Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 26

Vampire Bella


Dostala mě mafie 26Poslední večer v Las Vegas a návrat do Seattlu, kde se představí mafiánská rodina Cullenů.

 

Celé další dopoledne jsme se váleli u bazénu a nechávali se hýčkat maséry, jak Edward včera při večeři naplánoval. Obsluha nás obskakovala, jako kdybychom byli nějaký královský pár a vůbec nic nám nechybělo.

Válet bych se klidně vydržela až do večera, ale asi ve tři hodiny mě Edward vytáhnul z hotelu ven. Jeli jsme za město, kde stála helikoptéra.

„Grand Canyon,“ připomněl mi.

„Jasně.“

„Jsi připravená na úžasný zážitek?“ Byl vzrušený a oči mu jenom jiskřily. Pomohl mi nastoupit a pak vlezl za mnou. Na hlavu jsme si nasadili sluchátka a pomalu jsme se vznesli do vzduchu. Las Vegas bylo pod námi jako město ze stavebnice a pomalu jsme se blížili k horám. Byla to paráda.

Slunce už pomalu zapadalo a před námi se objevil ten nejúžasnější výhled na Grand Canyon. Červená barva skal zářila všude kolem nás a slunce tomu dodávalo ještě lepší atmosféru.

„Je to nádhera,“ vykřikla jsem nadšeně. Edward mi věnoval zářivý úsměv.

Teď jsem byla Edwardovi vážně vděčná. Kdybych ho nepotkala, tohle bych zažívala jen těžko. Vzpomněla jsem si na Adama. Nebyl to žádný chudák, ale podívat se na Grand Canyon by mě sám od sebe asi nevzal.

„Co se děje?“ ozvalo se ve sluchátkách na mých uších. Nejspíš se mu nelíbil můj zamračený výraz.

„Miluju tě.“ Musela jsem mu to říct nahlas. Bylo mi jedno, že to mohl slyšet i pilot. Klidně bych to mohla vykřičet do světa a pořád bych měla pocit, že jsem to nedala najevo dostatečně.

„A já tebe.“

Hlavu jsem měla stále v oblacích, když jsme už za tmy přistáli. Byl to neuvěřitelný zážitek a to ještě nebylo všechno. Nešli jsme do hotelu, jak jsem si myslela, ale úplně na druhou stranu. Do města.

„Beru tě na procházku,“ vysvětlil.

„Bože, děkuju.“ Skočila jsem mu kolem krku. Jako malé dítě, ale bylo mi jedno, že na nás lidi koukají.

„A vlastně si taky potřebuju s tebou trochu promluvit.“

„Aha.“ Moje nadšení polevilo. Stáhla jsem se zpátky vedle něho a můj krok dostal zpátky svůj normální rytmus.

„Není to tak hrozné.“ Snažil se mě uklidnit a objal mě kolem ramen.

„Dobře. Takže o čem budeme mluvit?“

„O nic moc nejde, jen se potřebuju vrátit zpátky do Seattlu. Mám nějaké pracovní povinnosti a taky kvůli těm věcem, nechci tě tím zatěžovat. Taky budu potřebovat, aby ses vrátila normálně do práce. Alespoň na chvíli.“

„Opravdu? To je snad poprvé, co od tebe něco takového slyším.“

„Já vím.“ Zasmál se, i když trochu upjatě.

„Kdy poletíme?“

„Nejradši bych ještě dnes v noci, ale nechci, abys musela spát v letadle, takže to počká do zítřejšího rána.“

„Nevadí mi spát v letadle.

„Už jsem řekl, že to do zítra počká, tak to do zítra počká,“ utnul mě.

„Vždyť nic neříkám.“

„Tak pojď.“ Víc si mě přitáhnul k sobě a vedle rušnou ulicí. Vegas v noci pořádně žilo. Tohle šlo v hotelu úplně mimo mě a až teď se mi podařilo nasát tu správnou atmosféru. A když jsme se vrátili zpátky do hotelu, litovala jsem, že jsme si to nemohli vychutnat déle.

Poslední noc v Las Vegas byla úžasná. Po úžasném milování jsme v objetí koukali z okna ven a přitom jsme si povídali o všech blbostech, co nás právě napadly. Bylo to skvělé zakončení naší cesty, a abych byla upřímná, do normálního procesu se mi vůbec nechtělo. Ne teď, když jsem si zvykla na tohle rozmazlování.

Letadlo na nás čekalo už brzy ráno, takže jsme si museli přivstat. Ani jsme nesnídali, jak jsme chvátali. Hlavně, že jsem Edwardovi říkala, že můžeme odjet už večer. Teď se mi žaludek hlady kroutil a byla jsem pěkně nervózní až do té doby, než mi stevardka přinesla velkou porci míchaných vajec a opečeného toastu. On celou dobu něco dělal na počítači, který vzal, kdo ví kde, takže jsem se musela zabavit sama. Ještě že let nebyl tak dlouhý. I cestou domů něco vyřizoval přes telefon. Nechtěla jsem poslouchat, ale vzhledem k tomu, že mluvil se svojí sestrou a odpovídal jí jenom v heslech, která většinou zněla: „Dobře,“ nic jsem z toho poznat nemohla.

„Na oběd jedeme k mým rodičům. Nemohl jsem se z toho vykroutit a navíc s nimi potřebuju něco probrat.“

„Ty ses zbláznil. Potřebuju se dát alespoň trochu dohromady, i když pochybuju, že to v případě tvé rodiny bude stačit. Mám pocit, že jim nebudu dost dobrá a vlastně bych jim nebyla dobrá, ani kdybych byla světová modelka a na kontě měla miliony.“

„Uklidni se, máš na to dvě hodiny. Podívej, nechce se mi tam o nic víc, než tobě, ale je to nutné.“

„Vždyť už nic neříkám.“ Vzdala jsem se.

Dojeli jsme domů. Edward beze slova odešel do pracovny a já tak měla čas jenom na sebe. Osprchovala jsem se a právě jsem stála jen ve spodním prádle u dveří šatny a bezradně si prohlížela přeplněné police. Nějak jsem si nebyla jistá, co na takovýhle oběd obléknout. Džíny jsem zavrhla rovnou a šaty mi také nepřipadaly jako to pravé ořechové. Musela jsem pořádně zahrabat, abych našla černou úzkou sukni ke kolenům a světle modrou halenku, kterou jsem si do ní zastrčila a trochu vykasala. Vysoké lodičky tomu dodaly ten správný šmrnc a byla jsem hotová. S hlubokým nádechem jsem zaklepala na dveře Edwardovy pracovny a vešla jsem.

„Právě včas.“ Usmál se na mě a zaklapl notebook. „Můžeme jet.“

Nasedli jsme do Edwardova sporťáku a bez doprovodu jeli pryč. Netušila jsem, kde Cullenovi bydlí, ale pořád jsme se drželi v té lepší části města, až jsme úplně vyjeli ze Seattlu. Pohledem jsem propalovala svoje dlaně a přitom jsem si pohrávala s prstýnkem.

„Tady.“ Sundala jsem si ho a strčila jsem mu ho do ruky.

„Co s ním?“ nechápal.

„Schovej mi ho u sebe.“

„Dobře.“ Sundal si i ten svůj a oba schoval ve vnitřní kapse saka. „Buď v klidu, usmívej se a nenech se ničím rozhodit,“ poradil mi a zaparkoval před velkým skleněným domem na samotě v lese. Vystoupil a téměř hned byl u mých dveří, aby mi otevřel a pomohl vystoupit. Nabídl mi rámě, a když jsem zahákla svoji ruku do jeho, vedl mě do jámy lvové.

Měla jsem sto chutí utéct, ale Edward mě držel pevně, takže jsem neměla ani tu sebemenší šanci. S hlubokým nádechem a pravou nohou jsem vkročila dovnitř. Vedl mě světlou přijímací halou dál do domu. Všechno tu bylo sterilní, světlé a čisté. I obývací pokoj byl vyvedený v béžových barvách a uprostřed stála dokonalá šestičlenná rodina.

„Mami.“ Edward se s matkou přivítal polibkem na tvář. „Tohle je Isabella Cullenová, moje přítelkyně.“ Představil mě. „Moc mě těší, paní Cullenová.“ Natáhla jsem k ní ruku a ona ji se strojeným úsměvem přijala. „Pane Cullene.“ Usmála jsem se na něj. Snažila jsem se, aby moje úsměvy byly co nejupřímnější a nejpřirozenější.

„Esme, Carlisle a tohle je Alice, její manžel Jasper, Emmett a jeho manželka Rosalie.“ Představil mi i ostatní.

„Ráda vás poznávám.“ Doufala jsem, že ostatní nebudou jako Alice a budou se mnou komunikovat alespoň trochu normálněji.

„Pojďme se najíst. Doufám, že máte ráda jehněčí, slečno.“ Tiše jsem přikývla a mlčky jsme přešli do kuchyně k obrovskému dřevěnému stolu. Edward mi odsunul židli, abych se posadila. Paní Cullenová mi nandala porci masa a opečených brambor, nandala i ostatním a všichni se strojeně pustili do jídla.

„Máte moc hezký dům.“ Musela jsem promluvit. To mlčení už se nedalo vydržet.

„Děkuji,“ odpověděla Esme. To bylo vše. Edward se na mě povzbudivě usmál.

„Když jsme se viděli naposled, říkala jste, že pracujete jako doktorka. Smím vědět, na jakém oddělení?“ Konečně promluvil Carlisle.

„Pracuji na onkologii.“

„Ano, už vím. Četl jsem o vás v jednom lékařském časopise. Máte velmi zajímavé zaměstnání.“

„To ano. Velice mě naplňuje.“

„A jste si jistá, že vás bude stejně naplňovat život po boku mého syna, nebo jsou tu jiné prostředky, které tak učiní?“

„Mami!“ okřikl ji Edward naštvaně. „To by stačilo, nemyslíš?“

„Nepoužívej na mě tenhle tón, Edwarde.“

„Nebudu, když přestaneš Bellu urážet.“

„Edwarde,“ sykla jsem. Nechtěla jsem, aby se pouštěl do hádky se svou matkou.

„Dáte si dezert, Isabello?“ zeptala se, ignorujíc Edwarda.

„Ano, děkuji,“ odpověděla jsem váhavě. Nevěděla jsem, jaká odpověď bude ta správná.

„Ne! Dezert si nedáme,“ přikázal Edward a zvednul se od stolu. „Odcházíme.“

„Edwarde!“ Carlisle s ním nesouhlasil.

„Jdeme.“ Podíval se na mě.

„Nemusíme…“ Snažila jsem se zabránit nejhoršímu

„Ale musíme.“ Čapnul mě za ruku a téměř odtáhnul od stolu.

„Nashledanou. Děkuji za oběd. Bylo to výborné.“ Rozloučila jsem se ze slušnosti, než mě stačil odtáhnout za roh ke vchodovým dveřím.

„Už nemusíš být slušná.“ Zabouchl za námi dveře. „Měla jsi pravdu, nebyl to nejlepší nápad.“

„To opravdu nebyl. Jsem ráda, že jsi to přiznal.“

„Jedeme domů. Potřebuju si dát panáka nebo se neudržím.“

„Zapomeň na to, prostě jsme si nesedli, ale kvůli tomu se nemusíš hádat se svojí matkou.“ Chtěl mi něco odpovědět, ale zazvonil mu telefon.

„Cullen,“ vyštěkl naštvaně. „Za půl hodiny? Dobře.“

Za společnosti ticha a napjaté atmosféry jsme dojeli domů. Edward zaparkoval auto, pomohl mi vystoupit, ale pak zmizel u sebe v kanceláři. S povzdechem jsem se posadila k televizi a snažila se odprostit od všech starostí. To byl zase dneska den.

Jak si Edward domluvil po telefonu, za půl hodiny mu přišla návštěva. Zarostlý chlápek v obyčejných džínách a košili. Nevypadal, že by byl návštěvou nějak nadšený a byl i zamlklý. Edwarda stroze pozdravil a zavřel za sebou dveře do pracovny. Vrátila jsem se zpátky ke sledování televize.

„Kdo je tu šéf? Kdo je tu, kurva, šéf?“ uslyšela jsem Edwarda řvát po chvíli a následně se ozval zvuk tříštění skla. Ten jeho kumpán vypálil z kanceláře jako střela, ale já se tam neodvažovala jít. Na to jsem si moc cenila svého zdraví. Vlastně jsem měla strach mu čelit i třeba za hodinu, proto jsem zavolala do nemocnice a domluvila si hned službu na dnešní noc. Potřebovala jsem vypadnout a trochu si odpočinout.

‘   

 „Kam jdeš?“ Edward přišel do ložnice, zrovna když jsem se připravovala do práce. Vypadalo to, že už je zase klidný.

„Do nemocnice.“

„Proč jdeš už dneska?“

„Potřebuju si trochu odpočinout.“

„Jdeš do práce odpočívat? To by se panu řediteli asi moc nelíbilo.“ Ušklíbnul se.

„Víš, jak jsem to myslela.“ Protočila jsem oči. „Uvidíme se ráno.“

„Ani pusu nedostanu?“ zeptal se ublíženě. Vrátila jsem se tedy od dveří a jednu mu na rozloučenou dala.

„Tak co se děje?“ Zastavil mě, než jsem odešla.

„Nic.“

„Bello?“

„Opravdu se nic neděje. Jen si potřebuju trochu oddechnout a popovídat si s někým normálním.“

„To mi chceš jako naznačit, že nejsem normální?“

„Edwarde, nemám sílu se s tebou dohadovat.“

„Chceš odvézt?“

„Ne, děkuju. Pojedu sama. Dej si toho panáka. Potřebuješ to. Ahoj.“

„Ahoj.“ Nechal mě odejít.

Nasedla jsem do auta a jela do nemocnice. Doufala jsem, že se tam potkám z Betty, protože jsem si potřebovala nutně vylít srdce. Cestou na oddělení mě všichni zdravili a k mému potěšení Betty zrovna odpočívala po odpolední.

„Ahoj,“ přivítala mě nadšeně. „Kde ses flákala?“

„Byli jsme na pár dní ve Vegas.“

„A co tam?“ Byla zvědavá.

„Taková menší dovolená. Edward chtěl navštívit Casino a taky… měl tam pár pracovních povinností.“

„Tak doufám, že sis to tam užila, protože tady to bylo vážně divoký. Dále!“ zakřičela, když někdo zaklepal na dveře.

„Dobrý večer, nesu květiny pro paní Cullenovou.“

„Tak to jste asi na špatné adrese,“ usmála se omluvně Betty.

„Ne, to jsem já,“ přiznala jsem se potichu.

„Co?“ Vyvalila oči.

„To jsem já. Díky.“ Rychle jsem si kytku převzala. Nechtěla jsem dělat scénu před poslem.

„Takže proto jste byli ve Vegas?“

„Jo,“ šeptla jsem zbaběle.

„A proč si to neřekla hned?“

„Nikdo to neví. A když říkám nikdo, tak nikdo.“

„Ani rodiče?“

„Ne! Nikdo! Moji rodiče ho neznají a ty jeho… to byla katastrofa.“

„Jakto?“

„Nemají mě rádi. Ani jeho sourozenci. Jeho matka mě obvinila, že jsem zlatokopka, tak se Edward naštvaně zvednul a odešli jsme. Byl úplně nepříčetný.“

„Ale zastal se tě.“

„Bylo to šílený. Nevím, co mám udělat, aby se ke mně chovali alespoň trochu normálně.“

„Třeba už tě tam nevezme, když tak vypěnil.“

„Jo, to by možná bylo nejlepší,“ připustila jsem.

„A kdy ho teda vezmeš k vám?“

„To vůbec netuším. Nějak teď nemám odvahu to po něm vůbec chtít.“

„Bude to dobrý, uvidíš.“

„Betty, ale o tý svatbě ani muk, rozumíš?“

„A ty si myslíš, že se to ututlá? Musíš si změnit jméno na dokladech a to všechno.“

„To počká, ale jak znám Edwarda, nejspíš to všechno zařídí sám.“

„Máš schopnýho chlapa, to se musí nechat.“ Zasmála se Bett. Bylo to nakažlivý, takže jsem se musela přidat. Nakonec mi popřála hezkou službu a nechala mě samotnou.

V klidu jsem si prošla oddělení. Za pomoci sester jsem se dostala do obrazu a seznámila se s novými pacienty, kteří byli v době mojí nepřítomnosti přijati. Taky jsem se chvíli věnovala papírování a při pohledu na velkou kytici lilií jsem se musela pousmát. Netušila jsem, jestli to udělal schválně nebo chtěl být jenom milý. A to druhé to rozhodně bylo. Tedy alespoň po tom dnešním obědě.


Vím, že mi to teď trvá déle, než by mělo a mrzí mě to, ale maturita je za dveřmi. Písemky píšem už 2. května a já se vlastně ani pořádně nazačala učit. :D

Proto se Vám znovu omlouvám, že se budou takovéhle pauzy teď častěji opakovat. Budu se snažit psát ve volném čase, abych se trochu odreagovala od učení a třeba z toho něco bude.

Doufám, že vydržíte čekat, a kdybyste náhodou měli volné ruce, tak mi držte pěsti.

Děkuju

Vaše Huny

 

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 26:

 1
9. mima19974
09.05.2013 [20:11]

Dokonalosť Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. JAsmínka
09.05.2013 [19:08]

Moc hezký....a moc se těším na další dílek :) a držim palce u maturity :)

09.05.2013 [17:33]

kollart Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.05.2013 [12:43]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
kapitola super... Emoticon
som zvedavá na reakciu Swanovcov... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

5. marcela
09.05.2013 [7:32]

Volné ruce mám,ale myslím,že už je to zbytečné,protože je 9.května. Emoticon EmoticonKapitola je nádherná a moc se těším na další.Přeji štěstí u maturity. Emoticon Emoticon Emoticon

4. Niki
08.05.2013 [23:07]

Krásné !!!!!!

3. BellaMarieSwanCullen
08.05.2013 [21:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.05.2013 [20:29]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. JANKA
08.05.2013 [20:11]

Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!