Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan? - 30. kapitola

22.01.2012 (10:15) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 2983×

„Be-llo?“ zašeptal Edward. Bylo mi jasné, že slyšel to samé jako já. Pořád jsem se nehýbala. Edward se ke mně nahnul a přiložil si ucho k mému hrudníku, byla jsem vystrašená. Pak se ho i dotkl a zůstal šokovaný hledět na svoji ruku.
„Ty nejsi studená," vydechl. Přestala jsem úlekem dýchat. Jenže já musela dýchat, potřebovala jsem vzduch! Kdybych nevěděla, že jsem upír, myslela bych si, že jsem člověk.

„Cítíš to?“ Začal s rukou pohybovat v rytmu srdce na mém hrudníku. Fascinovaně si mě prohlížel a začal se usmívat. Nevěřícně jsem ho pozorovala a on vzal moji ruku do dlaní a přesunul ji na moje bijící srdce.
„Já… ho necítím, já ho jen slyším,“ odpověděla jsem mu. Vstala jsem z postele a pomalu došla k velkému zrcadlu.

Podívala jsem se na sebe. Viděla jsem to samé, co jsem sledovala obvykle. Měla jsem zlatavé oči, bílou pokožku. Já jsem upír! Tak proč mi, zatraceně, tluče srdce?
Zezadu mě objaly teplé ruce. Nebyly tak teplé jako obyčejně. Stáli jsme před zrcadlem a oba ani nedutali.
„Já to nechápu.“ Přikývl a objal mě ještě pevněji, což mě docela zabolelo.

„Auu,“ sykla jsem bolestí. Rychle mě pustil s vykulenýma očima. Posledních několik desítek let mě nic nebolelo. Zajímalo by mě, jestli bych mohla krvácet. Vzala jsem jeho ruku a táhla ho dolu do kuchyně. Nemluvil. Natáhla jsem se pro nůž. Když to uviděl, rychle mě zastavil. Já jsem to ale chtěla zkusit.

„Edwarde, pusť to,“ řekla jsem poměrně naštvaným tónem. Ihned kapituloval. Hrotem nože jsem přejela po svém prstu. Nůž prošel mojí upíří - teď už asi ne – pokožkou. Z malé ranky, která vznikla na místě, kde jsem měla přiložený nůž, začala proudit krev. Instinktivně jsem prst strčila do pusy a sála krev. Byla neuvěřitelně dobrá. Když jsem si uvědomila, že bych se na místě vysála, odtáhla jsem se.

„Jsem upírka, která sama sebe vysaje, super!“ zažertovala jsem. Edwardovi to ale moc vtipné nepřipadalo. Vzal náplast a prst mi rychle ošetřil. Nemohla jsem si nevšimnout jídla, které se tu teď všude válelo. Vykroutila jsem se Edwardovi a vzala jablko. Zakousla jsem se. Chutnalo stejně dobře, jako by mělo chutnat.
Bouchly dveře, nakoukla jsem tam s pusou plnou jablka. Stál tam Emmett. Držel v ruce srnku, kterou při pohledu na mě upustil na zem.

„Bella má chutě?“ zasmál se a podíval se na Edwarda. Ten jen zakroutil hlavou a nadzvedl se mu koutek u rtů.
„Přinesl jsem ti čerstvou láhev a ty tu jíš jablko?“ Popošel ke mně a vzal mi jablko z ruky, uhryznul si. Pak to ale zhnuseně vyplivl. Dveře se otevřely dokořán a do místnosti vpluly další osoby. Buch buch. Rose se na mě vystrašeně podívala. Přišla ke mně a položila mi dlaň na srdce. Po tváři jí přelétaly pocity. Nakonec tam zůstal jediný – radost.
„Carlisle? Bije jí srdce!“ usmála se a já viděla, že se jí v očích mihla naděje.

Carlisle trval na tom, že mě vyšetří. Odebral mi krev. Změřil mi teplotu, která byla teď něco okolo čtyřiceti stupňů. Rose na všechno přihlížela s nadšením. Emmett ji nešťastně pozoroval. Já jsem byla tak vyplašená, že jsem nevěděla, jak přemýšlet. Všechno co se mi dělo, bylo na palici.

„Myslím, že jsem se spletl. Vlkodlačí DNA je protijed," řekl Carlisle fascinovaně. Zůstala jsem na něj civět. Takže já jsem teď zase člověk?
„Chutná mi krev, Carlisle. Kdybych byla člověk, krev bych nechtěla." Nakrčil obočí. Diskutovali jsme do rána. Prodiskutovali jsme všechno možné. Každou alternativu, kterou jsme promysleli. Člověka, poloměniče, poloupíra a nakonec moji nejoblíbenější - těhotenství. Byla to teorie úplně postavená na hlavu.

Dítě si mělo vytvářet prostředí k růstu. Potřebovalo stravu. Potřebovalo odpočinek, a aby tohle všechno fungovalo, muselo by mě přizpůsobit. Dítě měničů je prý silnější. Já se téhle teorii akorát zasmála.
Seděli jsme v pracovně celé odpoledne. Rose se od nás ani nehnula. Když slyšela, že mám být údajně těhotná, rozsvítily se jí oči. Edward lehce ztuhl. Oběma jsem se zasmála.

„Bello, máš čtyřiadvacet párových chromozomů. Nejsi člověk, ale nejsi ani upír. Dalo by se říct, že jsi něco mezi. Edwarde, můžu ti taky odebrat krev?“ zeptal se s nadějí v hlase. Edward přikývl a nastavil mu ruku. Carlisle si došel pro injekci a nabral mu krev. Z toho se mi udělalo nevolno, běžela jsem na záchod a vyzvracela část toho, co jsem snědla. To jsem asi první upír, kterému se udělalo blbě při odběru krve. Edward stál u mě a držel mi vlasy. Já jsem se snažila nekoukat na ránu, která byla naneštěstí tak vidět.

„Běž pryč!“ poručila jsem mu. Nechtěla jsem, aby tohle viděl. Odcouval zpět do pracovny. Utřela jsem si pusu a vypláchla ji vodou.
Pomalinku jsem došla do pracovny. Carlisle stál na místě a koukal ven z okna. V ruce držel papír. Pak se pohnul a já si nemohla nevšimnout úsměvu.
„Bello, už vím, co ti je.“ Usmál se a zaťukal na papír. Polkla jsem.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 30. kapitola: