole, mimo jiné, jsem Ella,” vrátila mu úsměv a přemýšlela, kde se v ní vzala taková odvaha. Při komunikaci s chlapci vždy koktala a byla červená jako rajče. U tohoto kluka měla pocit, že ho zná celý svůj život, a to jí přišlo divné, přitom moc dobře věděla, že ho nikdy předtím neviděla.

„V to doufám, usmál se, „já jsem Edward.“ Ella kolem něj prošla, kývla hlavou a sedla si vedle své kamarádky.

„To šlo docela dobře,” pomyslel si Edward a usmál se.

 „Kdo to byl a co po tobě chtěl? Vypadalas, jako kdyby tě očaroval, ptala se jí hned Amy, ale Ella byla teď ve svém světě a nikdo jiný pro ni neexistoval… Kromě Edwarda… Připadala si, jako kdyby ji očaroval svýma očima. Cítila se omámená a jako kdyby se vznášela metr nad zemí. Nechápala, co se to s ní děje, ale věděla, že to je strašně krásný pocit. Dvakrát, během cesty do školy, se na ni Edward podíval. Ella rychle sklopila oči a začervenala se, v břiše ji při tom pohledu šimralo hejno motýlů a srdce jí tlouklo jako splašené.

 Je tak krásná, její oči, její rty a ta vůně, zblázním se z ní. Je přesně jako její matka,”  pomyslel si Edward. Nemohl se na ni vynadívat, ale věděl, že se musí držet trochu zkrátka. Přece jen nechtěl vypadat příliš horlivě. Jenže byl zcela pod jejím kouzlem. Zaplavily ho ty samé city, které choval k její matce. Myslel si, že už není schopen lásky, ale opak byl pravdou. Kdyby měl tlukoucí srdce, určitě by mu vyskočilo z těla. Cítil se omámen a opojen tím vším, co se teď dělo. Už nevěřil, že by opět mohl být štastný. 

Tak klid, musíš být rozumný a nepodělat to, jako posledně. Kolik takových šancí ještě dostaneš? Jednu jsi už měl a moc dobře jsi s ní nenaložil. Snad nám tohle setkání přinese šťastnou budoucnost...

 



Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ella a Edward 1. kapitola:

 1
7. EmsCullen
14.06.2012 [19:06]

páni vážne pekné,teším sa na pokračko Emoticon

6. mona
13.06.2012 [0:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Jasmínka
12.06.2012 [21:59]

jůů...moc pěkný...moc se těším na další dílek :-)

4. Jana
12.06.2012 [15:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.06.2012 [15:48]

LeahCcPrvotina??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Tak to je to vážně dobré Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Těším se na pokračování, vypadá to velmi zajímavě Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.06.2012 [15:35]

mmonikZajímavé... jsem zvědavá, jak bude povídka pokračovat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.06.2012 [0:55]

WhiteTieČlánek ti vracím, kvůli chybám:

+ mezera u úvozovek se dělá takto - „Jacku, kde jsi?“ zvolala.

+ čárky,

+ vždy jen jedna mezera, nikoliv více,

+ jejich/jejích,

+ přímá řeč (koncept ti posílám níže),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ počáteční úvozovky musí být vždy dole,

+ překlepy,

+ skloňování.

Pokud si s opravou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a popros některého z korektorů o opravu.
Až si chyby opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!