Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 29

asdfasf


Dostala mě mafie 29Bella začíná dělat u Edwarda v kanceláři a musí se vypořádat i s jeho matkou.

Dalším dnem začínalo období nic nedělání. Nedovedla jsem si představit, co budu dělat sama v té obrovské vile. Edward každé ráno odešel a většinou se vracel pozdě odpoledne nebo až večer. Ze začátku to bylo super. Občas jsem si zaplavala, něco uklidila, kdybych uměla vařit, tak bych i uvařila, ale moje zkušenosti v kuchyni nebyly vůbec valné. Párkrát jsme zašla s Alexeiem do tělocvičny, ale to už se mi zajídalo. Musela jsem si prostě najít novou zábavu.

„Nudím se,“ stěžovala jsem si Edwardovi jednou večer v posteli.

„Tak se nějak zabav,“ odbyl mě.

„Rada nad zlato. Moc děkuju.“

„Nemáš zač,“ usmál se a otočil se na druhý bok. Poslední dobou s ním byla opravdu řeč. Ani přitulit se nechtěl.

„Myslím to vážně, Edwarde,“ nenechala jsem ho spát.

„Tak si otevři svoji ordinaci,“ zamumlal.

„Prosím? Mám za to, že jsi ještě nedávno chtěl, abych nepracovala, a teď si mám otevřít ordinaci?“

„Cožpak se nechceš něčím zabavit?“

„To ano, ale…“

„No tak vidíš,“ přerušil mě.

„Ty ses zbláznil!“ Musela jsem nad jeho chováním kroutit hlavou. Byl prostě divný.

„Dovol.“

„Nemůžu si otevřít ordinaci. Nikdo by ke mně nechodil, noviny by mě roznesly na kopytech.“

„No vidíš. Tak si vymysli něco lepšího.“

„Dej mi už pokoj.“ Otočila jsem se k němu zády a radši se snažila usnout, leč marně.

Asi po hodině převalování jsem se tiše vykradla z ložnice a sešla jsem dolů do obýváku. Potřebovala jsem kapku něčeho tvrdého, proto jsem ukradla trochu Edwardovy whisky. Ne, že by mi to nějak chutnalo, jen jsem to potřebovala. Hodila jsem do sebe celou skleničku a otřásla se, jak mi mráz přeběhl po zádech. Nalila jsem si ještě jednu a kecla si na pohovku. Nohy jsem hodila na stolek a dál pila whisky.

„Bello?“

„Pane Cullene?“ Nemohla jsem si odpustit jedovatý tón.

„Jsi naštvaná?“

„Ne.“

„Ne?“

„No ne.“

„Tak proč neležíš v posteli a nespíš?“

„Nemohla jsem usnout.“

„Proto tu piješ.“

„Doufala jsem, že mi to trochu pomůže.“

„Piješ whisky, kterou nepiješ.“

„Chceš ji vrátit nebo co?“

„Smím si přisednout?“

„Tvůj dům, nechápu, proč se mě ptáš?“

„Není to jenom můj dům. Teď je přeci i tvůj.“

„Jasně, co je moje, je i tvoje,“ zabrumlala jsem nepříliš nadšeně.

„Ale no tak,“ zasmál se a přitáhl si mě do náruče.

„Můžeš si zítra vyrazit na nákupy a trochu se rozšoupnout.“
„Nebaví mě nakupovat samotnou.“

„Vezmi tu tvoji kolegyni z nemocnice.“

„Myslíš Betty?“

„Třeba. Jdi, s kým chceš, hlavně ne s tím pitomým doktorem.“

„Nějak nevím, kterýho myslíš.“

„Bylo jich víc?“ vytřeštil oči.

„Dobře, ani jeden z nich není pitomý. S Adamem jsi nám to zkazil ty, a co se Matthewa týče, několikrát jsem ti vysvětlovala, že jsme jen přátelé.“

„Ano, ano, já vím. Poslal bych tě nakupovat s mojí sestrou, ale to by pravděpodobně neskončilo dobře, takže pokud sebou nechceš Alexeie nebo někoho jemu podobného, budeš muset zapátrat ve svých zdrojích.

„Mám lepší nápad!“ vyskočil, jako kdyby ho něco kouslo do zadku. „Zaměstnám tě já. Potřebuju sekretářku.“

„Co? Má ze mě být kancelářská krysa?“

„Ale no tak. Není to zas tak ohavná práce a navíc si tak můžeme být nablízku.“

„Nablízku… jako, že mě budeš mít pod kontrolou.“

„Dobře, prokoukla jsi mě. Ale měla bys alespoň ocenit moji snahu o to, najít ti práci.“¨

„Edwarde, neblázni. Umím maximálně uvařit kafe.“

„A zvedat telefony zvládneš určitě taky. Psát umíš, číst umíš, nic jinýho opravdu umět nepotřebuješ.“

Bylo přede mnou velké dilema. Zůstat v kleci a nudit se nebo se alespoň trochu zaměstnat, ať už jako sekretářka. Ale budu pracovat pod ním a to bude pravděpodobně to nejtěžší. Takže co s tím?

„Dobře. Beru to.“

„Fajn. Tak pojď do postele, protože nejsem zvědavý na pozdní příchody.“ Nafoukaný podnikatel byl tady.

„Hej, buzerovat se teda nenechám.“

„Já vím,“ zakřenil se a pomohl mi na nohy. Vzal mi skleničku z ruky a dopil zbytek whisky.

„Neměl bys tolik pít,“ prohodila jsem jen tak mimochodem.

„Nemusíš mít starosti, na moje játra to nemá žádný vliv.“

„No, hned jsem klidnější.“

„Tak pojď,“ objal mě kolem ramen. Nahoře mě uložil do postele a dal mi pusu. „Už se těším na naši spolupráci. Dobrou noc.“

„Dobrou.“

A tak jsem tedy nastoupila s Edwardem do práce. Musela jsem si trochu přivstat, protože jsem vůbec neměla páru, co na sebe. Jen ze seriálu jsem tušila, v čem sekretářky chodí, a protože Edward šel v obleku, sáhla jsem po béžové sukni a černé halence. To snad bude dobré. Společně jsme se nasnídali a Gregori nás vzal do firmy. Vlastně až teď mi došlo, že jsem u něj v kanceláři nikdy nebyla.

Velká prosklená budova s velkou přijímací halou, recepcí a dvěma výtahy. Edward šel sebevědomě rovnou k výtahu a za každý jeho krok jsem já musela udělat dva. Občas někoho pozdravil, ale jinak se s nikým nezahazoval. A všichni zírali na mě.

„Pane Cullene.“ Jen co se otevřely dveře u výtahu v tom nejvyšším patře, přicupitala k nám pohledná blondýna v modrém kostýmku. Jen co se na Edwarda usmála a vystrčila prsa, věděla jsem, že z nás kamarádky ani náhodou nebudou. Alespoň, že mu vykala.

„Zdravím, Ruth, tohle je Bella, moje přítelkyně a moje nová osobní asistentka.“

„Moc mě těší, Bello,“ nabídla mi ruku, tak jsem ji přijala.

„Ruth se o tebe postará a vysvětlí ti, co a jak.“

„Pane Cullene, od deseti máte jednání s Johnem, pak oběd s vaší matkou.“

„Díky, Ruth, ten oběd mi zrušte. Nebo ne, zavolejte mé matce, že nás bude o jednoho víc. Díky. A do deseti mě nerušte. Pro tebe to samozřejmě neplatí,“ přitáhl si mě na polibek, popřál mi hodně štěstí a zavřel se v kanceláři se svým jménem na dveřích.

„Dobře, Bello, smím vám tak říkat?“

„Jo, jasně,“ souhlasila jsem trochu vykolejeně.

„Fajn. Takže pan Cullen si každé ráno dá černou kávu. Pro začátek by vaším úkolem mohlo být zvedání telefonů a organizování schůzek. To by vám mohlo jít. Můžete si vzít můj stůl.“

„Díky.“

„Kuchyňka je támhle, kafe snad uvařit zvládnete, ne? Já jdu něco zařídit na finanční.“ S tím se otočila na podpatku a z výtahu mi věnovala ještě jeden úsměv.

S povzdechem jsem udělala to zpropadený kafe. Zaklepala jsem a ještě před vyzváním vešla.

„Nesu ti černou kávu, kterou si dáváš každé ráno,“ zašveholila jsem ironicky mile.

„Jak to jde.“

„Parádně. Ruth je opravdu milá,“ protočila jsem oči. „Pravděpodobně si myslí, že jsem nějaká vypatlaná pipka.“

„Ale no tak,“ stáhnul si mě na klín, aby mě trochu uchlácholil. „Za chvíli ji to přejde.“

„To doufám. Teď pravděpodobně probírá se svou nejlepší kamarádkou na finančním, jak vypadám a proč jsem tě vlastně sbalila. Vsadím se, že vedou prachy.“

„Ohlásíme naše manželství.“

„Co? K čemu to jako bude?“

„Aspoň se k tobě začnou líp chovat.“

„Jo a kdo? Tvoje rodina mě sežere a zlatokopka ze mě bude tak jako tak.“

„Mně to ale nevadí a co je mi potom, co říkají ostatní? Vůbec nic, takže žádný stres.“ Rty se dotkl mého krku a pokračoval nahoru.

„Pane Cullene.“ Do kanceláře vlítla Ruth a jakmile nás uviděla, tak se zarazila. „Pardon, netušila jsem, že…“

„To je v pořádku. Bella jen potřebovala s něčím poradit.“

„Ano,“ vyskočila jsem ze sedu. „Už jdu.“ Než jsem od něj udělala dva kroky, chytil mě za ruku a tak mě zastavil.

„Minutku,“ usmál se na Ruth a ta zavřela dveře.

„Nebuď z ní tak vystresovaná.“

„Jsem její podřízená.“

„Jsi moje podřízená. Jenom moje a jenom tady. Jste na stejné úrovni. Vlastně ty jsi ještě o něco výš, takže ona by měla poslouchat tebe.“

„Díky za objasnění firemních vztahů, ale musím pracovat. Nenechám se přece vyhodit kvůli neplnění svých povinností,“ usmála jsem se a odešla. „Můžete.“ Svůj úsměv jsem věnovala i Ruth.

„Jistě.“

Posadila jsem se za stůl a prohlížela si pár dokumentů. Za chvíli vyšel Edward v saku.

„Jdu na schůzku. V půl dvanácté tě vyzvednu na ten oběd. Zatím se mějte.“ Než jsem stačila říct švec, byl pryč.

„Fajn, vezmu vás na rychlou prohlídku, ať víte, kde co je. Pak se třeba pohneme někam dál. Tak jdeme.“

Ruth si do jedné ruky vzala diář, do druhé telefon a mlčky vyrazila k výtahu. Urychleně jsem ji následovala. Ve výtahu bylo nejprve ticho. Netušila jsem, jak začít hovor, a nejspíš ani ona ne, dokaď si neodkašlala a neodhodlala se.

„Promiňte, ale jste ta lékařka?“

„Ano.“

„Aha. Takže co psali, je pravda?“

„Záleží na tom, co jste četla.“

„Jistě, omlouvám se.“

„Není za co. Za tu chvíli jsem poznala, jak moc jsou si schopni novináři vymýšlet.“

„Něco o tom vím. Úspěch je lidem často trnem v oku.“ Pousmála se na mě a vystoupila z výtahu. „Dobře, tady je finanční oddělení. Cokoliv, co se týká peněz, jde nejdříve sem a pak většinou k podpisu panu Cullenovi.“

Bla bla bla. Téměř všechno, co Ruth vypustila z úst, šlo jedním uchem tam a druhým ven. Byla jsem si jistá, že jediné, co potřebuju vědět, je adresa téhle firmy a patro mojí kanceláře. Nic víc, nic míň. Vrátily jsme se zpátky do našeho patra. Jen tak koutkem oka jsem mrkla na hodiny. Bylo krátce před naším obědem s Edwardem.

„Asi byste se měla připravit. Pan Cullen nesnáší čekání, ale to už asi víte.“

„U mě si nikdy výrazně nestěžoval,“ pokrčila jsem rameny, ale sáhla jsem pro kabelku. Nepotřebovala jsem, aby mi Ruth mluvila ještě do toho, jestli na mě Edward chce nebo nechce čekat.

„Tak si užijte oběd.“

„Díky.“ S úsměvem a zvláštní úlevou jsem si přivolala výtah.

„Už jsem na tebe čekal.“ S Edwardem jsem se potkala dole na recepci. Přivítal mě polibkem a s rukou kolem mého pasu mě vedl ven. „Šlo to dobře?“

„Celkem.“

„Dobře. Tak jedeme.“ Pomohl mi do auta a sednul si vedle mě.

Skončili jsme ve drahé restauraci. Edwardova matku tu ještě nebyla, což bylo možná i dobře. Pořád jsem měla v živé paměti, jak dopadl náš oběd.

„Neměl jsi mě sem brát.“ Kdybych mohla, zbaběle bych utekla.

„Ale no tak. Moje matka tě nesní.“

„Ne? Minule to vypadalo, že si na mě docela pošmákla.“

„Vím, že to minule nebyla zrovna pohádka, ale tady bude sama a my budeme dva.“

„No, to jsi mě uklidnil.“ Musela jsem zmlknout, protože paní Cullenová právě vešla a blížila se k našemu stolu.

„Edwarde,“ oslovila ho s úsměvem a nechala se od něj políbit na tvář.

„Ahoj, mami. Bellu si jistě pamatuješ.“

„Jistě. Dobrý den.“ Se strohým pozdravem mi podala ruku.

„Ráda vás opět vidím.“

„Opravdu?“

„Jistě.

„Jste odolnější, než jsem si myslela.“

 

„Prosím?“

„Neposadíme se?“ Edward musel přerušit naši konverzaci. Jeho matka si mlčky nechala od číšníka přidržet židli a hned začala diktovat.

„Dám si steak, blue rare, zeleninový salát a vodu. Děkuji.“

„Jistě, madam. A pro vás?“ Podíval se na naši stranu, a když Edward nadiktoval svou objednávku, začala jsem panikařit. Vždyť jsem se ani nestačila podívat do jídelního lístku. Bylo mi trapně, protože mě všichni tři sledovali. Proto jsem jen potichu dodala, že si dám to samé, co on.

„Edwarde, tady jsem ti přinesla seznam hostů.“

„Mami, právě o tom jsem s tebou chtěl mluvit.“

Seznam hostů? Seznam hostů na co? Upírala jsem na Edwarda pohled a čekala, jestli mi vůbec něco vysvětlí.

„Mám tam ještě někoho přidat nebo ubrat?“ zeptala se.

„Mami, byl bych rád, kdyby ti Bella s pořádáním mohla pomoct.“ To už jsem se musela ozvat.

„Pardon, ale mohl bys mi vysvětlit, o co vlastně jde?“

„Je to takový malý večírek, vlastně garden party u nás na zahradě.“ Konečně jsem byla o něco chytřejší.

„Aha, no já do toho nechci zasahovat. Moje organizační schopnosti jsou hluboko pod bodem mrazu.“

„Trvám na tom.“ Edward mě zchladil ledovým pohledem.

„Edwarde…“

„Myslím, že je to skvělý nápad,“ pronesla jeho matka snad i nadšeně. Vypadalo to upřímně, ale u jeho rodiny jsem si nemohla být ničím jistá. „Můžeme se alespoň blíže poznat, že, slečno Swanová.“

„Jistě,“ usmála jsem se na ni.

„A protože je večírek už za dva týdny a máme co dělat, budu ráda, že mi pomůžete. Edward už mi poslal vaše číslo,“ usmála se na mě. Úsměv jsem jí nervózně opětovala a byla ráda, že před nás číšník položil jídlo.

„Slyšela jsem, že už nepracujete v nemocnici.“

„Ne, nepracuji.“

„Pracuje u mě ve firmě.“

„Edwarde, Isabella mi jistě umí odpovědět sama, že?“ Přesunula pohled zpátky na mě.

„To jistě. Ale Edward měl pravdu. Začala jsem pracovat v C transport.“

„Vítejte v rodinné firmě.“ Její tón byl jedovatý a úsměv neupřímný. Bylo mi jasné, že z nás kamarádky nebudou, ani kdybych se snažila sebevíc.  

„Děkuju,“ pípla jsem.

Číšník nám právě přinášel jídlo a já jsem tak konečně nebyla středem zájmu. V tichosti jsme se najedli a o večírku nebo o ničem jiném už nepadlo ani slovo.

„Edwarde, prosím tě, dej mi vědět hned dnes večer, jestli jsou tam všichni, abych mohla hned zítra rozeslat pozvánky.“

„Jistě.“

„Isabello, vám se zítra ozvu. Musíme dát dohromady zasedací pořádek a spoustu dalších věcí.“

„Dobře. Nashledanou.“

„Mějte se.“

„Ahoj, mami.“ Pusa na tvář a konečně jsme osaměli.

„Díky, že jsi ze mě udělal idiota,“ nemohla jsem si odpustit rýpnutí.

„Nechápu.“

„S tím večírkem. Mohl jsi mi to říct dopředu.“

„Zapomněl jsem. Zas tolik se nestalo.“

„Nestalo? No, to je jedno.“ Nemělo cenu mu to vysvětlovat. Nepochopil by to. Nechtěl to pochopit.

„Nastup si,“ otevřel mi dveře od auta a zdálo se, že je naše konverzace u konce. Bez řečí jsem ho poslechla.

„Na tom večírku bude spousta mých známých a vlivných lidí, takže tě vezmu na nákupy. Potřebuješ nějaké hezké šaty.“

„Šatů mám plnou skříň.“

„Ty už jsou obnošené a nechci nic slyšet.“

„Proč jsi tak nabroušený?“

„Nejsem.“

„Ale jsi. Co se děje?“

„Nebudu to řešit s tebou.“

„Fajn,“ založila jsem si uraženě ruce na prsou a pohled jsem stočila ven z okýnka, abych se nemusela koukat na něho. Byl tak strašně náladový.

„Nebuď uražená.“ Náladový a ještě nesnesitelný. „Tak se nebav. Jsem zvědavý, jak dlouho to vydržíš.“

Dlouho. Odpověděla jsem si v duchu, ale jinak jsem nereagovala. „Bello,“ zaskučel a přisunul se ke mně blíž. „No tak.“

„Řekni mi, co se děje.“

„To není nic, o co by ses musela starat.“

„Jako že bych to nepochopila?“ Teď by si měl sakra dobře rozmyslet, co odpoví.

„To samozřejmě ne. Jen nechci, aby sis dělala starosti s něčím, co můžu vyřešit sám.“

„Hádám, že až mě chytne zase policie, pak už to nebude jen tvoje věc.“

„Policii z toho, prosím tě, vynech.“

„Ráda bych.“

„Vyřeším to brzy, ano? Tak už toho nech.“ Nepatrně na mě zvedl hlas, aby mi došlo, že už se o tom prostě bavit nechce. Tak jsem se nebavila. Proč se téměř každá naše konverzace musela zvrhnout v hádku nebo prudší výměnu názorů? Neuměli jsme se bavit normálně.

Vrátili jsme se zpátky do firmy. Edward se zavřel u sebe v kanceláři a mě si opět vzala na starost Ruth. S její pomocí jsem odepsala na pár e-mailů, zvedla několik telefonů a nechala Edwarda podepsat štos papírů. To bylo pro dnešek všechno.

„Jdeme domů, krásko.“ Edward vylezl se sakem přes rameno a s širokým úsměvem se opřel o můj stůl.

„Ještě minutku.“ Zavřela jsem šanon a šla ho zařadit. „Teď můžeme.“

„Líbí se mi, že tady pracuješ.“

„Máš mě pod kontrolou, co?“

„Tak upřímná jsi být zrovna nemusela.“

„Vlastně je to tu lepší, než kdybych se nudila doma,“ přiznala jsem a doufala, že jsem si alespoň trochu šplhla.

„Neboj, teď se nudit nebudeš. Moje matka tě zaměstná.“

„Mám z toho strach.“

„Nemusíš. Poradím ti, když nebudeš odmlouvat a mluvit sprostě, tak to spolu vydržíte.“

„Kéž by to bylo tak jednoduché,“ povzdechla jsem si.

„Ale no tak,“ objal mě kolem ramen, aby mě uchlácholil a otevřel mi dveře od auta. Byli jsme doma. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 29:

 1
09.08.2013 [23:22]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
skvelá kapitola... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon
som zvedavá čo trápi Edwarda a ako sa Bella popasuje s prípravou večierku... Emoticon
inak Cullenovci sa správajú hrozne ja mať takú svokru ako Esme v tvojej poviedke tak si asi hodím... Emoticon

8. Niki
09.08.2013 [19:53]

co se děje?? kde je romantika??? Emoticon Emoticon Emoticon

09.08.2013 [13:35]

mima19974Jéééééééééééééééééééééééééééééééééj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.08.2013 [10:50]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Niki
09.08.2013 [10:50]

Krásné :))
Těším se na další :DDDDD

4. Lili
09.08.2013 [9:40]

Krasa Emoticon to jsem na pripravu te oslavy tedy zvedava :D

3. marcela
09.08.2013 [8:42]

Já ti nevím.Bella je špičková lékařka a bude dělat poskoka?? EmoticonCo jsem ji z Tvé povídky stačila poznat,tak je to holka,která si nenechá řídit život. EmoticonPřála bych jí,aby se zblížila s Esmé.To by se mi moc líbilo. Emoticon
Nádherná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

09.08.2013 [7:45]

kollartTaková tchyně hotový anděl :D tohle mít tak nevím nevím :D jinak moc pěkná kapitola, už se těším na další :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.08.2013 [22:52]

BlotikAhoj,
článek jsem ti opravila, ale pozor na:
* Skloňování.
* Přímou řeč. Pokud za přímou řečí použiješ uvozovací větu, tato věta nesmí začínat velkým písmenem a přímá řeč nesmí končit tečkou, pokud tam uvozovací věta není, přímá řeč nesmí končit čárkou a věta za ní zase malým písmenem.
* Čárky kolem oslovení.

Pro příště si dej na tyto chyby pozor. Jelikož jsi OP, neměly by se vyskytovat v tak hojném počtu.
Děkuji.
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!