Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dreams come true? Prolog

25.02.2010 (16:15) • EllieWhite • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1243×

Prolog

Zvedla jsem se z postele, převlíkla se do saténové košilky a šla si sednout do obyváku. Byla jsem v cizím bytě. Obývací pokoj jsem odvodila od malé rohové pohovky a televize, trochu postaršího vzhledu. Odsunula jsem hnědý konferenční stolek a posadila se do tureckého sedu naproti oknu. Vůbec jsem netušila, co tam dělám a jak jsem se tam dostala, ale nijak mě to neznepokojovalo. Jednoduše jsem v klidu seděla a čekala... Ale na koho? Z ničeho nic se okno rozrazilo a přede mnou stál muž. Postavila jsem se a lehce se chytla jeho nastavené ruky. Pocit, který následoval, byl nepříjemný. Zvedal se mi žaludek, ale nebylo mi na zvracení. Všechno mě bolelo a nemohla jsem se ani hnout... A pak jsem pod svýma bosýma nohama ucítila písek. Od slunce vyhřátý plážový písek... Z dálky byly slyšet mořské vlny, ale kromě písku tam nebylo nic. Rozběhla jsem se za šuměním moře. Nic. Otočila jsem se vlevo a zase se rozběhla, ale ani tam jsem moře nenašla. Cítila jsem ho... Něco mi říkalo, že ho musím najít... Ale nikde nic. Zmocňovala se mě panika a začalo se mi špatně dýchat. Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? A kde je ten, co mě dostal na tohle prázdné místo? Písek mě začal pálit do bosých chodidel. Otočila jsem se a tam stál on... Neměl na sobě nic, kromě roztrhaných krátkých kalhot. Stál a upřeně se na mě díval.

,,Ehm... Kde to jsme?" Mlčel.

,,Jak jsi mě sem dostal?" pokračovala jsem, ale on stále mlčel.

,,Co to má všechno znamenat?" Stále žádná odpověď.

,,No tak! Odpovíš mi?" zvedla jsem hlas a chtěla se ho dotknout.

,,Můžeš mě, prosím, přestat ignorovat?!" Natáhla jsem ruku, ale prošla skrz něj. Stál bez pohnutí. Napůl překvapeně a napůl polekaně jsem vytřeštila oči. Ruku jsem automaticky stáhla rychlostí blesku. Zmateně jsem mu pohlédla do očí, očekávajíc odpověď. Hned mi hlavou proběhla myšlenka, že ty oči znám... Ano znám... Věděla jsem přesně, kdo to je. Jenže co by tady dělal? Promnula jsem si oči, párkrát zamrkala a pohlédla mu zpět do obličeje. Přede mnou stál Jacob. Můj Jacob... Už od mého narození.

Probudila jsem se s kapkami potu na čele. Tohle už je třetí noc, kdy se mi to zdálo. Vždycky jsem měla špatný pocit, že se něco takového stane a já se ho nebudu moct dotknout... Že ho ztratím... Ale když mi došlo, že to není možné, uklidnila jsem se. Otřela jsem si čelo, vstala z postele a pořádně se protáhla. Pak jsem zamířila do kuchyně, kde na mě čekaly palačinky. S chutí jsem se do nich zakousla. V kuchyni se objevila máma.

,,Pomalu, prosím tě..." napomenula mě a pohladila po zádech.

,,Táta tady není?" zeptala jsem se s plnou pusou a se sklopenýma očima polkla.

,,Ne. Už šel - nedočkavec... Jakmile se najíš, jdeme taky. Jo, abych nezapoměla... Byl tu Jake. Bude tě čekat u Carlislea," řekla a odešla do obyváku.

,,No jo... Můj malý pejsek..." řekla jsem si pro sebe.

,,A ty už jsi jedla?" zeptala jsem se. Z obyváku se ozvalo jenom tiché:

,,Jo jo, o mě neměj strach..."

Po jídle jsem se převlíkla do růžového tílka, modrých džínů a ofinu si sepla sponkou. Pak jsme se daly na cestu. Sotva jsme vyběhly z chaloupky směrem k velkému domu, z dály jsem zaslechla dusot přibližujících se čtyř vlčích tlap. Po chvíli se k nám Jake přidal. Vyběhly jsme z lesa, ale Jake tam zůstal.

,,Budu uvnitř," mrkla na mě mamka a vyšla po schodech ke dveřím. Já čekala na Jacoba, až se přemění obleče. Tahle myšlenka mi vždycky připadala směšná. Jake vylezl z křoví jenom v kraťasech.

,,Ahoj, Nessie," řekl jemným hlasem. ,,Jak se ti spalo?" dodal a objal mě.

,,Ušlo to..." zalhala jsem a pokusila se o nenucený úsměv.

,,Zase se ti to zdálo?" zeptal se. Ten úsměv mi asi moc nevyšel... Někdy mě opravdu štve, co táta dokáže, ale ještě horší je, že to Jakovi musel říct. Vykroutila jsem se z jeho objetí a šla do domu.

,,Neřeš to, prosím," houkla jsem přes rameno. Jake mě chytil za ruku.

,,Dobrá." A dal mi pusu na čelo.

Táta věděl, že o tom nerada mluvím, ale Jake to prý musí vědět. Otevřela jsem dveře, ve kterých už stála Alice s pomerančovým džusem. Od Nahuelovy návštěvy - nebo spíš od Jakova otisknutí - je jejich lednička vždycky plná. (No... Ale když Jake dostane hlad...) A jako každou neděli se Emmett, Carlisle, Jasper a táta dívali na zápas. Jacob se k nim s radostí přidal. Emmett ho poplácal po rameni a uvolnil mu místo k sezení. Já s Alicí jsme si přisedly ke stolu vedle Rose, která mi dala pusu na tvář. Esmé na mě s úsměvem mrkla a dál se bavila s mámou o něčem velice nezajímavém. Rose s Alicí pokračovaly v rozhovoru o nových trendech, kdy vyrazí na nákupy a kam. Ničemu z toho jsem nevěnovala pozornost. Pozorovala jsem Jacoba. Vlevo od něj seděl Jasper, který už se netváří tak křečovitě jako dřív. Alice říkala, že je to čím dál lepší, a že se jeho sebeovládání zlepšuje. Byla z něho nadšená. Vedle Jaspera seděl táta a vedle něj Carlisle. Emmett teď seděl po Jakově pravici. Zase jsem přemýšlela nad svým snem. Jestli to má něco znamenat nebo si s tím nemusím lámat hlavu... Táta se na mě podíval a zavrtěl hlavou.

,Nech toho´ pomyslela jsem si. Usmál se a dál sledoval televizi.

,,Jdu se napít," oznámila jsem ke stolu. Máma přikývla. V kuchyni jsem si nalila další sklenici džusu. Opřená o linku jsem ho pomalu usrkávala. Zanedlouho přišel Jake - určitě ho poslal táta. Taky si nalil a opřel se vedle mě.

,,Můžu vědět, co se ti vlastně zdá?" zeptal se. ,,Zajímá mě to, protože chodíš jako poloupír bez duše." Zkoumavě si prohlédl můj výraz, ale když jsem se nezasmála, urychleně pokračoval.

,,Bolí mě, když se trápíš," dodal a s bolestným výrazem mě pozoroval.

,,Co ti táta zase řekl? Proč to prostě nenecháte být? Je to jenom sen!" zvýšila jsem hlas.

,,Edward mi nic neřekl. Vidím to sám. A jenom sen to asi nebude, když tě to tak znervózňuje," řekl a dal mi pusu. Přikývla jsem. Vzala jsem mu sklenici z ruky a s tou mojí ji položila vedle krabice s džusem. Vydechla jsem a položila mu ruce na oči. Jacob stál v klidu. Celý sen jsem mu přehrála a když jsem došla k části, kdy se ho nemůžu dotknout, sundal si moje ruce z obličeje a silně mě objal.

,,Už jsem domluvený s Edwardem i Bellou, že u vás teď budu spát a ráno tě brát do školy." Začal mě líbat.

Stačila jsem jen říct ,,děkuji" a nechala své myšlenky proudit pryč.

Když jsme se vrátili k ostatním, právě se chystali na lov.

,,Mami," zastavila jsem ji. ,,Já dneska nepůjdu. Půjdu s Jakem domů a počkáme na vás." Podívala jsem se na Jacoba.

,,Ale ty přece miluješ nedělní lov... S takovou bude mít Emmett náskok a vyhraje," usmála se. ,,No, ale dobrá... Miluji tě." Políbila mě na tvář.

,,Já tebe taky." Objala jsem ji. Jacoba pohladila po tváři, otočila se a byla fuč. Domů jsme šli pomalu, ani jsme nemluvili. Asi v polovině cesty Jake prolomil ticho.

,,Nessie?" Zastavila jsem a koukla mu do očí.

,,Chci jen... Abys věděla, že jsem tu pro tebe." A políbil mě.

Další

Autor: EllieWhite, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dreams come true? Prolog: