Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí bratrstvo - 12. Proměna

11.03.2010 (14:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4759×

PROMĚNA
(Bella)

Zamžourala jsem očima a snažila si přivyknout tmě, která panovala v pokoji. Přes prosklenou stěnu byl vidět měsíc a hvězdy v celé parádě, asi jsem spala déle, než jsem čekala. Co si pamatuji, tak vždycky spím tak třikrát za týden a to vždycky jen hodinu, maximálně tři. Teď jsem musela spát nejméně pět hodin. Povzdychla jsem si a chtěla vstát, ale do nosu mě praštila Edwardova vůně. Rozhlédla jsem se a zaostřila na siluetu sedící v rohu pokoje. Když si mé oči přivykly tmě, rozeznala jsem Edwarda.
„Měla bys ještě spát,“ zašeptal.
„Myslím, že ne,“ ušklíbla jsem se.
„Proč musíš být tak tvrdohlavá?“ zakroutil hlavou a přešel ke mně.
„Já nejsem tvrdohlavá, jen mi ke spánku normálně stačí hodinka. A teď jsem musela spát už bůhví jak dlouho,“ vysvětlila jsem.
„Ale tví bratři taky ještě spí,“ zamračil se a sedl si vedle mě na postel.
„Tak o tom pochybuju,“ zašklebila jsem se. Oni spávají mnohem míň než já. Pro jistotu jsem se zaměřila na zvuky v domě, ale žádné další srdce kromě mého jsem nezaslechla. Akorát z pokojů se ozývaly divné rány a… vzdechy? No tak to už vím, co všichni dělají.
„Máš pravdu, neslyším je,“ řekl nevěřícně.
„Určitě jsou už doma,“ usmála jsem se na něj.
„Taky půjdeš?“ zeptal se a ostražitě mě pozoroval. Přikývla jsem.

„Myslela jsi to vážně? To na parkovišti?“ zeptal se, když jsem se zvedala. Zašmátrala jsem v paměti a pak mi to došlo.
„Ano,“ povzdychla jsem si. Zvedl pohled ze země a pátral v mém obličeji. Pak se rozzářil a přiblížil se ke mně. Cítila jsem jeho dech na obličeji a chtěla jediné, konečně ho políbit. Zastavil se jen pár centimetrů od mých rtů a propaloval mě pohledem. Lehce jsem se usmála a přitáhla si jeho rty ke svým. On mi začal polibky jemně oplácet. Naše rty se jen jemně třely o sebe a já si uvědomila, co dělám. Rychle jsem se odtáhla. Copak by mohl milovat 3000 let starou dračici? Navíc mu kvůli mně bude hrozit spousta nebezpečí.
Zmateně a bolestně mě pozoroval. Copak by chtěl, aby to pokračovalo? To těžko a i kdyby, hrozilo by mu moc nebezpečí. Alespoň do té doby, než bude Bianca mrtvá. Ona mě teď nenávidí víc než kdy dříve a co když najde Edwarda? Zabila jsem Sebastiana, i když je pravda, že jsem se jen bránila, bude se mi chtít pomstít. A na Edwardovi to nedovolím.
„Omlouvám se, neměl jsem si myslet, že bys chtěla být s upírem,“ zamumlal.
„Přesně to samé si říkám já. Jak bys mohl milovat 3000letou holku, se kterou bys byl věčně v nebezpečí?“ zašeptala jsem a vstala. Panebože, co to mám na sobě? Světle modré, letní a průsvitné šaty. A boty na podpatku.  Ale v dalším pohybu mě zastavila ruka na mé paži.

„Tobě nevadí, co jsem? Protože já tě miluju,“ řekl a vstal.
„Samozřejmě že nevadí, já jen… ty mě miluješ i po tom, když víš, kdo jsem?“ zeptala jsem se nevěřícně.
„Nikdy bych tě nepřestal milovat, ani to nejde. Chci být jen s tebou,“ mluvil vážně a propaloval mě pohledem plným lásky. Byla jsem šťastná a rozhodla jsem se nás už netrápit. Biancu vyřeším a on o ní nemusí ani vědět. V duchu jsem si za svůj plán zatleskala a udělala krok blíž k Edwardovi.
„Miluju tě,“ zašeptala jsem a vpíjela se mu do zlatých očí.
„Já tebe taky,“ zašeptal a sklonil hlavu. Vytáhla jsem se na špičky a začala ho znovu líbat. Ale tentokrát dravěji a s větší vášní. Edward mi obmotal ruce kolem pasu a přitiskl si mě co nejblíže k němu. Dala jsem mu ruce za krk a prsty vpletla do bronzových vlasů. Pomalu jsem ho tlačila dál a nakonec svalila na postel. Ležel nade mnou a nepřestával mě líbat. Kyslík jsem naštěstí nepotřebovala, takže nebyl důvod se odtáhnout. Zapojili jsme do polibku i jazyky a stále nepřestávali.

„POMOC! Bella umírá!“ zařval na celý dům najednou Emmett, který stál ve dveřích pokoje. Okamžitě byla v pokoji celá rodina a dívali se střídavě na mě s Edwardem a na Emma. Edward ze mě rychle slezl a já se posadila vedle něj na kraj postele.
„Co to má znamenat?“ zavrčel na něj Edward zuřivě.
„Tak proč jsi jí dával umělé dýchání, když je v pořádku?“ zeptal se Emmett ublíženě. To už jsem nevydržela a rozesmála se. Všichni se ke mně přidali, až na Edwarda.
„Trochu soukromí,“ zavrčel na ně a všichni se vypařili. Až na Emmetta.
„Co je zase?“ vyjela jsem na něj.
„Slíbila jsi mi, že mě svezeš,“ začal vzlykat jako malé dítě.
„Potom,“ uzavřela jsem.
„Fajn,“ řekl klidně.
„Tak teď vypadni,“ zavrčela jsem na něj.
„Ne, ne,“ kroutil hlavou.
„A z jakého důvodu?“ zeptala jsem se ho jako malého dítěte.
„Jestli se tu schyluje k tomu, k čemu si myslím, tak u toho chci být. Je to historická událost, vždyť Edward je stoletý panic,“ vysvětlil mi situaci. Edward začal zuřivě vrčet a vypadalo to, že se po něm vrhne, ale ve dveřích se najednou objevili bráškové.

„Nic si z toho nedělejte, Bella je zase už 3000 let panna,“ začal se smát Ben a poplácal Emma po rameni. Tak tohle přehnali. Začalo to ve mně vřít. Chci být s Edwardem sama a ti tupci nás tu budou zesměšňovat. Všechno kolem mě začínalo rudnout a já cítila, jak se celá třesu.
„Všichni ven,“ vykřikl Bryan. Došlo mi, že se teď nejspíš přeměním na obrovského draka v tomto krásném domě. Navíc v tomhle rozzuřeném stavu budu nejspíš i chroptit oheň. Rychle jsem vstala a vyskočila oknem. Všimla jsem si, že na mě zírá celá rodina. Copak neslyšeli, že mají vypadnout? Pravda, je nevhodné vyhazovat je z jejich vlastního domu, ale vždyť jim jde o život.

Dál jsem se tím nezabývala, jelikož okno bylo zavřené a proskočila sklem. Pak jim to zasklím. Dopadla jsem celkem daleko od domu a pak jsem se teprve přeměnila. Bylo to tak, tak, asi bych se měla naučit ovládat vztek. I když jsem s tím nikdy problémy neměla. Oblečení v tu chvíli explodovalo a mini cáry se snesly na zem kolem mého velkého, černého a šupinatého těla. Vztyčený ocas jsem opatrně položila směrem k lesu, abych s ním něco nerozbila. Křídla jsem obezřetně složila na záda a pak pohlédla do sedmi překvapených tváří.

„To se ti povedlo, brácha, tohle se jí ještě nestalo,“ ždouchl Bryan nasupeně do Bena.
„Bello, já se omlouvám. Byla to jen sranda,“ začal na mě koukat omluvně. Copak nechápe, že jsem mohla zabít Edwarda? Bez něj by můj život neměl smysl. Ale nic se nestalo a já se teď nechci hádat. Přestala jsem z nosu šlehat plamínky vzteku a kývla, že mu odpouštím.
„Tak a teď mě svezeš,“ zasmál se Emmett, který se jako první vzpamatoval…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 12. Proměna: