Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 11. kapitola - Vzplanutí

15.10.2010 (11:00) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3559×

Teaser ke kapitole:

Tik tak, tik tak. Hodiny neúprosně odbíjely a rozrušovaly mou i tak nervózní náladu. Za pár hodin budu sedět v autě a odjíždět na báječný víkend s tím nejkrásnějším bohem, kterého lidské oko kdy spatřilo. Neměla jsem důvod být nervózní, měla jsem důvod přímo vyšilovat! Posedávala jsem na posteli a snažila se přemluvit k tomu, abych začala něco dělat. Další myšlenka na dny strávené s Edwardem mě ale vyléčila natolik, že jsem prudce vyskočila z postele a cestou narazila do židle, která mi nepochybně překážela.

„Au,“ zaklela jsem nahlas a chytila se za bolavý kotník. Ještě se díky své nemotornosti můžu zmrzačit, fakt! Po pár minutách bolest ustala a já s radostí zjistila, že noha přežila a jsem v naprostém pořádku. První, co musím udělat, je dát si pořádnou sprchu, abych se trochu uvolnila. Mimo jiné jsem musela splnit pár ženských úkonů, abych se cítila opravdu dobře. Rozešla jsem se do koupelny a ve sprše na sebe spustila proud horkých kapek, které mi stékaly po bělostné pokožce a uvolňovaly citelné napětí v mém těle. Cloumalo se mnou vzrušení a takový zvláštní pocit, jako když máte udělat krok do tmy a nevíte, co Vás tam čeká. Najednou jsem si uvědomila, že jsem v koupelně víc než hodinu a musela jsem si ještě sbalit věci a trochu se upravit. Zabalila jsem se do teplého županu a s pramínky mokrých vlasů smotaných do ručníku vyběhla do pokoje. Ze skříně jsem vytáhla větší tašku a z kupiček všeho oblečení vybírala to „nejlepší“. Toaletní taštičku jsem přihodila do přední kapsy a tašku jsem postavila ke dveřím. Trochu jsem zalitovala, že jsem nevyrazila na nákupy a neudělala si lepší výbavu, ale co. Zkrátka nejsem dokonalá…

Během chvilky jsem si vysušila vlasy a zastrčila do nich drobnou, koženou čelenku. Pak jen trochu řasenky a lesku na rty a byla jsem hotová. Když jsem se otočila na hodiny, bylo za pět minut tři. Oblékla jsem se, vzala si bundu a s taškou přes rameno seběhla dolů. Ještě jednou jsem si v duchu zkontrolovala všechny potřebné věci a přesně ve tři otevřela vchodové dveře.

„Uff, tak jo, Bells. Hlavně, klid, jasný? Nic se neděje, nic se…“ nedořekla jsem. Ve stejnou chvíli zaparkovalo černé Volvo před vchodem a z něj vystoupil Edward.

„Ahoj,“ pozdravil mě s úsměvem a vzal mi z rukou tašku, kterou položil do kufru.

„Ahoj,“ špitla jsem mezitím, ale tak potichu, že pochybuju o tom, že mě slyšel. I když…

„Můžeme jet?“ zeptal se a otevřel mi dveře od auta.

„Ehm, jo, jasně. Nerada bych se tu střetla se svou sestrou,“ zažertovala jsem a usadila se do pohodlného křesla auta.

Auto se rozjelo. Čekala nás několika hodinová cesta, takže jsem se zhluboka nadechla a myslela jen a jen na nás dva. Nechtěla jsem promarnit jedinou minutu, kterou jsem mohla strávit s tímhle nadpozemsky krásným klukem, který změnil můj život.

„Bello! Bello, probuď se,“ zněl někde z dálky ten sametově sladký hlas.

„Ne, ještě ne,“ zadrmolila jsem a přetočila se na bok.

„Bello,“ šeptal Edwardův hlas mé jméno, ale teď byl blízko. Tak blízko, jak jen mohl. Rozespale jsem s sebou trhla a zmateně se podívala na Edwarda, který mě pozoroval z několika centimetrů. Vypadal zasněně a jeho jantarové oči zářily jako tisíce hvězd.

„Konečně si se probrala, krásko. Už jsem myslel, že jsi prokletá a jenom můj polibek dokáže tu hroznou kletbu zlomit,“ řekl šeptem a jeho rty se semkly do zářivého úsměvu.

„Já, já jsem usnula. Sakra,“ zaklela jsem a vzpomněla si na své dnešní přikázání, abych nepromarnila jedinou chvíli strávenou s Edwardem. Tak fajn, tohle se mi teda úspěšně nepovedlo!

„Vždyť se nic nestalo, Bello. Byla jsi prostě jen unavená. Jinak jsme tady,“ řekl sladce a já se konečně podívala z okna. Zírala jsem na překrásnou dřevěnou chatu uprostřed lesa, která se majestátně tyčila do výše. Vystoupila jsem z auta a nasála ten čerstvý vzduch s příměsí borovic a zemité kůry. Edward přistoupil ke mně.

„Vítej,“ řekl přívětivě a lehce se usmál.

„Je tu nádherně,“ promluvila jsem okouzleně.

„To je,“ odpověděl a sklopil zrak, „Měli bychom jít asi dovnitř, musí ti být chladno,“ pokračoval a nesl moje věci do domu. Následovala jsem ho a Edward se zastavil ve vstupní chodbě.

„Na prohlídku je celkem pozdě, celý dům ti ukážu zítra. Teď tě zavedu do tvého pokoje. Pojď za mnou,“ přikázal mile a dovedl mě na konec úzké chodby, k dubovým dveřím a otevřel. Nadšeně jsem zírala před sebe.

Stála jsem na prahu pokoje, který vypadal jak z nějakého pohádkového příběhu. Mohutná postel s temně purpurovým baldachýnem dominovala celé místnosti a kolem ní byly na dřevené podlaze rozprostřeny bílé kožešinky. Proti ní stál kamenný krb, jehož římsa byla vyložena řadou svíček a nad ním visel malebný obraz neznámého malíře. Knihovna v rohu pokoje byla zaplněna do poslední knihy a já nepochybovala o tom, že její obsah patří Edwardovi. Celý pokoj byl osvětlen několika lampami, jejichž světlo tlumeně dokreslovalo dokonalou atmosféru tohoto okamžiku.

„Páni,“ vydechla jsem.

„Buď tu jako doma, prosím,“ odpověděl Edward a upřeně se na mě zadíval. Jaké je to, cítit se jako by Vás někdo rentgenoval pouhým pohledem? Značně jsem zneklidněla a ucukla pohledem. Edward ke mně přistoupil a vzal mou ruku do své.

„Můžu ti cokoli donést nebo nabídnout? Nechci, aby ti něco chybělo,“ zašeptal sladce a jeho omamný dech zavál kolem mě.

„Nechybí,“ špitla jsem a v duchu se snažila potlačit svoje rozrušení. Usmál se.

„V tom případě ti přeju dobrou noc, Bello. Budu spát hned vedle, kdyby si cokoli potřebovala, ano?“ řekl chraplavým hlasem. Jeho rty se přiblížily nebezpečně blízko a jemně se dotkly mé tváře.

„Dobrou noc,“ šeptl a pustil mou ruku.

„E, dobrou,“ hlesla jsem okouzleně, a když se zavřely dveře pokoje, hlasitě jsem vydechla. Tep se mi vracel k normálu a dech se postupně zklidňoval. Takhle jsem se cítila jenom s Edwardem. Nevím, jak přesně tenhle pocit popsat, ale bylo to jako elektrizující vzrušení, které procházelo celým mým tělem až do konečků prstů. Byla jsem naprosto paralyzovaná svou touhou, a pokušení ve mně doutnalo jako ohnivé jiskřivé plamínky, které se rozžehnou ve žhavý plamen vášně. Posadila jsem se na postel a začala vybalovat věci. Najednou se ozvalo klepání na dveře. Lekla jsem se a upustila prádlo na zem. V mžiku jsem ho sesbírala a postavila se.

„Dále,“ řekla jsem hlasitě. Do pokoje vstoupil Edward a v rukou držel dvě nákupní tašky se známým módním nápisem.

„Abych nezapomněl, tohle ti posílá Alice. A tady je k tomu dopis,“ dořekl a podal mi věci s malou obálkou.

„Ach, díky,“ šeptla jsem překvapeně a než jsem stačila cokoli dalšího říct, Edward byl pryč. Bylo mi divné, že mi Alice něco posílá, takže jsem hned roztrhla dopis a začala nedočkavě číst.

Milá Bello,

Pokud čteš tento dopis, tak Edward splnil svůj slib a předal ti můj dárek. Chtěla jsem jen, abys věděla, že Vám přeju, abyste byli spolu a byli šťastní. Věř mi, že svého bratra znám lépe než kdokoli jiný a nikdy jsem ho neviděla šťastnějšího. Patříte k sobě a nic Vás nesmí rozdělit. Jakožto tvá kamarádka ti posílám něco, co se ti bude nepochybně hodit. A když říkám, že bude, tak BUDE. V první chvíli mě budeš chtít zabít, ale pak budeš nadšená! No to je jedno. Nemusíš mít strach, Edward nemá tušení, co ti předával. Užij to a jednou buď sobecká a mysli na svoje štěstí!

S pozdravem, Tvá Alice

Nevěřícně jsem zůstala sedět nad Aliciným dopisem. To, co v něm napsala, mi udělalo obrovskou radost. Posadila jsem se na zem a otevřela první, pečlivě uzavřenou tašku. Když se mi to podařilo, spatřila jsem několik kousků oblečení. Jedno hezčí než druhé a všechny v mé velikosti. Celá nedočkavá jsem rozbalila i druhou, ve které bylo několikero spodní prádlo. Když jsem zahlédla cenovku na jednom kousku, myslela jsem, že se Alice definitivně zbláznila! Tohle bylo svůdné, krajkové prádlo a já se zastyděla při myšlence, co k tomu Alice vedlo. Bez přemýšlení jsem strčila obě tašky pod postel a rozhodla se na Alicin dar zapomenout.

Převlékla jsem se do trička a pyžamových kalhot a celá unavená zaplula do hebké a teplé postele, která mi poskytla své útočiště. Únava mě zdolala během pár minut a já usnula.

Jeho sladké rty se lehce dotýkaly mé pokožky. Srdce mi splašeně bušilo a jeho silný tlukot zněl hlasitou ozvěnou. Ticho. Tma. Jen jeho omamný dech jemně tančil po mé tváři a mrazivé vzrušení ochromovalo mé křehké lidské tělo…

„Bello.“ Jeho hlas. Poznala bych ho i v té nejtemnější temnotě…

„Vstávej, krásko,“ zazněl znovu. Najednou se můj sen vytrácel a všechno kolem mě mizelo pryč. Ospale jsem otevřela oči a spatřila Edwarda, který seděl na kraji postele a se zaujetím mě sledoval. V rukou držel tác s báječně vonícím jídlem.

„Snídaně,“ řekl s úsměvem, když jsem se konečně probrala. Opřela jsem se o rám postele a vzala si tác plný jídla.

„Děkuju,“ odpověděla jsem vděčně a můj žaludek hlasitým zakručením prozradil, že mám vážně hlad.

„Nemáš zač. V klidu se najez a pak za mnou přijď,“ řekl mile.

„Moc ráda,“ špitla jsem a Edward se postavil.

„Dobře,“ pousmál se a zmizel za dveřmi.

Musela jsem se ještě trochu uklidnit z toho snu, ze kterého mě jeho hlavní aktér probudil. Když jsem s posledním oblíznutím dojedla výbornou snídani, osprchovala jsem se a převlékla do džín a pohodlné mikiny. Prohlédla jsem se v zrcadle a zaskučela. Byla jsem tak obyčejná, tak moc vzdálená od dokonalosti a božské krásy Edwarda Cullena…

A pak mě hlavou prolétla myšlenka na dárek od Alice.

„Ne, Bello! To neuděláš!“ rozkázala jsem si přísně, ale mé druhé já neustále dloubalo do ženské mysli, která volala po tom, abych si oblékla věci od Alice. Bez většího soupeření jsem se poddala a sáhla pro tašky pod postel.

„Tak fajn, Alice! Doufám, že jsi spokojená,“ špitla jsem vyčítavě a vytáhla tričko s dlouhým rukávem, jehož výstřih nebyl zrovna decentní. S potlačeným studem jsem si ho oblékla a podívala se do zrcadla znova. Musím uznat, že by mě nenapadlo, jak moc dokáže oblečení člověka změnit. Bílá látka jemně obkreslovala moje křivky a zdůrazňovala něco, co jsem ani nevěděla, že mám. Bez přemýšlení jsem si převlékla džíny, které jsem vyměnila za úzké a přiléhavé, pročesala si zvlněné vlasy a vyrazila z pokoje. Prošla jsem dlouhou chodbou a zahlédla Edwarda stát v menší místnosti plné knih. Zadumaně hleděl do jedné z nich a vypadal jako dokonalá socha. Nešikovně jsem našlápla na dřevěnou podlahu, která v mžiku zavrzala a Edward odtrhl pohled, směrem ke mně.

Ehm, promiň. Já, nechtěla jsem tě vyrušit,“ řekla jsem omluvně a Edward odložil knihu a přistoupil ke mně.

„Neomlouvej se. Myslím, že jsem v porovnání s tebou o nic nepřišel,“ šeptl s úsměvem a já pocítila příval horké krve, která se mi vlila do tváře.

„Tak, ukážeš mi dům?“ zeptala jsem se ve snaze odvést pozornost.

„Následujte mně, slečno Swanová,“ řekl pobaveně a rozešel se do chodby. Vydala jsem se za ním.

Celý den byl jako sen. Edward mi ukázal celý dům a všechny jeho nejmenší zákoutí. Když jsme v podvečer povečeřeli, cítila jsem se opravdu šťastná a nechtěla myslet na to, že pozítří už bude tomuhle krásnému víkendu konec. Když mě Edward doprovodil do pokoje, rozhodl se, že roztopí krb. Bylo celkem chladno a tak jsem jeho návrh přivítala. Během chvíle se v krbu rozžehly plamínky a pokojem proplulo příjemné teplo. Posadila jsem se na bílou kožešinku na zem a zahleděla se do plápolajícího ohně, který libozvučně praskal. Edward si přisedl.

„Na co myslíš?“zeptal se a jeho sametový hlas mě probral z myšlenek.

„Na to, co bude, až tenhle výlet skončí,“ přiznala jsem a znovu se zadívala do tančících plamínků. Hebké prsty se dotkly mé tváře a Edwardův pronikavý pohled projel celým mým tělem jako elektrické impulz.

„Nic nekončí, Bello. Všechno teprve začíná,“ zašeptal a moje srdce se splašeně rozbušilo. Naše pohledy se vzájemně sledovaly jen pár centimetrů od sebe.

„Mám strach,“ řekla jsem polohlasem.

„Strach z čeho?“ ptal se naléhavě Edward.

„Strach z toho, co cítím. A z toho, jak snadno to můžu ztratit,“ řekla jsem sklesle. Zavládlo naprosté ticho, jen oheň v krbu hlasitě praskal. Edward si otočil mou tvář k sobě a v jeho očích se objevilo něco zvláštního.

„Bello, miluju tě,“ zašeptal něžně a frenetický dotek jeho ruky mi způsobil na těle husí kůži. V tu chvíli se můj srdeční tep téměř vytratil a já přestala na okamžik dýchat.

„Nechtěl jsem, aby tě ohrožoval náš svět a snažil jsem se své city potlačit, ale… nejde to,“ vzdychl odevzdaně a na jeho tváři se vykreslil bolestný výraz.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem téměř neslyšitelně, „Myslela jsem, že o mě nestojíš, že chceš někoho, kdo by k tobě patřil a hodil se k tobě. Ne obyčejnou, lidskou…“ Jeho prsty mi přejely po rtech a zarazily to, co jsem chtěla říct. Edward bez jediného slova prolomil tu nesnesitelnou touhu, která nás tolik svazovala, a jeho mramorové rty se s dychtivostí spojily s mými. Po tváři mi stékaly horké slzy, slzy štěstí. Edward se rozrušeně odtáhl.

„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se překvapeně a stíral mi slzy z tváře. Pronikavě jsem se na něj podívala.

„Já jen…“ Zlomil se mi hlas. Edwardův výraz zvážněl a odtáhl se ještě víc.

„Omlouvám se,“ řekl bolestně a sklopil zrak.

„Ne, já tě chci! Chci tě víc než cokoli na světě! Jsem jen šťastná, opravdu šťastná,“ zašeptala jsem a on se na mě podíval.

„Jsi si jistá, Bello?“ ujistil se.

„Jsem,“ odpověděla jsem jistě a zajely prsty do jeho bronzových vlasů. Přitáhla jsem se přímo k němu a jeho reakce byla okamžitá.

Jeho rty se přitiskly k mým a jeho přerývavý dech mi zněl v uších jako ta nejsladší melodie na světě. Sevřel mě v náručí a já se nepatrně zachvěla. Všechna vášeň a touha mě teď přímo spalovala a já prožívala každičký jeho dotek. Sladká chuť jeho rtů se do mě vpíjela a já se mu s každou vteřinou odevzdávala víc a víc. Vzrušeně jsem zajela prsty do jeho hebkých vlasů, když se naše jazyky propletly v divokém a horoucím tanci. Rty se přemístil ke krku a já slastně vzdychla, když se dotkl mého ušního lalůčku. Jeho sevření zesílilo, zvedl mě v náručí, a aniž by mě přestal líbat, přenesl mě a položil do hebkých peřin, které rozvířily jeho omamnou vůni všude kolem mě. Srdce mi prudce bušilo do hrudi. Pocítila jsem jeho dotek, když mi opatrně vyhrnoval tričko. Jeho mužné paže mě s největší opatrností, jako bych byla nejvzácnější skvost na světě, nadzvedly a odhodily tričko na zem. Když jsem odhodila i to jeho, omámeně jsem vydechla. Na jeho hrudi se rýsovaly pracující svaly, které s každým pohybem poukazovaly na jeho krásu a dokonalost. Pevně jsem se k němu přitiskla a on mi rozepnul saténovou podprsenku, která skončila na kupičce odhozeného oblečení. Tělo mi hořelo nepopsatelným vzrušením, byla jsem úplně obluzená. Edwardovy rty začaly sjíždět po mé tváři níž, po šíji, až se dostal k ňadrům. Jazykem je obkresloval a já se neovladatelně zaryla prsty do jeho nahých zad. Položil mě z náruče a rty slíbával každou část mého těla. Během chvíle jsem před ním ležela úplně nahá, neskrytá, tak jak jsem byla stvořena a poslední kousek jeho oblečení zmizel v rohu pokoje. Rty přitiskl k mým a vášnivě mě líbal.

„Miluju Tě,“ zašeptal mezi polibky a spojil naše těla v jedno. Neuvěřitelně silné vzrušení prohnulo mé tělo a hlasitý vzdech se mi vydral z hrdla. Edward mě objímal svými pažemi a s přerývavým oddechováním přirážel. Naše propletená těla nás přiváděla k naprostému šílenství. Neukojitelná potřeba nás nutila chtít se víc a víc a vyvrcholení, které se blížilo, nás přivádělo k slastné extázi. V ten okamžik jsme patřili jeden druhému, bez předsudků, skrývání, bez nejistoty a pochyb. Dali jsme všanc všechno, co jsme měli a nechali naše city propuknout. Konečně jsem pocítila, co opravdová láska, čistá a průzračná, znamená. Naše společná noc byla tou nejkrásnější, jakou může člověk jen prožít. Změnila mě, změnila můj život…

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 11. kapitola - Vzplanutí: